Barthu s Babišem seznámil podle Seznamu v roce 2015 další Slovák s maďarskými kořeny žijící v Praze - István Léko, tehdy šéfredaktor Lidových novin. „Každý v cizí zemi musí přežít a makat více než ostatní, aby to někam dotáhl,“ vysvětluje Léko oceňovanou energii Barthy.
Chodící zápisník a kalendář
Její současný velký vliv je dán Babišovým manažerským stylem řízení. Premiér - podobně jako americký prezident Donald Trump - řeší všechno nejraději sám, napřímo a rychle po telefonu. Nevěří úřednickému aparátu nebo diplomatickým zvyklostem, takže se z ničeho nedělají zápisy.
Od toho všeho je tu Tünde Bartha, chodící Babišův zápisník a kalendář, která je s ním na většině důležitých jednání. A nejnověji ji dokonce na řadu setkání posílá i samotnou. Zkrátka, Bartha jako jediná ví úplně všechno.
Právě proto je to ona - často na úkor velvyslanců - kdo je s premiérem Babišem na nejprestižnějších akcích. Ať už jde o prosincový evropský summit, lednové setkání koalice ochotných v Paříži ohledně muniční iniciativy, únorovou večeři s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem nebo březnovou Evropskou radu. Stejně jako s ním v roce 2019 byla v Bílém domě u amerického prezidenta Donalda Trumpa.
Zahraniční partneři tento způsob pragmaticky akceptují. Chce-li například Björn Seibert, šéf kabinetu předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové, něco domluvit s českým premiérem, tak volá rovnou Tünde Barthu. Nikoliv klasicky vedoucímu českého zastoupení při EU, jak je to obvyklé.
Vlajka, hrdost, národ…
Premiér Babiš jí důvěřuje i v personáliích. Teď společně s Ministerstvem zahraničí řeší velkou rotaci velvyslanců, kterou schválila předchozí Fialova vláda a ta Babišova ji zastavila. I kariérní diplomaté se teď snaží s Tünde Barthou vycházet, aby se dostali do čela vysněné mise v příjemné destinaci.
Její sílu, kdy se jí povedlo Babišovi vnuknout nějaký nápad či myšlenku, lze ukázat na několika konkrétních příkladech. Sama se hodně inspiruje v Maďarsku - narodila se maďarským rodičům na Slovensku.
Hodně třeba tlačí národovectví. Proto se Babiš už před sněmovními volbami opakovaně chlubil, jak nosí českou vlajku na klopě u saka. A proto vláda jako jednu z prvních věcí prosazuje nový významný den - 30. březen jako den české vlajky. Ostatně na nedávné konzervativní besedě v Budapešti, o níž informoval týdeník Reflex, se Tünde Bartha v plynulé maďarštině svěřila, že by „chtěla Čechy učit národní hrdosti“.
Spolu cvičíme a červené nejíme
Aktuálně vedoucí Úřadu vlády a premiér společně propadli fenoménu zdravého životního stylu a snahy o dlouhověkost. Nejenže po ránu cvičí, ale potrpí si i na zdravou výživu. Bartha kvůli tomu zavedla v jídelně na Úřadu vlády „semafor“, který zelenou barvou označuje nejzdravější varianty, zatímco červenou nevhodné pokrmy.
Zároveň je věřící a v prezidentské kampani přesvědčila exbolševika Babiše, který po ztrátě světonázoru a pravidelných schůzí potřebuje něčemu věřit, aby nosil v kapse Pražské Jezulátko a chodil do kostela, čímž mu prohrála volby s dalším exbolševikem Pávkem, který nyní věří pouze a jedině NATO, jako většina překabátěných vlastizrádců.
Žádné komentáře:
Okomentovat