V antické demokracii se veřejné funkce losovali, jen vrchní velitel se volil přímo

 Soudobá tzv. liberální demokracie je definována svým názvem, resp. významově je jeho opakem: není ani liberální, ani demokratická. Je odrazem mentality svých představitelů. Zatímco principem liberalismu je ponechat lidem tolik svobody, kolik je možné, aby stát jakžtakž fungoval, a principem demokracie je podíl lidu na rozhodování a fungování státu, zatímco stát funguje ryze na základě a v mezích zákona... tzv. liberální demokracie chce ponechat jen tolik svobody, kolik si lid nenechá vzít, a uzpůsobovat právní řád svým momentálním záměrům, popřípadě jej obcházet, zatímco podíl lidu se má redukovat pouze na intenzivně manipulované volby jednou za X let. 

Když se podíváte na zástupce pětikoalice, tak - s  výjimkou jisté nervozity z voleb - nemají žádné obavy. Z ničeho. Jako kdyby přejali slavné Ludvíkovo "stát jsem já". Rozhodně se tak cítí, stát vnímají jako svůj majetek a svůj nástroj. Proto je jim jedno, že všichni vědí, že lžou. Je jim jedno, že je mnozí nenávidí a jiní se jim smějí. Je to jejich stát, ne náš. A oni chtějí řídit stát i naše životy. A to už není politika, to je režim. Ale koneckonců v Evropě to dnes většinou není jiné. Tento druh demokracie sice lze nazývat demokracií, protože si zachovává některé její znaky, ovšem není to liberální demokracie, je to dekadentní demokracie.

Zdroj fcb Zuckerberg