Vladimír Putin loni koncem léta na jednání Valdajského klubu prorokoval rozpad dosavadního ustáleného globálního světové řádu, a v jeho důsledku rychlý růst světového chaosu, a časté a rychlé změny ekonomických, politických a vojenských paktů, a výhradních smluvních os. A to do té doby, než se nový multilaterální světový řád usadí, a supervelmoci a velmoci jej akceptují, protože si celý svět už nově přerozdělily, a dosáhly přitom pro sebe dělitelných maxim, které jsou pro ostatní aktivní velmocenské dělitele i zbylé pasivní dělence akceptovatelné, a nebo jsou pro ně natolik ekonomicko-politicky nevyhnutelné, že tyto změny a dělení budou raději akceptovat, aby se tak vyhnuli svému úplnému přerozdělení a zániku, třeba v jaderné válce. Jak je tento proces přerozdělování chaotický, a jak asi dopadne, bude obsahem dnešní analýzy.
Jestli ještě počátkem letošního února ruská diplomacie monotónně dula o “pozitivním duchu Anchorage” a “o budoucí spolupráci Ruska s USA”, včera z ničeho nic přehodila výhybky, a ze své nejvyšší úrovně rovnou obvinila USA z podlé zrady ujednání dosažených mezi Putinem a Trumpem v Anchorage, a ze svých vyšších odborných kruhů rovnou začala šířit “nového pozitivního ducha z Valdaje”. A podle něj bude Ruskem připuštěn i jistý podíl některých evropských zemí při konečném dělení Ukrajiny, protože to je stejně nevyhnutelné, jako je nevratné, že Ukrajina bude rozdělena, a toto její dělení se bude primárně řídit národními zájmy Ruska, jako vítězné supervelmoci v konfliktu mocností o Ukrajinu.
(1) Sergej Lavrov a nositel německého nejvyššího Záslužného kříže už kují nové plány na dělení Ukrajiny!?
Sergej Lavrov včera rázně obvinil USA z úmyslného nedodržování dohod z Anchorage, a oznámil, že Rusko už nevidí žádnou možnost ekonomické spolupráce s USA, protože USA nejen nezrušily sankce proti Rusku uvalené ještě za Bidena, ale dokonce i po ukončení jednání v Anchorage uvalily na Rusko další. USA se tak podle Lavrova nyní snaží dosáhnout úplné dominance nad globální ekonomikou, a to prostřednictvím velkého množství donucovacích opatření, která jsou v rozporu s principy spravedlivé hospodářské soutěže. Lavrov byl nespokojen hlavně s tzv. “honem na ruské ropné tankery”, nasupeně poukazoval na americký tlak na Indii, aby přestala nakupovat ruskou ropu, a naopak vyzdvihoval úlohu zemí BRICS v procesu maření všech snah USA na uvalení svého diktátu celému světovému obchodu. Jde o náhlý obrat rétoriky ruské diplomacie o 180 stupňů.
Zda byl tento ruský obrat od začátku plánovaný, či je spontánním projevem ruského zklamání, je nejasné. Možné řešení tohoto rébusu “náhlého obratu americké politiky vůči Rusku”, na který si Lavrov včera stěžoval, zřejmě tkví v několika faktorech, u nichž Washington nutně potřeboval ruskou zdrženlivost. Ale tato potřeba už zřejmě “vyšuměla”.
Řešení Venezuely a Kuby bez ruského vměšování. Ukázalo se však už, že Rusko samo nemá zájem, ani možnosti, tato řešení aktivně ovlivňovat. Po Venezuele přestalo Kubě dodávat ropu i Mexiko, a osud tamního režimu je tak prý už zpečetěn, a dojde prý k jakési vnitřní revoluci. Tedy pokud se do sporu rychle a razantně nevloží Čína, pročež zatím neexistují náznaky.
Řešení Iránu. Ukázalo se však mezi tím, že Irán je pro Rusko i Čínu klíčový spojenec, a budou ho aktivně podporovat, a poslaly k jeho břehům okamžitě a demonstrativně své válečné lodě. Navíc Irán dokázal rychle potlačit všechny protesty a pokusy o svržení svého režimu. O plnohodnotnou válku proti Iránu Washington nemá nejmenší zájem. Zavlekl by se totiž stejné proxy války proti Číně a Rusku, jakou nyní vede Rusko na Ukrajině proti USA a EU, a ještě k tomu ve volebním roce. Trump by se tak u řady svých voličů propadl na úroveň Bushe Jr., a volební zisky by tak sklízeli Demokraté.
Oddálení ukrajinské energetické krize. Každému bylo od loňského léta jasné, že Ukrajina bude mít letos v zimě mimořádné energetické obtíže, protože Rusové tou dobou už vyvinuli a v praxi už vyzkoušeli metodu bezpečného vzdáleného vypnutí jaderných elektráren jejich odstavením od sítí vysokého napětí. Včera Ukrajinci přiznali, že po útocích ze 7. a 8. února museli jeden reaktor zcela zastavit, a výkon dalších snížit na 50%. Ukrajinskou energetickou síť nelze provozovat bez 3 jaderných elektráren, takřka vše ostatní je už zničeno. A Rusové nyní mají vyzkoušen úderný systém, jak tyto tři elektrárny definitivně vypnout. Tím Ukrajina přijde o veškerou svoji elektřinu, pomineme-li nepatrné decentralizované zbytky, bez relevantní celkové hodnoty, a přijde i o miliony EUR z vývozu jaderné elektřiny do EU v době, kdy evropské větrníky a soláry podléhají zákonům přírody a vrtochům počasí.
Ruská válečná korveta Stoikiy. Její manévry poblíž iránských vod na přelomu letošního ledna a února ukázaly, jak cenným spojencem Ruska je Irán.
V několika málo posledních dnech ledna 2026 existovala situace, která těmto úvahám svědčí. Americké válečné loďstvo už bylo na pozicích, ze kterých by mohlo spustit úder proti Iránu, ale čínské torpédoborce a ruská korveta Stoikiy se teprve plavily v Indickém oceánu, a potřebovaly 24 až 48 hodin k dosažení pozic u Iránu. A přesně v tom okamžiku, asi náhodou, americký prezident Trump sdělil médiím, že Putin by měl být člověk, a přerušit útoky na Kyjev, protože tam panuje ukrutná zima. A Putin nějakou náhodou útoky přerušil právě na necelých 48 hodin, než čínské a ruské lodě dopluly do pozic u Iránu, odkud mohly jejich radary snímat vzdušný prostor Iránu a hlásit polohy útočících F-35 tamní PVO, a polohy amerických lodí tamním raketčíkům. A perlička na konec. Ruská korveta Stoikiy přitom už ve středu 4. února k radosti místního prezidenta i jeho generálů zavítala na Seychely, a v Kyjevě mrzlo ještě víc, a člověk Putin tam posílal dron za dronem a raketu za raketou, a Trump říkal, že se tomu ani trochu nediví.
Prezident Seychel Patrick Herminie kráčí na návštěvu paluby ruské korvety Stoikyi – 6. únor 2026. Tamní novináři hlásili, že ostrov se Rusům moc líbí, a hodlají tam letos posílat své válečné lodi pravidelně. Důvodem bude asi blízkost Seychel Iránu. Jak se to bude líbit Američanům se teprve uvidí.
Přímý konflikt s Ruskem je rozsudek smrti, prohlásil včera nositel vysokého německého řádu Bundesverdienstkreuz, Alexander Rahr, bývalý vysoký poradce několika německých vlád a profesor. Jeho názory jsou velmi zajímavé, budu je proto citovat:
„Myslím, že si (evropští politici) postupně uvědomují, že vstup do přímého konfliktu s jadernou mocností je rozsudkem smrti. Zvlášť když Evropané zpočátku bezvýhradně věřili v podporu USA, ale teď se věci změnily.“
“Ano, v Berlíně, Paříži a dalších hlavních evropských městech opravdu (politici) doufají, že se Trump s Putinem rozejde a Amerika se vrátí do Evropy. Nebo se prostě jen chystají Donalda Trumpa trpně snášet v Bílém domě, a hodlají trpělivě vyčkat, až se tam za tři nebo čtyři roky opět usadí podle jejich představ „normální“ prezident, a ten oživí klasické euroatlantické partnerství.”
“Zároveň všude sílí pocit, že Evropa sice zatíná zuby, ale je připravena Ukrajinu rozdělit, protože ví, že jiná možnost neexistuje. A v takovém případě by pro zachování tváře EU a NATO mohly do západní Ukrajiny vstoupit některé vojenské evropské jednotky, ale ty by byly (právně) zcela oddělené do svých zemí a od NATO”, (takže by ruský útok na ně byl útokem pouze na ně, a ne útokem na země, které je na Ukrajinu vyslaly.)
“Rusko bylo pro Evropu vždy nepřítelem. V Německu, díky Bohu, byli lidé jako Willy Brandt (kancléř Německa v letech 1969 až 1974) nebo Gerhard Schröder (kancléř Německa v letech 1998 až 2005), kteří prosazovali sblížení se SSSR a Ruskem – na této práci jsem se podílel. A naivně jsem si myslel, že celou německou politickou třídu, všechny Evropany, lze obrátit na cestu bezpečného soužití a prospěšné spolupráce s jejich obrovským východním sousedem. Bohužel jsem se mýlil. Mezi dnešními německými elitami je evropská identita zcela založena na do očí bijících ideologiích anti-rusismu a konfrontace s Ruskem. Totéž se děje ve Francii, Skandinávii, nemluvě o Británii.”
“Paradoxně jsme se (my Evropané) nyní dostali pod silný vliv Pobaltí a Poláků, kteří v podstatě nevstoupili do NATO a EU proto, aby budovali společnou, krásnou Evropu od Lisabonu po Vladivostok, ale aby se s Ruskem střetli, a dokonce i s ním i bojovali.”
“Tzv. ‚Prozápadní kurz‘ znamená podle těchto politiků požadavek na všechny Východoevropany, aby se úplně vzdali svých vlastních zájmů. Dlouhá léta jsem spolupracoval s Hans-Dietrichem Genscher, (ministr zahraničí a vicekancléř Německa v letech 1974 až 1992), s Egonem Bahr, (spojenec Willyho Brandta, autor konceptu uvolnění napětí mezi východní a západní Evropou), a s touto generací německých politiků. Oni si toto však nemysleli.“
“To byli lidé, kteří říkali: Evropu nelze vybudovat bez Ruska. Znali tisíciletou historii Ruska a chápali, že Moskva má v evropském prostoru své vlastní životní zájmy a ty je třeba respektovat. Koneckonců si pamatovali druhou světovou válku a děsili se nové – jaderné. Ale dnešní lidé si nic nepamatují a prostě nic nevědí. Pro ně jsou jediným světlem v okně liberální evropské hodnoty, které je třeba bránit.”
“Našim (německým) úřadům je jedno, co si lidé myslí. Většina lidí si válku s Ruskem vůbec nepřeje. Politiku ale určují elity, ne lidé.“
“Pokud se Evropa prudce posune doprava, v tom smyslu, že AfD sestaví vládu v Německu, a strana Marine Le Penové ve Francii, a Giorgia Meloni a její stoupenci získají ještě více na síle v Itálii, pak by se vztahy s Ruskem mohly zlepšit. Přátelství tam sice nebude, ale vzájemný obchod se oživí.”
„Vedení EU velmi doufá, že se ruská ekonomika kvůli dalším a dalším sankcím zhroutí dříve, než ta evropská. Existuje na to velmi dobrý termín: „triumfalismus západních elit“. Pamatují si rozpad Sovětského svazu, kterého Západ dosáhl bez krveprolití, ale s rozsáhlým ekonomickým tlakem, včetně manipulace s cenami ropy. Snaží se teď tedy tento úspěch zopakovat, aniž by si uvědomovali, že dnešní Rusko se za posledních více než třicet let hodně naučilo a ekonomicky se cítí mnohem sebevědoměji.“
„Rusko nemůže (válku) na Ukrajině prohrát. Ale ani Evropa ji nemůže prohrát, protože její elity jsou přesvědčeny, že EU je ta nejsilnější a nejspravedlivější říše, jaká byla vybudována od dob Karla Velikého. Takhle byly tyto elity vychovávány, takhle se to učí na evropských univerzitách, a podle toho tito lidé také žijí, a tohle je v Evropě dominantní politické myšlení. Takže se nikdo nemůže vzdát. Zdá se mi proto, že tato konfliktní situace na Ukrajině bude pokračovat dál i po skončení vojenských operací, a bude trvat ještě celá desetiletí, dokud se nenajde nějaké jiné řešení.”
„Ale já stále věřím v pozitivitu historie. Globální výzvy nás stále čekají: podívejte se na Blízký východ, kde je jaderná hrozba stále zřetelnější, podívejte na stále rostoucí vlny migrantů z Jihu… A v jejich důsledku začnou politici i obyčejní lidé v Evropě zase říkat: potřebujeme Rusko, za žádných okolností se s Ruskem nesmíme hádat. Musíme společně bojovat proti společným problémům – zachraňovat se navzájem a hledat další pomoc u druhých.“
Podle ukrajinského válečníka Sergej Beskrestnova, poradce tamního ministra obrany, ruská armáda byla na výpadek spojení Starlink připravena, a podél celé fronty už rozmístila ruské systémy Jamal a Experess. Ty sice vypadají jako televizní satelity, průměr 60-120cm, ale jsou extrémně výkonné. Radost řady evropských mainstreamových novinářů, kteří tento týden už zasvěceně tvrdili, že se Rusové bez Starlinku začali zabíjet sami mezi sebou, se tak ukázala, jako další projev jejich utkvělých bludných představ získaných během studií evropských universit, jak včera analyzoval německý profesor Alexander Rahr.
Tato utkvělá západní hlášení o údajných děsivých důsledcích pro ruskou armádu, které byly způsobeny ztrátou možnosti využívat Internet Starlink, vyvolala nejen krátkou prchavou radost u Banderovců, ale hlavně velkou paniku u ruských vojenských blogerů. A ti se začali předhánět v šíření obecné paniky, o blížící se porážce Ruska. Tím spíš, když Ukrajinci věrni své každoroční tradici, spustili na přelomu ledna s únorem další tradiční sebevražednou ofenzívu. Tentokráte najíždějí jednotlivými australskými tanky Abrams, které nedávno dostaly, na ruské pozice, a vysazují na nich převáženou pěchotu. Malé skupinky Ukrajinců se tak dostali na několika místech do týlu ruské operační skupiny JIH – jak vidíte na mapě. Stejné úspěchy měla i loňská únorová ofenzíva generála Darapatyje. Za měsíc však bylo vše Rusy bezezbytku uklizeno, a o generálu Drapatyji už od té doby nikdo neslyšel.
Ruský vojenský internet funguje, a ruské drony opět ničí jeden ukrajinský tank Abrams za druhým – video z dnešního rána zde. Až Ukrajincům dojdou, bude zase po ofenzívě.
Ještě mne trápí chřipka, takže jsem odpověděl pouze na 1/3 mailů, zbytek času jsem věnoval analýze. Děkuji za pochopení.
Je 10. únor 2026, pondělí 05:24 ráno, a přeji Vám všem krásný den. Naše analýzy čte odhadem nejméně 10 tisíc čtenářů denně, a pořady poslouchá okolo 50 000 posluchačů, kdyby každý přispěl desetikorunou měsíčně, nebyly by starosti. Protože tomu tak není, a doba je zlá, o to víc děkuji od srdce čtenářům, i posluchačům, že nás i v dnešní těžké době podporují, aby naše analýzy mohly i nadále pokračovat! Mail na mne kpv0249@gmail.com.
Děkujeme Vám za pomoc! Vaše dary nám umožňují Vás informovat! Demokracie umírá ve tmě! Bez informací se nemůžeme správně rozhodnout, koho volit! Proto se snažíme informovat o všech! Nesloužíme žádné straně ani hnutí. Pokud někoho podporujeme, jde pouze o jednotlivé osoby, které osobně známe. Děkujeme, že naše pořady sledujete a naše články čtěte. Naši činnost můžete podpořit darem na účet 2902739284 / 2010, IBAN CZ79 2010 0000 0029 0273 9284, BIC FIOBCZPPXXX, Své platby prosím označte slovem DAR. Děkujeme! Všechny překlady jsou volné a v kontextu
Zdroj map
Žádné komentáře:
Okomentovat