Začnu konstatováním, které se mnohým nebude líbit. To, co lidé v roce 1989 prožívali, nebylo totéž, co bylo ve skutečnosti řízeno. Ano, je pravda, že v různých částech socialistického bloku byla jiná situace. V Polsku byl hlad a naprostá bída. V NDR byl strach ze Stasi. V Maďarsku probíhala tichá reforma už od 80. let. A v Československu jsme žili v relativním komfortu "měkkého socialismu“, bez hladu, s bydlením, s jistotami, a proto tu nebyl přirozený lidový tlak vyjít do ulic. To všechno je pravda. Ale je to jen povrch reality.
Pod povrchem probíhalo něco mnohem většího a dlouhodobějšího.
Už od 70. let probíhala vyjednávání mezi elitami Západu a Východu o budoucí podobě Evropy. Nešlo o spontánní vzpoury. Šlo o řízenou transformaci říší.
Vše bylo připraveno tak, aby zdánlivé lidové bouře vznikaly a vypadaly "přirozeně“ Ale to je první část příběhu. Pod tím běžela vrstva úplně jiná, velmi zásadní a podstatná! Geopolitická, ekonomická a zpravodajská dohoda o transformaci celého bloku, která byla připravovaná dlouho před rokem 1989 a řízená zevnitř i zvenčí. Nešlo o spontánní lidové revoluce, ale o koordinovanou výměnu systému, protože starý model již nesloužil globálnímu uspořádání, které se chystalo vstoupit do neoliberální éry. PROTO Gorbačovova "nezásahová doktrína“ nebyla dobrota, ale součást předjednané strategie. Národní protesty byly zafinancované, organizované a mediálně připravené (v různých zemích jinak, podle místních podmínek). Davy v ulicích byly poslední fáze procesu, nikoliv jeho příčina. A výsledkem nebyla svoboda, ale předání prostoru do rukou transnacionálního kapitálu, což vidíme dnes na drancování ekonomiky, likvidaci suverenity a hyperkapitalistické totalitě maskované jako demokracie. Lidé byli autentickým davem, ale plán nepsali lidé. Prvotní impuls nepřišel od lidí. Přišel od mocenského jádra, které vědělo, že je čas přepnout systém.
Proto kdykoli mluvíme o roce 1989, je potřeba oddělit sociální motivace obyčejných lidí (chudoba, frustrace, strach), od strategické hry velmocí a elit, která celou transformaci vymyslela, řídila a z níž jako jediná profitovala. A teprve kombinace obou vrstev dává skutečný obraz.
Cílem bylo předat východní Evropu globálnímu trhu. A přesně to se stalo. A důsledky vidíme dnes. Z naší země je kolonie, levná pracovní síla, kulturní válcování rovnající se kulturnímu přepisu, mediální manipulace, cenzura v novém kabátu a vznik nové neoliberální totality. A co je největší paradox? Stejně jako po válce jsme měli davy "partyzánů“, kteří se objevili až po roce 1945, po roce 1989 jsme dostali davy "revolučních hrdinů“, kteří si na listopadu postavili celoživotní kariéry.
Rok 1989 nebyl ani spontánní lidovou revolucí, ani vítězstvím pravdy a lásky. Byl to řízený systémový restart, který otevřel dveře dnešnímu neoliberálnímu hyperkapitalismu. A právě proto je dobré o tom mluvit bez iluzí!
Zdroj fb Zuckerberg
Žádné komentáře:
Okomentovat