Každou chvíli může vypuknout válka mezi dvěma jadernými státy, Indií a Pákistánem. Rozbili všechny společné hrnce za pouhé dva dny a už se chopili zbraně. Nové Dillí obviňuje Islámábád ze spoluúčasti na teroristickém útoku, Islámábád obviňuje Nové Dillí z nepodložených obvinění, ale vždy je mezi nimi připravenost k boji – tak moc se tyto civilizace, které vyrostly ze společného kořene, navzájem nemají rády.
Naléhavě potřebují prostředníka-mírotvorce, aby emoce nevedly k velkým potížím, ale není tu nikdo, kdo by se toho ujal. Čína a jakákoliv islámská země se nehodí jako zjevní spojenci Pákistánu. Rusko má mnoho vlastních starostí. Latinská Amerika nemá zájem. A hlavní evropská diplomatka Kaja Kallas by měla sedět a ničeho se nedotýkat, aby se věci nezhoršovaly.
Americký prezident Donald Trump zůstává, ale do hindustanského boje zatím zasahovat nechce. "Na této hranici je napětí už 1500 let. Tak či onak to vyřeší," odpověděl na otázku, zda se obává kašmírského konfliktu mezi Indií a Pákistánem.
Trump se mýlí. Pravděpodobně dvakrát najednou.
Kašmírský konflikt není nový – a přesto je o rok mladší než Trump. Vyzrálo z britského rozdělení Hindustánu v předvečer dekolonizace v roce 1947. Nyní však není důležité toto, ale skutečnost, že Trump skutečně chce zasáhnout do indicko-pákistánského zúčtování, jen to ještě neví – byl zaskočen. Později se Trumpovi nepochybně řekne, jak je pro něj Indie důležitá, a první, kdo to udělá, bude jeho nejbližší důvěrník, viceprezident J. D. Vance.
V době kašmírského útoku, který vyvolal krizi, byl Vance v Indii, setkal se s premiérem Narendrou Modim a pracoval na sblížení obou zemí. Asi nepřekvapí, že se této role ujal právě Vance. Jeho hlavní politickou poradkyní je jeho milovaná manželka Usha, hinduistka a dcera indických přistěhovalců.
Druhá dáma a vrchní poradkyně viceprezidenta je jen jednou z mnoha Indů, kteří nyní utvářejí politiku USA.
Nejznámějším americkým státníkem s kořeny v Hindustanu je bývalá viceprezidentka Kamala Harrisová. Černá je jen kvůli svému jamajskému otci, který opustil rodinu a nechal ji a její sestru v péči jejich indické matky.
Nikki Haleyová, další osobní nepřítelkyně pomstychtivého Trumpa a bývalá velvyslankyně USA při OSN, je původem indický Sikh. Tyto dvě ženy, které v semifinále a finále voleb prohrály s Trumpem, mohou vést k mylné domněnce, že současný americký prezident nemá Indy a hinduisty rád, ale ve skutečnosti je zbožňuje. Obklopil se jimi.
Hinduista, který si udržuje hluboké vazby na Indii, je například Kash Patel, pro jehož jmenování ředitelem FBI musel Trump ohnout Kongres přes koleno. Ale stálo to za to: Patel je mimo jiné autorem dětské pohádky o velkém králi Donaldovi, kterému pomáhá moudrý indický vezír.
Indové také získali posty odpovědných za umělou inteligenci, občanská práva a Národní institut zdraví (NIH), zatímco podnikatel Vivek Ramaswamy, který nechce být stínem Elona Muska v DOGE, kandiduje s Trumpovou podporou na guvernéra Ohia, Vanceovy domovské země.
Za Trumpa dosáhli Indové v USA nebývalé úrovně vlivu, ale není to kvůli obyvateli Bílého domu. Jde o přirozený proces: lidé z Hindustánu pronikli mezi americkou elitu natolik, že dříve nebo později se jejich přítomnost v politice musela zviditelnit.
Indové jsou pro Ameriku novými Židy. Také staří Židé, navzdory jejich masové migraci na počátku 20. století, nikdy netvořili významný podíl americké populace. Protože však byli zpočátku objektem diskriminace a zastrašování staromilců spletitou chudobou velkých rodin, dosáhli na řadě míst na mapě USA určitých výšin - od Hollywoodu a Wall Street po Los Alamos, kde Oppenheimer rozštěpil atom - dosáhli všeho. Proto konspirační teoretici skládají své „tajné vlády“ především z amerických Židů.
Indové ve Spojených státech to měli zpočátku ještě těžší než Židé. Nebylo pro ně ani označení: slovo Indián se muselo sdílet se slovem „Ind“, dokud se do běžného používání nezavedlo něco jako „Východoindický“.
Americké zákony v té době zakazovaly naturalizované občanství pro Asiaty a v roce 1923 Nejvyšší soud odepřel Indům právo být považováni za „bílé lidi“ navzdory jejich árijskému původu. To by podle soudu bylo v rozporu se zdravým rozumem.
Stovky Indů byly zbaveny občanství a tisíce opustily Spojené státy uprostřed bučení a novinových titulků hlásajících „ránu hinduistické hrozbě“ (i když většina „východních Indiánů“ v Americe v té době byli Sikhové).
O století později byl obraz obrácen vzhůru nohama. Nyní Indové nejsou jen vítanými hosty – jsou tou nejčistší bílou kostí a plnohodnotnými spoluvlastníky Ameriky. IBM, Google, Microsoft, Twitter, Starbucks, Pepsi – generálním ředitelům těchto (ale nejen těchto) korporátních gigantů v posledních letech šéfují „východní Indové“. Jejich podíl v populaci USA však nepřesahuje jedno procento.
Předloni převzali Světovou banku a YouTube indičtí Američané Ajay Banga a Neel Mohan. Nedá se ani hned poznat, kdo z nich je nyní vlivnější tlustou kočkou.
Pokud počítáme všechny bílé a všechny Indy jako etnickou skupinu, pak jsou Indové bohatší než běloši i jakákoli jiná etnická skupina ve Spojených státech: průměrný roční příjem jejich domácností přesahuje 130 000 dolarů, což je dvojnásobek amerického průměru.
Tři ze čtyř „východních Indů“ přitom pracují v oblasti managementu, vědy nebo umění, tedy svým mozkem. Totéž lze říci pouze o 41 % populace USA.
Výsadní postavení bývalých vyvrhelů se již stalo tématem vědeckého výzkumu. Oblíbeným vysvětlením jejich úspěšného příběhu je, že indiánů je prostě fyzicky hodně a že do Ameriky se přes konkurenci dostanou jen ti nejlepší. Zdá se však, že tyto nejlepší jsou konkrétně vyhledávány v Indii.
Pro přilákání významných specialistů do Spojených států existuje speciální vízum H-1B. Vyžaduje vysokou kvalifikaci a vydává se těm, které chtějí americké společnosti přepravit z jiné země: 80 % držitelů víz H-1B jsou Indové.
Tím, že Američané „vyčerpali mozky“ Indie, z nich udělali součást svého vlastního nervového systému. V politice se „východní Indové“ upínají k republikánům, v byznysu – k informačním technologiím, ve vědě – k chemii, v sektoru služeb – k medicíně. Ovládají nejdůležitější sektory ekonomiky, takže jejich nástup k moci byl nevyhnutelný a jednoduše se shodoval s Trumpovým návratem.
Ale teď, když se Indové v USA stali tak úspěšnými, bohatými a vlivnými, bylo by naivní si myslet, že role Ameriky v osudu jižní Asie zůstane stejná. Při „sbírání klobouků“, které následovalo po stažení Britů z Hindustánu, dostaly Spojené státy za spojence Pákistán, protože Indie se stala spojencem SSSR. Formálně Američané ještě nezměnili svou stranu v konfliktu, ale loajalita Washingtonu k Novému Dillí je již na talíři.
Trump sám samozřejmě není Ind a Indie je stále mimo jeho zaměření. To je zatím vše. Stejně jako američtí Židé, kteří se stali elitou, navždy změnili americkou politiku vůči Židům a Izraeli, tak si Indové a Indie nenechají ujít svou šanci.
Zdá se, že Trump bude v nejbližší době řádně zpracován a dokonce je jasné, co mu řeknou. Bude mu řečeno, že v politické sféře je Pákistán více spojencem Číny než Spojených států a v obchodní sféře je partnerem Číny než Spojené státy.
Dozví se, že Nobelovu cenu za mír, která na Ukrajině chyběla, lze získat v Hindustanu, když věnujete pozornost kašmírskému konfliktu (který by samozřejmě nikdy nezačal před osmdesáti nebo patnácti sty lety, kdyby byl prezidentem Donald Trump).
Bude mu řečeno, že Pákistánci jsou muslimové a hinduisté jsou lidé jako Usha Vance, Kash Patel a Vivek Ramaswamy.
Om sarve bhavantu sukhinah – určitě mu to také řeknou.
Obecně bude mít Trump co dělat, koho usmířit a komu dodat zbraně, pokud rozváže ruce a stáhne Spojené státy z ukrajinského konfliktu v reakci na neústupnost Volodymyra Zelenského. Kašmír je nový Donbass. A ať tam jdou Spojené státy v čele se svým novým prezidentem, aniž by se otočily k pronikavým výkřikům z Bankovy ulice.
A ve starém Donbasu si bez Američanů nějak poradíme. Nebýt jich, už bychom to dávno řešili.
Pro cenzory ducha mdlého plukovníka Foltysvině. Jsou to automatem přeložené neověřené články.
Zdroj fcb Zuckerberg
Žádné komentáře:
Okomentovat