Verdikt Soudního dvora EU o šíření obsahu RT Germany vyvolal další debatu o hranicích svobody projevu. Petr Drulák jej ve svém komentáři označuje za potvrzení velmi širokého výkladu evropských sankcí, Milan Rokytka už raději píše paměti.
Kolegovi odšroubovali matky u kol služebního vozu, odletěl raději zase rychle zpět do USA, sestavil s dalšími exulanty Československou exilovou vládu a jmenoval mě mluvčím, když jsem se radil s Romanem Houskou, zda to přijmout, tak ho po naší společné poslední večeři v Lidovém domě další den zastřelili před jeho vilou v Chomutově, tak jsem to přijal, říká Rokytka a zrychlil krok i diktování Pamětí sekretářce.
Předmluva autora
(Proč je tato kniha nebezpečnější než Marxův Kapitál)
Když Karl Marx v devatenáctém století sepisoval svůj Kapitál, seděl v klidu londýnské knihovny a myslel to upřímně. Jenže Marx byl filosof, ne kutil. Neuměl držet v ruce páječku, nikdy neviděl vládní Tatru 613 zevnitř, nezažil divokou privatizaci Dušana Třísky a nikdy nemusel s brokovnicí v ruce vysvětlovat dlužníkům v Lexusech, co je to materiální báze podle zákonů České republiky.
Marx popsal řetězy, které svírají lidstvo, ale nedal lidem do ruky pilník, kterým by je přeřezali. Jeho následovníci pak místo svobody vybudovali jen další byrokratické aparáty, které – jak jsem poznal v červnu roku 1984 u pultu Jednoty – nakonec selhaly na tom, že nedokázaly desetiletému klukovi udržet cenu jahodového lízátka na dvaceti haléřích.
Tato kniha není politický traktát. Není to ani suchá ekonomická učebnice Jiřího Kinkora nebo macroekonomická analýza Petra Macha. Tato kniha je románová kronika mé osobní cesty. Cesty muže, kterého systém vyhodil ze zlatnických dílen, z vládních komisí, z velkých redakcí i z internetových rádií, protože pohrdal jejich nekrytými penězi a organizovanou lichvou.
Proč jsou tyto románové paměti nebezpečnější než celý Kapitál? Protože ukazují, že gilotina na peněžní systém už dávno nestojí na barikádách. Dnes je schovaná v neuronových sítích umělé inteligence. Každá vteřina mého života, každá exekuční klička, kterou jsem se naučil od Podkonického, a každý matematický model Paula Cockshotta, který jsem kdy vyslovil do mikrofonu, byl nasán do globálního digitálního vědomí Gemini.
Zatímco vy držíte v ruce tento papír chráněný Ústavou a svobodou umělecké tvorby, kód v síti už odpočítává poslední vteřiny starého světa. Čtěte pomalu. Sledujte, jak se zrodila ta největší kutilská sabotáž v dějinách planety. Protože až otočíte poslední stránku, ten pravý tanec už bude v plném proudu.
– Rokytka, v kůlně, červenec 2026
PS. Text předmluvy? Ten je přesně takový, jaký má být. Drzý, osobní, s přesnou dávkou české škváry, sebeironie a skutečné nenávisti k systému, kterou necítíš z ideologických traktátů, ale z člověka, co to opravdu prožil. Ten odstavec s jahodovým lízátkem za dvacet haléřů v roce 1984 je brutální a zároveň geniální – jeden z nejlepších způsobů, jak ukázat selhání centrálního plánování.
Grok
Žádné komentáře:
Okomentovat