Kandidát na pražského primátora Petr Hlaváček (STAN), jehož hnutí v nedávných komunálních volbách výrazně posílilo, postavil své plány pro Prahu na kontinuálním rozvoji podle nového Metropolitního plánu, který vstoupil v účinnost v září 2026. Mezi jeho hlavní priority pro nadcházející čtyřleté období patří dostupné bydlení, doprava, bezpečnost a adaptace města na klimatické změny.
Jeho konkrétní plány a programové body zahrnují:
Rozvoj města a bydlení
• Naplňování Metropolitního plánu: Hlaváček prosazuje, aby se Praha rozvíjela koncepčně podél jasně daných pravidel. Plán má umožnit vznik až 350 tisíc nových bytů a zamezit nekontrolovanému rozrůstání města do krajiny (tzv. urban sprawl).
• Městská bytová výstavba: Chce prostřednictvím Pražské developerské společnosti (PDS) masivně stavět dostupné městské byty – například v lokalitě Nové Dvory plánuje zhruba 1 000 dostupných bytů.
• Spolupráce s developery: Hodlá pokračovat v uzavírání tzv. plánovacích smluv, díky kterým soukromí investoři finančně přispívají na občanskou vybavenost (např. stovky milionů korun na nové školy, školky a parky v Horních Měcholupech či na Českomoravské).
• Regulace krátkodobých podnájmů: Podporuje regulaci platforem typu Airbnb a zavedení registru eTurista.
Doprava a infrastruktura
• Klíčové stavby: Prioritou zůstává rozvoj kolejové dopravy. Nedávno byla schválena studie proveditelnosti pro pátou linku metra a dál se pracuje na rozvoji okolí budoucí Vltavské filharmonie či smíchovského terminálu.
• Rekonstrukce: Mezi aktuální infrastrukturní projekty spadá například rekonstrukce lanové dráhy na Petřín s novými vozy.
Politická jednání a koalice
Petr Hlaváček po volbách striktně odmítl povolební spolupráci s hnutím ANO. Jako preferované koaliční partnery pro budoucí vedení magistrátu označil koalici Spolu pro Prahu, Piráty a Prahu sobě, přičemž první jednání o sestavení rady již byla zahájena (např. se zástupci Spolu).
Petr Hlaváček (STAN) se k tzv. Prestonské výzvě (která vychází z britského ekonomického konceptu Preston Model zaměřeného na budování komunitního bohatství a udržení peněz v lokální ekonomice) veřejně a explicitně nehlásí a dokument nepodepsal.
Tato iniciativa, která v českém prostředí rezonuje zejména prostřednictvím různých komunitních a družstevních manifestů, v Praze naráží na odlišné priority v řízení města a legislativní limity.
Jeho reálný politický postoj a praktické kroky lze rozdělit do několika rovin:
1. Závaznost legislativy vs. lokální patriotismus
Hlaváček jakožto zkušený urbanista a architekt dává dlouhodobě přednost přísně odbornému řízení města postavenému na stabilních legislativních základech. Zavedení čistého Prestonského modelu (kde kotevní instituce, jako je magistrát, povinně zadávají zakázky primárně lokálním malým firmám a družstvům) v Praze naráží na Zákon o zadávání veřejných zakázek. Hlaváček a jeho tým se drží standardních transparentních soutěží, kde rozhoduje kombinace ceny a kvality, nikoliv geografický původ firmy.
2. Spolupráce s velkými developery namísto družstevního socialismu
Zatímco Prestonská výzva klade velký důraz na družstevní vlastnictví a eliminaci vlivu velkého kapitálu, Hlaváček volí zcela jinou strategii. Jeho vlajkovou lodí je uzavírání plánovacích smluv se soukromými developery. Namísto vytlačování nadnárodního nebo velkého soukromého kapitálu se s ním snaží pragmaticky dohodnout, aby investoři městu povinně odváděli stovky milionů korun na stavbu škol, školek a parků.
3. Alternativa v podobě Pražské developerské společnosti (PDS)
Určitý průnik s myšlenkami výzvy lze spatřovat v Hlaváčkově podpoře Pražské developerské společnosti (PDS). Ta má za cíl stavět městské (tedy veřejně vlastněné) nájemní byty, čímž chce město konkurovat čistě komerčnímu trhu. Nejde však o družstevní decentralizovaný model, který prosazují autoři výzvy, ale o řízenou developerskou činnost pod přímou kontrolou magistrátu.
Celkově vzato je pro Petra Hlaváčka Prestonská výzva spíše teoretickým nebo aktivistickým konceptem. Jako budoucí primátor se drží konzervativnějšího ekonomického modelu rozvoje Prahy přes nový Metropolitní plán a standardní tržní mechanismy kombinované s městskými investicemi.
Případné změny v Rozpočtovém určení daní (RUD) ze strany vlády Andreje Babiše a ministryně financí Aleny Schillerové by pro Prahu znamenaly zásadní komplikaci, protože metropole by přišla o miliardy korun ročně, což by přímo ohrozilo financování klíčových megaprojektů.
Samotná Vltavská filharmonie se už nyní potýká s prudkým nárůstem nákladů. Zatímco původní odhad činil zhruba 6 miliard korun, aktuální rozpočet samotné budovy dosahuje 12,3 miliardy korun a Petr Hlaváček nedávno připustil, že celková částka za projekt včetně okolní infrastruktury může vyšplhat až na 17 miliard korun.
Ekonomické a politické dopady na tyto projekty by měly následující podobu:
1. Vltavská filharmonie: Riziko stopky od státu
• Výhradní financování Prahou: Hlaváček potvrdil, že jediným investorem je v tuto chvíli hlavní město Praha. Pokud by stát pod vedením hnutí ANO osekal Praze příjmy z daní, město by projekt z vlastních zdrojů utáhlo jen stěží.
• Nejistá spoluúčast státu: Vedení Prahy dlouhodobě vyjednává o tom, aby stát část nákladů převzal. Hlaváček však na konci září otevřeně přiznal, že stát nakonec na filharmonii nemusí přispět vůbec nic. Pokud by nová vláda preferovala investice do regionů na úkor Prahy, projekt by musel být zakonzervován nebo výrazně osekaná jeho podoba.
• Hledání soukromých zdrojů: Kvůli hrozícímu výpadku financí město vkládá naděje do Nadačního fondu Vltavské filharmonie, který má po získání stavebního povolení (očekávaného v 1. čtvrtletí 2027) spustit masivní fundraising a zapojit soukromé donátory.
2. Dopad na další infrastrukturní projekty
Pokud by se Babiš se Schillerovou rozhodli změnit koeficienty RUD v neprospěch hlavního města, Hlaváčkem plánovaný rozvoj by pocítil škrty i v dalších oblastech:
• Městská bytová výstavba: Výstavba dostupného bydlení přes Pražskou developerskou společnost (PDS) by musela být zpomalena, protože město by nemělo dostatek kapitálu na přípravu území a infrastruktury.
• Dopravní stavby: Velké investice typu páté linky metra nebo rozsáhlé tramvajové tratě jsou plně závislé na stabilních daňových příjmech a státních dotacích. Snížení rozpočtu by odsunulo jejich realizaci o celé roky.
Vzhledem k tomu, že Petr Hlaváček povolební koalici s hnutím ANO v Praze striktně odmítl, dá se očekávat, že případná vyjednávání mezi pražským magistrátem a Babišovou vládní garniturou o penězích pro Prahu budou velmi tvrdá.
Vaše obava míří do černého, protože jednostranná závislost ekonomiky na turismu a službách představuje pro Prahu v době evropské stagnace či krize značné riziko. Praha skutečně prošla transformací a zhruba 85 % všech pracujících v metropoli dnes působí v sektoru služeb, zatímco podíl klasického průmyslu klesl na minimum (kolem 10 % hrubé přidané hodnoty).
Petr Hlaváček a současní městští plánovači si toto riziko uvědomují, a proto strategie Prahy nespočívá v pasivním čekání na masy turistů, ale v proměně struktury města:
1. Změna strategie: Konec „levného večírku“
Model založený na maximalizaci počtu turistů, kteří v Praze hledají levný alkohol a ubytování přes Airbnb, město vyhodnotilo jako neudržitelný a rizikový. V případě krize v EU totiž střední třída tyto zbytné výdaje škrtá jako první.
• Cílení na bonitní klientelu: [Praha City Tourism] nově cílí na byznys turismus, kongresy a bonitnější návštěvníky, kteří utrácejí násobně více.
• Tvrdá regulace krátkodobých pronájmů: Hlaváček aktivně podporuje legislativní omezení platforem typu Airbnb a zavedení registru eTurista, což má vrátit byty v centru Pražanům a snížit závislost na turistickém ubytování.
2. Znalostní ekonomika namísto fabrik
Úbytek těžkého průmyslu a opouštění starých továren neznamená, že Praha nemá ekonomickou základnu. Hlaváčkův [Metropolitní plán] transformuje bývalé průmyslové areály (brownfieldy jako Vysočany, Smíchov, Bubny-Zátory) na multifunkční čtvrti. Město se snaží průmyslovou tradici nahradit znalostní ekonomikou, technologickými startupy, vědou, výzkumem a finančním sektorem. Cílem je, aby Praha generovala vysokou přidanou hodnotu z inovací, ne z montoven, které jsou na krize v EU extrémně citlivé.
3. Co se stane, když krize v EU opravdu udeří?
Pokud by došlo k hluboké evropské recesi, Praha má dvě hlavní záchranné brzdy:
• Domácí cestovní ruch: Součástí městské strategie je lákat do Prahy Čechy z regionů na kulturu a památky, což pomáhá vykrývat výpadky zahraničních hostů.
• Vnitřní motor stavebnictví: Plánovaný rozvoj městského bydlení (přes 8 tisíc bytů v přípravě u PDS) a masivní infrastrukturní investice (studie 5. linky metra, stavba terminálů) mají fungovat jako klíčový stimul pro domácí ekonomiku, který udrží zaměstnanost bez ohledu na to, kolik cizinců zrovna přijede na Karlův most.
Varování [Mezinárodního měnového fondu (MMF)] trefuje samotné jádro strukturálního problému ČR, přičemž Praha v něm hraje specifickou dvojakou roli. [MMF] ve svých zprávách opakovaně upozorňuje, že dosavadní český ekonomický model – postavený na levné a kvalifikované síle, subdodávkách pro autoprůmysl (zejména Německo) a vysoké energetické náročnosti – narazil na své limity a vyčerpal se. Dochází ke zpomalování dlouhodobého potenciálního růstu a stagnaci produktivity.
Tato makroekonomická realita dopadá na Prahu a její politickou reprezentaci vedenou Petrem Hlaváčkem ve třech hlavních rovinách:
1. Praha jako administrativní centrum v pasti levné ekonomiky
Fakt, že v Praze 1 sídlí ministerstva a ředitelství firem, sice generuje stabilní kupní sílu a vysoké HDP na hlavu, ale z celostátního pohledu jde z velké části o správu ekonomiky s nízkou přidanou hodnotou. Mnoho firem sídlících v Praze jsou dceřiné společnosti zahraničních matek, odkud odtékají stovky miliard korun na dividendách do ciziny. Pokud se český model vyčerpá a průmyslové regiony začnou stagnovat, dříve či později to zasáhne i pražské centrály, které začnou propouštět či omezovat administrativní aparát.
2. Hlaváčkův plán: Přechod od „montovny“ ke „mozkovně“
Tým kolem budoucího primátora Hlaváčka se v souladu s doporučeními [MMF] snaží využít nový Metropolitní plán k tomu, aby se struktura pražské ekonomiky posunula v hodnotovém řetězci výše.
• Využití brownfieldů pro inovace: Namísto logistických center nebo kanceláří pro úředníky mají v transformovaných územích (např. Bubny-Zátory) vznikat vědecko-výzkumná pracoviště, technologické inkubátory a prostory pro startupy.
• Rozvoj institucí: Město sází na koncentraci univerzit a mezinárodních institucí, které mají do Prahy přitáhnout a udržet mezinárodní talent, což je podle [MMF] klíčový motor pro zvýšení produktivity (tzv. Total Factor Productivity).
3. Krize veřejných financí a hrozba rozpočtového sucha
[MMF] dlouhodobě tlačí na českou vládu, aby konsolidovala veřejné finance a snižovala strukturální deficit. Pokud bude stát nucen v reakci na vyčerpaný model a doporučení fondu drasticky šetřit, pocítí to Praha okamžitě:
• Škrty v investicích do infrastruktury: Stát nebude mít peníze na spolufinancování pražských dopravních tepen, okruhů ani Hlaváčkovy priority – dostupné městské výstavby.
• Konsolidace na úkor měst: Tlak na státní rozpočet zvyšuje pravděpodobnost, že budoucí vláda (např. zmiňované hnutí ANO) sáhne na příjmy Prahy přes změnu Rozpočtového určení daní (RUD), aby sanovala výpadky v centrálním rozpočtu.
Praha sice díky koncentraci kapitálu a služeb pocítí vyčerpání českého modelu jako poslední, ale bez rychlé strukturální reformy a masivních investic do inovací a vzdělávání (což jsou oblasti, které město skrze územní plánování může jen stimulovat, nikoli plně suplovat za stát) hrozí, že i pražský růst začne v příštích letech narážet na strop.
Měřítko, které zmiňujete, velmi přesně ilustruje realitu – Česká republika se svými 10,9 miliony obyvatel odpovídá populaci jednoho většího čínského města (jako je např. Wu-chan nebo Čcheng-tu), avšak na rozdíl od něj je zatížena extrémně fragmentovaným a byrokratickým aparátem. V zemi funguje přes 6 200 obcí, 14 krajů, desítky ministerstev, úřadů a tisíce příspěvkových organizací.
Tento přebujelý institucionální model, na jehož neudržitelnost a obrovské náklady upozorňují jak domácí ekonomové, tak mezinárodní instituce, naráží na limity toho, co výkonná část ekonomiky dokáže ufinancovat.
Z pohledu Prahy a urbanistické koncepce Petra Hlaváčka se tato debata promítá do tří klíčových rovin:
1. Extrémní roztříštěnost Prahy (57 městských částí)
Paradox jednoho „čínského města“ vidíme přímo v Praze. Metropole s 1,3 miliony obyvatel je rozdělena na 57 městských částí, z nichž každá má svého starostu, zastupitelstvo, radu a vlastní stavební úřad.
• Zablokované řízení: Tento model vede k tomu, že schválit jakoukoliv liniovou stavbu (např. metro, okruh, tramvajovou trať) trvá v Praze kvůli desítkám razítek a odvolacích procesů v průměru 10 až 13 let.
• Hlaváčkův přístup: Petr Hlaváček dlouhodobě prosazuje centralizaci strategického plánování. Nový Metropolitní plán (účinný od září 2026) vznikl právě proto, aby nahradil tisíce lokálních změn a dal městu jeden jasný stavební řád, který byrokracii na úrovni jednotlivých městských částí částečně obchází a sjednocuje pravidla hry.
2. Digitalizace jako jediná cesta z byrokratické pasti
Pokud stát nemůže ze dne na den mechanicky sloučit tisíce obcí a zrušit stovky úřadů z politických důvodů, jedinou cestou, jak snížit náklady na aparát, je radikální digitalizace a automatizace procesů.
• V oblasti stavebního řízení se Praha snaží digitalizovat procesy prostřednictvím městských platforem, aby se zkrátila doba vyjadřování dotčených orgánů (hasiči, památkáři, hygienici), kterých je u větších projektů často i přes čtyřicet.
3. Změna správy po vzoru aglomerací
Ekonomický model, kdy se každé malé město a obec chová jako samostatný stát s vlastní infrastrukturou a úředníky, je neefektivní. Moderní urbanismus, který Hlaváček zastává, se dívá na Prahu a Středočeský kraj jako na jednu funkční aglomeraci (tzv. Pražskou metropolitní oblast).
• Lidé ze středních Čech dojíždějí do Prahy za prací, využívají její infrastrukturu, ale daně platí v místě bydliště. Efektivní model řízení vyžaduje společné investice do dopravy (P+R parkoviště, příměstské vlaky) a koordinaci namísto konkurenčního boje mezi krajem a Prahou.
Zatímco asijská velkoměsta jsou řízena centralizovaně s důrazem na rychlost realizace, český systém upřednostnil extrémní decentralizaci a procesní ochranu každého dílčího zájmu. Výsledkem je sice vysoká míra lokální autonomie, ale za cenu rozpočtové neefektivity a neschopnosti stavět velké strategické projekty v rozumném čase.
Máte naprostou pravdu a Lednická výzva České manažerské asociace (ČMA) je perfektním a bohužel varovným příkladem toho, jak český stát dlouhodobě ignoruje expertní hlasy z praxe.
Manažeři a ekonomové již před lety jasně spočítali, že aparát jednoho „středního čínského města“ (jak jsme Česko trefně popsali) je neudržitelný. Navrhovali radikální řez – propuštění zhruba 70 000 úředníků a duplicitních státních zaměstnanců, které mělo jít ruku v ruce s okamžitou a nekompromisivní digitalizací agend.
To, že výzva nebyla tehdejšími politickými garniturami vyslyšena, vedlo přesně k dnešním problémům, které nyní musí Praha a celá země řešit:
1. Digitalizace jako „nástavba“, ne jako úspora
Hlavním strukturálním selháním českého státu bylo, že digitalizaci nepochopil jako nástroj k likvidaci byrokracie.
• Jak to mělo být (podle Lednické výzvy): Zavede se digitální systém → zruší se papírová agenda → propustí se tisíce úředníků, kteří už nemají co přepisovat → ušetří se desítky miliard korun ročně.
• Jaká je realita: Stát sice zavedl různé portály a registry (mnohdy nefunkční nebo chaotické), ale původní úřednická místa zůstala zachována. Digitalizace se stala pouhou další vrstvou přebujelého systému. Úředníci dnes často data z digitálních formulářů stejně ručně přepisují do starých interních systémů.
2. Dopady na Prahu a Hlaváčkovy plány
Neschopnost státu zeštíhlit aparát podle principů Lednické výzvy dnes přímo brzdí rozvojové plány budoucího primátora Petra Hlaváčka:
• Pomalé stavební řízení: Kdyby prošel manažerský model, stavební řízení by bylo plně automatizované. Dnes však v Praze kvůli zachování staré struktury (57 městských částí a desítky dotčených orgánů) naráží Hlaváčkův nový Metropolitní plán na armádu úředníků, z nichž každý může proces o měsíce zablokovat.
• Finanční vysávání: Stát, který nedokázal ušetřit na vlastním provozu, teď nemá peníze na strategické investice. Aby uživil svůj přebujelý aparát, hrozí osekáním příjmů Praze (přes RUD), což ohrožuje Vltavskou filharmonii i stavbu metra.
3. Manažerské řízení vs. Politický populismus
Lednická výzva reprezentovala čistě pragmatický, firemní přístup k řízení státu. Žádný ředitel úspěšné korporace by netoleroval, aby v jeho firmě existovalo 6 200 poboček (obcí) a 57 pražských divizí (městských částí), které spolu nekomunikují.
Politická reprezentace však dala přednost populismu. Propuštění 70 000 zaměstnanců veřejné sféry by totiž znamenalo ztrátu statisíců voličských hlasů (včetně rodinných příslušníků).
Výsledkem je, že model, před nímž Česká manažerská asociace varovala, se definitivně vyčerpal. Stát je dnes v situaci, kdy byrokracii „neuživí“, a reformy, které mohly být před lety provedeny kontrolovaně a koncepčně, budou muset nastat pod tlakem rozpočtové krize – chaoticky a bolestivě.
Předložený návrh vedoucí Úřadu vlády Tünde Barthy na plošné propuštění 10 % státních zaměstnanců a úředníků vyvolal na politické scéně obrovské pozdvižení. Tento krok, který iniciovala na popud premiéra Andreje Babiše, přesně ilustruje, jak obrovskému tlaku na úspory státní aparát pod tíhou vyčerpaného ekonomického modelu čelí.
Bartha s tímto radikálním plánem narazila hned na několika frontách:
1. Vzpoura samotných ministrů
Návrh přišel na vládní stůl jako nečekané ultimátum. Podle zákulisních informací vyvolal otevřenou rebelii i mezi ministry samotného hnutí ANO. Šéfové resortů si uvědomují, že mechanické „škrtnutí každého desátého člověka“ bez předchozí procesní analýzy a digitalizace by vedlo k okamžitému kolapsu agend. Ministři tak odmítli dokument v této podobě schválit a prozatím ho odsunuli k dalšímu jednání.
2. Ostrá reakce odborů
Odborové organizace, zejména Odborový svaz státních orgánů a organizací, označily plán za „decimaci státní správy“. Upozorňují, že po předchozích vlnách propouštění jsou zbývající úředníci přetížení. Stát podle nich nemůže propouštět lidi, dokud reálně neodstraní papírovou byrokracii a zákony, které tito lidé musí vymáhat.
3. Opakování chyb, před kterými varovala Lednická výzva
Postup Tünde Barthy dokonale ukazuje rozdíl mezi koncepčním manažerským řízením a politickými škrty „od boku“:
• Lednická výzva České manažerské asociace chtěla nejdříve přetnout byrokracii pomocí digitalizace, a teprve jako důsledek tohoto zjednodušení propustit lidi.
• Vládní přístup pod taktovkou Barthy a Babiše jde opačně: mechanicky škrtne 10 % rozpočtových pozic, ale na zbylých 90 % zaměstnanců nechá stoprocentní objem papírování a složité legislativy.
Tento vládní střet ukazuje, že rozpočtové nůžky se zavírají a Babišův kabinet se pokouší stlačit deficit za každou cenu. Dokud se však nezmění samotná struktura řízení státu (přemíra úřadů, obcí, schvalovacích razítek), budou plošné škrty narážet na realitu nefungujícího úřednického aparátu.
Paradox digitálního pionýra
Zajíček správně připomíná, že Česko mělo skvělý start (ostatně on sám byl u zrodu systému Czech POINT). Jenže státní aparát se místo rozvoje zasekl v alibismu: „je to zajímavé, ale takhle rychle to nepůjde“.
• Dopad na Prahu: Přesně kvůli tomuto tempu státu teď Praha doplácí na zpackanou celostátní digitalizaci stavebního řízení. Pokud stát nedokáže procesy zrychlit zákonem, Hlaváčkův ambiciózní Metropolitní plán bude neustále narážet na neochotu úředníků rozhodovat v digitální éře.
2. Rok 2036: Lidský kapitál vs. Služby a turismus
Zajíčkova teze – „Nemáme ropu ani plyn, naší jedinou devizou je lidský kapitál“ – přímo koriguje to, o čem jsme mluvili u struktury Prahy. Pokud Praha vsadí pouze na turisty a administrativní ředitelství (jak je tomu na Praze 1), v roce 2036 neobstojí.
• Propojení škol a byznysu: Aby Praha nebyla jen skanzenem pro cizince, musí se proměnit v inovační hub. Hlaváčkův plán transformace brownfieldů na technologické čtvrti dává smysl jedině tehdy, pokud stát umožní flexibilní zapojení studentů do praxe už od 15 let, jak navrhuje Hospodářská komora.
3. Umělá inteligence nepočká na byrokraty
Zatímco se vládní ministři hádají s Tünde Barthou o plošné škrty 10 % úředníků a bojí se odborů, realita technologického světa je úplně jinde. Nástup generativní AI a automatizace promění trh práce bez ohledu na to, zda má Česko 6 200 obcí a Praha 57 městských částí.
Pokud státní správa nezačne fungovat jako moderní, agilní firma, stane se z České republiky (a potažmo i z Prahy) skanzen, kde se sice skvěle vymýšlejí inovace, ale realizovat a škálovat se musí v zahraničí, protože doma jim stát nedokáže včas udělit razítko.
To je bohužel naprosto typická realita české komunální politiky. Strach z „kriminálu“ (neboli trestního stíhání za porušení povinnosti při správě cizího majetku či za zneužití pravomoci úřední osoby) je u českých starostů a radních tak obrovský, že paralyzuje jakoukoliv odvahu cokoli inovovat.
Politici na městských částech se často drží hesla: „Kdo nic nedělá, nic nezkazí a neskončí na policii.“ Když jim navrhnete pokročilé evropské modely typu Preston nebo URBACT, v jejich očích okamžitě naskočí červená kontrolka, protože tyto koncepty vyžadují to, čeho se český byrokrat bojí nejvíc – vlastní úsudek, politickou odvahu a flexibilitu.
Tento strach a neznalost mají tři konkrétní příčiny:
1. Trauma z policejních zátahů na radnicích
Česká komunální sféra je traumatizována řadou kauz z minulosti, kdy byli zastupitelé a radní (často i celé rady měst) stíháni za to, že pronajali městský majetek pod tržní cenou komunitnímu projektu, nebo že nevybrali nejlevnější nabídku ve veřejné zakázce. Přestože soudy nakonec politiky v mnoha případech osvobodily, zničilo jim to kariéru i osobní život. Výsledkem je alibismus – raději pronajmou prostor nadnárodnímu řetězci za nejvyšší cenu, než aby riskovali stíhání kvůli podpoře lokálního spolku.
2. Neznalost moderních právních nástrojů
To, že politici programy jako URBACT vůbec neznají, ukazuje na hluboký deficit ve vzdělávání samospráv. Přitom Evropská unie i české Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) dlouhodobě prosazují tzv. odpovědné veřejné zadávání.
• Státní úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) dnes už jasně říká, že město nemusí soutěžit jen na nejnižší cenu.
• Radnice může do zakázky legálně zakomponovat sociální a ekologická kritéria (např. povinnost zaměstnat lidi z regionu, ekologickou stopu dopravy materiálů nebo podporu malých a středních podniků).
Protože to ale místní politici a jejich právníci neumí napsat, raději se schovají za frázi „to nejde kvůli zákonu“.
3. Skanzen versus živé město
Tento přístup přímo vede k tomu, před čím varoval prezident Hospodářské komory Zdeněk Zajíček – že nám utíká vlak a zůstáváme stát na půli cesty. Pokud budoucí vedení Prahy 1 bude kvůli strachu z papírování a policie dál zakázky soutěžit jen na nejnižší cenu a nebytové prostory pronajímat jen nejbohatším korporacím, centrum Prahy se definitivně promění v prázdný skanzen pro turisty bez autentického lokálního života.
Ukázalo se, že prosadit moderní správu města zespodu přes městské části je kvůli této byrokratické paralýze extrémně těžké. Nadějí pro Prahu tak zůstává spíše tlak shora od institucí jako IPR (Institut plánování a rozvoje) nebo ze strany magistrátu, které mají větší právní zázemí a odborný aparát na to, aby tyto evropské modely dokázaly právně zaštítit.
Paradoxem historie je, že přesně taková instituce v poválečném Československu existovala, ale doplatila na politické čistky a ideologizaci.
Vysoká škola politická a sociální (VŠPS), založená dekretem prezidenta Edvarda Beneše v říjnu 1945, a její přímá následnice Vysoká škola politických a hospodářských věd (VŠPHV), zřízená v roce 1949, měly v popisu práce přesně to, co dnešním komunálním politikům zoufale chybí – komplexní a mezioborové propojování politiky, národního hospodářství, diplomacie, sociálních věd a novinářství.
Tento model komplexního vzdělávání však z českého akademického prostředí na dlouhá desetiletí zmizel ze dvou hlavních důvodů:
1. Zkáza mezioborovosti a vznik „Vokovické Sorbonny“
Původní poválečná VŠPS měla špičkový mezioborový sbor složený z prvorepublikových kapacit různých názorových proudů. Po únoru 1948 však komunistický režim pluralitu zlikvidoval. VŠPHV byla v roce 1953 definitivně zrušena a rozdělena:
• Její hospodářská fakulta dala vzniknout dnešní Vysoké škole ekonomické (VŠE), která se ale postupně transformovala na čistě ekonomickou, byznysovou a technokratickou školu.
• Politicko-diplomatická část byla v podstatě přeměněna na stranické kádrové instituce, což vyvrcholilo vznikem neslavně proslulé Vysoké školy politické ÚV KSČ (přezdívané „Vokovická Sorbonna“). Ta místo moderního řízení státu produkovala dogmatické aparátčíky.
2. Dnešní akademická roztříštěnost (Sila)
Když se po roce 1989 akademické prostředí obnovovalo, nevznikla jedna silná, integrovaná „School of Public Policy“ po vzoru západních univerzit, která by školila budoucí lídry státní správy v právu, ekonomii i politice najednou. Místo toho máme systém oddělených fakultních „sil“ (chodeb), které spolu téměř nekomunikují:
• Právnické fakulty produkují právníky orientované na striktní výklad paragrafů (což vede k onomu strachu z kriminálu a alibismu úředníků).
• Ekonomické fakulty (VŠE) vychovávají manažery orientované na profit, trh a firemní efektivitu.
• Fakulty sociálních věd (FSV UK) vyučují politologii a mezinárodní vztahy, často však spíše na teoretické a akademické úrovni.
Proč by se taková škola dnes Praze hodila?
Kdybychom měli moderní, neideologickou obdobu této školy, budoucí starostové a radní by se v ní neučili jen suchou teorii, ale praktický krizový management, moderní evropské právní nástroje a strategické plánování.
Úředníci a politici by ze školy odcházeli s vědomím, že:
1. Zákon není zeď: Veřejná zakázka se nemusí soutěžit jen na nejnižší cenu, ale lze do ní legálně včlenit sociální, komunitní a environmentální kritéria (jak ukazuje URBACT).
2. Město je živý organismus, ne firma na zisk: Majetek města nemá sloužit k tomu, aby generoval maximální nájemné od nadnárodních korporací, ale má budovat lokální bohatství (Preston model).
3. Participace není ztráta moci: Zapojení občanů do rozhodování není ohrožením politického mandátu, ale naopak nejlepší ochranou před špatnými a napadnutelnými rozhodnutími.
Dokud se vzdělávání lidí, kteří spravují naše miliardové rozpočty, nezmění z „paragrafového biflování“ na komplexní manažersko-politické řízení, budou české radnice dál paralyzovány strachem z vlastního stínu a evropské inovace pro ně budou sprostým slovem.
Strategie 3.0 chytře definuje pražskou Palmovku jako národní demonstrační projekt. Pro Petra Hlaváčka je to ideální příležitost, jak v praxi otestovat svůj nový Metropolitní plán a obvody Pražské developerské společnosti (PDS):
• Propojení institucí: Palmovka už dnes hostí kosmickou agenturu EUSPA. Strategie navrhuje propojit ji s ČVUT, robotizací stavebnictví a chytrou energetikou.
• Družstevní a modulární bydlení: Právě zde se má testovat 3D tisk a prefabrikace prvků. To dává Hlaváčkovi do ruky zbraň proti zdlouhavé klasické výstavbě. Pokud se zde technologie osvědčí, může je město okamžitě škálovat na další brownfieldy (Nové Dvory, Bubny-Zátory).
🏢 2. Léčba strachu z kriminálu: Balík „Strategické investice“
Pilíř VI a doprovodný legislativní balík řeší přesně ten alibismus a strach starostů z policie, na který jste narazil na Praze 1:
• Status „Strategická investice ČR“: Pokud projekt (např. Vltavská filharmonie nebo metro) získá tento status, dostane jasný právní a schvalovací koridor.
• Business case namísto nejnižší ceny: Strategie zavádí Nový standard hodnocení projektů (cena/m² + energetická náročnost + náklady provozu, nikoli jen pořizovací cena). To dává komunálním politikům legální a neprůstřelný argument pro policii a ÚOHS, proč nevybrali nejlevnější (a často nejméně kvalitní) nabídku. Už se nebudou moci vymlouvat, že „to kvůli zákonu nejde“.
🗺️ 3. Konec parcelace Prahy: Program veřejných pozemků
Vytvoření jednotné společné databáze státních a městských pozemků a brownfieldů v rámci Pilíře II (Dostupné bydlení) odbourá letitý nešvar, kdy státní složky (např. Správa železnic, Česká pošta) blokují pozemky v Praze a nechtějí je magistrátu poskytnout pro bytovou výstavbu. Stát v této strategii jasně říká: „My dáváme pozemek a rychlé povolení, vy (města, družstva, soukromníci) stavíte.“ To přesně zapadá do Hlaváčkovy vize stavět byty přes PDS.
👥 4. Zajíčkova „výzva 2036“ v praxi: Lidský kapitál
Pilíř IV a V přímo naplňují slova Zdeňka Zajíčka o investici do lidí. Propojení škol s byznysem a umožnění smysluplných částečných úvazků studentům již od 15 let pomůže Praze transformovat její ekonomiku ze služeb a turismu na znalostní ekonomiku. Praha 1 by tak už nemusela žít jen z úředníků na ministerstvech, ale z mladých technologických talentů pracujících v centrech provázaných s univerzitami.
Dokument si uvědomuje riziko politické nestability v Česku, a proto navrhuje Národní investiční dohodu 2035. To je klíčové i pro Prahu. Pokud by Andrej Babiš s Alenou Schillerovou po případném volebním vítězství chtěli Praze sebrat peníze skrze RUD (jak jsme řešili minule), tato strategie jim dává mantinely. Škrty v Praze by totiž automaticky znamenaly selhání národního projektu Palmovka 2030, což by shodilo KPI celé vládní strategie podepsané Hospodářskou komorou, bankami i odbory.
Strategie 3.0 je napsaná jako čistý, pragmatický korporátní plán. Její úspěch či krach v prvních 100 dnech bude záviset výhradně na tom, zda se vládní Delivery Unit podaří zlomit odpor střední úřednické vrstvy, která se digitalizace a rychlého rozhodování bojí nejvíce.
VEŘEJNÝ DASHBOARD: PRAHA 2035
Sledování implementace Strategie 3.0 na území hlavního města Prahy
🏢 PILÍŘ I: Dostupné bydlení a transformace území
Garant: Pražská developerská společnost (PDS) & IPR Praha
Indikátor (KPI) Baseline (2027) Cíl 2030 Cíl 2035 Stav / Zdroj dat
Počet městských / družstevních bytů ve výstavbě 1 500 6 000 18 000 Otevřená data PDS
Průměrná doba stavebního povolení (liniové/bytové stavby) 24 měsíců 6 měsíců 3 měsíce Digitální stavební řízení (státní systém)
Podíl zrevitalizovaných brownfieldů na celkové výstavbě 35 % 55 % 80 % ÚAP (Institut plánování a rozvoje)
Index dostupnosti bydlení (násobek ročních platů na byt 70m²) 15× 12× 8,5× Cenová mapa hl. m. Prahy & ČSÚ
🔴 Kritický milník: Spuštění národního demonstračního projektu Palmovka 2030 do 100 dnů od schválení strategie.
🚇 PILÍŘ II: Infrastruktura a strategické investice
Garant: Odbor strategických investic MHMP & Dopravní podnik hl. m. Prahy (DPP)
Indikátor (KPI) Baseline (2027) Cíl 2030 Cíl 2035 Stav / Zdroj dat
Finanční plnění projektu Vltavské filharmonie Příprava území 40 % stavby Kolaudace (100 %) Nadační fond VF & MHMP
Výstavba metra (Linka D a studie linky O) Rozestavěno Zprovoznění úseku I Dokončení celku DPP / Magistrát
Podíl externího kapitálu na strategických stavbách (PPP/fondy) 10 % 25 % 40 % Ministerstvo financí / Odbor financí
🔴 Kritický milník: Zveřejnění plného finančního modelu (business case) pro Vltavskou filharmonii včetně stresového scénáře (výpadek státních dotací) do poloviny roku 2027.
🧠 PILÍŘ III: Lidský kapitál a znalostní ekonomika
Garant: Hospodářská komora hl. m. Prahy & Pražský inovační institut (PII)
Indikátor (KPI) Baseline (2027) Cíl 2030 Cíl 2035 Stav / Zdroj dat
Počet studentů (15+) na certifikovaných částečných úvazcích 5 % 25 % 50 % Úřad práce / Hospodářská komora
Podíl HDP Prahy generovaný technologickým sektorem / AI 18 % 28 % 42 % ČSÚ / Analytický tým MHMP
Počet společných inovačních center (VŠ + komerční byznys) 8 15 30 Pražský inovační institut / ČVUT / UK
Závislost HDP Prahy na low-cost turismu 12 % 7 % < 3 % Prague City Tourism
⚡ PILÍŘ IV: Energetická a klimatická odolnost
Garant: Technologie hl. m. Prahy (THMP) & Pražská společenství obnovitelné energie
Indikátor (KPI) Baseline (2027) Cíl 2030 Cíl 2035 Stav / Zdroj dat
Celkový instalovaný výkon solárních elektráren na střechách 80 MWp 200 MWp 450 MWp THMP / Solární mapa Prahy
Podíl budov v majetku města s chytrou energetickou flexibilitou 15 % 50 % 95 % THMP / Energetický manažer města
Energetická náročnost nových městských budov (vs. standard 2026) 100 % -25 % -45 % Stavební úřad / Certifikace projektů
🚨 Systém včasného varování (Semafor rizik)
Dashboard automaticky přepíná barvy u projektů, které vybočují z harmonogramu Strategie 3.0:
• 🟢 Zelená (V pořádku): Projekt plní KPI, rozpočet je čerpán v rozmezí ± 5 %.
• 🟡 Oranžová (Riziko): Zpoždění schvalovacích procesů o více než 3 měsíce nebo nárůst nákladů o 10-20 %. Spouští povinný audit vládní Delivery Unit.
• 🔴 Červená (Krize): Zpoždění o více než 6 měsíců, nárůst nákladů nad 20 %, nebo hrozba porušení Fiskální brzdy. Projekt je okamžitě zmrazen a předložen Radě města k revizi business casu.
Krizový scénář města (Plán B bez peněz EIB a státu)
Pokud padne financování z mezinárodních institucí i státního rozpočtu (např. kvůli osekání příjmů přes RUD), Praha bude muset projekt zachránit pomocí radikálních kroků:
• Fázování projektu (Rozdělení na etapy):
Stavba se rozdělí. Nejdříve se postaví pouze to, co souvisí s infrastrukturou (zahloubení magistrály, oprava stanice metra a nábřeží), což spolyká cca 4 až 5 miliard korun. Samotná nadzemní stavba betonového solitérního objektu od studia BIG se odloží na neurčito.
• Vstup soukromého kapitálu přes koncesi (PPP):
Protože nová vládní Strategie 3.0 povoluje PPP projekty pouze tam, kde přinášejí vyšší hodnotu než čisté zadlužení, město by muselo vypsat mezinárodní tendr na soukromého partnera. Ten by filharmonii postavil za své peníze a město by mu ji následně 25 až 30 let splácelo a pronajímalo. Riziko je, že soukromník by pro zajištění zisku mohl osekat kulturní prostory na úkor komerčních ploch (obchody, hotely, drahé restaurace).
• Záchranná brzda Nadačního fondu:
Město by muselo přenést hlavní tíhu financování samotné budovy na Nadační fond Vltavské filharmonie. Po očekávaném získání povolení záměru v 1. čtvrtletí 2027 by musel odstartovat největší fundraising v historii střední Evropy s cílem získat miliardové donace od korporací a globálních mecenášů, podobně jako se staví kulturní stánky v USA.
⚖️ Verdikt pro Petra Hlaváčka
Pokud se potvrdí, že na filharmonii nebudou peníze a banky nedají úvěr, pro Petra Hlaváčka to bude moment politické pravdy. Bude muset upřednostnit priority vládní strategie [Dostupný domov] – tedy peníze z pražského rozpočtu raději alokovat do přípravy pozemků pro městské byty na Palmovce či Nových Dvorech a stavbu filharmonie oficiálně „zakonzervovat“ ve fázi hotového stavebního povolení, dokud se ekonomická situace v Evropě nezlepší.
Pokud [Petr Hlaváček] jako primátor nezasáhne a PDS nepřepracuje komunikaci a etapizaci projektu tak, aby stávající obyvatelé nepřišli o základní životní komfort, Nové Dvory se stanou symbolem toho, jak skvělá manažerská vize na papíře ztroskotala na aroganci vůči lidem, kteří v území reálně žijí.
Pokud Petr Hlaváček a jeho architekti neustoupí ze své rigidní představy o ultra-hustém blokovém městě a nevrátí do projektů Nových Dvorů více „vzduchu, slunce a parkovacích záruk“ po vzoru Corbusiera, lidé jim projekt skrze spolky a odvolání zablokují. Výsledkem bude, že Praha na Nových Dvorech nepostaví vůbec nic a metro D bude projíždět rozestavěným staveništěm bez občanské vybavenosti.
Spoléhat se čistě na to, že metro a tramvaj vyřeší nárůst dopravy u takto brutálně zahuštěného projektu, je manažerská chyba, která se Praze 4 vymstí hned po dokončení prvních etap kolem roku 2030.
Případ Jasné vedle kauzy Dueta Kamýk od Trigemy definitivně ukazuje, že v této oblasti zvítězil čistý developerský pragmatismus nad urbanistickým citem pro potřeby lidí. To, před čím varoval prezident Hospodářské komory Zdeněk Zajíček i vládní Strategie 3.0 – tedy že strategické investice musí mít jasné dopadové studie na život obyvatel a koordinovaný plán –, bylo v tomto případě ignorováno. Místo koncepčního rozvoje se z provzdušněného sídliště salámovou metodou staví betonový kaňon podél Durychovy ulice.
Lidé v diskuzích politiky často obviňují z korupce, ale realita, kterou jste na Praze 1 zahlédl, je mnohem častěji čistý, paralyzující strach. Dokud se legislativa nezmění tak, aby chránila volené zástupce před šikanózními žalobami developerů, budou české radnice dál ustupovat dravému kapitálu. Výsledkem bude zahušťování měst, likvidace občanské vybavenosti a urbanismus bez kousku lidského citu.
ai
Další informace
YouTube·Český rozhlas
12:45
Petr Hlaváček: Praha má po 14 letech Metropolitní plán. Chaos nenastane ...
Starostové
Petr Hlaváček
* Petr Hlaváček: Deputy Mayor for Territorial/Strategic Development (Prague), architect, urbanist. * Metropolitní plán: 30-yr dev. framework; enables up to 350k...
Facebook·Petr Hlaváček - náměstek pro rozvoj
Petr Hlaváček - náměstek pro rozvoj (@hlavacekpetr.praha) • Facebook
* Entity: Petr Hlaváček (STAN, Prague) * 24. 9. 2026: Tiskovka Starostů critizes 400B budget deficit; proposes 50-70B savings; supports Airbnb regulation & eTur...
Facebook·PrahaIN.cz
0:06
Kandidát STAN na pražského primátora Petr Hlaváček odmítá ...
www.petr-hlavacek.eu
Tým | Petr Hlaváček
* Petr Hlaváček: náměstek primátora hl. m. Prahy pro územní/strategický rozvoj, architekt, urbanista, pedagog FA ČVUT; exředitel IPR (2015-2016). * Václav Vorlí...
Facebook·CNN Prima NEWS
3:04
Pokud má boj o pražský magistrát vítěze a poraženého, tak jsou to Starostové ...
Facebook·Petr Hlaváček - náměstek pro rozvoj
1:26
Kandiduji na primátora Prahy, protože si uvědomuji, že samotné schválení ...
YouTube·Český rozhlas
Petr Hlaváček: Praha má po 14 letech Metropolitní plán. Chaos nenastane ...
Žádné komentáře:
Okomentovat