Správce klenotů vylučuje neustále se opakující hypotézu, že se kámen mohl při manipulaci rozbít. "Safír má na Mohsově stupnici tvrdosti hodnotu devět z deseti. Obrábět ho bylo teoreticky možné pouze diamantem. Nějakou neopatrnou manipulací se tedy skutečně rozbít nemohl," vysvětluje Kroupa.
Skutečnost, zda královna nebo král měli na hlavě korunu ještě i s unikátním kamenem, mohou badatelé usuzovat jen z dobových vyobrazení, soch nebo korunovačních žetonů a mincí. Na některých je vyvýšený kříž jasně patrný, jinde se lze o jeho poloze pouze dohadovat. "Navíc není vůbec jisté, zda dobový umělec tvořil dílo podle skutečnosti, nebo vycházel ze staršího vyobrazení. Kulatý safír mohl na korunu přidat, ačkoliv ve skutečnosti tam již dávno nebyl," doplňuje jedno z úskalí výzkumu Kroupa.
S naprostou jistotou se tak ví pouze to, že roku 1836 už byla Svatováclavská koruna bez safíru. Badatelé předpokládají, že pokud by kámen stále někde skutečně existoval, dal by se díky jedinečnému tvaru a velikosti dobře identifikovat.
Badatelé navíc zúžili teoretické období, kdy ke ztrátě kamene mohlo dojít, na 56 let, mezi lety 1780 a 1836. Kritickým okamžikem mohl být například státní bankrot monarchie v roce 1811. To vše jsou ale podle aktuálně pouhé teorie. V každém případě je safír někde u žida, ale jak pravil Pán a skončil s trnovou korunou: Zbořte tento chrám a za tři dny ho postavím znova!
Žádné komentáře:
Okomentovat