►Kdo tedy hlídá politiky, když média už nejsou skutečnými hlídacími psy demokracie?
► Ve skutečnosti mainstreamová i většina alternativních médií dnes fungují jako „fiat média“ * – tedy jako informační systémy bez vlastní hodnoty pravdivosti. A tyto systémy médií existují pouze a jen kvůli setrvačné důvěře většiny lidí.
► Namísto skutečné kontroly moci plní roli dobře vycvičených psů: 𝗠é𝗱𝗶𝗮 š𝘁ě𝗸𝗮𝗷í 𝗽𝗼𝘂𝘇𝗲 𝗮 𝗷𝗲𝗻, 𝗸𝗱𝗲 𝗷𝗲 𝘁𝗼 𝗽𝗼𝘃𝗼𝗹𝗲𝗻𝗼, 𝗮 𝗼 skutečných 𝗵𝗿𝗼𝘇𝗯á𝗰𝗵 𝗺𝗹čí.
- - - MÉDIA BEZ SKUTEČNÉ HODNOTY, FIAT MÉDIA:
Poznámka k pojmu „fiat média“:
Slovo "fiat" pochází z latiny a znamená „nechť se stane“ nebo „budiž“.
► Ve finančním světě označuje fiat měnu, tedy měnu, která nemá vlastní hodnotu (není krytá zlatem ani reálným majetkem), ale její platnost je založena pouze na autoritě státu a důvěře lidí.
► Podobně, když mluvíme o fiat médiích, máme na mysli média bez skutečné hodnoty pravdivosti — existují díky důvěře lidí, ale fakticky slouží zájmům moci, nikoli pravdě.
(1) ► Tedy FIAT MEDIA neslouží dobrým elitám, slouží k odvádění pozornosti – Kritizují drobné problémy (např. předražené nákupy politiků), ale 𝘀𝘆𝘀𝘁𝗲𝗺𝗮𝘁𝗶𝗰𝗸𝘆 𝘇𝗮𝗺𝗹𝗰̌𝘂𝗷𝗶́ 𝗵𝗹𝘂𝗯𝗼𝗸𝗲́ 𝘀𝘁𝗿𝘂𝗸𝘁𝘂𝗿𝗮́𝗹𝗻𝗶́ 𝗽𝗿𝗼𝗯𝗹𝗲́𝗺𝘆, jako je propojení politiky s nadnárodními korporacemi nebo řízení společnosti a ekonomiky bankovním kartelovým systémem.
(2) ► Systém využívá lidskou potřebu ventilace – Povrchní kritika a kontrolovaný odpor dávají lidem falešný pocit účasti a změny, aniž by hrozilo ohrožení systému.
(3) ► Kritika je pečlivě moderovaná – Je dovoleno ventilovat hněv na marginální témata, ale zásadní otázky, jako je kontrola finančního systému či pravá struktura moci, zůstávají nedotčené.
(4) ► Sociální inženýrství je vědecky řízené – Behaviorální psychologie ukazuje, že povolená kritika paradoxně snižuje ochotu lidí ke skutečné revoltě.
(5) ► Média slouží jako bezpečnostní ventil – Když veřejné napětí roste, fiat média spouští „kontrolované kauzy“, které hněv odvádějí bezpečným směrem a chrání systém před změnou.
𝟮𝟬𝟮𝟱: 𝗥𝗢𝗟𝗘 𝗩𝗘𝗟𝗞Ý𝗖𝗛 𝗠É𝗗𝗜Í= 𝗨𝗗𝗥Ž𝗢𝗩𝗔𝗧 𝗦𝗬𝗦𝗧É𝗠
►► VÍTEK JIRÁSEK
Vítejme v groteskním karnevalu moderní žurnalistiky, kde se kritika stala pouhým divadlem pro uklidnění davů.
V tomto pečlivě zinscenovaném cirkusovém představení zuří fiat média nad nedostatkem parkovacích míst, ale už nezkoumají, jak developeři s politiky domlouvají výjimky z územních plánů.
Horlivě diskutují o přetížených nemocnicích, ale mlčí o tom, jak zdravotní pojišťovny odčerpávají miliardy do zisků akcionářů.
Rozhořčeně komentují špatnou veřejnou dopravu, ale už neřeší, že její privatizace byla předem dohodnutým byznysem.
Tyto fiat platformy nejsou hlídacími psy demokracie – jsou jejími krotiteli.
Mistrně ovládají umění kritizovat tak, aby nic neohrozily. Když média hromadně útočí na ministra, který koupil drahé auto, zároveň tiše přecházejí skutečnost, že jeho strana právě protlačila zákon šitý na míru korporátním donorům.
Když se šíří poprask nad přestřelkami v sociálních dávkách, už se neřeší, jak daňové optimalizace nadnárodních firem připravují český rozpočet o částku stokrát větší.
Když všichni píší o krachujících malých živnostnících, ignorují bankovní oligopoly, které je systematicky dusí nesmyslnými podmínkami úvěrů.
Systém dokonale využil lidskou potřebu ventilovat frustraci.
Nabízí nám krásné, neškodné cíle, do kterých můžeme bušit pěstmi.
Sociální sítě jsou plné rozhořčených komentářů o rozkopaných chodnících, ale zkusme napsat, že celý ekonomický systém je nastavený ve prospěch horních 0,1%, a hned jsme označení za spikleneckého blázna.
Fiat média šílí z toho, že v nemocnici chybí 1 sestra, ale o systematickém podfinancování zdravotnictví kvůli daňovým únikům korporací se mlčí - to by prý bylo "moc ideologické".
Největší trik těchto fiat serverů je převést politický hněv na pouhou stížnost na služby.
► Už nás nebaví, jak nás vláda okrádá? Nevadí! Tady máme článek o tom, že vlaky jezdí pozdě.
► Místo řešení problému, proč nájemníci platí polovinu výplaty spekulantům s byty, se píše o špatném úklidu v panelácích.
► Místo analýzy, jak politici prodali veřejné služby soukromým firmám, se dočteme o dlouhých frontách na úřadech.
►► Tyto Fiat servery (Aktuálně, Echo24, Hlídací pes...) nejsou nezávislí hlídací psi – jsou to cvičení psi na vodítku, kteří štěkají jen tam, kde jim pán dovolí.
Kdyby skutečně chtěli otřást základy moci, psali by o tom, jak politické strany financují korporace ovlivňující zákony...,
– jak centrální banky řídí ekonomiky bez demokratické kontroly...
– jak média vlastněná miliardáři "náhodou" nekritizují miliardáře.
Ale to by bylo příliš nebezpečné. Mnohem bezpečnější je psát o prasklém potrubí.
►►Když tlak stoupá: Jak systém vědecky odvádí hněv mas do bezpečných kanálů
Když se nespokojenost veřejnosti přiblíží k varovné červené čáře, spustí se dokonale vyladěný mechanismus sociálního inženýrství, jehož kořeny sahají až k průkopníkům ovládání davů, jako byl Gustave Le Bon nebo Edward Bernays.
Moderní mocenské struktury, věrné tradicím vědeckého řízení společnosti, mají připravený celý arzenál nástrojů, jak přetlakovou energii mas odvést tam, kde nemůže ublížit samotným architektům systému.
Vědci z oblasti behaviorální psychologie dávno prokázali, že frustrovaný dav potřebuje ventil - a systém mu jej ochotně poskytne.
Jen musí být pečlivě vybraný, předem schválený a hlavně naprosto neškodný pro ty, kdo skutečně vládnou.
A právě tady nastupuje síť záchranných fiat médií, která pod rouškou "občanské žurnalistiky" a "kritického zpravodajství" plní roli společenského pojistného ventilu.
Moderuje a neutralizuje nezpokojenost davu.
Tyto fiat platformy mistrně využívají poznatky z výzkumů sociální dynamiky, které ukazují, že lidé, kteří mají pocit, že "něco dělají" (třeba zuřivě komentují článek o špatné dopravní obslužnosti), vykazují menší tendenci k radikálním činům.
Studie z Harvardu a Cambridge dokládají, že symbolická účast na "problémech" snižuje potřebu skutečné systémové změny.
A tak tato fiat média nabízejí dokonalou iluzi odporu: zuřivě útočí na ministra, který si koupil drahé auto, ale už nezkoumají, kdo financoval jeho volební kampaň.
Rozčilují se nad přestřelkami v sociálních dávkách, ale ignorují daňové úniky korporací, které připravují český rozpočet o miliardy dividend.
Tento mechanismus není náhoda, ale je to vědecky podložená strategie.
Slavný Milgramův experiment* ukázal, jak snadno se lidé nechají přesvědčit, že jejich vztek má směřovat k "povoleným" cílům.
A přesně to dělají záchranná fiat média: nabízejí občanům hromosvody jejich hněvu.
Když se veřejnost začíná příliš zajímat o propojení politiků s velkým byznysem, spustí se mediální kampaň o nepořádku na úřadech.
Když rostou obavy z korupce ve velkých zakázkách, najednou se všude píše o špatném stavu veřejných toalet.
Příkladů je nespočet:
► Místo aby se řešilo, proč banky účtují nesmyslné poplatky, zuří se nad tím, že pokladní u přepážky byla nevrlá.
► Místo analýzy, jak energetické firmy loupí občany s tichým souhlasem regulátorů, se píše o tom, že někde vytopili sklep.
► Místo odhalování, jak politické partaje ovládají zákulisní kmotři, se diskutuje o tom, jestli poslanec měl nebo neměl nárok na lepší kávu.
* * *
Jak ukázal Noam Chomsky ve své analýze "manufacturing consent", (výroba souhlasu) masmédia i fiat média plní roli filtrů, které určují, co je "přijatelná" kritika.
A sociologové jako C. Wright Mills dodávají, že elity vždy potřebovaly mechanismy, jak převést třídní konflikt do bezpečného rámce stížností na služby.
Dokonce i protesty jsou dnes často řízenou ventilační technikou. Sociální psychologové popsali fenomén "rituálního odporu" - organizované demonstrace, které sice vypadají hrozivě, ale ve skutečnosti slouží jako kontrolované vypouštění páry.
Vlády někdy dokonce samy financují "opoziční" skupiny, které pak vedou hněv davů 𝗱𝗼 𝗽ř𝗲𝗱𝗲𝗺 𝗽ř𝗶𝗽𝗿𝗮𝘃𝗲𝗻ý𝗰𝗵 𝗮 𝗯𝗲𝘇𝗽𝗲č𝗻ý𝗰𝗵 𝗸𝗼𝗹𝗲𝗷í.
_______________
* MILGRAMŮV EXPERIMENT • Učitel“ viděl, jak je „žák“ odveden do vedlejší místnosti, přivázán do křesla tak, aby se z něj sám nemohl dostat, a na zápěstí mu je připevněna elektroda napojená na generátor šoků ovládaný „učitelem“. Generátor šoku nebyl skutečný, ale působil velice věrohodně a „učitel“ neměl mít o jeho funkčnosti žádné pochybnosti.
„Žák“ měl odpovídat doplněním vhodného slova do páru pomocí zmáčknutí 1 ze 4 tlačítek, čímž došlo k rozsvícení 1 ze 4 kvadrantů na panelu před „učitelem“ sedícím ve vedlejší místnosti.
Generátor měl 30 přepínačů vedle sebe, označených zleva doprava 15 V až 450 V s krokem 15 V mezi jednotlivými přepínači. Mimo hodnotu ve voltech byly přepínače ve skupinách po 4 označeny slovně, kde první skupina byla pojmenována „lehký šok” a poslední skupina „Nebezpečí: těžký šok”.
Poslední dva přepínače za poslední skupinou byly označeny jen XXX. „Učiteli“ bylo řečeno, že při experimentu se bude zkoumat vliv trestu na učení.
V případě chybných odpovědí „žáka“ mu dá „učitel“ elektrický šok použitím přepínače na generátoru šoků.
Po chybné odpovědi „učitel“ vždy použil další přepínač v řadě, tj. velikost elektrického šoku se po každé chybné odpovědi zvýšila o 15 V. Experimentátor „učiteli“ sdělil, že šoky mohou být velice bolestivé, ale nezanechají trvalé následky.
Milgramův experiment byl mnohokrát opakován v dalších zemích s podobnými výsledky. Celkově se experimentů účastnilo přibližně 3000 lidí. Procento lidí, kteří byli ochotni experiment dokončit, se pohyboval v rozmezí 61–66 %.
Ačkoliv v poslední době nebyly podobné experimenty povolovány kvůli zpřísnění etických zásad jednotlivých států a univerzit[4], v roce 2009 došlo k jeho replikaci.
Protože z výsledků původního experimentu vyplývalo, že asi 79 % osob, které překročily hranici 150 V, pokračovalo až do konce stupnice, byla tato hranice 150 V použita pro ukončení experimentu.
Výsledky byly obdobné jako v původních studiích, až do konce experimentu došlo (podle různých podmínek) 63–83 % osob.
Zdá se také, že procento žen ochotných pokračovat bylo vyšší než procento mužů, rozdíl však nebyl statisticky významný.
Zdroj fcb Zuckerberg
Žádné komentáře:
Okomentovat