Stránky

Pages

Pages

pátek 31. července 2020

Největší překážkou na cestě k svobodné, prosperující komunistické společnosti jsou funkcionáři KS a z bývalých bolševiků jsou nejlepší fašisté a nacisté, jak věděl už "tatíček Hitler"









Washington považuje Rusko za hrozbu pro jediný jeho přečin: že se totiž nenalézá pod washingtonským palcem. Americkou zahraniční politiku řídí sionističtí neokonzervativci (bývalí trockisté, pozn. red.), jejichž ideologií je světová hegemonie. Diplomacii neuznávají, spoléhají na desinformace, hrozby a násilí. Proto žádná americká diplomacie, s níž by Rusko mohlo jednat, neexistuje.
Putin jako zodpovědný politický vůdce velmoci neodpovídá na provokace provokacemi, ignoruje urážky a stále čeká, kdy Západ přijde k rozumu.
Ale co, když čeká marně?
Aby Západ přišel k rozumu, museli by být sionističtí neokonzervativci zbaveni moci a muselo by být zrušeno NATO. Svržení neokonzervativců by však vyžadovalo protichůdnou zahraniční politiku, jejíž hlas je však zatím velmi slabý a je mu navíc odepřen i vstup do médií think tanků a univerzit. A zrušení NATO by zas vyžadovalo takové evropské politické figury, které by byly ochotné vzdát se washingtonských dotací a kariérních postupů, jež přízeň Washingtonu zaručuje.
Ruská vláda tak čelí obtížné situaci. Zahraniční politiku Washingtonu a tím i celého západního světa určují neokonzervativci, rozhodnuti prezentovat světu Rusko jako obrovskou hrozbu. A nebylo až dosud v silách diplomacie cokoli na této skutečnosti změnit. Při čemž neprovokativní a zodpovědná ruská pasivita by nakonec mohla neokonzervativce přesvědčit, že mohou na Rusko beztrestně zaútočit. Druhou možností ovšem je, že pokračující americké provokace přesvědčí Rusko (a nyní i Čínu, pozn. red.), že útok na ně je na spadnutí, a proto samo provede preventivní akci, varuje ekonom Paul Craig Roberts.
Pompeo a další neokonzervativci jsou však dle Rona Paula hotovi napadnout Venezuelu, aby "obnovili její ústavu", a přitom se ani v nejmenším neohlížejí na ústavu svou vlastní.
A vraťme se i o nějaký čas zpět. Zatímco Washington po dobu dvou let paralyzovala ničím nedoložená prohlášení o tom, jak se Rusko zasloužilo o zvolení Trumpa prezidentem, jak licoměrně se pak každému zdravě uvažujícímu člověku musí jevit snaha Washingtonu otevřeně do výsledků voleb v zahraničí zasahovat a tyto pak podle svých představ i revidovat? Demokraté samozřejmě hovoří od rána do večera o potřebě zbavit Trumpa prezidentského úřadu, ale určitě by si jako záminku k tomuto kroku nezvolili jeho nelegální válku. Protože jak oni, tak republikáni nelegální války milují. A bohužel, kdyby prezident Trump o něj stál, neměl by se souhlasem Kongresu k zahájení války s Venezuelou nejmenší problém. A americká současná média jsou zrovna tak, jak byla v r. 2003 před válkou v Iráku, pro vojenské řešení s Venezuelou rukama i nohama.
Skutečností nicméně zůstává, že dokonce i válka „ústavní“ proti Venezuele by nebyla válkou spravedlivou. Byla by to válka agresivní a hanebná, za kterou by Washington zbytek světa odsoudil – a to bez ohledu na to, jak usilovně americká mainstreamová média pumpují do světa své proválečné lži a média nezávislá se ocitají v palbě kritiky za to, že nejsou ve sporu s Venezuelou dost vlastenecká a proamerická.
I tak si však největší míru rozhořčení amerických médií sklidil až prezident Trump – a to za nejrozumnější věc, kterou kdy v poslední době učinil. A to když v průběhu minulého týdne telefonicky promluvil o situaci ve Venezuele s ruským prezidentem Putinem. A tak zatímco Trumpovi neokonzervativní poradci činí možné i nemožné, aby svého šéfa přesvědčili o tom, že válka je jediná možnost, která USA ve sporu s Venezuelou zbývá, musíme doufat, že prezident Putin dokázal Trumpovi vysvětlit, že tou možností je něco zcela odlišného: nechat totiž na Venezuelanech samotných, aby si svůj problém vyřešili sami mezi sebou.
Jistě, USA společně s Rusy by mohli umožnit diskuzi mezi venezuelskou vládou a opozicí, ale možnost druhá, jíž je americké napadení Venezuely, by naprosto jistě skončilo tak, jak skončily všechny předchozí války neokonzervativci vedené: to je totální katastrofou.
Americká média samozřejmě soptí zlostí nad tím, že si Trump dovolil s Putinem mluvit – a to i když si pro tento rozhovor vybral až okamžik nejnaléhavější: Totiž ten, kdy neokonzervativci prosazují přímou konfrontaci, která by do konfliktu zatáhla i Rusko.
Opravdu tedy upřednostňují nukleární válku? Kvůli Venezuele?


Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/8188-na-zaver-komplexni-analyzy-covi-epidemie.html
Radim Valenčík










Žádné komentáře:

Okomentovat