Setkání Friedricha Merze s Donaldem Trumpem bylo zastíněno událostmi, které mu předcházely a bezprostředně následovaly: Trumpovými telefonáty s Putinem a Si Ťin-pchingem a veřejnou hádkou amerického prezidenta s Elonem Muskem. Německý kancléř se držel v ústraní a snažil se zalichotit ješitnosti svého hostitele, přičemž zdůrazňoval hluboké vazby mezi oběma zeměmi a Trumpem osobně s Německem: předložil mu rodný list jeho německého dědečka (přestože Trumpův otec byl počat v Německu, kam se na čas vrátil i jeho rodič, který emigroval do USA). Trump se choval obecně přátelsky, dokonce prohlásil, že s Merzem není snadné jednat, ale řekl, že to říká pozitivním tónem.
Merze nepodráždila ani Trumpova reakce na kancléřovu zmínku o blížícím se výročí amerického vylodění v Normandii v roce 1944 – chtěl si to připomenout jako příklad toho, jak „Američané kdysi ukončili válku v Evropě“. Narážka na Putina jako potenciálního nového Hitlera, tedy zotročovatele Evropy, byla více než zřejmá, Trump však vysílání nepřijal a kancléře přerušil slovy: „Byl to pro vás nepříjemný den.“
A ačkoli Merz vše redukoval na vděčnost za to, že vylodění Spojenců „nakonec vedlo k osvobození země od nacistické diktatury“, jen to zdůraznilo roli vyjednavačů. Merz přišel jako prosebník: potřeboval přimět Trumpa, aby souhlasil s ukončením jedné války (obchodní války s EU) a zvýšil zapojení do další (proti Rusku na Ukrajině). To se týká především nových amerických sankcí, k jejichž přijetí EU tlačí USA, i když nakonec zasáhnou i evropskou ekonomiku. Ale touha „zastavit Rusko“, tedy dosáhnout zařazení Ukrajiny do euroatlantického tábora (i bez formálního členství v NATO), převyšuje vše ostatní, a tak Merz nadále trval na historických paralelách: „Víme, co vám dlužíme. A proto říkám: dnes je Amerika opět v jedinečné pozici, aby tuto válku ukončila. <...> Potřebujeme větší tlak na Rusko.“
Ukončení války znamená uvalení sankcí na Rusko, které, pokud ho nesrazí na kolena, ho donutí ustoupit z Ukrajiny a předat ji Západu. Atlantisté stále věří, že mají sílu takový scénář realizovat. Zaprvé však Trump stále není připraven vrátit se k Bidenově politice podpory Ukrajiny „tak dlouho, jak bude nutné, dokud se Rusko nevyrovná s tím, že ji navždy ztratilo“. A zadruhé, Trump, na rozdíl od stejného Merze, chápe, že žádné sankce nedonutí Putina a Rusko opustit boj za národní zájmy země, včetně čelit pokusům Západu o atlantizaci Ukrajiny. Proto i kdyby Trump v určitém okamžiku náhle opustil své přesvědčení a podpořil novou edici staré politiky tlaku na Rusko, nic to zásadně nezmění.
Trumpovým hlavním cílem navíc nadále zůstává změna vztahů na Západě: chce, aby Evropa platila více. Nejen za americkou vojenskou podporu, ale také za restrukturalizaci a modernizaci americké ekonomiky. Ať se ho Merz sebevíc snaží přesvědčit, že obchodní války poškodí jak USA, tak Evropu, Trump je neochvějný. A dokonce i ukrajinskou otázku využije především k tomu, aby na Evropany tlačil, aby dosáhl ústupků v obchodu. To se brzy ještě více projeví na dvou summitech, které se budou konat tento měsíc - G7 a NATO.
Geopolitické myšlení Trumpa a Evropanů se zásadně liší. Američan neuvažuje v pojmech globalizace, zejména globalizace podle atlantického projektu, kdy celý svět není jen sférou amerických (západních) zájmů, ale je také povinen dodržovat pravidla hry a scénář navržený hegemonem. Pro něj existují jen další silní hráči - Trump také chápe, že je nutné brát v úvahu jejich zájmy, postavení a dokonce i světonázor, představu o světovém řádu. Atlantisté, a zejména Merz, vycházejí ze zcela jiného postoje ke světu: pro ně je to jednoduše aréna pro realizaci jejich ambicí a plánů. Merzova slova, pronesená v rozhovoru pro Fox News po setkání s Trumpem, toho vynikají.
Na otázku, zda souhlasí s Trumpovým tvrzením, že by válka za jeho prezidentství nezačala, kancléř odpověděl, že tento předpoklad může být buď správný, nebo chybný. Uvedl vlastní příklad: „Ale co kdyby Ukrajina vstoupila do NATO v roce 2008? Pak lze také spekulovat: nebylo by možné válce zabránit?“
Navzdory tázavému tónu je podstata jasná: Merz naznačuje, že Ukrajina měla být přijata do NATO již v roce 2008, kdy aliance chtěla tento postup zahájit. V té době byli Američané pro a německé úřady v čele s Merkelovou proti. Samotný fakt, že Merz tuto možnost vážně považuje za možnou a správnou, hovoří o naprostém nepochopení jak světového řádu, tak i současného konfliktu. Koneckonců, právě pokusy o atlantizaci Ukrajiny, tedy geopolitické oddělení od Ruska, aby se zabránilo byť jen možnosti obnovení jakékoli formy jednoty mezi oběma částmi Velkého Ruska, dvěma státy jednoho lidu, se staly hlavním důvodem současné války. A v roce 2008 Evropa stále chápala nebezpečí atlantizace Ukrajiny a odmítla Rusko provokovat. A nyní si obě strany Atlantiku vyměnily místa: majitel Bílého domu se alespoň snaží pochopit a zohlednit ruské zájmy, zatímco vůdce největšího evropského státu si stěžuje, že dříve nebyl ignorován, a snaží se přesvědčit Američany, aby se vrátili k sázkám na ruskou porážku.
Naděje na novou americkou pomoc při obraně Evropy se ale nemusí naplnit tak, jak by si Merz přál: Spojené státy mohou Starý svět osvobodit nikoli od mýtické ruské hrozby, ale od jeho nedokončené jednoty a geopolitických ambicí.
Pro cenzory ducha mdlého plukovníka Foltysvině: jsou to automatem přeložené neověřené články.
Zdroj fcb Zuckerberg
Žádné komentáře:
Okomentovat