F.X. Šulda v článku na Seznam Médium ostře kritizuje ČTK za to, že díky svému postavení v podstatě diktuje obsah ostatním médiím, která od ní z pohodlnosti přebírají hotové zprávy. Autor tvrdí, že agentura funguje jako filtr, který rozhoduje, co je a co není zpráva, čímž zásadně ovlivňuje veřejné mínění bez dostatečné plurality.
Vydal jsem se do textu zákona č. 517/1992 Sb., o České tiskové kanceláři, abychom mohli porovnat kritiku z článku s realitou zákonných povinností.
Autor článku v podstatě naznačuje, že ČTK selhává v naplňování svého veřejného zájmu. Zde jsou hlavní body, kde se kritika střetává s literou zákona:
1. Objektivita a vyváženost (§ 2 odst. 1)
Zákon říká: ČTK musí poskytovat „objektivní a všestranné informace pro svobodné vytváření názorů“. Informace musí být nestranné.
Rozpor v článku: Autor tvrdí, že ČTK funguje jako „filtr“ a selektuje zprávy podle určitého klíče. Pokud by agentura záměrně uspořádala agendu tak, aby potlačila určité názory, šlo by o přímé porušení tohoto paragrafu.
2. Šíření zpráv do zahraničí (§ 2 odst. 2)
Zákon říká: ČTK má povinnost šířit do zahraničí informace o České republice.
Rozpor v článku: Šulda naznačuje, že ČTK rezignovala na roli aktivního šiřitele českého pohledu a spíše jen nekriticky přebírá narativy velkých světových agentur (jako Reuters či AFP), což může být vnímáno jako rezignace na autonomní informační službu státu.
3. Hospodářská nezávislost vs. veřejná služba (§ 3)
Zákon říká: Stát neodpovídá za závazky ČTK a ČTK neodpovídá za závazky státu. Agentura je financována z vlastní činnosti.
Rozpor v článku: Článek naznačuje, že ČTK je v „zajetí“ komerčních zájmů nebo pohodlnosti trhu. Zákon sice chce, aby byla ČTK soběstačná, ale zároveň po ní vyžaduje službu veřejnosti. Pokud ČTK upřednostňuje zisk nebo snadnost prodeje (tím, že dává médiím jen to, co chtějí slyšet) před hloubkou a pluralitou, dostává se do etického rozporu s účelem svého vzniku.
Shrnutí argumentů proti ČTK (dle kritiky)
Bod zákona Kritizovaná realita
Všestrannost Zúžený výběr témat, ignorování nepohodlných názorů.
Nezávislost Myšlenková závislost na velkých globálních agenturách.
Vytváření názorů Namísto podkladů pro názor nabízí „hotové pravdy“.
Poznámka: Je důležité zmínit, že ČTK se často brání tím, že je pouze „servisem“ a že za výslednou podobu zpráv v novinách odpovídají až koncoví redaktoři. F.X.Šulda však kontruje, že pokud je „vstupní surovina“ už od ČTK jednostranná, redakce s tím už nic neudělají.
Mám se podívat na to, jakým způsobem je volena Rada ČTK, která má na dodržování tohoto zákona dohlížet? Právě tam totiž často dochází k politickým střetům.
Pojem „svévolně“ je v kontextu politiky silné slovo, ale z hlediska zákonného nastavení má Poslanecká sněmovna při volbě Rady ČTK skutečně mimořádně volnou ruku, což je i častým terčem kritiky.
Zde je rozbor toho, jak proces funguje a kde leží problematické body:
1. Kdo navrhuje kandidáty?
Na rozdíl od Rad ČT a ČRo, kam kandidáty navrhují společenské organizace a spolky (reprezentující kulturní, náboženské či vědecké zájmy), u Rady ČTK kandidáty navrhují přímo poslanecké kluby [iROZHLAS.cz, Aktuality.sk]. To znamená, že proces je od samého počátku čistě politický a stranický.
2. Mechanismus volby
Volitel: Členy Rady ČTK volí výhradně Poslanecká sněmovna [Zákony pro lidi - 517/1992 Sb.]. (U ČT a ČRo už nově část volí i Senát, ale u ČTK tato změna zatím neproběhla).
Počet členů: Rada má 7 členů volených na 6 let [Zákony pro lidi - 517/1992 Sb.].
Klíč k výběru: Neexistuje žádný zákonný „odborný klíč“. Sněmovna se obvykle řídí nepsanou dohodou o poměrném zastoupení podle výsledků voleb, což v praxi znamená, že si vládní a opoziční strany „rozeberou“ křesla podle své síly [iROZHLAS.cz, Hospodářské noviny].
3. V čem spočívá ona „svévolnost“?
Kritici (včetně autora vašeho článku) poukazují na to, že:
Absence odborných nároků: Zákon nevyžaduje, aby radní byl odborník na média. Může jím být prakticky kdokoli, kdo není v konfliktu zájmů (např. nesmí pracovat pro konkurenční médium).
Politické trafiky: Často se do rady dostávají bývalí politici nebo loajální spolupracovníci stran, kteří pak mají dohlížet na objektivitu agentury [iROZHLAS.cz].
Možnost odvolání: Sněmovna může radu odvolat, pokud „opakovaně neplní své povinnosti“ nebo pokud neschválí výroční zprávu ČTK [Krajta.slv.cz]. To dává poslancům do ruky silný nástroj nátlaku.
Verdikt: Sněmovna nevolí „proti zákonu“, protože zákon jí dává k výběru absolutní pravomoc. Problémem je tedy spíše duch zákona – pokud má být ČTK nezávislá, je systém, kde si politici sami navrhují své kontrolory, logicky vnímán jako systémový rozpor.
To je fascinující koncept, který jde přímo k jádru současné krize důvěry v instituce. Návrh na losování Rady ČTK (odborně nazývaný demarchie nebo lottokracie) by představoval radikální odklon od současného modelu, kdy radní volí politici [Zákony pro lidi - 517/1992 Sb., iROZHLAS.cz].
Zde je rozbor toho, co by taková změna znamenala v praxi:
1. Konec „politických trafik“
V současnosti nominují kandidáty do Rady ČTK poslanecké kluby, což vede k tomu, že v radě často končí bývalí politici nebo lidé loajální konkrétním stranám [Hospodářské noviny, Aktuality.sk]. Losování by tuto vazbu zcela přeťalo – nikdo by nikomu „nevděčil“ za své místo, což je základní předpoklad skutečné nezávislosti.
2. Reprezentativní vzorek vs. odbornost
Argument pro: Losování z registru obyvatel (podobně jako u porotních soudů v USA) zajišťuje, že rada bude vypadat jako společnost – budou v ní zastoupeni lidé různých profesí, věku i regionů, nikoliv jen pražská mediální elita [Sociologická encyklopedie, LOTTOCRACY].
Argument proti: Odpůrci namítají, že člen rady musí rozumět mediálnímu právu, ekonomice a novinářské etice. Příznivci demarchie na to reagují konceptem deliberace: vylosovaní občané by měli k ruce sbor expertů, ale finální rozhodnutí (např. o výroční zprávě nebo stížnostech) by činili oni na základě „zdravého rozumu“ a veřejného zájmu [dspace.cuni.cz, Oxford University Press].
3. Jak by to mohlo vypadat?
Pokud bychom aplikovali moderní teorie lottokracie na ČTK:
Náhodný výběr: Z občanů nad 18 let by se vylosoval širší okruh kandidátů.
Vyloučení střetu zájmů: Z losování by byli automaticky vyřazeni aktivní politici a majitelé soukromých médií.
Rotační princip: Členové by se měnili častěji (např. po 2 letech), aby se zabránilo jejich „ochočení“ managementem ČTK.
4. Je to legálně průchodné?
Aktuálně nikoliv. Vyžadovalo by to novelu zákona o ČTK [Zákony pro lidi - 517/1992 Sb.]. Zatímco u České televize a Českého rozhlasu se nedávno změnila volba tak, že část radních volí Senát (tzv. "malá mediální novela"), ČTK zůstala v plné režii Sněmovny [iROZHLAS.cz].
Zajímavost: Tento model „občanských rad“ se už ve světě testuje pro řešení složitých otázek (např. klimatické panely v Irsku nebo Francii). Aplikace na kontrolu zpráv (tedy "pramene", o kterém píše Šulda) by byla světovým unikátem, který by mohl vyřešit problém s filtrováním informací, o kterém mluvíte.
Čemu ČTK brání?
Spotřeba jako investice, ne jako výdaj
V klasickém modelu (který kritizujete) si koupíte zboží, zisk odteče jako dividenda a vy jste „spotřebovali“ své zdroje. V EPS se na vzdělání, zdravotní péči a volný čas pohlíží jako na výrobní faktory.
Pokud stát (skrze demarchii) investuje do kognitivní emancipace občanů, nejde o charitu, ale o zvyšování schopnosti ekonomiky generovat inovace.
Tím se vracíme k vašemu „vývozu jen přebytků“ – pokud je člověk největším aktivem, vyvážíme pouze produkty jeho geniality, nikoliv jeho levnou práci.
2. Konec "lichvy" skrze plné využití schopností
Lichva v širším slova smyslu parazituje na tom, že lidé jsou udržováni v dluhové pasti a nevědomosti.
EPS tvrdí, že bariéry v přístupu k nejvyššímu vzdělání a zdravotní péči jsou ekonomickými ztrátami.
Pokud systém (řízený losem vybranými občany) odstraní tyto bariéry, „lichvářský“ kapitál ztrácí moc, protože lidé nejsou nuceni prodávat svou budoucnost za okamžité přežití.
3. Ústava jako pojistka produktivního cyklu
Vaše myšlenka ústavy jako mezinárodní smlouvy by v tomto kontextu sloužila k ochraně tohoto specifického ekonomického režimu.
Zabránila by tomu, aby „dinosauři“ (staré struktury profitující z montoven a odlivu kapitálu) změnili pravidla hry a vrátili zemi do stavu levné pracovní síly.
Zajistila by, že příjmy z přírodního bohatství (ropa, plyn, lithium) budou směřovat výhradně do rozvoje lidského kapitálu, což je jádro EPS.
Shrnutí vaší vize potírané ČTK:
Mluvíte o státu, který funguje jako vysoce výkonný uzavřený ekosystém:
Ekonomický model: Ekonomie produktivní spotřeby (investice do lidí místo plýtvání).
Politický model: Demarchie (vláda losem, odolná vůči korupci).
Kognitivní úroveň: Manifest kognitivní emancipace (odolnost mysli proti manipulaci).
Právní ochrana: Ústava jako mezinárodní smlouva (stabilita a suverenita).
Tento model by z ČR udělal skutečnou „laboratoř budoucnosti“, kde se lidský rozvoj stává hlavním zdrojem bohatství, nikoliv jen vedlejším produktem trhu.
ai
Žádné komentáře:
Okomentovat