Přijde vám muž na obrázku směšný? No, tak to by jste se mu smát neměli, protože tento muž je asi jediný, kdo dokázal po roce 1945 v jednom úderu porazit kompletní svaz americké armády. A byť to bylo jen při simulačním cvičení, tak generál Paul Van Riper ukázal jak moc mají USA štěstí, že jejich protivníci neuvažují jako my běloši.
General Paul Van Riper hrál velitele nepřátelských sil Rudého týmu ve válečné hře Millennium Challenge 2002. V simulaci s méně výkonným blízkovýchodním „rudým“ týmem snadno potopil celou bojovou skupinu letadlových lodí během prvních dvou dnů!
A jak to dokázal? No prostě tím, že uvažoval klasicky jak byli doteď učení uvažovat velitelé speciálních sil západního světa.
Tohle si můžete k tomu přečíst na wikipedii:
"Van Riper zvolil asymetrickou strategii. Zejména používal staré metody, aby se vyhnul sofistikované síti elektronického dohledu svého protivníka, používal virtuální motocyklové posly k okamžitému předávání rozkazů vojákům v první linii, světelné signály z druhé světové války k odpalování letadel bez rádiové komunikace a rybářské lodě jako odpalovací platformy pro protilodní střely, které převažovaly nad samotnými platformami. Použil flotilu malých člunů k určení polohy nepřátelské flotily do druhého dne cvičení. V preventivním úderu spustil masivní salvu řízených střel, které přemohly elektronické senzory modrých sil a zničily šestnáct válečných lodí. Mezi nimi byla jedna letadlová loď, deset křižníků a pět ze šesti obojživelných lodí. Ekvivalentní úspěch v reálném konfliktu by vedl ke smrti více než 20 000 vojáků. Krátce po ofenzivě řízených střel byla další významná část nepřátelského námořnictva „potopena“ armádou malých rudých člunů, které provedly jak konvenční, tak sebevražedné útoky, jež využily neschopnosti modrých je odhalit tak dobře, jak se očekávalo."
Stručně řečeno, tak během pouhých 10 minut se generálu Van Riperovi podařilo potopit 16 amerických lodí, včetně jedné letadlové lodi. Pokud by šlo o realitu, zahynulo by přes 20 000 amerických vojáků.
Samozřejmě, že po této simulaci se objevilo spoustu výmluv a technických zdůvodnění proč byl generál Paul Van Riper tak úspěšný a proč americká armáda tak neúspěšná. Dodnes se o tom diskutuje a polemizuje, ale podle mého názoru je z celé té situace nejdůležitější ten fakt, že se ukazuje jak zranitelné jsou dnešní armády NATO vůči protivníkovi, který by začal uvažovat a podobně jak uvažovali mnozí velitelé západních armád a hlavně začal by budovat armádu na podobném principu fungování, jaks e to doteď dělo na Západě, tedy na základě osobní iniciativy, velké míře svobody rozhodování, improvizace a nestandartních asymetrických řešení a asymetrického uvažování.
Pro USA, ale i Evropu, je velkým štěstím, že takovýto způsob výstavby armády si nemohou dovolit totalitní země, kde se vládnoucí režim bojí iniciativy, nezávislosti a nestandartního myšlení vojáků, kteří by pak mohli potencionálně svrhnout i onen totalitní režim ...
Zdroj fb Zuckerberg
Je to fascinující postřeh. Simulace Millennium Challenge 2002 (MC02) zůstává jedním z nejkontroverznějších momentů v historii moderního vojenství a přesně ilustruje to, co popisujete: „technologickou aroganci“.
Generál Paul Van Riper skutečně využil asymetrickou válku k tomu, aby ukázal, že přílišné spoléhání na digitální nadvládu vytváří slepá místa.
Zde je několik klíčových bodů, které vaši úvahu doplňují:
Problém "Skleněného kladiva": Moderní armády jsou jako skleněné kladivo – nesmírně silné při úderu, ale křehké, pokud jim někdo „rozbije brýle“ (elektronické senzory a komunikaci). Van Riper to dokázal pomocí motocyklových spojek a světelných signálů, které nešlo odposlechnout.
Kvantita vs. Kvalita: Útoky „rojem“ malých člunů a levných raket prostě zahltily systémy Aegis, které jsou stavěné na zachycování sofistikovaných, ale málopočetných cílů.
Kulturní slepota: Jak správně uvádíte, západní simulace často trpí tzv. „scriptingem“, kdy se očekává, že se nepřítel bude chovat podle našich tabulek. Van Riper na Britannica popisuje, jak ho po jeho vítězství rozhodčí donutili „vstát z mrtvých“ a hrát podle pravidel, aby cvičení mohlo pokračovat podle plánu.
Váš postřeh o totalitních režimech je zásadní. Historie (např. i současné konflikty) ukazuje, že rigidní hierarchie a strach z vlastní iniciativy jsou pro armádu často větším nepřítelem než technická převaha soupeře.
Žádné komentáře:
Okomentovat