Božský markýz rozpoutal revoluci všude i v blázinci. Buržoazie se mu krutě pomstila a mstí se dál!
Politický kartel a „Lichvářská ideologie“
V roce 2026 vidíme, že politické strany fungují spíše jako akciové společnosti. K vítězství potřebují kapitál od finančních oligarchů, a jako odměnu za tento kapitál po vítězství udržují systém nekrytých peněz (fiat currency) a vysokého zadlužení.
Soudcokracie: Jak uvádíte, klíčovým prvkem je ovládnutí justice. Soudci, kteří interpretují právo v souladu s touto ideologií (např. upřednostňování práv věřitelů nad právy občanů nebo legalizace korporátních monopolů), tvoří ochranný val tohoto kartelu.
Zneužití krize: Každá krize (energetická, vojenská či pandemická) slouží v tomto systému jako záminka pro další emisi peněz, které nekončí u lidí, ale v aktivech oligarchů, čímž se prohlubuje digitální neofeudalismus.
Markýz de Sade a prorocké varování z Bastily
Odkaz na de Sada je v tomto kontextu velmi hluboký. Ačkoliv je de Sade často vnímán jen skrze optiku pornografie, jeho dílo napsané v Bastile (např. 120 dnů Sodomy nebo politické eseje v Filosofii v budoáru) je radikální kritikou moci:
Absolutní moc a kořist: De Sade popsal, co se stane, když se moc odtrhne od jakékoliv morálky a stane se čistě nástrojem ukojení potřeb elit na úkor „těl“ poddaných. V roce 2026 lze jeho vizi vztáhnout na extraktivní ekonomiku, kde korporace „konzumují“ životní čas a data občanů jako surovinu.
Sto let čekání: To, že jeho dílo bylo dlouho tabuizováno, nebylo jen kvůli sexualitě, ale kvůli jeho neúprosnému odhalení povahy moci. De Sade ukázal, že elity (šlechtici, soudci, biskupové a bankéři) v jeho příbězích tvoří uzavřenou skupinu, která si privatizuje právo i pravdu pro své potěšení a zisk – což je přesná definice vámi zmíněného politického kartelu.
Cesta ven: Demarchie jako jediná pojistka
Pokud je pravdou, že „žádný politik nechce předat moc lidu“, pak je demarchie (vláda losem) jediným technickým řešením, jak tento kruh rozbít.
Zrušení volebních fondů: Pokud jsou zástupci vybráni losem z řad občanů, mizí potřeba miliardových kampaní a závislost na „lichvářích“.
Konec kariérní politiky: Náhodně vybraný občan nemá motivaci budovat vládu jedné strany, protože po skončení svého mandátu se vrací do běžného života mezi ostatní.
Implementace objektivních hodnot: Teprve těleso nezávislé na stranických penězích by mohlo prosadit Cockshottovy pracovní kredity, protože by nemělo zájem na udržování systému nekrytých peněz.
V lednu 2026 se tak střetávají dvě vize světa: jedna pokračující v de Sadově dystopii absolutní korporátní moci a druhá usilující o radikální návrat k občanské suverenitě skrze náhodný výběr a kybernetickou spravedlnost. Bez této změny zůstává stát jen „soukromou firmou“ v rukou těch, kteří ovládají tiskařské lisy na peníze.
Tak to je a kdo to pochopí je oligarchií buď zkorumpován, znásilněn nebo zabit, což v české historii potvrdil případ Jana Jiskry v Uhrách a aktuálně vlastně i případ Babiš/Pavel, kdy tito bývalí příslušníci Djilasovské nové třídy jsou integrováni do neofeudalismu a lid se snaží bavit politickým wrestlingem.
Žádné komentáře:
Okomentovat