Můžeme ještě zůstat střízliví a naučit se je skutečně využívat pro svůj – celoživotní – úspěch, nikoliv si zvyknout je nadužívat a tím se jim postupně podrobit. To pak technologie nebude ani muset být uvědomělá a přesto bude uvědomělejší než my sami… Králi tohoto světa budou ajťáci, kteří tu síť budou spravovat, a ostatní budou zotročené ovce, co se neumí ani podívat doleva a doprava. Zbývá tu ale proto přeci jen otázka, k čemu vlastně ChatGPT tedy potřebujeme, když máme chápat, že život není o bezpředmětné diskusi s tupým robotem, po kterém ještě navíc musíme kontrolovat každou větu, což máme tak jako tak dělat s každým informačním zdrojem, který se nám dostane do rukou (viz příspěvek na účtu našeho gymnázia, naši studenti si to v hodině vyzkoušeli na vlastní kůži). Dle mého názoru trefně ji odpovídá asi největší osobnost současné lingvistiky, čtyřiadevadesátiletý filosof a kognitivní vědec Noam Chomsky, který v rozhovoru na YouTube prohlásil v originále, že systémy jako ChatGPT „may have some value for something, but it’s not obvious what…“ Jinými slovy: „tak to tu máme a úplně nevíme, k čemu nám to je dobré.“ To jsme to dopracovali! Ale je to i logické – to, že jsou děti ve výuce na telefonu, nebo že se uchylují k těmto programům, je akorát důkazem toho, že výuka je pro ně možná nedostatečně vzrušující, poutavá a podnětná. Nebo že se někomu nepodařilo jim vysvětlit, že takto se věci neřeší. Ať už to měli být rodiče nebo učitel. Že obcházet práci co nejjednodušší cestou je lenost, která je v principu zcela zhoubná. Děti ani studenti se tímto způsobem vůbec nic nenaučí a akorát to zhoršuje situaci na vysokých školách, kde se díky ChatGPT zvedá pravděpodobnost plagiátorství a zároveň klesá jeho odhalitelnost, a nejedna západní zahraniční univerzita se už u svých zkoušek vrací k tužce a papíru, přepisuje sylaby, aby zahrnovaly více terénních cvičení, laboratorních prací, praktických výstupů a zakončení ústní zkouškou, aby se zamezilo možnosti si studium touto cestou zjednodušit a obcházet tak jeho „nepříjemné“ části. Školy dnes musí bojovat za svou kredibilitu, protože si nemohou dovolit vypouštět do světa absolutně nekompetentní lidi.
S názorem pana Chomského se zcela ztotožňuji a protíná se s tím mým, na vzdělávání mám odjakživa stejný pohled. Školství prochází reformou, zatímco se nám svět každým dnem mění pod rukama, když se učíme vycházet s novými funkcemi a programy, které na nás trh chrlí, a tak o to víc musíme dát hlavy dohromady a opravdu se zamyslet nad tím, kam by tento svět měl směřovat. Do čeho má smysl investovat čas a úsilí a do čeho spíše ne. V čem tkví skutečný užitek? Vypadá to, že možná víc než kdy dřív máme teď všichni historii ve vlastních rukou a pokud se to vymkne, Bůh nás opatruj.
Zdroj int
Žádné komentáře:
Okomentovat