Ve vybydleném levicovém domě je k zalknutí, blíží se sjezdy a hlavní lobistka a marketérka marxistického béčka a céčka, jak odborníci nazývají oranžgutány a třešničkáře, je podezřelá z mohutného tunelování miliardáře Krúpy, který si to však nechce nechat líbit a píše funkcionářům dopisy s přílohami, dokládajícími že Filip a Konečná jsou totálně zkorumpované osoby bez jakékoliv mravní integrity. Filip však chce sociáldemokratizovanou stranu i s mladou europoslankyní nadále vést, statisícové platy prý nejsou k zahození.
Jak to tedy vidí ekonomové a ekonofyzikové, vždyť o peníze jde až v prvé řadě, jak nás učil pan profesor.
Zaprvé, kapitalistický ekonomický mechanismus má tendenci vytvářet hrubé nerovnosti příjmu, bohatství a ‘životních šancí’ a sociální demokracie má na tyto nerovnosti malý vliv, což se za poslední desetiletí dále zhoršilo... Reálnou perspektivu odstranění těchto hrubých nerovností nabízí pouze radikální změna ve způsobu rozdělování osobních příjmů.
Zadruhé, ‘smíšená ekonomika’ je problematická ze dvou důležitých důvodů. V dosud existujících smíšených ekonomikách zůstávaly socialistické prvky podřízeny kapitalistickým prvkům. Znamená to, že zbožní a mzdové formy zůstaly primárními formami organizace výroby a placení lidské práce. ‘Socialistické’ aktivity musely být financovány z výnosů daní vytěžených z kapitalistického sektoru, což znamenalo, že možnosti rozšiřování ‘sociálních’ opatření a ‘bezplatného’ poskytování základních služeb závisely na zdraví kapitalistického sektoru a síle daňové základny.
Sociálně demokratické vlády jsou schopny ‘dodávat zboží’ pouze tehdy, jestliže kapitalistický sektor vykazuje silný růst. Tímto způsobem si sociálně demokratické vlády samy inherentně omezují vlastní schopnost přetvářet třídní strukturu společnosti: pokusy o radikální redistribuci vždy hrozí, že zničí kapitalistický stroj tvorby bohatství, na kterém jsou tyto vlády koneckonců závislé.
S předchozím souvisí okolnost, že pokud je smíšená ekonomika směsí kapitalistických a socialistických prvků, bylo zatím jen málo vážných pokusů o definování principů, podle nichž funguje socialistický sektor. V celosvětovém kontextu, v němž se plánované ekonomiky rozpadají, se tím celá myšlenka smíšené ekonomiky stává zranitelnou. Zastánci ničím neomezovaného trhu mohou fakticky argumentovat tím, že pokud je plánování zavrhováno v jeho mateřských zemích, proč by se mělo tolerovat na Západě, byť jen jako podřízený prvek systému?
Pokud sociální demokraté nemají promyšlenou představu o tom, jak mají vlastně vypadat plánované a nezbožní formy výroby a jak lze posuzovat jejich efektivitu, nejsou způsobilí obhajovat svůj oblíbený ‘mix’ jinak, než velmi vágním a moralizujícím způsobem.
Z tohoto hlediska lze pokus o definování principů socialistického ekonomického mechanismu chápat jako vytváření socialistické páteře, která tak nápadně chybí současné sociální demokracii: i ti, kdo nesouhlasí s naší obhajobou plně plánované ekonomiky, mohou najít něco cenného v našich argumentech potud, pokud osvětlují onu nedostatečně vyvinutou složku ‘mixu’ smíšené ekonomiky.
Práce a dobře placená pracovní místa jsou jedním z velkých problémů dnešní doby a proto se jim TOP Týdeník plně věnuje. Americký profesor J. Rifkin, který se s touto problematikou zabývá již desetiletí hovořil o budoucnosti práce už v roce 2005 s redaktory několika německých deníku. Do ČR jeho slova výrazně bohužel nedorazila, tzv. levice si jich nevšímá, takže nezbývá, než je připomenout.
Pane Rifkine, jedna z vašich knih se jmenuje "Konec práce". To ale nemyslíte doslova?
Samozřejmě, že to tak myslím. Když jsem v roce 1995 tuto knihu psal, bylo na světě 800 miliónů lidí bez práce, v roce 2001 to už byla 1 miliarda. Vývoj je jednoznačný.
Ale exituji i pozitivní příklady. V Evropě je to napr. Anglie. Nebo Čína, s neuvěřitelným růstem. A nebo Amerika. Nezaměstnanost je u vás v Americe neuvěřitelně nízká.
To můžete všechno zapomenout. Naše kvóta je nižší než v Německu, ale za jakou cenu. To tajemství amerického růstu je přece neuvěřitelné zadlužení privátních osob. Spotřební kredity rostly každý rok o 9%. Vetšina Američanů nemá dnes větší úspory než 1000 dolarů. V roce 2005 převýšil počet privátních konkurzů počet uzavření manželství.
No, když nejsou USA jako příklad vhodné, jak je to s tou Anglii. Tam je nezaměstnanost nejnižší za poslednich 30 let.
Anglie je to samé v zeleném. Průměrný Angličan vydává dnes 130% svého ročního příjmu. To je hospodářský růst přes kreditní kartu.
Zůstává tedy Čína. Žádné hospodářství neroste tak rychle.
Ano, Čína je fascinující. Ale i tam zmizelo za posledních 7 let 15% pracovních míst. Ani Čína nemůže na té pravdě nic změnit.
Jakou pravdu míníte?
Pravdu o tom, že dříve nebo později práce prostě zmizí.
Proč?
Podívejte se na jeden takový historický jev. Deset tisíc let si drželi lidé jiné lidí jako otroky. Mnozí si namlouvají, že jsme otrokářství zrušili z humaních důvodů. Ale tak to není. Od určitého okamžiku bylo jednoduše levnější zaplatit stroj než živit nějakého otroka. A lidé v době otrokářství si také nedovedli představit, že by vše mohlo fungovat bez otroků.
A vy vidíte paralelu k dnešku?
Ano. Nacházíme se v období , které je ještě bouřlivější než byla průmyslová revoluce. Automatizace a informační technika jsou dnes levnější než nejlevnější pracovní síla.
Ale nevznikají díky těm novým technikám i nová pracovní místa?
To byla ta naděje, na kterou jsme celá desetiletí věřili. Kapitalistická teorie říká, že technologický vývoj a stoupající produktivita ničí pracovní místa, naproti tomu ale vzniknou minimálně ve stejnému počtu nová pracovní místa. Tomu ale odzvonilo
Jste si jist?
Zcela. Podivejste se, já si vydělávám tím, že radím šéfům velkých koncernů. Když se jich ptám, zda budou mít i v budoucnu ty desetitisíce zaměstnanců, tak se jen smějí. Manageři vědí už dávno, jakým směrem se vývoj ubírá.
Jakým směrem?
Nacházíme se právě v období přeměny trhu, který z velké části nebude potřebovat lidskou pracovní sílu. Do roku 2010 bude potřeba v továrnách jen 12% pracujících lidí, v roce 2020 už jen 2%.
To zní neuvěřitelně.
Ne neuveřitelněji, než co jsme již zažili. Od roku 1992 do 2002 stoupla americká produkce oceli ze 75 na 102 miliónů tun. V tom samém období se snížil počet pracujících v ocelářském odvětví z 289 tisíc na 74 tisíc. V 20. největších hospodářstvích planety zmizelo mezi lety 1995 a 2002 30 miliónů pracovních míst. Kam se podíváte , všude stejný obrázek. Produkce stoupá, produktivita stoupá a pracovní místa mizí.
Ale co je se servisem, službami, vysoce kvalifikovanou práci?
Tam je ten samý problém. Americká společnost Sprint vyvíjí již léta systémy k rozeznání lidské řeči, aby jimi mohla nahradit operátory. 2002 se zvýšila produktivita o 15%, zisk o 4,3% a propustili 11500 zaměstnanců. Net-Bank v Austrálii má 2,4 miliardy dolarů na vkladech. Běžná banka této velikosti by měla 2000 zaměstnanců. Net-BAnk jich má ale jen 180.
Jak tohle může fungovat?
Díky internetu, satelitům. Dnes je možno posílat informace takřka rychlosti světla na jakékoliv místo světa. Paul Saffo to formuluje následovně - v 80. letech šlo o to, jak hovoří člověk se strojem. Dnes jde o to, jak hovoří stroj se strojem. Lídé k tomu nejsou potřeba.
Vy radíte i vládám. Jak reagují politici na vaše téze?
S politiky je to těžké. V roce 2000 rozhodli, že z Evropy vytvoří nejvýkonější hospodářský region planety. A co se stalo. Skoro nic.
A to leží na tom, že politici neslyší na to, co jim říkáte?
Ne, leží to na tom, že hodně politiku Evropu a Evropské společenství zneužívají, místo aby pojmenovali tu správnou příčinu - práce mizí. Žádný politik si nedovolí tohle říci svým voličům. Místo toho se neustále omílají ty tři pseudoargumenty.
Tři pseudoargumenty?
Ano, neustále ty 3. Zaprvé: v naší zemí ztrácíme pracovní místa, protože zlí podnikatele výrobu přesunují do jiných zemí. Za druhé: máme dost pracovních míst, ale lidé nemají to správné vzdělání. A za třetí: máme málo pracovních míst, protože máme vysoké sociální výdaje. Všechny tyto 3 teorie jsou absurdní.
Víte, že právě tyto 3 teorie se právě v Německu horečně diskutují?
Samozřejmě, že to vím. Vaše vláda mě právě pozvala k řadě přednášek. Ale po řadě. Za prvé: počet pracovních míst, které zmizí z důvodů přeložení do jiného regionu je skoro zanedbatelný. V Německu je to 1% všech ztracených míst. Ten skutecky job-killer je technický pokrok. Ale o tom nechtějí politici nic slyšet. Prezentovat stroje jako viníka není tak dobré jako Číňana nebo Poláka.
A ten druhý pseudoargument?
To je také něco vhodného pro volební projevy. Musíme lidí správné vyškolit nebo přeškolit a neustále vzdělávat a už je problém nezaměstnanosti vyřešen. Predstavme si, že by se dali ti nezaměstnaní vyškolit tak, jak se požaduje. Vzniklo by skutečně tolik praconních míst?
Kde je ta třetí chyba?
Ach, sociální systém. O tom se mluví v Nemecku jiz léta, není-liž pravda. Nechci tvrdit, že v Německu nejsou potřeba nějaké reformy. Ale jestli chcete jít cestou USA, tak před tím mohu jen varovat. Čím tvrdší je sociální systém, tím dříve se provalí problémy někde jinde. Špatný zdravotni stav, chudoba, kriminalita. Jistě, nezaměstnanost je v USA nižší, tam také ale sedí 2 milióny lidí ve vězení. Není to také taková skrytá nezaměstnanost. Věřte mi, u vás v Německu na tom nejste ještě tak špatně.
Na problémech nezaměstnanosti to ale nic nemění. A vy tvrdíte, že to bude ještě horší. Jste apokalyptik?
Protože předpovídám konec práce? Ne. Za prvé: vyvozují jen logické závěry z toho co vidím. A za druhé: nevidím na tom nic hrozného.
Ale co mají lidé dělat, když nebudou mít práci?
Vidíte, tak daleko jsme se již dostali. Já říkám, že lidé nebudou v produkčních procesech potřeba a vy se mě ptáte, co mají proboha dělat. Jako kdyby poslání člověka bylo vykonávat každý den nějakou stupidní práci.
Promiňte, ale otázka přece není, co by měli lidé dělat s volným časem, ale z čeho zaplatí činži, když pracovní místa zmizí.
Máte pravdu. Tedy, existuje několik představ. Jeden z duležitých faktorů je tzv. nonprofit sektor. Míněny jsou zde činosti v oblasti sociální, ale i vývoj, kutura, sport. V Holandsku je již 12.5% všech regulérních pracovních míst v nonprofit oblasti, v Německu je to jen 4.9%. Zde je potenciál pro milióny pracovních míst.
Ale jak by měl být tento nonprofit sektor financován?
Z daní. Světově pochází 90% všech příjmů vlád ze zdanění práce a kapitálu. Zde je třeba v mnohem větší míře přistoupit ke zdanění zdrojů. Proč by to měli mít podnikatelé v této oblasti zadarmo. Navíc to prospěje životnímu prostředí. Vybrané daně je možné pak přesunout do nonprofit sektoru. Zrovna tak je možno vybírat daně z nasazení strojů, zrovna tak, jako je dnes daň z příjmu.
Máte ještě další nápady?
V Americe existuje asi 250 time-dolar projektů. Jedna se o paralelní měnu. Za každou hodinu práce dostanete jeden time-dolar, za který je možno opět koupit nějaké zboží nebo služby. Ta finta je v tom, že v sociální společnosti bez tlaku na zvyšování zisku je nám práce každého z nás stejně hodnotná - ať už je to lékař nebo taxikář.
A to by mělo ve velkém fungovat? To zní jako utopie.
My ale potřebujeme právě utopie. Stávající recepty přece očividně zklamaly.
Proč zklamaly?
Protože se příliš mnoho prostředků přesunulo odspoda nahoru. 365 nejbohatších rodin vlastní 40% celosvětového bohatství. To vede ke zkáze. Když budou podnikatele i nadále tlačit na platy, tak si za chvíli většina nebude moct tyto produkty koupit. Potřebujeme změnu v myšlení, kdy v popředí nebude míra zisku nějaké zanedbatelné menšiny ale potřeby většiny obyvatel světa. Technický pokrok se nedá zastavit. Já vidím jen dvě alternativy: buďto svět plný masové chudoby a chaosu a nebo společnost, ve které se lidé, osvobození od práce, mohou individuálně rozvíjet. Konec práce může pro lidstvo znamenat velký skok kupředu. Musíme se toho ale odvážit.
Tolik tedy profesor ekonomie a TOP oslovení analytici k rozhovoru jen podotýkají, že jeho poznatky a názory jsou plně kompatibilní s cíli kybersocialismu, jak je prezentují jeho kolegové Cockshott a Cottrell.
Biofilní transfomaci EU pak popsali s dalším profesorem Dietrichem v akademickém Berlinpaperu, který stále čeká na odborné převedení s oponenturou do češtiny. Zaorálek s Dolejšem (hlavní partajní ideologové odpovědní za program, kteří to v akademické sféře dotáhli na asistenty a tak se vrhli na politické ohlupování části ještě méně vzdělaných seniorů) raději sami na koleně vymýšlejí léta jakýsi socialismus pro 21. století, na který jim však voličky a voliči evidentně zvysoka kašlou. Oranžgutánů a třešničkářů zcela mimo sněmovnu tak žádná škoda nebude, shodují se konzultovaní politologové.
Žádné komentáře:
Okomentovat