Co všechno by porážka Donalda Trumpa znamenala, to dnes nedokážeme říct, protože nemáme možnost srovnávat s velmi podobnými historickými událostmi. Současná situace je příliš neobvyklá. Nicméně z celé škály možností můžeme zmínit tu nejkatastrofálnější.
Spojené státy americké s prezidentem Bidenem dokončí transformaci z národního státu do čistě zločinecké organizace, jejíž vojenská síla je schopná porazit kohokoliv a zmocnit se jakéhokoliv zdroje. Z takto dobytých zdrojů budou financovány ozbrojené síly, včetně armádního výzkumu. Samotné USA pak už vlastně nemusí existovat. Elity přestanou potřebovat americké obyvatelstvo. Vyrábět je možné kdekoliv a izolovaná vědecká centra vlastně ani nemusí být na americkém území.
Tam převládne stav podobný tomu, jaký známe z Jihoafrické republiky. Někdo mluví o možnosti občanské války, ale realita může být ještě horší. Může dojít k nasazení armády s cílem odzbrojit normální bílé obyvatelstvo. Takový scénář představuje krajní případ, není ovšem pochyb, že s prezidentem Bidenem by byl svět horším a méně bezpečným místem.
Deep State mobilizuje
Podle všech výzkumů Biden jednoznačně vede. Ty výzkumy se mohou samozřejmě mýlit. Ostatně, mýlily se už před čtyřmi lety. Navíc nezapomínejme, že Biden je nejslabší kandidát, jakého mohli Demokraté vybrat. Celoživotní profesionální politik izolovaný od normálního života, namočený v několika finančních skandálech, a navíc v počínajícím stádiu demence.
Jenže ony ty stejné výzkumy hovořily ještě v březnu o jednoznačném Trumpově vítězství. Vidíme tedy prudký zlom v rámci stejných výzkumů prováděných podle stejných metodik. Skutečně jsou důvody domnívat se, že Trumpova podpora prudce klesá. Jeho koalice se rozpadá. Nedávno proběhla tiskem zpráva o tom, že 30 největších amerických korporací prosazuje, aby Facebook začal tvrdě cenzurovat – fakticky to znamená požadavek, aby ve volební kampani mohla Bidenova strana volně komunikovat a Trumpova byla zablokována.
Ještě nikdy se nestalo, že by se proti stávajícímu prezidentovi tak jednoznačně postavily velké peníze. Mimo jiné proto, že za normálních okolností by to znamenalo riziko zpřísněných finančních kontrol a nejrůznější další komplikace. Jenže státní správa stojí na Bidenově straně, takže riziko hrozí spíš těm, kdo se proti Trumpovi nepostaví. A podobných skupin přibývá. Dokonce i uvnitř Republikánské strany vznikají skupiny, které chtějí během kampaně vysílat antitrumpovské inzeráty. Bílé nižší třídy stojí za Trumpem, ale to nestačí.
Za tím je pochopitelně aktivita Deep State, tedy neformálních mocenských struktur, které volně propojují velké banky, univerzity, tajné služby, státní správu, velká média… vlastně celou společenskou vrstvu držitelů finanční a politické moci. Součástí volné neformální koalice je i většina etnických menšin, a žel také radikální islám. Zmobilizovat ještě silnější koalici lidového odporu bude velmi obtížné.
Parta se rozpadla
Tím se dostáváme k zásadní Trumpově chybě. Měl čtyři roky na to, aby tyto mocenské struktury narušil a rozbil, jak to dokázal Putin v Rusku a Orbán v Maďarsku. Ale americký prezident se o to ani nepokusil. Sice jednoznačně kritizoval poměry na univerzitách, ale nepodnikl žádnou akci ke změně poměrů. Mohl prosadit zákon o svobodě projevu na univerzitách, mohl finančně podpořit konzervativní skupiny, mohl zastavit státní peníze těm, kdo podporují extrémní levici – ale kromě kritických poznámek se nestalo nic.
Totéž platí o FBI, která proti Trumpovi a jeho týmu vedla operace, a kde jsou na klíčových místech pořád stejní lidé (a je docela dobře možné, že operace pokračují). Přitom je zřejmé, že tato bezpečnostní agentura už měla být zrušena nebo měla projít vlnou čistek. Neproběhl ani radikální zásah do státní správy. Žádný pokus zkrotit velké banky a velké korporace. Žádná viditelná snaha vyrvat Republikánskou stranu globalistům a vrátit ji voličům a lidovým aktivistům. Žádný zásah proti státům a městům, které ignorují federální imigrační zákony. Sorosovi nebyla dokonce ani zastavena podpora z federálních finančních fondů. A teď Trump sklízí hořké plody. Jeho nepřátelé jsou silnější a mnohem lépe připraveni než před čtyřmi lety.
Proč se Trump velkým konfliktům vyhnul, to vyplývá ze složení jeho týmu. Tématem jeho volební kampaně v roce 2016 byl lidový odpor proti globalistickým elitám. Mluvilo se o miliardářské dávce, na stole bylo i nucené rozdělení nebo znárodnění největších technologických firem. Šéf jeho kampaně Steve Bannon při svém pražském vystoupení řekl, že kapitáni největších světových bank představují stejné zlo jako Adolf Hitler. Šéf Trumpovy bezpečnostní strategie Michael Flynn zase zastával jasné stanovisko, že probíhá civilizační válka s islámským světem a vítězství nad islámem musí mít prioritu před vším ostatním.
Jenže Bannon ani Flynn ani další osobnosti z tohoto táboru už v Trumpově týmu nejsou. Bílý dům dnes řídí Jared Kushner – Trumpův zeť, který je snad loajální k jeho osobě, ale přesvědčením je zapálený globalista. Dokonce kdysi udržoval obchodní vztahy s Georgem Sorosem. Na dalších klíčových pozicích pracují osvědčené kádry z období Georga Bushe.
Otočí se karta?
S takovými kolegy se nechal Trump snadno přesvědčit, aby vynechal radikální změny a soustředil se na to, kde je možné najít „konsensus“. Podařilo se tak prosadit řadu jednotlivých dobrých opatření, ale mocenská struktura Deep State zůstala nedotčena.
A k tomu nezvládnutí posledních událostí. Ať už je to s koronavirem jakkoliv, Spojeným státům se podařilo spojit to nejhorší – suverénně nejvíce mrtvých na světě a vážně poničená ekonomika. Není to Trumpova chyba, doporučení federální vlády byla poměrně racionální, jenže guvernéři jednotlivých států je zpravidla nerespektovali. Nicméně v očích veřejnosti Trumpovi ublížilo, že nedokázal vyslovit jasné stanovisko. Trvale útočil na hlavního hygienika Fauciho (což bylo možná oprávněné), ale nevyhodil ho, nenahradil jiným expertem a nepřišel s žádnou vlastní koncepcí reakce. Vznikl tak dojem nerudného a mrzutého starého pána, který vlastně neví, co chce.
Podobně, žel, dopadla i vlna drancování, podle všeho vedená cílem ovlivnit prezidentské volby. Donald Trump říkal správné věci, ale z jeho silných slov nebylo naplněno vůbec nic. Národní garda nevpadla do měst a nezavedla pořádek. No-go zóna v Seattle dál žila pod ochranou místní starostky navzdory Trumpovým výzvám. Antifa nebyla zařazena mezi teroristické organizace, ačkoliv o to usiloval.
I když je většina těch, kdo s Trumpovými postoji souhlasí, působit bezmocně je pro charismatickou osobnost smrtící. Epidemie i vlna drancování mají přitom něco společného. Nestačí dělat ty samozřejmě správné věci jako dosud – jako např. jmenovat konzervativní soudce a snižovat daně. V takových chvílích by měl prezident přijít se zásadně novou vizí. Jenže kde ji vzít, když prezidentovo okolí sestává téměř výhradně z globalistických kariéristů. Už před čtyřmi lety napsala Ann Coulter, že „Trumpův mozek se jmenuje Steve Bannon.“ Ale Steve Bannon byl vyštípán Jaredem Kushnerem.
To samozřejmě není zdaleka konec. Donald Trump má ještě čas úplně otočit vývoj. Může přijít se zásadním projevem, vyměnit klíčové lidi v týmu a začít úplně jinak. Tak to ostatně udělal před čtyřmi lety. Ještě v srpnu vypadala jeho pozice proti Clintonové naprosto beznadějně. Tehdy povolal Bannona a nakonec vyhrál. Letos by měl situaci usnadněnou o demenci svého soupeře.
Tentokrát Trump taky provedl změnu. Jenže novým volebním manažerem není člověk se srdcem pro antiglobalistickou rebélii, nýbrž veterán z Bushovy administrativy. Bill Stepien strávil celý život v politickém mainstreamu a mezi jeho hlavními cíli je přimět Republikánskou stranu, aby si osvojila některé neomarxistické postoje.
Do listopadu se ještě může stát všelicos. Ale zatím to nevypadá vůbec dobře, obává se sociolog Petr Hampl v PP.
