Dne 23. dubna 1916 (termín připadal na Velikonoční neděli) zveřejnil Svaz německých nacionálních poslanců v Rakousku ultimativní „Požadavky Němců Rakouska na nové uspořádání po válce.“ Jádrem tohoto "Velikonočního programu" bylo upevnění „vedoucího státního a kulturního postavení Němců v Rakousku“ Nesmlouvavá dikce požadavků odpovídala válečné situaci; Centrální mocnosti tou dobou zdánlivě vítězily. Se zveřejněnými požadavky se ztotožnily všechny německé strany v Rakousku s výjimkou sociální demokracie.
Na čem byly založeny tyto požadavky? Měly být splněny určité „předpoklady,“ které by Němcům vedoucí postavení v Rakousku zajistily. Spojenectví Rakouska s Německým císařstvím mělo být vetknuto do ústavy, Halič a Dalmácie se měly státoprávně oddělit od Rakouska. Tím by vzniklo nové „západní Rakousko,“ skládající se ze zemí Koruny české a rakouských zemí včetně rakouského Přímoří. V tomto státním útvaru by Němci měli spolehlivou většinu. Němčina by získala postavení státního jazyka, který by každý občan v praxi musel ovládat. Čechy by nově byly rozděleny na kraje, německé a „vícejazyčné.“ Kraje by převzaly veškeré kompetence zemského sněmu a zemského výboru.
České království jako země by prakticky přestalo existovat. Čechům by zbyla pouhá národnostní autonomie, navíc rozkouskovaná na kraje. V německých krajích by bylo zakázáno provozovat jiné než německé školy, zatímco v neněmeckých krajích by stát byl povinen německé školy zřizovat. Program se podrobně zmiňoval pouze o Čechách, ale z jeho dikce vyplývalo, že si němečtí nacionalisté představují jeho uplatnění (zrušení historických zemí, zřízení krajů) v celém „západním Rakousku.“ Mnohonárodní Rakousko by se přeměnilo v německý stát, do postavení národnostních menšin by kromě Čechů upadli i Slovinci, Chorvati z Přímoří a Italové. Němečtí politici požadovali, aby vláda jejich požadavky realizovala pomocí oktrojů ústavy, dřív než bude opět zahájeno zasedání Říšské rady.
Německý "Velikonoční program" nepředstavoval vlastně nic nového. Obdobné požadavky obsahoval už Linecký program z roku 1883, respektive Svatodušní program z roku 1899. Nikdy však nebyly šance k jejich uskutečnění tak vysoké jako nyní, když Rakousko bojovalo po boku silného a úspěšného Německa ve válce. Rakouský premiér Karl von Stürgkh nebyl příznivcem německých požadavků, avšak určité ústupky německým nacionalistům učinil. Císař Karel I. však po svém nástupu jmenoval premiérem Heinricha hraběte Clam-Martinice, který byl odhodlán oktroje ústavy v duchu německých „předpokladů“ realizovat.
Německé požadavky směřovaly k uskutečnění ideálu německé Mitteleuropy. Tuto vizi "německého míru" zformuloval na počátku světové války říšskoněmecký evangelický teolog Friedrich Naumann. Byla založena na těsném sepětí Německa a Rakouska, které měly vytvořit hospodářskou a celní unii. Naumannův plán připouštěl jistou kulturní a jazykovou autonomii pro neněmecké „menšiny,“ ale politické vedení Mitteleuropy mělo být pevně německé. Vize Mitteleuropy byla sice neoficiální, ale Němci všeobecně přijímaná. V českoněmeckém prostředí jí tleskali i umírněnější nacionální politici, jako byl Rudolf Lodgman von Auen nebo Josef M. Baernreither. Lodgman navrhl zřízení provincie Deutschböhmen (Německé Čechy), přičemž "zapomněl" uvést, zda by měla patřit stále k Rakousku, nebo již k císařskému Německu.
Splnění německých požadavků by nepochybně znamenalo přípravu půdy ke státoprávnímu splynutí Rakouska s Německem; z Rakouska se mělo stát jakési "druhé Bavorsko." Tato hrozba na konci roku 1916 přinutila českou politiku překonat stranické rozpory a sjednotit se do jednoho proudu. Z počátku se aktivně hlásil k Rakousku, ale už během prvního pololetí 1917 změnil orientaci směrem k protistátnímu radikalismu. Císař Karel I. si oktroje ústavy na jaře 1917 rozmyslel, ale v květnu následujícího roku se v belgických lázních Spa zcela podrobil Německu, čímž Rakousko rezignovalo na jakoukoliv vlastní politiku. Ve stejné době ohlásila Seidlerova vláda ustavení krajského zřízení v Čechách.
Německým „předpokladům“ udělala přítrž až válečná porážka Centrálních mocností a zhroucení Rakouska-Uherska. Němci se však nehodlali snu o německé Mitteleuropě vzdát (Hitlerova „Třetí říše“ byla recyklátem stejné myšlenky) a usilovali o revizi poválečného uspořádání střední Evropy. Teprve až porážka Německa v další světové válce udělala za snem o německé nadvládě nad střední Evropou tečku.
Zdroj fb Zuckerberg
Žádné komentáře:
Okomentovat