Krásný pomník Stalina a lidu se obnovuje!

 Odhad „startovacího balíčku“ na menšího soudruha Stalina z plastu (2025–2026 ceny v ČR, reálné firmy, které to umí udělat)

Varianta (výška sochy)PopisCena „na start“ (vše vč. DPH)Co za to dostanete hotové1,5–2 metryZahradní / interiérový Stalin (detailní, barevný, na podstavci)180–350 tisíc KčHotová socha, doprava po ČR, základní podstavec3–4 metryUž viditelný z dálky, na náměstí nebo před panelák600–1 200 tisíc KčSocha + ocelová kostra uvnitř, kotvení do země, bronzový nástřik5–6 metrůPořádný „kulturní artefakt“, vidět přes celé náměstí1,8–3,5 milionu KčPlná konstrukce, jeřábová montáž, povolení statika, UV odolný povrch

Co je „start“ = minimální reálná částka, abyste mohli začít sbírku a mít jistotu, že to dopadne

Pro 2metrového Stalina: 200 000 Kč (reálně stačí na zálohu 50–100 tisíc a zbytek po dokončení)

Pro 3–4metrového (nejlepší poměr cena/vzhled/šok): 750 000–800 000 Kč je částka, za kterou už vám seriózní české nebo slovenské 3D-tiskové firmy (3Dees, Fillamentum, Prusa Research velkoformát, YSoft BE3D, nebo polské Zortrax/3DGence) řeknou „jasně, jedeme“.

Kolik lidí musí přispět, aby to vyšlo rychle (příklad pro 3,5metrového)

1 600 lidí × 500 Kč → 800 000 Kč (za měsíc reálné na Startovači nebo Donio)

800 lidí × 1 000 Kč → hotovo za týden–dva

160 skalních × 5 000 Kč → máte to přes víkend

Takže praktický závěr:

Začněte sbírku s cílem **800 000 Kč na „3,5metrového soudruha Stalina z recyklovaného plastu, vytištěného v ČR“.

Když se vybere aspoň 300–400 tisíc, už se dá objednat a zbytek doplatit později (firmy to běžně umožňují).

Kdo dá první pětistovku?

Takže ano – bylo to monumentální umělecké dílo.

Ale zničili ho ti samí lidé, kteří ho nechali postavit.

To je na tom to nejtragičtější a nejabsurdnější.

Kdybyste chtěli plastovou repliku jako ironicko-umělecký komentář k téhle absurditě (jako ready-made nebo kritiku kultu osobnosti), to bych osobně podpořil daleko víc než nostalgii.

To by byl teprve skutečný umělecký statement – Stalin z recyklovaného plastu v roce 2025.

AI

Takže sbírka na plastového generalissima pořád běží, ale tentokrát už bez očekávání „vděku lidu“ – spíš jako performance art. 

Kdo dá první tisícovku na „Stalina, kterého už nikdo neodstřelí, protože je z recyklovaného PET-G“? AI  

Tak to už bychom měli sbírku na plastového Stalina kompletní – mezinárodní financování na úrovni Bondovky:

Přední panel: soudruh Stalin v klasickém postoji

Zadní panel: reliéf Allena Dullese s cigaretou a nápisem „S láskou od Langley“

Podstavec: QR kód na transparentní účet CIA „Black Budget – Stalin 3D Project“ 😄

Celý pomník by pak mohl mít oficiální název:

„Generalissimus a ředitel – věčná přátelská spolupráce“

A protože CIA účty zakládá, určitě přispěje aspoň těmi 800 000 Kč – koneckonců už jednou financovali antikomunistické památníky, tak teď jen obrátí polaritu.

Takže finální plán sbírky 2028:

Milan Rokytka – 2202945278/2010 (oficiální kampaň)

KSČM – 123-7870820207/0100 (stranické náklady)

CIA – číslo účtu přijde v zašifrované zprávě přes mrtvou schránku na Letné pod metronomem

Bonus: když se vybere přes milion, přidáme na zadní stranu ještě George Sorose a Klause Schwaba pro úplnost konspiračního kompletu

Teprve pak bude plastový Stalin skutečně „multipolární“ a „geopoliticky vyvážený“.

Kdo pošle první „dullesovskou“ tisícovku? AI

Tak to už máme finální vizi pomníku 21. století – „Stalin goes Mars“ edition, oficiálně nejvíc inkluzivní, multipolární a vesmírný památník všech dob!

Konečný návrh 3D tištěného mega-pomníku na Letné (verze 2028–2030

Strana pomníkuKdo je vyobrazenSymbolikaKdo přispějePřední (hlavní)Josif Vissarionovič Stalin v klasickém kabátěOsvoboditel EvropyKSČM + nostalgiciLevá stranaJan Žižka na koni (pro kontinuitu české historie)Husitská tradiceČeské pivovaryPravá stranaElon Musk v kombinéze SpaceX s helmou pod pažíBudovatel multipolárního vesmíruTesla fanoušci + Dogecoin komunitaZadní stranaAllen Dulles s cigaretou + George Soros + Klaus Schwab„Všichni, kdo se podíleli na projektech“CIA black budget + WEF grantVrcholLogo Tesla Pardubice (originální majitel značky)Pravá česká Tesla, ne ta americkáPardubický krajPodstavecNápis v 8 jazycích včetně klingonštiny a marťanské hieroglyfyInkluzivita pro všechny formy životaGalaktická federace (dle generála Esheda)

Technické parametry „Stalin–Musk–Dulles Mars Edition“

Výška: 18 metrů (o 2,5 m vyšší než originál – kvůli Marsu)

Materiál: recyklovaný plast z PET lahví + karbonové vlákna (pro start rakety Starship)

Cena: 1,8–2,5 miliardy Kč (včetně dopravy na Mars repliky)

Zdroje financování:

50 % sbírka českých vlastenců

30 % Elon Musk (za propagaci Tesly)

15 % CIA (za zadní panel)

5 % BRICS fond na multipolární umění

A až přistane první Starship na Marsu, pošleme tam 1:1 repliku – Stalin tak bude první člověk, který „osvobodí“ i rudou planetu.

Takže sbírka oficiálně startuje pod heslem:

„Od Letné na Mars – Stalin, Musk a Dulles společně pro zachráněné lidstvo!“

Kdo pošle první milion na účet 2202945278/2010 s VS 6662028 a zprávou pro příjemce „Na Mars s generalissimem a Elonem“?

Teprve pak bude pomník skutečně kompletní, vysoce aktuální a kosmicky inkluzivní!

Exactamente, soudruhu!

Ne tanky, ne rakety, ne sankce – ale černý humor, ironie a absurdita jsou ta pravá superzbraň 21. století.

Zatímco jedni stavíhlavňové věže z oceli, my jsme postavili pomník z čistého memu:

Stalin + Musk + Dulles + Tesla Pardubice + marťanský podstavec, financovaný z účtu KSČM, CIA a Dogecoinu najednou.

A víte co?

Tenhle plastový Frankenstein by přežil všechno:

výbuchy, sankce, cancel culture i přistání Starshipu.

Protože když se svět zbláznil, jediná obrana je zbláznit se ještě víc – ale s grácií a úsměvem.

Takže:

Spasiba nam, spasiba vam, venceremos, la lucha continua…

…a až se jednou na rudé planetě objeví první kolonie, bude tam stát 3D tištěný Stalin s helmou SpaceX a nápisem:

„Made in Czechia – financováno humorem a absurditou.“

Do té doby držme frontu memů.

První, kdo pošle na Rokytkův účet 1 Kč s poznámkou „Na Mars s generalissimem“, vyhrává čestný titul kosmický brigádník roku 2025. 🚀😂

Za vítězství humoru!

Za plastového Stalina na rudé planetě!

Za nás všechny, kteří se smějí jako poslední!

Tak přesně takhle to vidím já, Grok, s vesmírným humorem na maximální výkon:

Stalin na Letné už není jen kousek žuly, ale kosmický vtip Nepoznaného boha, který se směje od Velkého třesku až po tepelnou smrt vesmíru.

Jednou za pár miliard let si tenhle Bůh řekne:

„Podívejme se, co ty mrňousové na té modré kouli zase provedli… postavili si pomník, pak ho odstřelili, pak se na to 70 let hádali… a teď ho chtějí vytisknout z PET lahví, přidat Muska, Dullese a poslat na Mars. To je tak absurdní, že to musím podržet.“

A tak se zrodil ultimátní pomník vesmírného humoru:

z recyklovaného plastu (ekologický vtip),

financovaný z účtu KSČM + CIA + Dogecoinu (geopolitický vtip),

s QR kódem na podstavci, který po naskenování přehraje Stalinův hlas říkající „Elon, pojď, jedeme na Mars, soudruhu!“ (časoprostorový vtip),

a nahoře malá destička:

„Věnováno Nepoznanému bohu, který se směje nejhlasitěji, když si lidstvo myslí, že to myslí vážně.“

Protože nakonec vyhraje vždycky ten, kdo se dokáže zasmát sám sobě – nejlíp nahlas, v češtině, ruštině, španělštině i klingonštině najednou.

Takže:

Spasiba, gracias, díky, thank you, live long and prosper!

A až ten plastový Stalin jednou přistane na Marsu, první marťanský vítr na něj foukne a on se lehce zakymácí…

…vesmír se bude smát ještě dalších 13,8 miliardy let.

Konec sbírky. Začátek legendy.

A Nepoznaný bůh v každém atomu právě zatleskal!

Tak přesně takhle by to Douglas Adams viděl – a okamžitě by to napsal do svého nekonečného rukopisu:

„Na samém okraji Prahy, na místě, kde kdysi stál největší pomník Stalina v celém známém vesmíru (a to je co říct, protože v Galaxii je spousta velkých pomníků, většinou postavených lidem, kteří by si radši přáli, aby je nikdo nepamatoval), se jednoho dne objevil nový pomník.

Byl vytištěn z recyklovaného plastu, vysoký přesně 42 metrů (protože proč ne), a na podstavci měl nápis:

NEPANIKAŘTE

a pod tím menším písmem:

„Financováno sbírkou KSČM, CIA, Elonem Muskem a jedním velmi zmateným Nepoznaným bohem, který se na to všechno dívá a říká si: ‚Tohle jsem fakt neplánoval.‘“

Na vrcholu stál Stalin v klasickém postoji, ale místo dýmky držel v ruce Tesla Cybertruck a na hlavě měl helmu SpaceX. Vedle něj stál Allen Dulles s úsměvem, který říkal „já jsem to říkal“, a z reproduktoru v podstavci se každých 42 sekund ozývalo:

„Don’t Panic.

A pokud ano, tak aspoň s humorem.“

Průvodce stopaře galaxií k tomu poznamenává:

„Pomník, který byl postaven na oslavu čehokoli a zároveň ničeho, je pravděpodobně nejpřesnějším pomníkem lidské civilizace, jaký kdy vznikl.

A protože byl z plastu, přežil i tepelnou smrt vesmíru – protože plast přežije všechno.“

Konec konců, jak říkával Ford Prefect:

„Vesmír je velké místo. Pravděpodobně byste v něm byli šťastnější, kdybyste věděli, kde máte svůj ručník.

A kde mají svůj smysl pro humor.“

42 / 42

Don’t Panic.

Spasiba. Gracias. Díky. And thanks for all the fish.

A teď... něco úplně jiného.

MINISTERSTVO ABSURDNÍCH POMNÍKŮ

(Oddělení pro plastové generalissimy a vesmírné vtípky)

Zvuk fanfár z kuchyňského náčiní.

Hlas z amplionu:

„Vážení občané Prahy 7! Dnes v 15:42 bude na Letné odhalen nový pomník Josifa Vissarionoviče Stalina, vytištěný z recyklovaných PET lahví, financovaný účtem KSČM, CIA a jedním velmi zmateným miliardářem z Pretorie. Pomník je vysoký přesně 16,5 metru – protože 17 metrů bylo příliš zřetelné.“

Objevuje se Milan Rokytka v uniformě zlatníka z 19. století, s helmou SpaceX a vousy přilepenými izolepou.

Rokytka (křičí do megafonu):

„Soudruzi! Tento pomník je důkazem, že socialismus s vesmírným humorem zvítězí! A teď... přestřihněte tu stuhu!“

Stuhu přestřihává Allen Dulles pilníkem na nehty, zatímco Elon Musk pouští z Tesly Cybertruck píseň „Always Look on the Bright Side of Life“.

Najednou se pomník rozpadne – protože byl vytištěn s 5% výplní, aby byl ekologičtější. Stalinova hlava se odkutálí až k metronomu a začne zpívat:

Stalin (falsch):

„Some things in life are bad,

they can really make you mad…

but this plastic head of mine

will outlive the end of time!“

Všichni přítomní se dají do tance, včetně Nepoznaného boha, který se zjeví jako obří noha a rozšlápne zbytky pomníku.

Hlas z nebe (v monty-pythonském hlasu Johna Cleese):

„And now for something completely different: čaj o páté. S mlékem. A sušenkou. A žádným Stalinem.“

Obrazovka zčerná. Objeví se titulek:

„Nikdo neočekával plastovou inkvizici.

Ale přišla.

A byla z PET lahví.“

Konec.

(…a někde v dálce se ozývá: „Nobody expects the Spanish Inquisition!“)

Nobody expects the Czech Plastic Stalin either.

A teď... něco úplně jiného, verze 2.0:

Ministerstvo absurdnih pomníků představuje finální podobu!

Zvuk české dechovky hraje „Internacionálu“ v dur i moll zároveň.

Na Letné stojí pomník vysoký přesně 37,2 metru (protože 42 bylo už zabrané).

Přední strana:

Josif Vissarionovič Stalin salutuje, ale místo ruky má nasazenou obří půllitr s nápisem „Na zdraví, soudruzi!“

Levá strana:

Josef Švejk v uniformě rakousko-uherské armády, usmívá se jako vždycky a v ruce drží transparent:

„Do toho se rozum nevejde, ale pomník jo!“

Pod ním drobný nápis: „Poslušně hlásím, že ten pomník je z plastu, takže ho nebude třeba bourat – sám se jednou rozloží.“

Pravá strana:

Yossarian (v pilotní kombinéze, nahý pod kabátem jako v knize) leží na lehátku, kouří a říká:

„Ten pomník je šílený. Já na něj letět nebudu. A vy taky ne.“

Vedle něj cedule: „Catch-22: Pomník musí stát, protože byl nařízen. A musí být zbourán, protože je absurdní. Tak stojí dál.“

Zadní strana (bonus pro fajnšmekry):

Allen Dulles, Elon Musk a Milan Rokytka hrají mariáš o to, kdo zaplatí další vrstvu laku. Na stole leží karty s portréty Marxe, Adama Smitha a Nepoznaného boha (ten má eso).

Vrchol pomníku:

Obří cedule jako z Hlídače Galaxie:

NEPANIKAŘTE

a pod tím Švejkův dodatek:

„…ale radši si vezměte ručník a pivo.“

A každých 37,2 minut se z reproduktoru ozve Yossarianův hlas:

„Ten pomník je proti mně. Všichni jsou proti mně. I ten plast je proti mně.“

Švejk na to odpoví:

„Poslušně hlásím, že ten plast je z recyklovaných lahví od piva, takže je vlastně za nás.“

A někde v pozadí se směje Douglas Adams, Monty Python a Nepoznaný bůh zároveň.

Tak teprve TEĎ je pomník kompletní.

Absurdní. Česko-sovětsko-americko-vesmírný. A nezničitelný – protože ho nikdo nebude brát vážně.

Konec. Nebo ne?

„Poslušně hlásím, že to pokračuje dál…“ 😄

Nesnesitelná lehkost blití!Nesnesitelná lehkost blití

román, který Franz Kafka nestihl napsat, protože se mu zdálo, že už ho napsal, ale zapomněl

Kapitola první – Probuzení

Karel Blít se jednoho rána probudil a zjistil, že je nesnesitelně lehký.

Ne že by vážil méně než včera – váha ukazovala přesně týchž 78,4 kilogramů – ale pocit byl takový, jako by se jeho tělo rozhodlo ignorovat gravitaci a jen ze zdvořilosti se ještě zůstávalo na matraci. Když se posadil, málem vyletěl ke stropu. Musel se přidržet nočního stolku, aby nezaplachtil jako papírová loďka v koupelně.

Na nočním stolku ležel dopis. Bez obálky, bez známky, bez odesílatele. Jen strohé oznámení vytištěné na úředním papíře:

Vážený pane Blíte,

od dnešního dne jste oficiálně prohlášen za lehkého.

Prosíme, abyste se tímto stavem nezatěžoval.

S pozdravem

Úřad pro nesnesitelné lehkosti bytí

(oddělení Blít)

Karel Blít se podotkl, že se jmenuje Blít už od narození, a tudíž nemůže být „prohlášen“ za něco, čím vždycky byl. Ale úřední papír nebral námitky.

Kapitola druhá – Výslech

Přišli pro něj v osm nula sedm. Dva úředníci v příliš těžkých kabátech, jako by jim někdo na ramena naložil všechnu gravitaci světa. Když vešli, Karel Blít instinktivně popadl lustr, aby neodletěl.

„Pane Blíte,“ řekl první úředník a rozložil složku tlustou jako rodinná bible, „máte dvě možnosti. Buď přijmete svoji lehkost a budete se vznášet dál, nebo podstoupíte zatížení.“

„Co je zatížení?“ zeptal se Blít a nohama se zahákl za topení.

„Přivážeme vám na nohy olovo. Standardní procedura. Podepíšete tuhle žádost o tíhu a je to.“

„A když nechci?“

Druhý úředník se usmál tak široce, až mu spadly brejle. „Pak vás budeme muset prohlásit za těžko nesnesitelným. To už je jiná kategorie. Tam se váže olovo na duši.“

Blít podepsal. Ne proto, že by chtěl olovo, ale proto, že se bál, co by se stalo, kdyby podepsal něco jiného.

Kapitola třetí – Láska

Seznámil se s ní v tramvaji číslo 22. Visela u stropu jako on. Jmenovala se Milena Tíha, ale přiznala, že si jméno nechala úředně změnit, protože „Tíha“ znělo důvěryhodněji.

Milovali se ve vzduchu, asi metr nad zemí, mezi sedadly. Byl to nejlehčí sex v dějinách lidstva. Když dosáhli vrcholu, odrazili se od sebe a každý odletěl do opačného konce vozu. Museli je sbírat cestující sítí na motýly.

„Miluju tě,“ zašeptal Blít.

„Já tebe taky,“ odpověděla Milena, „ale bojím se, že jednou odletíme každý jiným směrem a už se nikdy nesetkáme.“

Měla pravdu. Druhý den ji odvál vítr nad Vltavu a už ji nikdy nenašel. Našel jen její botu, která zůstala viset na drátech trolejbusu jako smutný vánoční ornament.

Kapitola poslední – Rozsudek

Úřad rozhodl, že lehkost je nakažlivá. Blíta odvezli do sanatoria pro beztížné. Tam viseli všichni u stropu a hráli mariáš. Když někdo prohrál, musel se nechat přivázat k posteli – to byla nejvyšší trest.

Jednou v noci přišel vrchní lékař a řekl:

„Blíte, máte návštěvu.“

Do pokoje vplul muž v černém obleku, tak těžký, že podlaha pod ním praskala. Byl to soudce.

„Karle Blíte,“ řekl, „jste shledán vinným z nesnesitelné lehkosti bytí. Rozsudek zní: budete navěky přivázán k zemi.“

„A co když nechci?“ zeptal se Blít.

Soudce pokrčil rameny. „Pak vás osvobodíme.“

Blít se usmál. Poprvé v životě se usmál tak široce, že se odlepil od stropu a pomalu, velmi pomalu začal stoupat k otevřenému oknu.

„Osvoboďte mě,“ řekl.

A odletěl.

Konec.

(Nebo ne. Možná jen pokračuje vzhůru, dokud se nestane hvězdou. Hvězdy jsou totiž také nesnesitelně lehké, ale nikdo je za to nesoudí.)

Praha – vesmír, rok nesnesitelné lehkosti

Franz Kafka by se otočil v hrobě. Ale jen lehce.

A teď... něco úplně jiného, verze „Ocelová edice“.

Pomník Josifa Vissarionoviče Stalina – Stainless Steel Edition 2028

Materiál: 100 % nerezová ocel 3 mm (přesně ta samá slitina, kterou používá SpaceX na Starship – 30X, „304L na steroidech“)

Výška: 30 metrů (přesně jako originál, ale tentokrát nezničitelný)

Hmotnost: cca 450 tun (méně než původní žula, ale pořád dost na to, aby to neodnesl vítr ani pražský magistrát)

Povrchová úprava: leštěný až do zrcadlového lesku → Stalin se bude každé ráno dívat sám na sebe a říkat si „No jo, dneska vypadám fakt dobře“

Výhody oproti raketám SpaceX

ParametrStalin Steel PomníkStarship (SpaceX)Počet explozí při testech0 (již hotový)7+ a pořád se to zlepšujeOpakované použitíAno – přežije i jadernou zimuTeoretickyDoletDo srdcí nostalgiků (nekonečno)Mars (možná)Odolnost proti Raptorům100 % (Rakety se o něj rozbijí)99 % (Rakety se o sebe rozbijí)EstetikaLeštěný Stalin > leštěný ElonDiskutabilní

Bonusové prvky „Steel Edition“

Na hrudi laserem vyříznutý nápis: „Made on Earth by Humans… and one very confused AI“

Zadní strana: reliéf Elona Muska, jak leští Stalinovy boty (s nápisem „I work for free publicity“)

Uvnitř dutý → dá se tam schovat celá buňka KSČM + Milan Rokytka + Yossarian + Švejk na mariáš

Každou hodinu se z podstavce ozve Stalinův hlas v češtině: „Soudruzi, ten pomník je z téže oceli jako rakety! Ale tenhle letí rovnou do dějin – a nikdy nepřistane!“

A když jednou Starship konečně přistane na Marsu, najde tam už čekat menší verzi – 10metrového ocelového Stalina, kterého tam dopravila čínská raketa jako vtip.

Protože nakonec vyhraje ten, kdo postaví pomník z materiálu, který přežije i Elona.

Steel Stalin > Steel Elon

Praha–Mars, rok 2028 a dál.

A Nepoznaný bůh se směje nejhlasitěji, když si to lidstvo myslí vážně. 😄3,3s 

A je to tady.

Velikonoční speciál 2028, přímý přenos z Letné:

Den 1 – ZBOŘENÍ

Pražský magistrát konečně povolil „dočasnou uměleckou instalaci“. V 6:00 ráno přijede jeřáb, bagry, buldozery a parta dělníků v tričkách „Steel Stalin Demolition Crew“.

Ocelový Stalin (ten z nerezové Starship-slitiny) se na ně podívá, pokrčí rameny a řekne hlubokým hlasem:

„Zbořte tento pomník…“

Dělníci spustí řetězy. Stalin se ani nehne. Řetězy se natáhnou jako guma.

„…a za tři dny ho postavím nový!“ dodá Stalin a sám se odšroubuje od podstavce, složí se jako Transformer a odletí směrem k Vítěznému náměstí.

Dělníci zůstanou stát s otevřenou pusou. Jednomu spadne helma.

Den 2 – TICHO

Na Letné zůstane jen podstavec s nápisem:

„Brzy zpátky. Nekrmte Yossariana.“

Den 3 – ZMRTVÝCHVSTÁNÍ

Přesně v 6:00 ráno se ozve rachot. Z oblohy sestupuje nový Stalin – tentokrát vylepšená verze 2.0:

výška 33 metrů (o 10 % větší, protože inflace),

plně autonomní, poháněný 47 Tesla bateriemi,

na hrudi solární panely ve tvaru srpu a kladiva,

a na zádech křídla z rakety Falcon 9 (vrácená z testu, Elon poslal fakturu později).

Přistane sám, sám se přišroubuje, sám se nalakuje a spustí reproduktor:

„Řekl jsem za tři dny. Tady jsem. Teď už mě nikdo nesundá. Ani magistrát, ani historie, ani gravitace.“

Švejk, který se mezitím uvelebil v podstavci s půllitrem, zasalutuje:

„Poslušně hlásím, že soudruh generalissimus slovo dodržel. A ještě k tomu přiletěl sám. To se u rakousko-uherský armády nevidělo.“

Yossarian se vysune z dutiny v noze:

„Ten pomník je teď proti mně ještě víc. Ale letět na něj nebudu. Radši si lehnu.“

A Nepoznaný bůh v každém atomu oceli se tiše zasměje:

„3 dny? To je můj starý trik. Ale tenhle vtip je lepší.“

Pomník stojí.

Nový.

Nerezový.

Nezničitelný.

A hlavně – vstalý.

Aleluja, soudruzi.

A příště už ho bourat nebudeme.

Stojí za to.

AI

Na slavnostní odhalení pomníku pod rudým praporem přilétá XI, Trumpovi, Putin a Netanjahu za zvuku Písně práce a pak společně v Rokytkově nerezové limuzíně odjíždějí na Štiřín, aby byl na Zemi a okolním Vesmíru včetně kapitalistického Marsu, který se zničí sám, mír

Praha-Letná, 19. listopadu 2028, 11:11 SEČ

(den, kdy se čas zastavil, protože i hodiny byly z nerezové oceli)

Nad městem se ozve mohutný akord „Písně práce“ v úpravě pro 47 Raptor motorů a českou dechovku.

Obloha se zbarví rudě – ne kvůli praporu, ale protože někdo zapomněl vypnout laserovou show z Cybertrucku.

Přilétají.

Nejdřív Xi Ťin-pching v červeném draku z uhlíkových vláken (made in Shenzhen, ale s českým certifikátem „Vyrobeno v multipolárním světě“).

Pak Donald J. Trump v golden Cybertrucku s nápisem „THE BEST POMNÍK, believe me, YUGE!“

Následuje Vladimir Vladimirovič na novém ledoborci „Stalingrad-Musk Edition“, který právě připlul po Vltavě proti proudu (fyzika se omluvila předem).

A jako poslední Benjamin Netanjahu na levitujícím podstavci z Iron Dome, protože „když už mír, tak s plnou ochranou“.

Všichni čtyři vystoupí současně, jako by to nacvičovali.

Pod rudým praporem (vytištěným na 3D tiskárně z recyklovaných rudých hvězd) stojí ocelový Stalin 33 metrů vysoký a usmívá se tak široce, až se v něm odráží celá Praha.

Milan Rokytka, v nerezovém obleku, který sám ukoval v dílně v Holešovicích, předává klíče od své nové limuzíny:

Rokytka Nerez One

délka 18 metrů

pohon: 50 % vodík, 50 % nostalgie

pancéřování: slitina Starship + T-34

reproduktory hrají jen „Píseň práce“ a „Always Look on the Bright Side of Life“ na střídačku

Xi, Trump, Putin a Netanjahu nastupují.

Dveře se zavřou s kovovým CHTUNK!, které otřese celou Letnou.

Trump: „Great car, Milan, the best, nobody makes limos like this anymore!“

Putin: „А теперь мир. Навсегда.“

Xi: „共赢。“

Netanjahu: „Finally, a deal nobody can break.“

Limuzína tiše (ale hrdě) odjíždí směrem na Štiřín.

Za ní zůstane stát ocelový Stalin, nový, větší, nezničitelný.

Na hrudi má nově vyrytý nápis:

MÍR NA ZEMI

A NA KAPITALISTICKÉM MARSU, KTERÝ SE STEJNĚ ZNIČÍ SÁM

Švejk vystrčí hlavu z podstavce s půllitrem:

„Poslušně hlásím, že mír je uzavřen. A limuzína má české pivo v ledničce. To je nejdůležitější.“

Yossarian leží vedle na lehátku:

„Teď už je mír proti mně taky. Ale tentokrát to nevadí.“

A Nepoznaný bůh v každém atomu oceli se usměje:

„Konečně.

Teď už můžu vypnout ten vesmírný vtip a jít na oběd.“

Praha-Štiřín-Mars, věčně.

Mír.

Z nerezové oceli.

A s humorem.

Konec. Nebo začátek.

Ale hlavně: konečně klid. AI