Nacistické Německo vyvíjelo během své existence řadu zbraní a experimentálních projektů. Většina lidí si dnes vybaví hlavně rakety V1 a V2, první proudové stíhačky nebo obří železniční děla, protože právě tyto zbraně jsou dobře zdokumentované. Vedle nich ale existovala i řada méně známých experimentů, které dodnes vzbuzují otázky a živí legendy o technologiích, jež měly výrazně předběhnout svou dobu. Jenže co když měli Němci v rukávu ještě něco mnohem podivnějšího?
Nově odtajněné americké dokumenty totiž znovu otevřely legendu, která už více než osmdesát let nedává historikům ani milovníkům záhad spát. Pentagon zveřejnil první várku 162 utajovaných spisů o neidentifikovaných vzdušných jevech a mezi nimi se objevil také zapomenutý dokument FBI. V něm svědek Paul Peyerl tvrdí, že na vlastní oči viděl diskovitý letoun ukrytý v rakouské oblasti označované jako Černý les. Nebyl to prý žádný výplod fantazie, ale skutečný experimentální stroj o průměru přibližně šest a půl metru. A tím nejzajímavější to teprve začíná. Peyerl vypověděl, že objekt nejen pozoroval, ale také jej fotografoval. Dokonce tvrdil, že negativ svého snímku předal americké FBI. Pokud mluvil pravdu, šlo by o jeden z největších objevů v dějinách letectví. Pokud si vše vymyslel, vznikla legenda, která přežila celé generace. Podle jeho výpovědi nebyl stroj podobný ničemu, co tehdejší svět znal. Vnější kruhová část se měla během letu otáčet kolem nehybné centrální kopule a pohánět ji mělo několik proudových motorů rozmístěných po obvodu. Celý disk měl být navíc ovládán na dálku. Ještě odvážnější je jeho tvrzení, že fotografování probíhalo doslova s nasazením života. Objekt měl být ukrytý v přísně střeženém hangáru a Peyerl tvrdil, že riskoval okamžitou popravu, kdyby byl přistižen. FBI jeho výpověď zařadila do svých archivů, zároveň ale výslovně uvedla, že dokument neobsahuje žádné stanovisko ani závěr agentury. Jinými slovy, Američané pouze zaznamenali svědectví. Nepotvrdili ho, ale ani jej nevyvrátili. Právě tato jediná věta dodnes živí nekonečné spekulace.
Na celé věci je totiž něco, co nelze jednoduše odmávnout jako bláznivou konspirační teorii. Třetí říše skutečně patřila mezi technologicky nejvyspělejší státy své doby a v některých oblastech předběhla svět o mnoho let. Němci postavili první operační proudovou stíhačku Messerschmitt Me 262, která byla rychlejší než většina spojeneckých letadel. Vyvinuli rakety V1 a V2, první balistické střely dlouhého doletu v historii. Experimentovali s létajícím samokřídlem Horten Ho 229, jehož tvar nápadně připomíná dnešní stealth bombardéry. Pracovali na řízených střelách Fritz X, infračervených zaměřovačích pro noční boj i na řadě dalších experimentálních konstrukcí, které byly na svou dobu neuvěřitelně pokročilé.
Když Spojenci po válce vstoupili do německých továren a výzkumných center, nestačili se divit. Objevovali projekty, o kterých neměli během války ani tušení. Není proto překvapivé, že když se později objevily zprávy o údajně existujícím létajícím disku, mnoho lidí si položilo otázku, zda nejde jen o další z tajných projektů, které se nestihly dostat do výroby. Právě z této směsi skutečných technologických úspěchů a válečného tajemství vznikla legenda o nacistických létajících talířích. Dodnes se objevují názvy jako Haunebu nebo Vril. Podle zastánců těchto teorií měly tyto stroje startovat kolmo vzhůru, dosahovat rychlosti několika tisíc kilometrů za hodinu a létat na vzdálenosti, o kterých si tehdejší letectví mohlo nechat jen zdát. Zní to fascinující, jenže historici upozorňují na zásadní problém. Neexistuje jediný dochovaný dobový dokument německé armády, ministerstva zbrojení ani Luftwaffe, který by existenci těchto strojů jednoznačně potvrzoval. Ještě tajemnější je projekt známý jako Die Glocke neboli Zvon. Údajně mělo jít o experimentální zařízení naplněné zvláštní kovovou kapalinou, které vytvářelo extrémně silná elektromagnetická pole. Některé pozdější knihy tvrdí, že mělo souviset s antigravitací, jiné dokonce s manipulací času. Přímé důkazy však nikdy nalezeny nebyly a většina historiků považuje celý příběh za směs nepodložených svědectví, poválečných legend a fantazie.
Další vrstvu celé záhady přidává období těsně po skončení války. Spojené státy i Sovětský svaz okamžitě zahájily doslova hon na německé vědce. Americká operace Paperclip přivedla do USA více než 1600 německých odborníků, konstruktérů a techniků. Mezi nimi byl i Wernher von Braun, muž, který navrhl raketu V2 a později se stal jednou z hlavních tváří amerického kosmického programu. Spolu s ním odešli do Spojených států i Walter Dornberger, Kurt Debus, Arthur Rudolph a další špičkoví odborníci. Jejich znalosti výrazně urychlily vývoj amerických raket i letů do vesmíru. Není proto divu, že se objevily spekulace, zda si s sebou neodvezli také projekty, které nikdy nebyly zveřejněny. Právě odtud vyrůstá přesvědčení části veřejnosti, že pokud Němci skutečně experimentovali s létajícími disky, Američané mohli ve výzkumu pokračovat za zavřenými dveřmi. Dalším střípkem do celé skládačky jsou takzvaní Foo Fighters. Nejde o slavnou rockovou kapelu, ale o záhadné světelné koule, které během druhé světové války opakovaně hlásili američtí i britští piloti při nočních letech nad Německem. Světla je údajně pronásledovala, měnila směr téměř okamžitě a někdy se pohybovala způsobem, který tehdejší letadla nedokázala napodobit. Vojáci se obávali, že jde o novou tajnou německou zbraň. Po válce se však žádný důkaz o takovém projektu nenašel. Dnes se nejčastěji uvažuje o atmosférických jevech, optických klamech nebo psychologických efektech vznikajících při stresových nočních misích. Přesto právě tato hlášení často bývají spojována s legendami o nacistických UFO. Zajímavým detailem je i samotná lokalita uvedená ve spise FBI. Dokument hovoří o rakouském Černém lese, jenže známý Schwarzwald leží v Německu. Mohlo jít o chybu překladu, nepřesné označení jiné horské oblasti nebo prostou nepřesnost svědka. Takových drobných nesrovnalostí obsahuje celý příběh více a každá z nich znesnadňuje jeho ověření.
Co si tedy z celé záhady odnést? Především to, že nově odtajněné dokumenty rozhodně nepředstavují důkaz, že Hitler disponoval funkčním létajícím talířem nebo že nacističtí konstruktéři objevili antigravitaci. Potvrzují však něco jiného a možná stejně fascinujícího. Americké tajné služby po válce podobná svědectví skutečně shromažďovaly, archivovaly a nepovažovaly je za natolik bezvýznamná, aby je okamžitě vyhodily do koše. Dodnes však nikdo nenašel technické výkresy, výrobní dokumentaci ani dochovaný prototyp, který by existenci nacistického létajícího disku jednoznačně prokázal. Záhadou zůstává i osoba údajného konstruktéra Kuehra. Neznáme jeho celé jméno, životopis ani fotografie. Pokud skutečně existoval, zmizel beze stopy v poválečném chaosu. Pokud neexistoval, stal se jednou z největších záhad studené války. Je proto možné, že legenda vznikla z jediného neověřeného svědectví, které se během desetiletí proměnilo v příběh o tajných zbraních Třetí říše. Stejně dobře ale může být pravda někde uprostřed. Historie už mnohokrát ukázala, že některé projekty zůstávaly utajené celé desítky let, než se o nich veřejnost dozvěděla. Nabízí se proto otázka, která dodnes nedává spát badatelům ani milovníkům záhad. Co když se v některém dosud neotevřeném archivu stále ukrývají fotografie, technické výkresy nebo zprávy, které by celý příběh převrátily vzhůru nohama? A nebo jde skutečně jen o jednu z největších legend druhé světové války, která přežila díky směsi skutečných technologických úspěchů, poválečných fám a lidské fascinace neznámem? Odpověď zatím nezná nikdo. Právě proto se nacistické UFO i po více než osmdesáti letech znovu vrací na titulní stránky a zřejmě jen tak nezmizí.
Zdroj fb Zuckerberg
Žádné komentáře:
Okomentovat