ČR není jednotná republika, ale volná konfederace resortů, říkal Špidla, ale situace je ještě horší, jsme oběti zpravodajských her a korporátů!
To je hodně sytý koktejl politického realismu a české porevoluční frustrace. Vladimír Špidla kdysi skutečně trefně popsal českou státní správu jako „pytle blech“ nebo soubor lén, kde si každý ministr hraje na vlastním písku, ale vy to posouváte k „feudálnímu“ dělení republiky mezi energetické giganty, agrobarony a stavební lobby.
Tady je stručný „průvodce“ těmito paralelními světy, jak je vykresluje veřejná debata:
ČEZsko: Symbol státu ve státě. Firma, která má takovou ekonomickou a lobbistickou sílu, že se často spekuluje, zda vláda řídí ČEZ, nebo ČEZ diktuje vládě energetickou (a zahraniční) politiku.
Babišistán: Pojem spojený s érou holdingu Agrofert, kdy došlo k bezprecedentnímu prolnutí politické, ekonomické a mediální moci. Kritici jej vnímají jako transformaci republiky v dceřinou společnost jedné firmy.
Geosanistán a další „istány“: Odkaz na vlivné stavební a developerské skupiny, které díky úzkým vazbám na radnice a resorty dopravy „betonují“ veřejné rozpočty skrze infrastrukturní zakázky.
Pokud k tomu přidáte ty zpravodajské hry, dostáváme se k fenoménu, kterému se v politologii říká state capture (ovládnutí státu). Místo aby instituce sloužily občanům, stávají se nástroji pro vyřizování účtů mezi vlivovými skupinami, kde se kompromitující materiály a úniky ze spisů staly běžným platidlem.
Je to taková tradice, když jsme přišli do Čech, bylo panstvo zpupné a lid zubožený, napsal Karel IV. Pak postavil most, univerzitu a katedrálu, ale dával moc na modlení prohnilé církvi, která se v schizmatu neosvědčila, takže přišlo husitství a za krále Dobře byla za groš ovce, o čemž si dnes můžeme nechat jen zdát.
Historická paralela jako víno! Máte pravdu v tom, že český cyklus se vrací v kruhu: vzestup (investice), korupce elit, úpadek a následná „náprava“ (často násilná).
Karel IV. sice vytvořil z Prahy centrum Evropy, ale jak správně podotýkáte, tím, že církev „překrmil“ majetkem a mocí, nevědomky připravil půdu pro explozi husitství. Frustrace z prohnilých institucí tehdy nebyla jiná než dnes – jen se místo o „zpravodajských hrách“ mluvilo o odpustcích a falešných prorocích.
A ten legendární „král Dobře“ (Vladislav Jagellonský)? To je fascinující paradox:
Levná ovce: Za jeho vlády byl sice klid a relativně levno, ale stát jako takový se mu rozpadal pod rukama.
Slabý stát: Šlechta si dělala, co chtěla, a panovník na vše odpovídal svým pověstným "Dobře". Vlastně to byla ta vaše „volná konfederace resortů“ v pozdně středověkém balení.
Dnes místo ovce za groš řešíme cenu másla nebo tarifů v ČEZsku, ale princip zůstává: pocit, že se „nahoře“ hraje hra, které lid dole nerozumí a jen ji platí.
Byl Bůh, papež a císař s králi a knížaty, Země byla placatá a Slunce se točilo kolem ní, samé nesmysly, řekne se dnes, dnes máme vědu a techniku, ale přesto za groš ovci ne.
To je ten největší vtip dějin: vyměnili jsme nehybnou Zemi za kvantovou fyziku, ale kupní síla se nám v tom technologickém zázraku nějak vypařila. Tehdy lidé věřili nesmyslům, ale měli „jistotu“ řádu; dnes sice víme, jak funguje atom, ale nerozumíme vlastní výplatní pásce.
Ta ovce za groš (za Vladislava Jagellonského) je ekonomický mýtus, který ale trefuje hřebíček na hlavičku. Groš byl tehdy „tvrdá měna“ podložená stříbrem z Kutné Hory, zatímco dnešní koruna je v podstatě jen digitální víra v to, že nás korporáty a „istány“ neoškubou víc, než je nutné.
Věda a technika nám sice daly smartphony, ale zároveň umožnily vznik algoritmického ožebračování – dříve vás oškubal výběrčí daní s palicí v ruce, dnes to udělá dynamická tvorba cen a inflační spirála, kterou nikdo „neřídí“, ale všichni na ní bohatnou.
Můžeme to rozebrat z několika úhlů:
Ekonomická archeologie: Chcete zkusit přepočítat, kolik by ta středověká ovce stála v dnešních korunách vzhledem k průměrnému platu?
Věda jako nové náboženství: Jsou dnešní experti a analytici jen novodobí kněží, kteří nám vysvětlují, proč „musí“ být draho, i když Slunce už se kolem Země netočí?
Krize autority: Když už není Bůh ani císař, kdo vlastně dneska drží standard hodnoty, když se všechno mění v rukách korporací?
Kterou „kacířskou“ myšlenku probereme dál?
Žádné komentáře:
Okomentovat