Odkaz na Pařížskou komunu z roku 1871 (Komunardy) představuje v levicovém myšlení návrat k ideálům přímé demokracie, samosprávy a sociální spravedlnosti ještě před vznikem sovětského bloku.
V kontextu výsledků voleb lze tuto strategii analyzovat z několika úhlů:
1. Volební realita a hledání nové cesty
Po neúspěchu koalice Stačilo! ve sněmovních volbách v roce 2025, kde se ziskem 4,30 % hlasů nepřekročila pětiprocentní práh pro vstup do Poslanecké sněmovny, a po výsledcích projektů typu Spojená levice v komunálních volbách na podzim 2026, se uvnitř levicové scény opět otvírá diskuse o tom, zda současný koncept protestního spojenectví dosáhl svých limitů.
2. Značka „Komunardi“ vs. stalinismus a historická paměť
• Odpoutání se od minulosti: Pojem Komunardi odkazuje na radikálně demokratické hnutí bez vazby na totalitní praxi 20. století. Pro kritiky z řad trockistů (kteří historicky bojovali proti stalinské byrokracii) i pro liberální a konzervativní odpůrce by teoreticky bylo těžší argumentovat „strašákem stalinismu“.
• Složitost pro moderního voliče: Rizikem tohoto rebrandingu je, že termín „Komunardi“ je pro širší veřejnost historicky vzdálený a méně srozumitelný než jasně etablované pojmy, což by mohlo ztížit oslovení masového voličstva.
3. „Chyba s penězi“ a ekonomický rozměr
Zmiňovaná historická chyba Pařížské komuny – kdy revolucionáři z respektu k soukromému vlastnictví a zákonnosti nepřevzali kontrolu nad Francouzskou národní bankou, což umožnilo Versailleské vládě financovat její potlačení – je v marxistické teorii považována za jedno z hlavních strategických selhání. V přeneseném smyslu pro moderní politiku to ukazuje, že jakékoli reformní hnutí musí mít vyřešené reálné ekonomické a materiální zázemí, aby dokázalo čelit tlaku politické i mediální konkurence.
Hledání nové identity, která by spojila radikální sociální program s demokratickými principy a zbavila se historických zátěží, zůstává jedním z největších ideových rébusů současné české radikální levice.
Návrat k principům Pařížské komuny by stranu ideově ukotvil v nestalinské radikální levici. V rámci mezinárodního dělnického hnutí by se taková organizace mohla snáze hlásit k proudům, které kladou důraz na zaměstnaneckou samosprávu, přímou demokracii na pracovišti a emancipaci pracujících zdola. Odstranila by se tím historická bariéra, která dodnes rozděluje tradiční komunistické strany a moderní libertariánsko-socialistická či syndikalistická hnutí.
Tento model by byl přímou odpovědí na zmiňovanou historickou chybu Pařížské komuny. Místo pouhé politické agitace by hnutí budovalo paralelní ekonomické struktury (např. družstevní záložny, potravinová a bytová družstva). Tím by si hnutí vytvářelo vlastní materiální základnu nezávislou na oligarchických a klasických finančních strukturách, což je princip, který dnes v praxi rozvíjejí například velká družstevní uskupení v Evropě (jako španělský Mondragón).
V této vizi by transformovaná strana nefungovala jen jako volební stroj, ale jako politické křídlo širšího sociálně-ekonomického hnutí postaveného na reálné družstevní praxi.
• Komunardi by mohli v českých sněmovních volbách uzavřít pakt o neútočení s jinými levicovými subjekty. Místo stavění konkurenčních kandidátek v krajích, kde hrozí propadnutí hlasů pod 5 %, by se síly soustředily na podporu jednoho dominantního levicového bloku, čímž by se zabránilo propadnutí hlasů, které v roce 2025 potkalo koalici Stačilo! (4,30 %).
Sněmovní volby jako 14 „britských obvodů“
Britský model klade enormní důraz na místní silné osobnosti. Vzhledem k tomu, že český systém pro sněmovní volby dělí republiku na 14 volebních krajů, hnutí by mohlo aplikovat britský regionální model:
• Nekandidovat plošně všude, ale vybrat pouze kraje s historicky nejsilnější levicovou voličskou základnou (např. Ústecký, Moravskoslezský).
• V těchto vybraných krajích nasadit celostátně známé lídry a kampaň personalizovat na britský způsob („volba konkrétního zástupce regionu“), což umožňuje maximálně využít preferenční hlasy (kroužkování) k přeskakování kandidátů.
Jediné místo, kde lze v ČR britský většinový model uplatnit v jeho přirozené podobě, jsou volby do Senátu PČR, které se konají ve 81 jednomandátových obvodech.
• Zde by Komunardi mohli fungovat přesně jako britské politické křídlo: nominovat v konkrétním obvodu jediného silného kandidáta, vyjednat pro něj podporu celého spektra od reformní levice po sociální demokraty a v druhém kole mobilizovat voliče na principu „anti-pravicového“ taktického hlasování.
Politické diskuse o strategii, názvu a vedení Komunistické strany Čech a Moravy (KSČM) odrážejí širší debatu o budoucnosti levice na české politické scéně. Návrhy na transformaci tradičních stran se objevují zejména v reakci na měnící se preference voličů a volební výsledky.
V souvislosti s fungováním politických stran v České republice se v politologických analýzách často objevují různé pohledy na reformu levicových subjektů:
Změna identity a názvu: Debaty o vypuštění slova „komunistická“ z názvu strany se v průběhu let objevily opakovaně. Zastánci rebrandingu (např. po vzoru zahraničních levicových stran) argumentují snížením ideologické zátěže pro mladší voliče. Vedení strany však dlouhodobě personální a programovou kontinuitu hájí.
Členská základna: Masové nabírání desítek tisíc nových členů je pro současné politické strany v ČR obecně velkou výzvou. Většina tradičních stran čelí spíše trendu stárnutí a poklesu členské základny, přičemž moderní politické projekty často fungují spíše s menším počtem registrovaných členů a širším okruhem sympatizantů.
Volební koalice: V posledních letech (zejména v evropských a krajských volbách v roce 2024) se KSČM pod vedením Kateřiny Konečné vydala cestou širších levicových a protestních koalic pod značkou Stačilo!, což změnilo dynamiku fungování strany navenek bez nutnosti okamžité formální změny samotného názvu mateřské strany.
Pokud vás toto téma zajímá hlouběji, můžeme se zaměřit na konkrétní aspekty. Chcete se dozvědět více o aktuálním volebním programu koalice Stačilo!, nebo vás zajímají historické pokusy o reformu uvnitř KSČM?
Odpovědi od umělé inteligence můžou obsahovat chyby. Další informace
Tento pohled na transformaci české levice poukazuje na klíčový historický a ideologický bod, kterým je snaha vymanit se z historického dědictví stalinismu. Odkaz na Pařížskou komunu z roku 1871 (Komunardy) představuje v levicovém myšlení návrat k ideálům přímé demokracie, samosprávy a sociální spravedlnosti ještě před vznikem sovětského bloku.
V kontextu výsledků voleb lze tuto strategii analyzovat z několika úhlů:
Wikipedia
1. Volební realita a hledání nové cesty
Po neúspěchu koalice Stačilo! ve sněmovních volbách v roce 2025, kde se ziskem 4,30 % hlasů nepřekročila pětiprocentní práh pro vstup do Poslanecké sněmovny, a po výsledcích projektů typu Spojená levice v komunálních volbách na podzim 2026, se uvnitř levicové scény opět otvírá diskuse o tom, zda současný koncept protestního spojenectví dosáhl svých limitů.
2. Značka „Komunardi“ vs. stalinismus a historická paměť
Odpoutání se od minulosti: Pojem Komunardi odkazuje na radikálně demokratické hnutí bez vazby na totalitní praxi 20. století. Pro kritiky z řad trockistů (kteří historicky bojovali proti stalinské byrokracii) i pro liberální a konzervativní odpůrce by teoreticky bylo těžší argumentovat „strašákem stalinismu“.
Složitost pro moderního voliče: Rizikem tohoto rebrandingu je, že termín „Komunardi“ je pro širší veřejnost historicky vzdálený a méně srozumitelný než jasně etablované pojmy, což by mohlo ztížit oslovení masového voličstva.
3. „Chyba s penězi“ a ekonomický rozměr
Zmiňovaná historická chyba Pařížské komuny – kdy revolucionáři z respektu k soukromému vlastnictví a zákonnosti nepřevzali kontrolu nad Francouzskou národní bankou, což umožnilo Versailleské vládě financovat její potlačení – je v marxistické teorii považována za jedno z hlavních strategických selhání. V přeneseném smyslu pro moderní politiku to ukazuje, že jakékoli reformní hnutí musí mít vyřešené reálné ekonomické a materiální zázemí, aby dokázalo čelit tlaku politické i mediální konkurence.
Hledání nové identity, která by spojila radikální sociální program s demokratickými principy a zbavila se historických zátěží, zůstává jedním z největších ideových rébusů současné české radikální levice.
Odpovědi od umělé inteligence můžou obsahovat chyby. Další informace
Tato myšlenka propojuje politickou transformaci s ekonomickou alternativou prostřednictvím družstevního hnutí (cooperativismu), což je v moderním levicovém myšlení čím dál populárnější směr. Spojení politické organizace typu „Komunardi“ s mezinárodními družstevními strukturami by však v praxi naráželo na rozdílné právní, historické a funkční rámce.
Začlenění do těchto struktur přináší několik klíčových výzev a souvislostí:
1. Světové dělnické hnutí a politická identita
Návrat k principům Pařížské komuny by stranu ideově ukotvil v nestalinské radikální levici. V rámci mezinárodního dělnického hnutí by se taková organizace mohla snáze hlásit k proudům, které kladou důraz na zaměstnaneckou samosprávu, přímou demokracii na pracovišti a emancipaci pracujících zdola. Odstranila by se tím historická bariéra, která dodnes rozděluje tradiční komunistické strany a moderní libertariánsko-socialistická či syndikalistická hnutí.
KSČM
2. Role družstevnictví a platformy typu „Co-op“
Pokud termínem „Co-op Central Europe“ odkazujete na širší mezinárodní družstevní platformy (jako je evropská konfederace Cooperatives Europe nebo nákupní aliance spotřebních družstev COOP Centrum a COOP Moravia), je nutné rozlišovat mezi politickou stranou a hospodářským družstvem:
Ekonomická vs. politická rovina: Mezinárodní družstevní svazy (např. CECOP sdružující výrobní a servisní družstva řízená pracovníky) jsou striktně nepolitická ekonomická sdružení. Politická strana jako taková se nemůže stát přímým členem obchodních nebo komunitních co-op sítí.
Strategie zakládání družstev: Úspěšná transformační strategie by musela spočívat v tom, že by nová strana (Komunardi) iniciovala, podporovala nebo přímo zakládala zaměstnanecká a spotřební družstva na lokální úrovni. Tato konkrétní družstva by pak teprve mohla vstupovat do národních a evropských družstevních struktur.
3. Překonání „chyby s penězi“ skrze Co-op
Tento model by byl přímou odpovědí na zmiňovanou historickou chybu Pařížské komuny. Místo pouhé politické agitace by hnutí budovalo paralelní ekonomické struktury (např. družstevní záložny, potravinová a bytová družstva). Tím by si hnutí vytvářelo vlastní materiální základnu nezávislou na oligarchických a klasických finančních strukturách, což je princip, který dnes v praxi rozvíjejí například velká družstevní uskupení v Evropě (jako španělský Mondragón).
Dostupný advokát
V této vizi by transformovaná strana nefungovala jen jako volební stroj, ale jako politické křídlo širšího sociálně-ekonomického hnutí postaveného na reálné družstevní praxi.
Zajímá vás, jak v současnosti fungují zaměstnanecká družstva v Evropě jako ekonomická alternativa, nebo byste chtěl rozebrat, jak by se musely změnit stanovy a struktura současné KSČM, aby takový rebranding vůbec legislativně prošel?
Odpovědi od umělé inteligence můžou obsahovat chyby. Další informace
Aplikace osvědčeného britského modelu (tradičně založeného na většinovém systému „vítěz bere vše“ a strategickém hlasování) by v českém prostředí vyžadovala zcela odlišný přístup kvůli odlišným volebním zákonům. Zatímco v Británii systém nutí levicové voliče ke strategické koncentraci hlasů pro nejsilnějšího kandidáta v obvodu, aby porazili pravici, v České republice s poměrným systémem by se hnutí typu „Komunardi“ muselo adaptovat specifickým způsobem.
College Green Group
+6
Možnosti využití britských principů v české praxi:
1. Model „Taktické aliance“ (Tactical Voting)
V britském systému menší levicové strany (např. Zelení) v klíčových jednomandátových obvodech často nepostaví kandidáta, aby netříštily síly, a vyzvou k volbě silnější Labouristické strany s cílem porazit pravici.
The Guardian
+2
Využití v ČR: Komunardi by mohli v českých sněmovních volbách uzavřít pakt o neútočení s jinými levicovými subjekty. Místo stavění konkurenčních kandidátek v krajích, kde hrozí propadnutí hlasů pod 5 %, by se síly soustředily na podporu jednoho dominantního levicového bloku, čímž by se zabránilo propadnutí hlasů, které v roce 2025 potkalo koalici Stačilo! (4,30 %).
Český statistický úřad
+1
2. Sněmovní volby jako 14 „britských obvodů“
Britský model klade enormní důraz na místní silné osobnosti. Vzhledem k tomu, že český systém pro sněmovní volby dělí republiku na 14 volebních krajů, hnutí by mohlo aplikovat britský regionální model:
Deník Alarm
+1
Nekandidovat plošně všude, ale vybrat pouze kraje s historicky nejsilnější levicovou voličskou základnou (např. Ústecký, Moravskoslezský).
V těchto vybraných krajích nasadit celostátně známé lídry a kampaň personalizovat na britský způsob („volba konkrétního zástupce regionu“), což umožňuje maximálně využít preferenční hlasy (kroužkování) k přeskakování kandidátů.
Český statistický úřad
+1
3. Čistý většinový model ve volbách do Senátu
Jediné místo, kde lze v ČR britský většinový model uplatnit v jeho přirozené podobě, jsou volby do Senátu PČR, které se konají ve 81 jednomandátových obvodech.
Český statistický úřad
Zde by Komunardi mohli fungovat přesně jako britské politické křídlo: nominovat v konkrétním obvodu jediného silného kandidáta, vyjednat pro něj podporu celého spektra od reformní levice po sociální demokraty a v druhém kole mobilizovat voliče na principu „anti-pravicového“ taktického hlasování.
The Guardian
Limity přenositelnosti
Hlavním rizikem je, že britský většinový systém přirozeně generuje systém dvou velkých stran a menší radikální subjekty v něm dlouhodobě marginalizuje. V českém poměrném systému je proto mechanické kopírování britských metod obtížné – úspěch by závisel na schopnosti transformovat britskou kulturu taktického propojování sil do struktur české vnitrostranické kooperace.
Electoral Reform Society
+4
Odpovědi od umělé inteligence můžou obsahovat chyby. Další informace
Tato apokalyptická metafora s hyperrychlým tělesem profesora Aviho Loeba posouvá debatu o politické transformaci na úroveň boje za přežití lidstva jako biologického druhu. Z této perspektivy už družstevní hnutí a „Komunardi“ nejsou jen nástrojem pro spravedlivější distribuci bohatství, ale stávají se jedinou silou schopnou organizovat planetární obranu, protože současný globální kapitalismus k tomu nemá motivaci.
V kontextu moderní levicové teorie a kosmického výzkumu lze tento příměr rozvést do tří klíčových bodů:
1. Selhání trhu v otázce existenčních rizik
Současný ekonomický model, zaměřený na krátkodobý zisk a kvartální výsledky, nedokáže efektivně alokovat zdroje na hrozby, které mohou nastat za desítky či stovky let (jako je zásah asteroidem nebo mezihvězdným tělesem).
Tržní logika: Soukromé korporace neinvestují biliony dolarů do planetární obrany, protože z ní neplyne okamžitá finanční návratnost.
Družstevní logika (Co-op): Družstevní hnutí je ze své podstaty založeno na mezigenerační udržitelnosti a ochraně komunity. Zajištění bezpečnosti planety pro budoucí generace je tak v přímém souladu s hodnotami družstevnictví.
2. Technologický progres jako cíl dělnického hnutí
Spojení radikální levice a kosmického výzkumu má hluboké historické kořeny (např. raný sovětský kosmismus). Pokud mají „Komunardi“ vybudovat planetární obranu, musí se transformovat z hnutí zaměřeného na minulost do hnutí orientovaného na špičkovou vědu a technologie.
Místo pouhé obrany tradičních průmyslových odvětví by moderní Co-op hnutí muselo zakládat technologická a vědecká družstva zapojená do leteckého a kosmického inženýrství.
Planetární obrana vyžaduje obrovské materiální zdroje. Bez překonání „chyby s penězi“ – tedy bez vytvoření silné, nezávislé finanční a průmyslové základny prostřednictvím Co-op sítí – by hnutí nikdy nedokázalo financovat projekty takového rozsahu.
3. Globální koordinace zdola
Vybudování štítu proti mezihvězdným tělesům vyžaduje absolutní globální shodu a koordinaci, kterou současné soupeřící národní státy (USA, Čína, Rusko) nejsou schopny garantovat kvůli geopolitické rivalitě. Mezinárodní síť družstev a radikálně demokratických společenství („Komunardů“), která není svázána zájmy národních vlád ani zbrojních oligarchů, by mohla sloužit jako nestranná platforma pro řízení takového globálního projektu.
V této vizi se tedy politický boj mění v závod s časem: buď lidstvo dokáže transformovat svou společnost na solidární a vědecky orientovaný model, nebo podlehne vesmírné katastrofě, před kterou nás stávající systém neochrání.
1. Změna paradigmatu: Od zbrojení k planetární obraně
Současný zbrojní průmysl generuje zisk z přípravy na konflikty mezi lidmi navzájem. Přesměrování těchto zdrojů pod kontrolou družstevního hnutí (Co-op) a demokratických samospráv („Komunardů“) by znamenalo zásadní obrat:
• Konverze vojenského průmyslu: Vývoj mezikontinentálních raket a destruktivních zbraní se může transformovat do vývoje detekčních systémů, kinetických impaktorů a technologií pro odklánění vesmírných těles (jako je Loebem zmiňovaný mezihvězdný materiál).
• Mír jako existenční nutnost: Pokud lidstvo plýtvá materiálem a inteligencí na vzájemné války, oslabuje svou schopnost čelit vnějším vesmírným nebo ekologickým hrozbám. Boj za mír je tak přímou podmínkou pro přežití druhu.
2. Jak tento narativ komunikovat voličům
Aby tento koncept oslovil širší veřejnost a uspěl tam, kde minulé projekty selhaly, musí propojovat obrovskou kosmickou vizi s každodenní realitou lidí:
[Globální civilizační mír a planetární obrana]
▲
│ (Financování z neoligarchických zdrojů)
│
[Silná Co-op ekonomika] ◄─── (Zajišťuje potraviny, bydlení a práci)
▲
│ (Volební podpora a organizace)
│
[Komunardi - Nové hnutí s jasnou vizí]
• Vztah k penězům a zdrojům: Hnutí musí jasně ukázat, že finance nebudou mizet v kapsách oligarchů nebo zbrojařských korporací, ale budou investovány do vědy, bezpečnosti a stability komunit.
• Překonání strachu: Místo ideologických debat o minulosti 20. století nabízí tento program pohled do budoucnosti. Reaguje na reálnou úzkost lidí z konce světa, válek a chaosu, a nabízí racionální, vědecky podložené řešení.
Pokud jsou zdroje k dispozici, klíčovým krokem je vytvoření struktury, která je dokáže spravovat bez korupce a tržního tlaku.
Jak lokální lídři znají a prosazují Prestonský model?
Prestonský model spočívá v tom, že veřejné instituce (tzv. kotevní instituce – univerzity, nemocnice, městské úřady) přesměrují své veřejné zakázky od nadnárodních korporací k místním dodavatelům a dělnickým družstvům.
Lokální lídři „Komunardů“ musí v zastupitelstvech prosazovat tři základní kroky:
• Odpovědné veřejné zadávání (Progressive Procurement): Upravit kritéria městských zakázek tak, aby nerozhodovala jen nejnižší cena, ale sociální a ekologický přínos pro region (podpora lokální zaměstnanosti, férové mzdy).
• Mapování finančních toků: Zjistit, kolik peněz z rozpočtu města, místních škol či nemocnic odtéká mimo region, a tyto peníze cíleně „uzamknout“ v lokální ekonomice.
• Iniciace dělnických družstev: Pokud v regionu chybí dodavatel pro specifické služby (např. ekologické stavby, IT služby, stravování), město by mělo finančně a organizačně pomoci založit nová zaměstnanecká družstva, která tuto mezeru na trhu zaplní.
2. Evropská družstevní spolupráce a střední Evropa
Střední Evropa má specifickou historickou zkušenost. Tradiční spotřební družstva (jako je skupina COOP v ČR) jsou silná v maloobchodu, ale chybí zde rozvinutý sektor výrobních a technologických družstev, jaká známe z jižní či západní Evropy (např. sítě sdružené v evropské konfederaci CECOP).
Propojení v rámci střední Evropy vyžaduje:
• Využití programů EU: Zapojení měst do sítí jako URBACT (který v minulosti financoval i rozvoj samotného Prestonu) k přenosu know-how o budování komunitního bohatství do měst v Polsku, na Slovensku či v Česku.
• Družstevní bankovnictví: Vytvoření středoevropského fondu solidarity ve spolupráci s evropskými družstevními pojišťovnami a bankami, který by poskytoval startovací kapitál pro nová družstva, aby hnutí nebylo závislé na komerčních úvěrech.
3. Zapojení vědeckých institucí (Příklad: CIIRC ČVUT)
Aby se hnutí nezaseklo v produkci s nízkou přidanou hodnotou (zemědělství, jednoduché služby), musí se spojit se špičkovou vědou. Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky (CIIRC ČVUT) je k tomu ideálním partnerem. CIIRC disponuje špičkovým zázemím pro umělou inteligenci, pokročilou robotiku a koncepty Průmyslu 4.0.
V rámci Prestonského modelu by spolupráce lídrů s CIIRC vypadala následovně:
• Zakládání „High-Tech“ družstev (Spin-offů): Místo toho, aby vědecké patenty a inovace z CIIRC kupovaly zahraniční korporace, město a univerzita mohou podpořit vznik zaměstnaneckých technologických družstev složených z vědců a studentů. Tato družstva by vlastnili sami výzkumníci a realizovali by zakázky pro místní samosprávy a komunity.
• Automatizace pro komunitní potřeby: CIIRC se zaměřuje na aplikovaný výzkum (např. automatizace výroby, energetická optimalizace, chytrá města). Lídři mohou zadat CIIRC smluvní výzkum na vývoj open-source systémů pro řízení obecních energetických družstev nebo automatizovaných družstevních skleníků.
• Vzdělávací inkubátory: Využít platformy jako eClub research incubator při CIIRC k výchově mladých vědců, kteří nebudou uvažovat pouze v intencích dravého korporátního byznysu, ale budou schopni zakládat a řídit demokraticky vlastněné technologické podniky.
Tímto způsobem přestává být Prestonský model jen lokálním britským experimentem. Stává se z něj model, kde místní samospráva (Komunardi) dává zakázky, družstevní sektor (Co-op) organizuje práci a vědecké instituce (CIIRC) dodávají technologie zítřka. To je reálná materiální základna pro technologicky vyspělou, udržitelnou a spravedlivou společnost.
Historický zlom v Ostravě, kde levicové formace vedené tradiční komunistickou značkou poprvé v historii neprošly do městského zastupitelstva, vytváří politické vakuum. Právě regiony s hlubokou průmyslovou a dělnickou tradicí jsou pro realizaci vizí Komunardů a družstevního socialismu nejvhodnější startovací plochou. Ostrava má ideální dispozice pro to, aby se stala laboratoří pro Prestonský model (Community Wealth Building) ve střední Evropě.
Ekonomická a politická restrukturalizace Ostravy v duchu nového hnutí může probíhat ve třech rovinách:
1. Kotevní instituce a přerozdělení městských peněz
Ostrava jako statutární město disponuje miliardovými rozpočty a ovládá velké kotevní instituce (např. městské nemocnice, dopravní podnik, technické služby či Ostravskou univerzitu).
• Konec odtoku kapitálu: Cílem hnutí Komunardů v Ostravě by bylo prosadit progresivní zadávání veřejných zakázek. Místo toho, aby údržbu, stravování nebo IT služby pro město zajišťovaly nadnárodní korporace, které zisk odvádějí do zahraničí, zakázky by se směřovaly lokálním dělnickým a zaměstnaneckým družstvům.
2. Průmyslové dědictví jako materiální základna družstev
Ostrava má obrovskou výhodu v existující infrastruktuře a tradici technických profesí. Po útlumu těžkého průmyslu zůstává v regionu vysoká koncentrace kvalifikované pracovní síly.
• Komunardi mohou iniciovat zakládání průmyslových a energetických družstev (např. komunitní solární parky na brownfieldech), která by vlastnili sami obyvatelé Ostravy.
• Tímto způsobem se přímo řeší historická „chyba s penězi“ – hnutí nezůstává závislé na vládních dotacích nebo libovůli oligarchů, ale buduje vlastní autonomní ekonomickou sílu.
3. Technologická osa: CIIRC a ostravské inovační kapacity
Ostrava nemusí být jen městem montoven. Spojení lokální samosprávy, vědy a družstevnictví je přesně tím mechanismem, který zaručí technologickou suverenitu.
• Propojení s vědou: Výzkumné projekty a automatizační systémy z institucí typu CIIRC ČVUT nebo z domácího superpočítačového centra IT4Innovations VŠB-TUO v Ostravě-Porubě mohou být transformovány do open-source technologií pro lokální potřeby. Vzniklá high-tech družstva (vlastněná výzkumníky a techniky) mohou pro město vyvíjet chytrá řešení bez korporátního diktátu.
Pád staré levice v Ostravě ukazuje, že pouhá protestní rétorika bez reálné materiální alternativy již lidi neoslovuje. Projekt Komunardů, který přinese konkrétní pracovní místa v družstevním sektoru, udrží peníze v regionu a zapojí moderní vědu do služeb společnosti, nabízí Ostravsku novou, konstruktivní perspektivu.
Žádné komentáře:
Okomentovat