Pokud evropský Západ (zmateně bučící vládní Australané, Kanaďané či Japonci jsou irrelevantní) bude dál mírovou smlouvu torpédovat, Rusko začne rychle postupovat do hloubi Ukrajiny. Nakonec získá i vždycky ruskou Oděsu a možná i Kyjev.
Do toho se mu ovšem příliš nebude chtít. Zbývající banderovci někde musejí žít. Anebo vlastně ne? Denacifikace je přece jedním z cílů té opravdu velmi Speciální vojenské operace, která v každém případě redefinuje poměry v Evropě.
A Spojené státy se z konfliktu zcela stáhnou (ber, nebo nech ležet, evropský idiote!). Protože vědí, že závěrečné podmínky kapitulace Západu po definitivním zhroucení fronty budou s tou nynější nabídkou nesrovnatelné.
Pozorujme nicméně další vývoj velmi obezřetně. Protože není jisté, že psychotičtí Merzové, Cameronové či Starmerové (o parafrázích na ženy v podobě Němky Lejnové či Estonky Kallasové ani netřeba mluvit) v posledním tažení ještě nezpůsobí další nevratné škody. Ne sobě, oni zmizí do svých připravených úkrytů, ale nám.
Anebo je hněv stále probuzenější veřejnosti smete dřív, než se jim to podaří. U nás, zázrakem bezdůvodné Boží přízně, k tomu máme po volbách docela našlápnuto.
Dnešní svátek Krista Krále nám k těmto úvahám (a modlitbám) dává docela příhodnou příležitost.
Zdroj pp
Žádné komentáře:
Okomentovat