Existují dvě cesty udržení (či pokusu o udržení) poměru mezi těmi, kteří jsou výdělečně činní, a těmi, kteří tuto schopnost v důsledku procesu stárnutí z různých důvodů ztrácejí:
- Cesta paušálního, nedobrovolného, vynuceného prodloužení doby odchodu do penze.
- Cesta účinných motivací k dobrovolnému prodloužení doby výdělečného uplatnění.
Mohlo by se zdát, že mezi oběma cestami nemusí být tak zásadní rozdíl a že by je bylo možné i určitým způsobem kombinovat. To je ovšem veliký omyl. Tak se to může jevit z pohledu ekonomie, která neodhalila a nevidí zásadní roli investičních příležitostí v reálné ekonomice. Jedná se o omyl metodologického typu, který je však v realitě doprovázen též ideologickým faktorem spojeným s prosazováním pozičního investování, a to několika odlišným typy pozičního investování spojeným s různými hrami a různými hráči.
Stručná popularizační poznámka:
Už chápete, proč je spor o to, jakou cestu změn reformy penzijního systému zvolíme, tak zásadní? A hlavně – nelze se nepozastavit nad tím, že zatím žádný z těch politických subjektů, který se snaží prezentovat skutečnou opozici vůči současné moci, výzvu v této oblasti zatím nepřijal.
(Pokračování)
Radim Valenčík,
TOP komentátor
Žádné komentáře:
Okomentovat