Ve Wu-chanu koronavirus nejdříve zatajili, tím došlo
ke zpoždění reakce, a teď přichází Čína s vítězným příběhem. Jenže kdo ví, jak
ty nemocné vlastně počítají… I když je Čína brána jako viník, protože odtud
virus pochází, rozváží zdravotnický materiál do desítek zemí a zlepšuje si
reputaci. Vycházím v otázce i z vašich vyjádření pro Argument. Co říct k reakci
Číny?
Předně, aby nedošlo k nedorozumění… nemyslím si, že by v Číně došlo k
úmyslnému zatajování. Zatím se vypráví, že první informace o koronaviru
pocházejí od očního lékaře, jenže oční lékař není expert na tyto problémy.
Platí, že když kdokoli stojí na vrcholu nějaké politické či vojenské
struktury, dostává mnoho informací, z nichž některé jsou nepravdivé, většina
jsou polopravdy a pravda je v menšině. Stává se, že v určité chvíli musí rychle
rozhodnout o něčem úplně novém, v daném případě o nové pandemii. Ukazuje se, že
rozhodování bylo obtížné nejen v Číně, ale i v USA a u nás, asi všude, kam vlna
přišla. Když nesete odpovědnost, snažíte se nezpůsobit paniku, nevyvolat něco
divokého… reakce byla přirozená. Nešlo o žádné úmyslné zatajování.
A teď konkrétně: neznáme pacienta nula. Dá se ale říci, že každá pandemie
vyžaduje určitou koncentraci lidí a klima. Proto je Čína tak „problematická“.
Wu-chan je ale na stejné zeměpisné šířce jako Jacksonville na Floridě. Jde o
jiné klimatické pásmo, než je Praha, ale podobnost mezi Čínou a Spojenými
státy, pokud jde o klima, je vysoká. Nejde jen o teplotu řízenou počasím, ale i
o teplotu v halách, restauracích – třeba v italských lyžařských centrech. Toto
jsou základní podmínky pro přeměnu pacienta 0 v epidemii. Klima a koncentrace
lidí.
Ocituji jedno vaše vyjádření, pane profesore: „Zdá se, že Západu
především chybí státník velikosti Teng Siao-pchinga, který se nebál říct, že
není důležité, jakou barvu má kočka, hlavní je, že chytá myši.“ Jenže, věříte
čínským zprávám o počtu nakažených a zemřelých?
Údaje, se kterými pracuji, jsou údaje získávané přes Světovou zdravotnickou
organizaci a zveřejňovány americkou univerzitou Johnse Hopkinse. Nic lepšího
podle mého názoru neexistuje. Používám systém dat, který zveřejňuje server
Worldometer, který byl za patnáct let své existence citován ve více než šesti
tisících vědeckých studií. Samozřejmě všechny statistiky jsou přesné součty
nepřesných čísel, ale nic lepšího neexistuje. Problém nejsou čísla z Číny, ale
ze zemí, kde neexistuje dokonalý celostátní informační systém a kde se
pravděpodobně v nejbližších dnech ukáže, že tam vznikají nová ohniska pandemie.
To znamená Indie a některé oblasti Latinské Ameriky, tam je podle mě informační
díra. A konkrétněji k vaší otázce: součástí čínského informačního systému je
nyní i tým Světové zdravotnické organizace. Jeho odborníci by snad zaznamenali,
kdyby Číňané data úmyslně zkreslovali.
Spojené státy mají aktuálně nejvíce nakažených na světě. Jak popsat
rozdílný přístup částí světa k pandemii?
Vidíme tři odlišné reakce na pandemii. První rekci přestavuje čínský totální
protiútok. Fascinující. Zdá se, že domácí požár uhasili. Druhým přístupem k
pandemii je pragmatické jednání, které se snaží pružně reagovat na proměny; to
je například způsob jednání české vlády. Tento přístup udržuje oheň pod
kontrolou. Třetí model je to, co dělají ve Spojených státech.
V pondělí ve Foreign Affairs, to je nejvýznamnější
americký časopis věnující se mezinárodní politice, vyšla pozoruhodná studie
Marka Blytha, profesora z Brown University. Podle něho měl Bílý dům při
rozhodování k dispozici dva matematické modely vývoje pandemie. První pochází z
Královské univerzity v Londýně a odhaduje, že při volném šíření koronaviru
zahyne v USA 2,2 milionu lidí. Druhý je model oxfordský a předpokládá, že při
volném působení zasáhne pandemie 40 procent populace USA; naznačoval, že není
nutné radikálně zasáhnout. V této chvíli se zdá, že Bílý dům vsadil na
oxfordský model. Teď za pochodu ale mění strategii, což je vždycky problém, a
přechází k modelu z Královské univerzity. Když použijeme metaforu s požárem,
tak to vypadá, že v USA stěhují velmi dobrý nábytek do budovy, která hoří. To
vypadá jako špatný postup. Profesor Blyth říká, že Trump a jeho okolí vsadili
na to, že děravý zdravotní systém USA se postará o elitu. Uvádí, že zástupce
texaského guvernéra Dan Patrick v nedávném rozhovoru bez obalu prohlásil, že
staří lidé musejí zemřít, a zachránit tím ekonomiku. Podivná verze důchodové
reformy… ale to není stanovisko Bílého domu.
A váš osobní názor na budoucí vývoj?
Zdá se, že státníci musejí pracovat s výše uvedenými třemi variantami.
Analytik ale přidává ještě dvě: (a) najde se lék, (b) pandemie odezní. Jako
odchovanec osvícenského racionalismu věřím, že se objeví lék. A že se podaří
zabránit nejhorším scénářům.
Jaký zásadní rozdíl vidíte v čínské a americké reakci na pandemii?
Nemyslím teď na techniku skenování, výrobu ochranných prostředků a podobně, mám
na mysli výhody a nevýhody sociálně-politického uspořádání.
Čína využila možnosti, kterou nabízí socialismus s mnohem větší koncentrací
politické a ekonomické moci v rukou státu. Důležitá je i tradice. Čínské
dynastie se několik tisíciletí hroutily, když to trochu zjednoduším, především
z důvodů korupce nebo přírodních pohrom. Přírodní pohromy mohou být jedním ze
zdrojů politických katastrof. Liberální Západ nemá tolik disciplíny, ale ani
zdrojů jako Čína, aby reagoval na koronavirus totálním protiútokem. Číňané
postavili bleskově dvě nové specializované nemocnice, každou s tisícem lůžek.
Američané poslali do postižených měst dvě vojenské lodě s tisíci lůžky, jenže
předpokládané válečné zranění vypadá jinak než koronavirus. Laboratoře a sály
vypadají úplně jinak.
Spojené státy nemají tradici srovnatelnou s tou čínskou. Výše citovaný
profesor Blyth charakterizuje USA jako zemi s 330 miliony obyvatel, s 270
miliony střelných zbraní v osobním vlastnictví, s 80 miliony lidí s minimální
mzdou a 28 miliony lidí bez pojištění. To není Čína, tohle není ani
Evropa.
V USA už začalo masové propouštění, akciový index Dow Jones se horko
těžko brání dalšímu poklesu. Co lze teď očekávat ve Spojených státech? Jak si s
tím vším před volbami poradí prezident?
Pokud jde o volby, všechny výzkumy už půl roku říkají, že by měl vyhrát Joe
Biden. V posledním týdnu se rozdíl zúžil na dva procentní body, ovšem to je
obvyklá první reakce Američanů na krizi. Vždy se shromažďují kolem vlajky. Ale
prestiž centra dlouho nevydrží. Psychická odolnost americké populace je menší
než evropského obyvatelstva.
Chování akciových trhů a ekonomiky je problém jiné povahy. Předně akciové
trhy nevypovídají o reálné ekonomice. Klíčové je pozastavení výroby a služeb,
pokles příjmu obyvatel. V USA se zatím problémy hasí tím, že se do ekonomiky a
sociálních služeb pumpují nově tištěné peníze, ale to jsou nekryté peníze.
Blížíme se do fáze, kdy bude spotřeba podvázaná zvětšenou nezaměstnaností,
prohloubí se propad některých sektorů ekonomiky – a to se bude dít v předlužené
společnosti, kde každý dluží každému. Objeví se šoková inflace. Do toho
vstupují zmíněné sektorové problémy. Kromě finančních služeb se velkým problémem
stává ropa. Saúdové a Rusové se nedohodli na omezení těžby. Saúdové dokonce
oznámili, že těžbu navýší, a cenu stlačili na úroveň, která je zcela
nepřijatelná pro americkou břidlicovou ropu. Do toho Číňané oznámili, že
nalezli velké ložisko ropy v Pochajském zálivu – největší importér nebude mít
tak velkou potřebu dovážet. To jsou velké rány pro reálnou americkou ekonomiku,
nejen pro akciové trhy. Odolnost americké ekonomiky se zdá nižší než té
evropské. Ale znovu zdůrazňuji, to je černý scénář. Doufám, že Američané vše
zvládnou lépe, než dává Bílý dům najevo.
Říkejme čínská chřipka místo COVID-19, vyzval po vzoru Donalda
Trumpa poslanec Miroslav Kalousek. Do jaké míry lze vinit Čínu za to, co
prožíváme? Měl by svět po Číně vymáhat škody, které byly virem způsobeny?
Koronavirus nemá vlast. Nezná ani rasu. Zasahuje všechny. Jestli je počátkem
koronaviru přenos ze zvířat, což je historicky vzato většinová záležitost,
nemůžete mluvit o viníku, jen o obětech. O viníku můžeme hovořit až v případě,
pokud by se prokázala některá konspirační teorie. Deprimující atmosféra během
pandemie je líhní pro konspirační teorie. Boj proti pandemii znamená především
hygienu – a to i informační hygienu. Konspirační teorie je třeba registrovat,
ale kde chybí důkaz, není pravda. Informace jako taková sama o sobě důkazem
není, je to jen proud výrazů či obrázků. Pravda se dokazuje jinak než slovním
prohlášením politika nebo novináře. Informační hygiena předpokládá, že lidé
nebudou brát vážně ani veřejnoprávní ideologické komplexy například při
absurdním až směšném zpravodajství České televize z Číny. Zápas s koronavirem
vyžaduje sjednocení, a toho se někteří politici a byznysmeni bojí. Zasévají
nenávist už teď během pandemie, aby si připravili body pro geopolitické války v
postpandemickém období.
„Je poměrně snadné změnit civilizační problémy na zbraň. Pokud jde o
choroby, dělo se tak už před mnoha stoletími,“ napsal jste v jednom z vašich
aktuálních textů. Jak použije to, že svět čelí pandemii koronaviru, Bílý dům
proti „rudému a žlutému“ nebezpečí? A co boj Moskvy a Pekingu proti prohnilému
Západu? K jakému posunu dojde v geopolitických válkách?
Mongolská říše, 14. století, to je předobraz globalizace. Díky mongolské
říši se poprvé komunikačně propojil celý eurasijský kontinent z východu na
západ. Když se vytváří globální civilizace, vytvářejí se i globální problémy.
Současná pandemie je pouze jedním z řady globálních problémů. Další je
například znečišťování životního prostředí nebo války. Neštěstí je, že lidé
neumějí adekvátně na globální problémy reagovat. Chybí zkušenost a u některých
skupin i zájem reagovat tak, aby byli ochráněni všichni. Chrání se jen
skupinky. Tohle je realita současného světa. I zkušenost s pandemií, pokud se
ji podaří během dvou měsíců na Západě zastavit, bude příliš slabá na to, aby se
změnilo chování států a některých politiků.
Pro USA platí, že je to po občanské válce poprvé, kdy se na svém území
musejí poprat s nějakým velkým nepřítelem. Když porovnáte světové války,
vidíte, že ta druhá se od první liší mimo jiné tím, že se bojovalo na území
Německa. Zkušenost s válkou na vlastním území je něco, co je nesdělitelné pro
ty, kteří tento prožitek nemají.
Co současná pandemie udělá se silou a soudržností EU? Zlé jazyky
mluví o pozvolném konci. A obecně, do jaké míry nákaza zasadí ránu globalizaci?
Začnou se státy více spoléhat samy na sebe, volat po soběstačnosti, nebo je to
dnes už absolutně nemožné?
Evropská unie prožívá dvojí krizi: institucionální krizi a krizi elit.
Institucionální je takříkajíc problém růstu. Každá instituce prochází fázemi,
kdy se potřebuje buď trochu vrátit, nebo jít dopředu. Krize elit je něco
jiného. Když se podíváme na reakci unijních elit na migrační krizi a teď
koronavirovou pandemii, vidíme, že jsou zcela bezradné, a tím paralyzují
instituce. To, co se nám jeví jako institucionální krize, je především krize
elit, která přerůstá v krizi institucí. Reakce na migrační krizi i na pandemii
je přirozená a v rozporu s unijními sny: uzavíráme se do státních hranic, do
svých původních, přirozených a technicky ohraničených regionů – státních
politických útvarů. EU jako celek není schopná zareagovat ani společným nákupem
roušek. Podívejte se, jakým způsobem se unijní elity dohadují o zastavení
střídání letního a zimního času. A nejde jen o Unii. Jan Schneider v jednom ze
svých brilantních komentářů nedávno doporučil, aby NATO rozšířilo článek 5
Severoatlantické smlouvy, který pojednává o vzájemné pomoci v nouzi, o tezi:
když si členské státy nedokážou pomoci, měly by být o pomoc požádané Čína,
Rusko a Kuba.
Když se podíváte na čínský, evropský a americký model, první věc, která
zaujme, je, že Číňané dokázali izolovat provincii, kde epidemie vypukla, tím do
značné míry zabránili šíření a vytvořili si rezervy. Z ostatních území mohli
posílat tisíce lékařů a zdravotních sester, potřebný zdravotní materiál, stavět
v týlu linky na výrobu ventilátorů, roušek atd. V Evropské unii uzavírání
oblastí provádějí evropské státy, akorát na celé ploše Unie – EU si nevytváří
rezervy. Spojené státy vůbec neuzavírají nakažená území. Utíkají lidé z
nemocného New Yorku na Floridu a šíří chorobu. Vidíme tři plošně odlišné
přístupy.
A co Rusko? Pokud pandemii ustojí, můžeme čekat posílení vlivu např.
na Blízkém východě?
Rusko v sobě skrývá dvě otázky. Je to jiné klimatické pásmo, uvidíme, jak se
tam koronavirus bude chovat. Mimochodem, morová rána tam ve 14. století také
došla, a to ze severozápadu. Předem ochráněno klimatem Rusko není – když už
pandemie propukla, viry se chovají samostatněji. Při současné pandemii Rusko
získalo čas. Američané čas promarnili, protože vsadili na oxfordský model.
Rusové se pravděpodobně při pohledu na Itálii a Čínu na zápas s koronavirem
připravili. Zní to cynicky, ale bude zajímavé sledovat, jestli to zvládnou v
nějakém mezimodelu mezi tím západním a čínským. Nesmíme zapomenout, že Rusko je
země, kde se rodí vynikající matematici, šachisté, vojenští stratégové. Bránit
se vždycky uměli, uvidíme. Přejme jim úspěch.
Pane profesore, na závěr, co očekáváte v následujících dnech, čeho
bychom si měli všímat?
Především je třeba sledovat ty, kdo v době globální potřeby vzájemné pomoci
šíří nenávist. Šíření nenávisti je buď přímé jako trumpovské volání o „čínském
koronaviru“, ale i nepřímé jako zdůrazňování, že v žádném případě nesmíme
přestat vydávat peníze na zbrojení. To jsou ale peníze, které teď strašně
potřebujeme, protože i my se řítíme do inflace, která nafoukne ceny a okouše
úspory. Teď mě napadlo… v Americe probíhají zajímavé diskuse o tom, jaký typ
války nás čeká, a jaké zbraně jsou tudíž zapotřebí. Koluje tam poučný vtip:
Kolik jaderných ponorek potřebujeme na zabití jednoho teroristy? Odpověď
Pentagonu zní: Více. A tady v Česku to vypadá, že se budeme ptát: Kolik tanků
potřebujeme na zabití koronaviru? Odpověď Ministerstva obrany zní: Více.
Pokud bych měl říct něco povzbudivého pro budoucnost: existuje nádherný
nedoceněný útlý román od Romaina Rollanda Dobrý člověk ještě žije. Tam je
pasáž, jedna kapitola, v níž se hlavní hrdina – rozverný truhlář a řezbář Colas
Breugnon – vyrovnává s tím, že jeho městečko zasáhla morová rána. Co udělá
moudrý muž na přelomu 16. a 17. století? Jde, zavře se na řadu dní v chaloupce
a pije červené víno. Jak napsal F. X. Šalda, "přisál se k životu a k jeho
smyslovým konkrétnostem". A přežil. Takto se dá přežít i v Česku. Nemusí to být
burgundské, ale musí to být dobré víno, říká Oskar Krejčí pro PL.
Související články:
https://www.tydenikobcanskepravo.cz/2020/04/jak-na-solny-filtr-docente-polzera.html
https://www.tydenikobcanskepravo.cz/2020/04/ilona-toho-mnoho-v-hamackove.html
https://www.tydenikobcanskepravo.cz/2020/04/ilona-toho-mnoho-v-hamackove.html
Žádné komentáře:
Okomentovat