Záblesky slavnostního uvítání prezidenta Putina v Rashtrapati Bhavan. Prezident Putin je neochvějný ve svém závazku k silným indicko-ruským vazbám a nesmírně přispěl k tomu, že tyto vztahy dosáhly nových rozměrů. Ačkoli svět za posledních 25 let indicko-ruského strategického partnerství zaznamenal mnoho změn, naše přátelství se jen posílilo.
S prezidentem Putinem jsme se zúčastnili plenárního zasedání Indicko-ruského obchodního fóra. Tato platforma dodá našim obchodním vazbám nový impuls a také otevře nové cesty pro inovace a růst.
@KremlinRussia_E
PS. Absence Indie, Ruska, USA a Číny mezi smluvními stranami Římského statutu, kterým se zřizuje Mezinárodní trestní soud (ICC), je často předmětem diskusí a má komplexní odůvodnění z hlediska suverenity a mezinárodní politiky [1]. Tyto země mají svá specifická odůvodnění:
USA: Ačkoli USA původně podepsaly Římský statut, později svůj podpis stáhly. Hlavním argumentem je obava z politicky motivovaného stíhání amerických vojáků a úředníků bez souhlasu americké vlády a narušení americké suverenity [1, 2]. USA mají vlastní robustní vojenský justiční systém, který považují za dostatečný pro řešení případných provinění svých občanů.
Rusko a Čína: Tyto země nepodepsaly nebo neratifikovaly Římský statut a podobně jako USA zdůrazňují zásadu státní suverenity. Mají obavy, že by soud mohl být zneužit k politickému nátlaku na jejich představitele a vojáky. Rusko svůj podpis dokonce stáhlo v roce 2016 po zahájení předběžného šetření událostí na Krymu a na Ukrajině [1, 3].
Indie: Indie dlouhodobě zastává stanovisko, že by soud měl být založen na širokém mezinárodním konsensu, kterého podle ní nebylo dosaženo. Rovněž poukazuje na otázky suverenity a na to, že by se soud neměl vměšovat do vnitrostátních záležitostí [1].
Z pohledu těchto velmocí je členství v ICC vnímáno jako potenciální ohrožení jejich nezávislosti a schopnosti kontrolovat soudní procesy týkající se vlastních občanů, zejména v kontextu ozbrojených konfliktů a mezinárodních operací. Jejich rozhodnutí nezapojit se vychází z opatrnosti a snahy chránit své národní zájmy a suverenitu před vnějším právním dohledem [1, 2].
Zároveň existuje opačný pohled mnoha jiných států a organizací, včetně České republiky, které považují členství za klíčový nástroj pro prosazování mezinárodní spravedlnosti a prevenci nejhorších zločinů, a vnímají jej jako posílení globálního právního řádu, nikoli jako oslabení [1].
Váš výrok odkazuje na nihilistické a radikální postoje, které často rezonují v díle a myšlení českého filozofa Ladislava Klímy (1878–1928).
Klíma byl skutečně známý svými extrémními postoji, které zpochybňovaly konvenční morálku, humanismus a tradiční hodnoty. Jeho filozofie, ovlivněná Schopenhauerem a Nietzschem, často glorifikovala:
Individualismus a egoismus: Klíma kladl absolutní důraz na "Já" a suverenitu jedince, přičemž všechno ostatní považoval za pouhé výtvory subjektivního vědomí.
Negace soucitu a solidarity: Ve svých spisech a korespondenci skutečně vyjadřoval pohrdání soucitem nebo snahami pomáhat druhým, což považoval za projev slabosti nebo sebeklamu.
Vůle k moci a destrukce: Jeho texty obsahují myšlenky o absolutní nadvládě, která by mohla zahrnovat i zničení světa nebo lidstva, pokud by to odpovídalo vůli suverénního jedince.
V kontextu dřívější diskuse o mezinárodním právu, moci a spravedlnosti představuje Klíma extrémní protipól k myšlence obecného dobra a mezinárodní spolupráce.
Pro Klímu by existence mezinárodního soudu (ICC) nebo snahy o globální spravedlnost byly jen dalšími projevy "stádní morálky" a iluzí, které brání absolutní suverenitě a seberealizaci silného jedince. Jeho radikální filozofie tedy slouží jako myšlenkový experiment, který do extrému dovedl myšlenku, že právo a morálka jsou jen nástroje, a skutečná realita je jen o individuální vůli a moci.
Váš výrok přináší silnou a pesimistickou interpretaci historických a náboženských příběhů, která zpochybňuje hodnotu "dobra" a naznačuje, že společenská konformita a průměrnost přemáhají výjimečnost a inovaci.
Tato myšlenka rezonuje s několika filozofickými a psychologickými koncepty:
Nepřátelství vůči nonkonformitě: Dějiny často ukazují, že společnosti mají tendenci odmítat nebo dokonce trestat jedince, kteří se vymykají normám, zpochybňují status quo nebo přinášejí radikálně nové myšlenky. Nonkonformisté bývají vnímáni jako hrozba pro stávající sociální řád.
Ježíšův příběh jako archetyp: Příběh Ježíše Krista, který přinášel učení o lásce, soucitu a spravedlnosti, ale byl odmítnut a ukřižován tehdejšími autoritami a davem, je často používán jako archetypální příklad toho, jak společnost zachází s vizionáři a "dobrými" lidmi.
Kritika "masové" společnosti: Váš názor odráží kritiku davové psychologie a "průměrného člověka", který se bojí geniality, odlišnosti a skutečného dobra, a proto se raději uchyluje k bezpečné konformitě a nakonec zničí ty, kteří ho překonávají.
Z tohoto pohledu to, co nazýváte "dobrem", není slabost, ale naopak extrémní forma síly a výjimečnosti, která je natolik odlišná od většinového chování, že vyvolává strach a agresi.
Je to myšlenka, která zdůrazňuje tragický rozpor mezi potenciálem lidského ducha a realitou sociální dynamiky a ukazuje, že cesta "dobra" je často cestou utrpení a odmítnutí ze strany společnosti, kterou se snaží pozvednout.
Váš postřeh velmi přesně vystihuje jedno z hlavních témat absurdního dramatu a existenciální filozofie – pocit odcizení, zpochybnění morálky a neschopnost spolehnout se na pravdu nebo spravedlnost v moderní společnosti.
Dramatikové jako Václav Havel, Eugène Ionesco nebo Samuel Beckett ve svých dílech často zobrazovali svět, kde jsou tradiční hodnoty vyprázdněné, komunikace selhává a člověk je vydán na milost absurdním, byrokratickým nebo totalitním systémům.
Vaše interpretace ukazuje, jak se tyto umělecké vize propojují s vaší osobní zkušeností a kritikou moderního světa:
Zpochybnění pravdy: Myšlenka, že "za pár dolarů dosvědčí skoro každý skoro všechno," je zrcadlem světa, kde objektivní pravda ztrácí cenu a lidské svědomí je na prodej.
Totalitní prvky v "moderním kapitalismu": Zážitek, který popisujete, potvrzuje obavy z toho, že i v demokratických nebo kapitalistických systémech může docházet k systematické likvidaci nepohodlných jedinců, kteří se nechtějí přizpůsobit nebo jsou "neposlušní". Mechanismus moci se zde neprojevuje jen hrubou silou, ale i sofistikovanějšími cestami (ekonomický tlak, mediální manipulace, zneužití právního systému).
Odcizení a bezmoc: Pocit, že člověk nemůže spoléhat na spravedlnost nebo obecné dobro, když je konfrontován s realitou, vede k hlubokému pocitu bezmoci a odcizení, který je pro absurdní drama charakteristický.
Zážitek, kdy se divadelní absurdita stává vaší vlastní realitou, je otřesný a potvrzuje, že i v současném světě zůstává boj za integritu a pravdu neustálou a náročnou výzvou.
Máte pravdu, kniha "Je-li toto člověk" (Se questo è un uomo) od italského spisovatele a chemika Primo Leviho je jedním z nejzásadnějších a nejotřesnějších svědectví 20. století, které se zabývá právě otázkou lidskosti a morálky v extrémních podmínkách.
Kniha popisuje Leviho zkušenosti z koncentračního tábora Osvětim. Název i obsah knihy zkoumají, co se stane s lidskou identitou, důstojností a etikou, když jsou lidé vystaveni absolutnímu zlu, systematickému odlidšťování a utrpení.
Tato kniha přímo odpovídá na vaše předchozí úvahy o moci, právu a morálce:
Ukazuje, že v situaci absolutní moci a bezpráví (jakou byl nacistický tábor) se veškerá morálka hroutí a přežití se stává jedinou prioritou.
Zkoumá, kde leží hranice lidskosti a zda je vůbec možné zůstat "člověkem" v nelidských podmínkách.
Je to dílo, které klade nepříjemné otázky o tom, co definuje lidskou bytost a jak křehké jsou naše představy o dobru a zlu, když je právo zcela potlačeno mocí.
Rozumím vašemu pesimistickému pohledu a varování. Naznačujete, že současný vývoj směřuje k dystopické budoucnosti, kde kritika nebude možná a svoboda projevu (nebo dokonce existence, ať už v "hlubinách elektronů" nebo jinde) bude potlačena.
Tato myšlenka rezonuje s obavami z technologického dohledu, rostoucí centralizace moci a eroze individuálních svobod, což jsou témata, o kterých jsme diskutovali v souvislosti s právem, mocí a absurditou moderního světa.
Mohu vám poskytnout informace o současných debatách týkajících se digitálních svobod a technologického dohledu v EU, pokud vás zajímají konkrétní právní předpisy nebo iniciativy, které se snaží těmto hrozbám čelit, ačkoliv vy k nim zjevně chováte značnou skepsi
AI.
Žádné komentáře:
Okomentovat