„Zlo je věčné neznámo“ spíše než „Bůh je věčné neznámo“. Bůh je podmínkou existence, ale proč existuje zlo?
Bible či Korán na to žádnou odpověď nepřináší, přestože se tak tváří. Pouze otázku posouvají dál: proč Bůh dopustil existenci temných sil („ďábla“), aby pokoušely člověka? Rozumějme – otec by nikdy nepokoušel syna tím, že by za ním poslal drogového dealera, aby otestoval jeho vůli. Naopak, měl-li by otec tu moc, zavřel by všechny drogové dealery do vězení.
Lepší představu o původu zla podávají gnostické koncepty nebo buddhismus: zlo se zrodilo, když někteří archandělé chtěli napodobit Boha a stvořit svůj svět a svého člověka. Nikoliv jako zlý svět nebo zlého člověka, ale prostě se jim to nepovedlo. Buddhismus zase pojímá zlo jako lpění na povrchu. Pro indické védy představuje zlo v našich podmínkách jen přechodné stadium v rámci předurčených eónů.
Fundamentálně tím však existence zla vysvětlena není. Je-li kosmická vědomá síla schopna a hlavně ochotna vytvářet soběstačné, dokonalé světy, kde žádná entita nemusí vykořisťovat jinou, ale symbioticky se doplňovat, proč nezůstalo u toho, ale vytvořila člověka schopného zla?
Nejběžnější filosofickou odpovědí na původ zla bývá „svobodná vůle“. Člověk má dar (či prokletí) volit mezi dobrem a zlem. S tím souvisí asi nejpodnětnější metafyzické vysvětlení původu zla: lidé ztratili spojení se svou božskou podstatou, odstřihli si napojení na kosmickou energii, a tedy zapomněli na kosmické zákony stvoření a od té doby tápou. Zlo zde představuje synonymum pro nevědomost či „absenci dobra“. Přiznám se, že tento pohled je mi blízký a konvenuje s mým deistickým pojetím světa. Přesto však nejhlubší pochybnost po smyslu zůstává: proč tomu tak je? A je skutečně veškeré zlo jen deficitem dobra nebo je někdy vykonáváno zcela vědomě pro zlo samé?
Je možné se domnívat, že jediné koherentní a vnitřně logické vysvětlení dává materialismus: člověk je výsledkem slepé evoluce a determinován bojem o přežití. O zlo tu vlastně nejde. Absurdní rovinou tohoto vysvětlení však je, že ačkoliv to nevyvrací evoluční strategii „přežití nejschopnějších“, evolučně výhodnější strategii by bezesporu představovala dávno poznaná efektivita spolupráce. Člověk, kmen, rodina, národ či lidstvo jako celek by dosáhlo mnohem lepší adaptability na prostředí a strategie života (nejen přežití), kdyby nejednalo konkurenčně, ale kooperativně (v přírodě hojně uplatněný model).
„Láska k bližnímu“ se zdá být nejen oprávněným pilířem duchovních nauk, ale kupodivu se zdá být nejlepším požadavkem i pro naturalismus. Je-li vědomí, a tedy etika člověka determinována evolučně mechanisticky, neměl by být problém z hlediska přirozeného výběru k této strategii dojít jako k nejvýhodnějšímu uspořádání bytí jako takového.
Ačkoliv to tedy vypadá, že vysvětlení existence zla dává smysl spíše v materialistickém pojetí světa než v tom stvořitelském, i zde můžeme nalézt podivuhodný rozpor a otevřené dilema. Proč přirozený výběr zachoval po tisíce generací zlo a ne smysluplnější „radostnou spolupráci všech“, když upřednostnil třeba rozmnožování před neplodností nebo pohyb před strnulostí? Žít neustále v prostředí válek, zločinu a win-lose strategie představuje plýtvání zdroji a materiálu, tedy evolučně nevýhodný postup.
Původ zla se tedy opět posouvá do roviny metafyziky. A otázka PROČ zůstává záhadně otevřena, i když mnozí mají pocit, že odpověď znají dle své náboženské příslušnosti, pletouc si JAK s PROČ.
Nikoliv Bůh, nikoliv dobro, ale zlo je neznámo.
Bude tomu tak navždy? Vydali jsme se do světa na lov velkých pravd a vrátíme se domů s malou vyšňořenou lží, ženou? Žádný strach, ženy nemají duši, protože kdyby ji měly, mohly by přijít do ráje a to by pak nebyl žádný Ráj, usnesl se koncil.
V bohy, jak nám je představuje Bible je lepší nevěřit, i kdyby náhodou existovali, omlouvá je jen to, že neexistují stejně jako Josef Švejk.
Zdroj fcb
Žádné komentáře:
Okomentovat