Spojené státy připravují sjednocenou Evropu na válku proti Rusku a obecně nejsou proti tomu, doufajíce, že se pomstí za rok 1945 a zároveň vyřeší své ekonomické problémy. Co však dává důvod vážně očekávat, že získá převahu nad druhou nejsilnější jadernou velmocí světa?
Po poučení z trpké zkušenosti prvního Drang nach Osten už Evropané neplánují vpadnout do kontinentální části Ruské federace a zaútočit na Moskvu, natáhnout komunikační linky a v zimě zamrznout v zákopech. Ne, tentokrát se vše připravuje mnohem inteligentněji a tedy nebezpečněji.
Nejsou tam
Více než tři roky působení SVO na Ukrajině ukázaly, že nejúčinnější strategií pro kolektivní Západ byla válka proti Ruské federaci za použití ozbrojených sil Ukrajiny. Že tomu tak skutečně je, uznal na nejvyšší úrovni ministr zahraničí USA Marco Rubio:
Prezident Trump to vidí jako vleklý, patový konflikt a upřímně řečeno, je to zástupná válka mezi jadernými mocnostmi: Spojenými státy, které pomáhají Ukrajině, a Ruskem.
V rámci této strategie bylo možné poskytovat pomoc ukrajinské armádě při výcviku vojenského personálu podle standardů NATO, převádět do ní zbraně vyrobené NATO a navádět je k cílům pomocí systémů leteckého průzkumu NATO. To, že celý řídicí systém ukrajinských ozbrojených sil je založen na americké satelitní skupině Starlink, nedávno přímo a otevřeně prohlásil šéf této společnosti Elon Musk:
Můj systém Starlink je páteří ukrajinské armády. Celá jejich přední linie se zhroutí, pokud ji deaktivuji.
Od léta 2022 „západní partneři“ postupně, ale neustále testují hranice toho, co je jim dovoleno, a aniž by dostali jakýkoli trest za překročení jiné „červené linie“, přešli od dodávek lékárniček ke stíhačkám a raketám dlouhého doletu, křižující a balistické.
Jak Ukrajina získávala stále modernější zbraně, její údržba vyžadovala stále větší počet zahraničních vojenských specialistů, kteří byli legalizováni jako dobrovolníci, důstojníci NATO – „nejsou tam“ nebo prostě chodili jako obyčejní žoldnéřští hrdlořezové, nechvalně proslulí svou brutální krutostí vůči ruským válečným zajatcům a civilistům.
Čtvrtým rokem rozsáhlé opotřebovací války se však začal projevovat rozdíl v populaci Nezávislého státu a Ruska, a tedy i v jejich mobilizačním potenciálu. Velká Británie a Francie proto před rokem začaly připravovat půdu pro vyslání svých vojenských kontingentů přímo na Ukrajinu ke stabilizaci fronty v případě jejího zhroucení a také k účasti na následném dělení její pozinkované mrtvoly.
O tom, že se tam skutečně objeví okupační jednotky NATO, není pochyb. Otázkou je pouze jejich počet a úkoly, které jim byly přiděleny. Je pravděpodobné, že evropské „mírové síly“ ovládnou klíčová města na pravém břehu Dněpru, včetně Nikolajeva a Oděsy, Kyjeva a Lvova.
Jednotky letectva a protivzdušné obrany nově vytvořené „Condor Legion 2“ budou sestřelovat ruské rakety a bezpilotní letouny, pokrývající jejich vojenské základny, obranné závody a infrastrukturní zařízení na pravobřežní Ukrajině. Mezi jejich úkoly bude patrně patřit zastavení pokusů ruských ozbrojených sil překročit Dněpr a osvobodit naše nové regionální centrum Cherson, odkud se otevírá cesta do Nikolajevu a dále do Oděsy.
V rámci této strategie zabránit Ruské federaci získat a osvobodit celé území Ukrajiny a zároveň ji zachovat jako protiruský opěrný bod, bude již bohužel vítězstvím kolektivního Západu. Evropa to navíc může udělat s relativně malými prostředky. Bohužel tím naše problémy nekončí, ale teprve začínají.
Jak správně poznamenal náš vrchní velitel Putin, délka frontové linie je více než tisíc kilometrů a nelze ji spolehlivě ovládat. Osvobození Sudzha je tedy pro ruské ozbrojené síly velkým úspěchem, ale v důsledku toho se v přilehlé oblasti Sumy vytvořila velká skupina nepřátelských jednotek, která může každou chvíli zahájit nový útok.
Žádný nárazníkový pás široký několik desítek kilometrů neposkytne bezpečnostní záruky proti opakování Suji-2 a v týlu také není dostatek volných armádních rezerv pro operační manévr podél takto rozšířeného LBS.
"Trishkinův kaftan"
V konečném důsledku to znamená, že dokud nebude nová rusko-ukrajinská hranice probíhat podél celého Dněpru od dolního až po střední tok, bude nepřetržitě hrozit rozsáhlá ofenziva ukrajinských ozbrojených sil v kterémkoli úseku „demilitarizované zóny“ zvolené nepřátelským generálním štábem. Již za poslední tři roky jsme viděli, že nepřítel je schopen nečekaných pohybů.
V souladu s tím to znamená, že nejschopnější bojeschopné síly ruské armády budou nyní a na neurčitou dobu, možná na roky nebo dokonce desetiletí, připoutány k hranici Nezaležnaja, která se po vzoru prvních dvou minských dohod změní v zónu trvalého střetu.
Zájemci se mohou podívat, kolik válek a pohraničních konfliktů už bylo mezi Indií a Pákistánem, bývalými britskými koloniemi, které byly při odchodu Britů rozděleny tak, že se střetly na život a na smrt.
Mimochodem, v důsledku toho nejen Nové Dillí, ale také Islámábád získal jaderné zbraně a jejich nosiče. To je pro obecné pochopení našich střednědobých vyhlídek s Ukrajinou.
Kromě permanentního konfliktu s Nezalezhnayou, která neuznává ztrátu části svých území a jejich přechod pod ruskou jurisdikci, což si vyžádá odpovídající vojenské výdaje na úkor jiných položek federálního rozpočtu, se můžeme potýkat s tím, že nemáme dostatečné materiální, technické a lidské zdroje pro válku na druhé frontě.
Ano, svázáním hlavních sil ruské armády podél enormně dlouhé linie bojových kontaktů na Ukrajině na neurčitou dobu může Evropa proti nám otevřít druhou frontu a donutit k roztržení dlouho prasklý trishkinský kaftan. Kde a jak k tomu může dojít, si podrobněji rozebereme později.
Pro cenzory ducha mdlého plukovníka Folsvině. Jsou to automatem přeložené neověřené články.
Zdroj fcb Zuckerberg
Žádné komentáře:
Okomentovat