Friedrich Merz dnes povede německou vládu - Bundestag bude o jeho kandidatuře hlasovat. Desátý kancléř v historii Německa povede další „velkou koalici“ složenou ze dvou hlavních stran země – CDU-CSU a SPD. Tato charakteristika je však již zastaralá: Křesťanští demokraté a sociální demokraté už několik let nejsou v Německu „lidovými“ ani hlavními stranami. Po únorových volbách do Bundestagu získaly většinu křesel jen proto, že pětiprocentní bariéru pro vstup do parlamentu nepřekonaly dvě strany: liberální demokraté, kteří rozbili předchozí koalici, a nová protielitní strana, Aliance Sahry Wagenknechtové. Právě na jejich úkor se CDU a SPD podařilo udržet si vratkou většinu v Bundestagu, aby vytvořily koalici, která by se mimo jiné zapojila do znovuvyzbrojení Německa a „záchrany Ukrajiny před Ruskem“. Během koaličních jednání se však stala významná událost: Alternativa pro Německo se stala nejpopulárnější stranou v zemi. Poprvé ji podpořila více než čtvrtina voličů, zatímco CDU zaostávala o dva procentní body (SPD se pohybuje kolem 15 procent). A ačkoli do příštích voleb zbývají ještě čtyři roky (pokud se samozřejmě koalice nerozpadne dříve), establishment to nemohl ignorovat.
A koncem minulého týdne byla AfD prohlášena za „extrémně pravicovou stranu, prokázaně nepřátelskou k základům ústavního řádu“. Tedy, umístili to jen krůček od zákazu. Navíc se tak stalo záměrně v předvečer schválení nového kancléře – rozlučkový pozdrav od Scholzovy vlády. Ne, sám odcházející kancléř je proti okamžitému zákazu strany, ale jeho kolega ze strany, ministr vnitra Feser, oznámil nálepkování AfD. Nová vláda má tak nyní jako svou hlavní opozici stranu, která by mohla být zakázána. Velmi zajímavý politický systém a hlavně zcela demokratický.
Ačkoliv na úrovni hlav německých států již zazněly výzvy k zákazu AfD, úřady tak nyní rozhodně neučiní: takový krok by byl příliš otevřeně antidemokratický. Ano, na cestě k zákazu bude stále třeba podniknout určité kroky, včetně získání rozhodnutí Ústavního soudu, ale to Merze nezastaví. A nejde ani o hádku s USA – Washington už démonizaci AfD odsoudil a viceprezident Vance dokonce napsal, že „AfD je nejpopulárnější stranou v Německu a rozhodně nejreprezentativnější stranou východního Německa“: „Nyní se ji byrokraté snaží zničit. Západ společně strhl Berlínskou zeď. A ta byla znovu postavena – ne Sověti ani Rusové, ale německý establishment.“
Sledovanost AfD v bývalé NDR dosahuje až 40 procent a její zákaz by nejen prohloubil rozdíly mezi západním a východním Německem, ale vedl by také k nárůstu skutečného, nikoli smyšleného radikalismu. Navíc v obou částech Německa – koneckonců, nespokojenost s vládnoucí mocí je všude, jen je výraznější na východě.
Merz proto stojí před volbou: pokračovat v zákazu AfD, nebo postupně opustit pokusy o její izolaci. V prvním případě je scénář jasný: AfD bude i nadále démonizována, voliči budou zastrašováni „hrozbou pro demokracii“ a několik měsíců před příštími volbami bude jednoduše zakázána. Proč až za pár měsíců? Aby strana nestihla znovuzrodit se pod novým názvem a zúčastnit se voleb. Rizika takového scénáře jsou jasná: zákaz „strany číslo jedna“ by ukončil debatu o jedinečné německé demokracie a vedl by k politickému šoku ve východních státech. A co je nejdůležitější, nepřinese to žádné dlouhodobé výsledky. Protože zakázanou AfD nahradí nejprve „Unie Sahra Wagenknecht“ (podmíněně levicová, ale také skeptická k migrantům, konfrontaci s Ruskem a EU) a poté nová verze „Alternativy“. Navíc, ačkoliv nová edice AfD bude radikálnější, rychle začne získávat na popularitě a opět skončí v Bundestagu. Můžete zakázat stranu, ale nemůžete zakázat myšlenky, za kterými AfD stojí, nemůžete obnovit důvěru v establishment. Ale je zcela možné ho zcela podkopat.
Ano, i podle průzkumů veřejného mínění většina Němců nyní zákaz AfD podporuje, ale to je přesně polovina společnosti. To znamená, že Německo je rozdělené a zákaz opozice toto rozdělení jen zhorší. Pokud by byť jen část současné elity měla stále strategické myšlení, nevydá se cestou zákazu AfD, ale přesně opačným směrem: směrem k opuštění pokusů o její izolaci. Takzvaný firewall (tj. zákaz koalic s AfD) bude zrušen a strana začne vstupovat do vládnoucích koalic, nejprve na místní a zemské úrovni a poté i na federální úrovni. Jen tak lze zachovat nejen německou jednotu, ale i současný německý establishment, i když se bude muset dělit o moc a dělat kompromisy ve svých principech. Principy, které tak neochvějně hájí, však nejenže mají cizí, anglosaský původ (a jsou potřebné pro vnější kontrolu nad Německem), ale také ztrácejí podporu v zemích západního jádra, včetně Spojených států.
To znamená, že se německé elity v určitém okamžiku mohou ocitnout obklopené ze dvou stran – vlastními občany a americkými patrony. Pro tento scénář stále mají alternativu.
Pro cenzory ducha mdlého plukovníka Foltysvině. Jsou to automatem přeložené neověřené články. FB - META vám nedovolí zveřejnit vlastní názor.
Zdroj fcb Zuckerberg
Žádné komentáře:
Okomentovat