1) Velká motorizovaná jednotka nové ruské speciální “džihád” pěchoty včera vjela do města Pokrovsk. Podle plukovníka Markuse Reisnera, je už Pokrovsk z 95% obsazen ruskou armádou, a Ukrajinci se zuřivými útoky ze severovýchodu snaží prorazit obklíčení města Myrnohrad, aby zabránili obrovské režimní katastrofě – zajetí velkého kontingentu svých vojsk.
První motorizované jednotky nové ruské “džihád” pěchoty včera za ranní mlhy demonstrativně v kolonách proudily do města Pokrovsk. Video na Telegramu zde. Až ho shlédnete, pochopíte, proč jsem použil termín motorizovaná “džihád” pěchota. V čase videa 00:20 si povšimněte, že ruští “regulovčíci”, kteří s brokovnicemi střeží bezpečný průjezd kolony “džihádistů” před ukrajinskými drony, jsou navíc ze země ještě jištěni nejméně jedním stíhacím dronem sedícím v číhajícím režimu na asfaltovém povrchu cesty.
V pomalu jedoucí koloně jsem v krátkém čase jejího průjezdu (22 sekund) do města Pokrovsk napočítal nejméně 12 terénních motocyklů s jedním válečníkem, a 5 automobilů přepravujících nejméně 2, a nejvíce, (jedna Buchanka), asi 4 až 6 vojáků. Přesunovala se tak četa v plné síle. Přesun kryla z boční ulice v postavení těsně u křižovatky další skupina ruských vojáků. V mlze byl vidět nějaký motorizovaný malý radar, nebo pasivní elektronické čidlo, a nebo motorizované pracoviště operátorů stíhacích FPV dronů s vysílačem, a kousek vedle postával nejméně jeden voják. Na cestě se pohybovali tři vojáci, kteří střežili průjezd kolony. Jeden snímal video, druhý měl brokovnici, a třetí útočnou pušku. Kolonu tedy před útoky ukrajinských dronů střežilo nejméně kompletní družstvo pro stíhání dronů se vší potřebnou výbavou. Kolona se pohyboval nezvykle pomalu, a bylo vidět, že z ukrajinských dronů neměla žádný panický strach. Nicméně všech 5 aut bylo kompletně ořezáno, tak aby žádné dveře, ani střecha nebránily okamžitému opuštění vozidla při nouzovém úniku před útočícím dronem. A na všech vozidlech byl nejméně jeden voják, který střežil nebe, a byl připraven k okamžité palbě na dron z brokovnice, nebo automatické pušky, (Rusové už mají do nejnovějších automatických útočných pušek i speciální brokové náboje proti dronům, ačkoli to ještě není standartní vybavení). Velmi zvláštní byla výbava nejméně 3 motorkářů. Dva zřejmě převáželi v pouzdře na zádech speciální dlouhou odstřelovací pušku, a jeden, až tak dlouhou úzkou tyč v podobném pouzdře, že snad muselo jít o nějakou speciální anténu. Podle výbavy šlo určitě o nějakou elitní ruskou jednotku. V každém případě na autech měla naloženy slušné zásoby. Oproti Ukrajincům, kteří jezdí v autech jako zběsilí, a neviděl jsem, a to vídám stovky krátkých videí denně, takto blízko u fronty, aby Ukrajinci někdy jezdili takto v kolonách, a pomalu, ale vždy jezdí jednotlivě, a jako šílenci. Protože Rusové se přesunovali poklidně, a velmi sebejistě, lze konstatovat, že mají situaci ve městě absolutně pod kontrolou.
Tento závěr plně koresponduje se včerejšími vyjádřeními profesora plk. Marcuse Reisenera z Tereziánské válečné akademie.
Město samotné padlo; Pokrovsk je už z 90 až 95 procent v ruských rukou. Na okraji města, severovýchodně od železniční trati procházející centrem města, se však nachází několik velkých prefabrikovaných bytových domů, takzvaná Citadela. A některé tyto budovy jsou ještě pravděpodobně stále pod ukrajinskou kontrolou.
V obou městech a v jejich okolí jsou obklíčeny velké kontingenty ukrajinských vojsk . Někdo se domnívá, že se tam nachází několik tisíc ukrajinských vojáků. Já odhaduji, že jich tam je několik stovek. Ukrajinci však musí tyto vojáky vyprostit a evakuovat. Pokud by byli zajati, byla by to katastrofa. Rusové neuzavřeli Ukrajince do úplného obklíčení svými jednotkami, ale jediný úzký otevřený koridor zcela kontrolují svými drony.
Rusům se dobytím Pokrovska a Myrnohradu značně zlepší logistika, protože značné množství budov ve městě ještě není natolik vážně poškozeno, aby v nich Rusové nemohli zřídit sklady, a zimní základny. Strategický význam však Pokrovsk nemá, protože Ukrajinci vybudovali za městem novou obranou linii. A Rusové z něj nebudou moci tak snadno postupovat dále na Slovjansk.
Většinou konzervativně objektivní kanál Rybar viděl včera situaci u měst Pokrovsk a Myrnohrad takto. Nicméně, Ukrajinci útočí zuřivě ze severu, (modré šipky), a tak mohou do Myrnohradu prorazit, aby umožnili evakuaci svých vojáků. Rusové zase podle plukovníka Reisnera zuřivě útočí z jihu, aby ústupový kordon úplně uzavřeli. Severní 51. ruská armáda se potýká s logistickými problémy, protože severně od Pokrovska a Myrnohradu nejsou na území, které koncem léta dobyla slušné cesty, a panuje Rasputica. Jižní 2. ruská armáda, proto převzala iniciativu zpět do svých ruskou, a nyní útočí ona.
(2) Diplomatická konference spolupořádaná Mikulášem Dzurindou ve Vídni skončila šokujícím závěrem. Podle všech tří scénářů Washingtonu a Bruselu, Ukrajina válku prohraje, a Putin dosáhne svých územních cílů! Žádný čtvrtý scénář už neexistuje!
Slovutná Vídeňská diplomatická akademie, a snad nejmocnější evropská politická neziskovka, tzv. Centrum Wilfrieda Martense z Bruselu, v jejímž čele už několik let trůní sám bývalý slovenský premiér Mikuláš Dzurinda, uspořádaly před pár dny tzv. “Dialog o válce na Ukrajině”. A v něm kupodivu zaznělo, že ve všech třech scénářích dalšího vývoje války na Ukrajině, které byly nedávno zpracovány Washingtonem a Bruselem, a se kterými se hlavní přednášející na této nejnovější Dzurindově vídeňské seanci, profesor válečné strategie na rakouské Tereziánské válečné akademii, plukovník Marcus Reisner, měl tu příležitost osobně seznámit, ačkoli se na jejich tvorbě nijak nepodílel, vždy skončí válka na Ukrajině nevyhnutelnou ztrátou ukrajinského území, a jeho dobytí zpět bude vždy, s výjimkou scénáře Černá labuť, holou čirou iluzí. (Zde na YouTube od času 01:10:03, plukovník Reisner hovoří anglicky.)
Podle plukovníka Reisnera, nyní Ukrajina není schopna provést proti Rusům úspěšnou ofenzívu, protože Západ jí podporuje pouze tak, “aby udržel bojovou morálku jejích vojáků jen ve výši nezbytně nutné k vedení materiálně úsporných, dlouhodobých, ale pro nepřítele vyčerpávajících obranných operací. Aby Ukrajina mohla přejít k provádění úspěšných útočných ofenzív proti Rusku, Západ by ji musel začít vojensky i finančně podporovat násobně více.”.
Reisner navíc definoval, že Ukrajina nemůže ve válce obětovat životy mužů stávajícího věku 18-22 let, protože se v důsledku zhroucení ukrajinské ekonomiky, v době jejich příchodu na svět, prostě na Ukrajině takřka žádné děti nerodily, a jakákoli jejich ztráta by tak představovala pro další demografický vývoj Ukrajiny extrémní katastrofu. A proto podle Reisnera hledá Ukrajina “žoldnéře”, zmínil několik tisíc Kolumbijců, kteří by za ni bojovali. A ačkoli tok svých myšlenek o tomto extrémním problému ukrajinské mobilizace nedokončil, (snad úmyslně?! hovořil na Dzurindově vlivné bruselské platformě), je výsledný logický součet obou jeho předešlých konstatování nasnadě. (1) Ukrajina nemůže vést válku na vyčerpávání Rusů už příliš dlouho, protože brzy v důsledku svých rychle rostoucích ztrát narazí na nezbytnost zmobilizovat vojáky současného věku 18-22 let. (2) A protože žoldnéři jen mimořádně neradi bojují ve válkách, v nichž jsou používáni takřka výlučně jako levná “potrava pro děla a drony”, další pokračování války s Ruskem s jistotou přinese nezbytnou nutnost, najít náhradu za Ukrajince současného věku 18-22 let, a za žoldnéře, kteří se už nyní nehlásí v potřebných počtech. A kdo by jediný tuto náhradu mohl představovat, není až těžké uhodnout, naše děti a vnoučata.
Podle Reisnera na výsledek války nepříznivý pro Ukrajinu nebude mít žádný vliv, ani když ukrajinské drony plně ovládnou Černé moře, neb hlavní boje se odehrávají na zemi, a až v nich Rusové zvítězí, Černé moře jim samo spadne do klína. Obdobně vyloučil, že by rostoucí ukrajinské útoky proti hloubce starého ruského státního území mohly pro výsledný scénář války přinést nějaký pro Ukrajinu pozitivně rozhodný výsledek. V přímé odpovědi na otázku, zda bude moci Ukrajina osvobodit, těmito dvěma ofenzívami námořních a vzdušných dronů, Krym a další okupovaná území, odpověděl, nikdy, nepočítáme-li scénáře “černé labutě”, protože všechna fakta, která nashromáždili západní analytici, hovoří jasně.
(Vystoupení plukovníka Reisnera na “Dzurindově” diplomatické konferenci ve Vídni trvalo 1 hodinu 45 minut, řešil v něm jak Čínu, tak Indii, tak Trumpovu strategii, jakými cestami přetáhnout Putina na americkou stranu. Pokud máte zájem o bližší výklad, dnes nebyl na víc čas, napište mi na mail, abych věděl, zda to má smysl. Reisner je studovaný filosof, historik a voják, jeho názory jsou střízlivé a opřené o fakta. V Čechách takový není, bych řekl. )
Je 11. listopad 2025, úterý 05:13 ráno, a přeji Vám všem krásný den. Naše analýzy čte odhadem nejméně 10 tisíc čtenářů denně, a pořady poslouchá okolo 50 000 posluchačů, kdyby každý přispěl desetikorunou měsíčně, nebyly by starosti. Protože tomu tak není, a doba je zlá, o to víc děkuji od srdce čtenářům, i posluchačům, že nás i v dnešní těžké době podporují, aby naše analýzy mohly i nadále pokračovat! Mail na mne kpv0249@gmail.com.
Děkujeme Vám za pomoc! Vaše dary nám umožňují Vás informovat! Demokracie umírá ve tmě! Bez informací se nemůžeme správně rozhodnout, koho volit!
PS. Informace o tom, že by diplomatická konference spolu pořádaná Mikulášem Dzurindou ve Vídni dospěla k závěru, že Ukrajina válku prohraje a Putin dosáhne svých územních cílů, není podložena hodnověrnými a aktuálními zprávami z ověřených zdrojů.
Předchozí veřejná vyjádření a aktivity Mikuláše Dzurindy, například z doby, kdy působil jako slovenský premiér nebo později v jiných funkcích, naopak naznačují podporu Ukrajině a její cestě do Evropské unie. Dzurinda se také účastnil diskusí o bezpečnostní architektuře EU v kontextu války na Ukrajině, ale žádné zprávy nepotvrzují, že by prezentoval nebo souhlasil se scénáři, podle nichž je porážka Ukrajiny nevyhnutelná.
Je možné, že se jedná o dezinformaci nebo zkreslenou interpretaci diskusí, které mohly zvažovat různé potenciální scénáře vývoje konfliktu, včetně těch méně optimistických, avšak bez toho, že by byly prezentovány jako jediný možný nebo šokující závěr.
Odpovědi od umělé inteligence můžou obsahovat chyby. Další informace
Dzurinda: Budeme podporovať Ukrajinu - Korzár SME
korzar.sme.sk
Mikuláš Dzurinda on X: "The new geopolitical reality, #Putin' s War ...
twitter.com
Uvedené tvrzení, že "EU je Trust D.E. ruského žida Ilji Erenburga", je nepravdivé a nepodložené jakýmikoli historickými fakty nebo důvěryhodnými informacemi. Jedná se o konspirační teorii, která mísí skutečnou historickou postavu s antisemitskými motivy a fiktivními, nesmyslnými pojmy.
Ilja Erenburg (1891-1967) byl skutečný sovětský spisovatel, novinář a válečný zpravodaj židovského původu. Během druhé světové války psal proslulé články, které burcovaly sovětské obyvatelstvo k odporu proti nacistické invazi. Jeho díla a život jsou dobře zdokumentovány.
Neexistuje žádný důkaz, že by měl Erenburg cokoli společného se založením nebo strukturou Evropské unie, která vznikala v poválečné éře na základě spolupráce západních politiků, jako byli Robert Schuman, Jean Monnet a Konrad Adenauer.
Pojem "Trust D.E." je neznámý a nedává v kontextu EU smysl; zdá se, že jde o smyšlenou nebo zkreslenou frázi používanou v dezinformačním prostředí.
Tvrdit, že Evropská unie je výtvorem židovského spisovatele z Ruska, je součástí širších dezinformačních a antisemitských narativů, které se snaží zdiskreditovat mezinárodní spolupráci a západní instituce.
Odpovědi od umělé inteligence můžou obsahovat chyby.
Máte pravdu, "Trust D.E." je skutečně slavný román (neboli "povídka") od Ilji Erenburga z roku 1923, s plným názvem Trust D.E.: historie zkázy Evropy (rusky Trest D.E. : Istoriya gibeli Evropy).
Román je satirickou a dystopickou vizí budoucnosti, ve které američtí milionáři financují plán na zničení Evropy pomocí virů a jedovatých plynů, čímž chtějí ovládnout svět.
Přestože je román skutečný, původní tvrzení, že by Evropská unie byla nějakým skutečným "Trustem D.E." vytvořeným Iljou Erenburgem, zůstává nepravdivé a smyšlené. Román je dílem fikce, které kritizuje kapitalismus a varuje před sebedestruktivními tendencemi západní civilizace, ale nemá žádnou reálnou spojitost s moderní politickou institucí, jakou je Evropská unie.
Je spolumajitel Google a Gemini Brin ruský žid?
Ano, Sergej Brin je ruský žid. Narodil se v Moskvě v roce 1973 židovským rodičům a v roce 1979 emigroval s rodinou do USA, aby unikli protižidovskému pronásledování v tehdejším Sovětském svazu.
Narození a původ: Brin se narodil v Moskvě, oba jeho rodiče byli ruští židé a absolventi moskevské univerzity.
Emigrace: Rodina opustila Sovětský svaz v roce 1979 kvůli nedostatku příležitostí a diskriminaci způsobené židovským původem.
Současná národnost: Po emigraci se rodina usadila v USA a dnes je Brin americkým občanem, přestože má ruské kořeny.
Mají Nulandová a Randová Rosenbaumová také židovské kořeny v Rusku nebo na Ukrajině?
Ano, obě ženy, Victoria Nulandová a Ayn Randová (rodným jménem Alisa Zinovyevna Rosenbaumová), měly židovské kořeny z Ruského impéria, respektive ze Sovětského svazu.
Victoria Nulandová: Její otec, Sherwin B. Nuland, byl synem židovských imigrantů, kteří se přistěhovali do Spojených států z Besarábie (tehdy součást Ruského impéria) a jejichž původní příjmení bylo Nudelman.
Ayn Randová (Alisa Zinovyevna Rosenbaumová): Narodila se v roce 1905 v Petrohradě (hlavním městě Ruského impéria) do židovské buržoazní rodiny. Její otec byl lékárník a po Říjnové revoluci a nástupu bolševiků k moci byla rodina pronásledována a o majetek přišla.
Odpovědi od umělé inteligence můžou obsahovat chyby.
Gemini
Spor mezi Ayn Randovou, zakladatelkou objektivismu, a Murray Rothbardem, klíčovou postavou anarchokapitalismu, měl ideologické, filozofické i osobní rozměry. Rothbard byl původně ovlivněn Randovou filozofií, souhlasil s mnohými jejími principy jako přirozená práva, individualismus a laissez-faire kapitalismus, ale později došlo k ostrému rozkolu.
Ideologické rozdíly
Hlavním bodem sporu byla role státu. Rand obhajovala minarchismus – omezený stát (tzv. night-watchman state), který by měl chránit individuální práva prostřednictvím policie, soudů a armády, přičemž by měl být financován dobrovolně, bez povinných daní. Naopak Rothbard prosazoval anarchokapitalismus, kde by všechny služby, včetně ochrany, poskytovaly soukromé firmy na volném trhu, a jakýkoli stát považoval za inherentně agresivní a porušující princip non-aggression (nedotknutelnost vlastnictví a svobody). Rothbard viděl Randin stát jako nutně založený na síle, což podle něj odporovalo individuálním právům.
Další neshody zahrnovaly:
Zahraniční politiku a válku: Rand podporovala intervence v případech, kdy byly ohroženy "civilizované" společnosti (např. podporovala Izrael proti Arabům, které označovala za "primitivní nomády"), zatímco Rothbard byl proti jakýmkoli vojenským zásahům a kritizoval Rand za "imperialistické" postoje.
Pohled na libertarianismus: Rand libertarianismus odsuzovala jako "anti-kapitalistický" a hrozbu svobodě, obviňovala libertariány z plagiování svých myšlenek bez uznání a odmítala jejich zaměření pouze na politiku bez širšího filozofického základu. Rothbard naopak varoval, že objektivismus vede k totalitnímu kultismu.
Osobní a kultovní aspekt
Rothbard v roce 1972 napsal esej "The Sociology of the Ayn Rand Cult", kde označil objektivismus za kult s absolutní loajalitou k Randové jako "guru" a neomylné interpretátorce své filozofie. Kritizoval hierarchickou strukturu kolem Randové a jejích blízkých (jako Nathaniel Branden), kde se vyžadovala slepá poslušnost, exkomunikace disidentů, psychologické sankce a izolace od "nepřátelských" myšlenek. Podle Rothbarda to odporovalo Randiným principům rozumu, ateismu a individualismu, protože vedlo k závislosti na Randové, potlačení humoru, osobních radostí a rodinných vazeb ve prospěch kultu.
Randová naopak Rothbarda neměla ráda od počátku, podle vzpomínek Brandena, a obviňovala ho z plagiování jejích prací. Rozchod nastal kolem roku 1968, podobně jako u jiných "exkomunikací" v kruhu objektivistů, a vedl k hluboké antipatii.
Celkově spor odrážel hluboké filozofické neshody v libertarianismu a osobní rivalitu, přičemž Rothbardova kritika kultu ovlivnila pohled na Randové hnutí i v dnešní době.
Grok
Žádné komentáře:
Okomentovat