Financování ČT je netransparentní a dezinformační vysílání hypnotizující

Do finančních toků na Kavčí hory a z Kavčích hor nikdo, ani kontroloři NKÚ, nevidí a vidět nesmí, neboť tak si to havlisté po privatizačním puči nastavili - jde o stát ve státě, který cenzuruje i prezidenty republiky, ať už nepřímo či přímo zvolené. A pokud bude držet linii globalistů a Bruselu, bude mít i výjimku, privilegium z jinak přísného zákazu veřejné podpory, jak už v debatě přiznal jeden radní. 

Politické strany si pak k dramaturgy vybraným tématům do diskusí neposílají koho chtějí, ale koho si ČT pozve, takže se před redaktory téměř plazí, aby se na "obrazovce, která znamená svět" občas mihli. ČT se totiž pokládá za "king makera" a proto ta zběsilá až živočišná nenávist vůči Barrandov TV a moderátorovi Soukupovi, jehož politické debaty a duely se Zemanem, Okamurou, Babišem a dalšími havlisty neoblíbenými politiky patří k nejsledovanějším, podobně jako pro wahábisty zcela nepřijatelná Soudkyně Barbara. Prodloužená ruka ČT a globalistů RRTV už proto vede několik vykonstruovaných a neoprávněných správních řízení proti Barrandovu.

Kde a jak ČT sama sebe propaguje a hlavně za kolik (obrovské možnosti korupce) je proto téměř nemožné zjistit i pro akademickou sféru, natož pro prosté koncesionáře. Po dotazu v PR oddělení dostávají lidé jen zkratkovitá a nepřehledná hesla:

selfpromotion ve vysílání – propagace pořadů, projekty

nová média – facebook, twitter – každý kanál má svůj facebook, pořady také – komunikace s diváky

- PR – práce s novináři, tiskové konference k programu, nová televizní sezona  - jaro, podzim, vánoce (premiérové pořady)

- jednou za rok se oznamuje novinářům, na čem se pracuje

- brožury pro novináře – první výkop televizní sezony

- novinářské projekce – PRODUKTOVÁ KOMUNIKACE

TISKOVÉ ODDĚLENÍ

- manegement, změny v manegementu, hospodaření – odpovídají na dotazy novinářů

INZERCE V JINÝCH MÉDIÍCH

- formou barterů

- televize má nasmlouvané všechny hlavní média (většina)

- na bázi výměny inzertního prostoru

- věci, které se neplatí, jsou zdarma

CHARITA, MEDIÁLNÍ PARTNERSTVÍ

- pražské jaro – mediální partner

- za to, že jsme mediálním partnerem, chceme být prezentování na nějaké akci

karlovarský filmový festival – velký prostor ve vysílání, zpravodajství informuje denně, co se ve Varech děje, chceme zde být vidět, postavíme dům čt na divadelním náměstí, zde prezentujeme svoji činnost

coloursostrava

- u charitativních projektů to nelze takto propojit, ale snažíme se o to

- vysíláme spoty k charitativním činnostem

přímá komunikace s diváky – divácké centrum

televizní programy – gajdy – oddělení programu dá dohromady program, posíláme televizním gajdům? – spíše mechanická činnost

ceskatelevize/express

přímá komunikace s diváky

- akce dny otevřených dveří, exkurze

rozdíl mezi soukromými v principu není, snažíme se zviditelňovat

- neopovrhujeme bulvárem, informace do blesku

- super.cz blesk

spolupráce s čro

- jako u barterů, mají u nás prostor ve vysílání a my u nich taktéž

koprodukce českých filmů – programová rada

- propagace filmů

Reklama – komerční na všech programech

- zákon o český televizi

- zrušil reklamu, teď je omezená

- spotová reklama čt2 možná sport

- na čt1 se prodává sponzorový čas, sponzor pořadu, co je před pořadem, nemůže být přímá výzva k nákupu

- sponzoring programu – sponzoring bloku celého dne

- productplacement – na začátku pořadu označen PP – objeví se umístění programu

- pořad jiřiny bohdalová – tescoma

- v seriálech s nakladatelstvím prvního oddělení – detektivové si čtou idnes, položené noviny na stole, deník metro

- sama doma holky soutěží o časopis Téma

před rokem 89 pan vajíčko, reklama na státní produkty, reklama na vajíčka, zelí…

I když obsah programu, který sledujete, silně působí na mysl, také sama televize jako médium má účinek na mentální zdraví. Existují varující důkazy, že už samotné sledování televize (bez ohledu na obsah programu) škodí čelnímu laloku. Problémy zřejmě vyvolává příliš mnoho měnících se záběrů s různorodou tematikou a rychle se měnící sled scén ve většině programů.

V televizních programech (nebo na videu či DVD) se mění scéna přibližně každé čtyři sekundy. Perspektiva, ze které vnímáte sledované události, se mění záběr od záběru mnohokrát za minutu, ať už chcete nebo ne. Častý střih záběru kamery a změna scény, které divák pasivně vstřebává, jsou kritickým faktorem, který navozuje útlum činnosti čelního laloku během procesu vnímání. Takové působení na čelní lalok ostře kontrastuje s normálním každodenním vnímáním světa okolo nás. Scény skutečného života vidíme z jedné perspektivy (kde se nacházíme v průběhu události) a úhel pohledu můžeme změnit pouze záměrným pohybem.

Doktorka Morrisová uvádí, že rychlé změny scén v televizi mají podobný účinek, jaký má hypnóza.

Dr. Thomas Mulholland zaznamenával dětem EEG (elektrické mozkové vlny) během doby, kdy se dívaly na svůj oblíbený televizní seriál. Vědci předpokládali, že děti budou do děje oblíbeného programu duševně vtaženy, takže jejich mozkové vlny alfa budou často přecházet na frekvenci beta. Místo toho se mozkové vlny po dvou až třech minutách sledování ustálily téměř výlučně na frekvenci alfa. To znamená, že děti „nereagovaly, neorientovaly se, nezaměřovaly se na nic“, jednoduše byly „mimo“.

Jen malou část televizní produkce (méně než jedno procento) tvoří vzdělávací programy. Už v průběhu první minuty sledování jakéhokoliv televizního programu zjistíte, zda se činnost čelního laloku zvyšuje anebo snižuje. Vzdělávání totiž nejenže zprostředkovává informace, ale zlepšuje i činnost předně-střední a levé prefrontální kůry čelního laloku. Pokud scéna s jednou tematikou zůstane minutu nebo alespoň půl minuty stejná, můžete si být jisti, že program je vzdělávací.

Příkladem informačních programů, které jsou charakteristické pomalou či téměř žádnou změnou scén, je většina programů na C-Span, některé pořady na kanálu Discovery a hodně programů na 3ABN (specializuje se na duchovní a zdravotní pořady). Sledování tohoto druhu pořadů umožňuje stálou aktivitu mozku a celkové uplatnění analytických schopností diváka během přijímání informací. Takové programy obvykle nevyžadují dlouhé soustředění očí (jako je tomu při hypnóze). Protože se scény mění pomalu, oči nemusejí bez přestání nepřirozeně hledět na televizor, ale mohou si oddychnout a přehlédnout okolí, přičemž informace stále přijímají a analyzují.

Výzkumný pracovník v oblasti mozkových vln doktor Herbert Krugman veřejně prohlásil: „Televize je komunikační prostředek, který bez námahy přenáší obrovské množství informací (divákovi), který na ně v čase expozice nemyslí.“

Doktor Erik Peper, další významný odborník, jednou řekl: „Horor televize spočívá v tom, že informace přicházejí, ale my na ně nereagujeme, což jim umožňuje vstoupit rovnou do paměti. Televize nás učí nereagovat. Později však na určitý podnět reagujeme podle toho, co máme ve své paměti uloženo, ale přitom vůbec netušíme, proč tak reagujeme anebo odkud naše reakce pocházejí.“ Je-li čelní lalok pod vlivem televize, nemůže pracovat naplno. Mozek sice zaznamenává informace – zrak, paměť a emoce fungují dobře, avšak neanalyzuje je. Na obrazovce se například odehrávají strašidelné scény, ale divák má tendenci se jen smát nebo si jich vůbec nevšímat. Kdyby se podobné události odehrály v jeho životě, byl by zděšen (avšak i to už se mění, protože lidé jsou díky tomu, co vidí, stále méně citliví, viz masakr v TOP hotelu).

Navzdory tomu, jak člověk reaguje (ať už smíchem, lhostejností, odvrácením očí nebo jiným způsobem), scény se nesmazatelně vrývají do mysli. Díváme-li se na film, který jsme už dříve viděli, uvědomíme si to hned na začátku. Paměť funguje výborně, avšak čelní lalok opět nepracuje.

Alvin Toffler, autor bestselleru Šok z budoucnosti (sedmdesátá léta), psal o účincích nepřirozené stimulace. Znovu a znovu nacházím v jeho slovech přesný popis přetěžujících důsledků sledování televize.

Před více než deseti lety bylo zveřejněno něco přes 3 000 vědeckých studií o vlivu televize na lidskou mysl a výzkum stále pokračuje. I když na toto téma bylo napsáno více než 500 knih a je to jedna z nejlépe prozkoumaných oblastí, jen málokdo ví o závažných následcích sledování televize.

Vzdělávací televizní programy často zveřejňují vědecké studie o způsobu života, ale o vlivu televize na lidskou mysl téměř nemluví. Nemůžeme očekávat, že televizní průmysl na sebe poví pravdu, ale také nemusíme zůstat v nevědomosti. Ve většině knihoven najdeme knihy, které vysvětlují účinky televize na mysl, a univerzitní knihovny jsou většinou napojeny na vědecké zdroje, které zpřístupňují stovky článků na toto téma. Internet dokonce poskytuje přístup k výsledkům výzkumů z domova. 

V prosinci roku 2000 vyhledávací systém Lycos našel po zadání hesla „televize“ a „duševní zdraví“ více než 10 000 odkazů. Šedesát let poté, co prezident RCA David Sarnoff na Světové výstavě 1939 slavnostně spustil první televizní vysílání, je čas položit si otázku: Jak ovlivňuje televize náš stát? Nebo ještě konkrétněji: Jak ovlivňuje televize mě osobně, ptá se dr. Neil Nedley.

Někteří lidí už odpovědi hledají a právě na netu se ZATÍM můžeme dozvědět hodně. Myslím, že většina myslících lidí je srozuměna s názorem, že obsah většiny dnešních TV programů (zdůrazňuji slovo programovat – jako proces který zahrnuje pasivní příjem informací) je navržen tak, aby podsouval společenský světonázor a systém hodnot, který je sebestředný a ve skutečnosti je pravým opakem toho, co zdravá a trvalá společnost vyžaduje. Individualismus za každou cenu hýbe světem a je více a více zřejmé, že empatie ke spoluobčanům a pocit osobní zodpovědnosti zrychleně mizí spolu s mravní zásadou, kterou všechny zdravé civilizace chápaly jako nezbytnou pro přežití.

Lidé před televizí tráví příliš ze svého volného času. Myslím, že nepřeháním, když tvrdím, že TV je hlavní zdroj pro tvorbu názorů mnoha lidí. Když uvážíme všechen čas, který mnoho lidí tráví před televizní obrazovkou, dává nám perfektně smysl názor, že pokud budeme chtít tvarovat veřejný názor, je televize médiem par excellence, pomocí kterého rozšíříte svoji informaci.

Takže pokud si představíme existenci nějakého hnutí, jehož záměrem je změnit svět v lidském předobrazu, nehledě k tomu jak  křivý a perverzní je, pak se taková organizace logicky snaží zajistit si kontrolu nad televizním vysíláním a přeměnit jej na propagandistickou videodráhu. Někdo by mohl říct, že neexistuje důkaz, že TV je tak ovlivněná vulgárním, chlípným, amorálním životním stylem, ale například zobrazování praslovana Ježíše, který byl Sanhedrinem ukřižován  a zmanipulovaní lidé si ve volbách vyžádali k vydání na milost od Piláta raději Barabáše, než jej, tedy skutečné síly, která vytvořila naši společnost, je tak negativní, záměrně desinformační a nepřátelské, že jistě takové spiknutí existuje. 

Zpracování této myšlenky by zabralo další článek ale fakta zde jsou a spiknutí je nasnadě. Abychom dali dva příklady, BBC přiznalo únik interního sdělení, ve kterém bylo připuštěno, že na veřejnost působí jako Antichrist. Po stížnostech, že BBC opakovaně chybovala v citlivosti přístupu k Islámu a dalším minoritám (náboženským a jiným) a provinila se předsudky vůči křesťanství, připustila svoji vinu. Vrcholové setkání funkcionářů BBC kulminovalo v připuštění, že „BBC není nestrannou či neutrální,“ jak uvedl politický editor BBC Andrew Marr. Výsledky setkání za zavřenými dveřmi unikly do britských novin The Mail.

Existují také důkazy, že vlády kontrolují zprávy a jejich obsah. 14. ledna 1983 US prezident Reagan podepsal Příkaz 77, který dal CIA a vládě plnou moc nad  určováním a kontrolou obsahu zpráv, které americká veřejnost obdrží, zpráv, které nyní mohou být nahrány a nebo upraveny během minut díky moderním technologiím. Goebbels by byl hrdý.

Přemýšlejte o tom. Je to rozhodnutí pouze jednoho šéf editora, rozhodnout, které zprávy uvidí miliony a v US je téměř 90% všech mediálních formátů, včetně novin a časopisů kontrolovaných 3 nebo 4 společnostmi. Číslo, které se neustále snižuje spolu s tím jak víc a víc agentur je skupováno a slučováno. Vše, co agentura musí udělat, aby zajistila, že vysílané zprávy budou sloužit určité agendě, je dosadit velice málo lidí do správných pozic.

Alex Jones, vycházející hvězda amerického „Hnutí pravdy“, je moderátor talk-show v nezávislém rádiu a investigativní novinář z Austinu v Texasu. Osobně se setkal s lidmi z mnoha hlavních amerických společností jako je FOX a CNN a tvrdí, že mnoho lidí zaměstnaných u těchto společností nesouhlasí se stylem a obsahem zpráv a ve skutečnosti ví, že mnoho těchto zpráv je záměrně manipulováno, zkresleno nebo prostě nesprávných.

Fyzikální způsob, kterým TV ovlivňuje mozek je perfektním prostředkem pro propagandu. Je důležité poznamenat, že oči rostou přímo, jako stonek, z mozku. Tím pádem jsou skutečně oknem do duše a perfektně zajišťují přívod informací do posvátných míst mozku.

Oči

krásnější než studánky

i než nebe

chrpy 

z kterých zebe

Lidský mozek pracuje na čtyřech základních frekvencích. Beta, Alfa, Théta a Delta. Vlny Beta vznikají, když myslíme a používáme vyšší schopnosti. Delta vlna jsou spojeny se spánkem a/nebo stavy hlubokého transu. Zářivé světlo a frekvenční blikání obrazu TV způsobí, že mozek upadne do úrovně aktivity někde mezi Alfa a Théta – což je v podstatě snový stav mysli, kde jsou vyšší kritické funkce mozku vypnuty.

Dokonce i když čtete text na TV obrazovce, vykazuje mozek nízkoúrovňové vlnění Alfa. Vlny Théta jsou projevem vnitřního a intuitivního podvědomí. Vlnění Théta naleznete na místech, kde jsou uloženy vaše vzpomínky, vjemy a emoce. Tím pádem každá emoce nasátá z televize obchází naše logické, kriticky myslící síto a jde přímo do těchto hlubších území naší mysli, která jsou spojena s více emotivní reakcí.

TV proto útočí více na emoce než na mysl. Běžnou reakcí na velké otázky je obvykle emotivní reakce následovaná rychlou změnou předmětu (Elektřina bude zase dražší, to jsou ha*zlové. Hele, jí leze prso! pozn. překl.).

Psycholog Thomas Mulholland objevil, že již po 30 vteřinách sledování televize začíná mozek produkovat vlny Alfa, na základě chabých (téměř komatozních) frekvencí. Alfa vlny jsou spojeny s nesoustředěnými, zejména pasivními stavy vědomí. Vysoký výskyt vln Alfa není běžně pozorován, pokud má člověk otevřené oči. Popravdě, Mulhollandův výzkum naznačuje, že sledování televize je neurologicky stejné jako zírání na prázdnou zeď. Není bez významu, že cílem hypnotizérů je navodit stav pomalých mozkových vln. Vlny Alfa jsou přítomny během lehké hypnózy a jsou používány hypnoterapeuty pro sugestivní terapii.

Rozhodující strana vašeho mozku je levá. Když čtete tento článek, utváříte si názor, procházíte možnosti a docházíte k závěrům, které mají formu mozkových vln Beta. To jsou vlny, které jsou aktivovány, když začnete používat levou stranu, centrum logické lidské komunikace a analytiky.

Výzkumníci objevili, že jakmile je televize zapnutá, celá levá strana a všechny její schopnosti mají tendenci upadat. Přechod z Beta vln do Alfa vln to dokazuje. Alfa vlny jsou ty, které spojujeme s meditací a spánkem. To znamená, že vpouštíme všechny informace dovnitř, akorát je nejsme schopni kriticky zhodnotit vůči informacím přijatým z jiných zdrojů. Videohry snižují mozkovou aktivitu až pod frekvenci Delta vln!

Je známo, že překreslovací frekvence televizní obrazovky sama o sobě v lidech navozuje hypnotický stav. Tato překreslovací frekvence je rychlost jakou se obraz obnovuje, zhruba 50 až 60krát za vteřinu. DARPA je výzkumný program dotovaný US armádou. Jeden z jejich cílů zahrnoval vývoj televizní překreslovací frekvence, který by mohl být vysílán kdykoliv, jakmile bude vyžadováno navození hypnotického stavu u určité části populace.

Endorfiny jsou vylučovány při nadměrném vystavení světlu. Oslňující televizní záře způsobuje uvolňování endorfinů. Výzkumník Herbert Krugman dokázal, že zatímco lidé sledují TV, je pravá hemisféra dvakrát tak aktivní jak levá, což je neurologickou anomálií. Přechod z levé do pravé hemisféry uvolňuje vlnu přirozených tělesných opiátů: endorfinů, které obsahují beta-endorfiny a enkefaliny. Endorfiny jsou  strukturálně stejné jako opium a jeho deriváty (morfin, kodein, heroin, atd.) Činnosti, které pomáhají vyplavovat do krve endorfiny (také zvané opioidní peptidy) jsou obvykle návykové. Například lupání klouby nebo intenzivní cvičení. Vnější opiáty působní na stejné receptory jako endorfiny, takže je mezi nimi pouze malý rozdíl.

Dokonce i běžní televizní diváci zažívají takové abstinenční příznaky, když přestanou na delší čas sledovat televizi. Článek v jihoafrickém Eastern Province Heraldu (říjen 1975) popisoval dva experimenty, ve kterých lidé z rozdílných sociálně-ekonomických prostředí byli požádáni, aby se na pouhý jeden měsíc přestali koukat na TV. Nejchudší rodina to vzdala již po týdnu a ostatní trpěli depresemi protože prožívali emoce, jako by „ztratili přítele“. 

V druhém experimentu, 182 západních Němců souhlasilo, že se přestanou koukat na TV celý rok, za což jim dokonce byla nabídnuta finanční odměna. Nikdo z nich tu touhu nevydržel déle než šest měsíců a po celou tuto dobu účastníci vykazovali abstinenční příznaky: zvýšenou úzkost, frustraci a depresi.

Výzkum Herberta Krugmana dokázal, že sledování televize otupuje levou hemisféru a nechává všechny rozpoznávací povinnosti na pravé hemisféře. To má trýznivé důsledky na vývoj a zdraví mozku. Levá hemisféra je rozhodující oblast pro organizaci, analýzu a posuzování přicházejících informací. Pravá část mozku zpracovává informace nekriticky a nerozděluje informace na jejich součásti. Takže proto můžete v ČT vidět kolabujícího, prý opilého zemanovce Rokytku, ale nikdy v živé diskusi - jste prostě hypnotizováni a podvědomě programováni k nenávisti k oponentům drahošovců a jejich společenské a lidské likvidaci, jak se nakonec stalo v případě Rokytkova zachránce Karla Slezáka, jemuž pod vlivem dezinformačního vysílání ČT nemocnice odmítla péči a zemřel bolestivou smrtí.

Poslanci tedy voličům-koncesionářům dluží prokoncesionářský zákon o zdravém nemanipulativním veřejnoprávním vysílání, konsolidaci médií veřejné služby a jejich spravedlivé, transparentní financování ze státního rozpočtu s kontrolou NKÚ, přímou volbu generálního a programového ředitele a Radu ČT losovanou z koncesionářů.

Jak se rozhodneme? Začneme jednat a bojovat za sebe, nebo budeme dále podléhat návykovému hypnotickému blikání dezinformací a necháme si brutálně programovat mozek, ptají se TOP konzultovaní mediální analytici.

Ušklíbnete se, když toto čtete a zaslechnete třeba pochybnost o pravdivosti oficiálních verzí událostí v Orlandu, San Sebastianu, Paříži či Nice? Máte za to, že vy víte více než 2500 architektů a inženýrů, či nespočet hasičů, civilních i vojenských pilotů, fyziků, chemiků a vysokých vládních úředníků, kteří všichni vyslovili pochybnosti o oficiální verzi 11. září 2001? Jestliže ano, jste také loutka, ovládaná americkou výzvědnou službou Central Inteligence Agency (CIA).

Termín „konspirační teorie“ vymyslela a do užívání uvedla CIA v roce 1964 proto, aby diskreditovala všechny skeptiky, kteří neuvěřili zprávě Warrenovy komise o Harvey Oswaldovi jako jediném vrahu prezidenta Kennedyho, který, jak známo, byl sám zavražděn ještě předtím, než mohl být vyslechnut. CIA tehdy využila veškerých svých kamarádíčků v médiích k tomu, aby všechny možné pochybnosti o pravdivosti této oficiální verze zesměšnila - a skutečně slavila úspěch.

Mediální kampaň vedená k tomuto případu se stala „ jednou z nejúspěšnějších propagandistických akcí všech dob.“

Píše tak profesor politických věd Lance deHaven Smith ve své právě vydané knize Konspirační teorie v Americe. Líčí v ní, jak CIA veleúspěšně zvítězila v boji za podporu oficiálních verzí a za zesměšnění těch autorů, kteří se proti nim vyslovovali. Úspěch, kterého tehdy CIA ve stigmatizaci všech skeptiků vůči vládnímu líčení věcí dosáhla, v podstatě znemožnil všechna vyšetřování dalších státních zločinů (State Crimes Against Democracy – SCAD), zvláště pak onoho zločinu nejspektakulárnějšího, jímž bylo 11. září. S veřejným míněním, naprogramovaným už tak, že se předem vysmíval „konspiračním blouznivcům“ a to i bez ohledu na to, jak nesmírně byla celá tahle záležitost podezřelá, dovolila si vláda – po likvidaci nejpřesvědčivějších důkazů – ignorovat či odkládat předepsané vyšetřovací procedury – a pak vytvořit politický výbor, který na oficiálně vyprávěný příběh vložil své imprimatur, čili punc pravosti.

Profesor deHaven Smith k tomu dodává, že ani v případě Kennedyho vraždy a ani v případě 11. září nebyla do vyšetřování zapojena oficiální policie či státní zastupitelství. Celá záležitost se prostě předala politickému výboru.

Úspěch CIA v tom, jak bezproblémově přijímá veřejnost její oficiálně vyprávěné příběhy – a to i těch nejpodezřelejších událostí – osmělila lidi u moci aranžovat i události, sloužící tzv. skrytým agendám. Příkladem takovéto události je právě 11. září, jež vytvořilo paradigma nekonečné války proti tzv. terorizmu, vedené v zájmu příštího Světa ovládaného z jediného centra – Washingtonu.

Kniha profesora deHaven Smitha vypovídá pravdivý příběh o zavraždění prezidenta Kennedyho s použitím pramenů z armády, z CIA i z dalších tajných služeb. A stejně tak jako Warrenova komise zatajila vládní zločin, zatajují se i zločiny jiné, a deHaven Smith nám na příkladu věcí zatajovaných ukazuje, proč nesmíme důvěřovat ani oficiální verzi 11. září.

Přečtěte si tu knihu! Pomůže vám od vymytého mozku a nebudete už věřit ani tomu, že někdo náhle zkolabuje a ztratí puls po pár sklenkách na oslavě vítězství.

A na závěr: Moc se divím, že CIA celý náklad téhle knihy nevykoupila a nespálila. Asi má za to, že ona už vymyla Američanům i Evropanům mozky tak důkladně a na trvalo, že jedna kniha v tom změnu přinést nemůže, konstatuje ekonom Paul Craig Roberts.

Související články:

http://www.tydenikobcanskepravo.cz/2015/01/agentem-cizi-tajne-sluzby-snadno-rychle.html