Konkrétní kroky a reakce EU
Evropská unie zatím neplánuje žádné ústupky. Evropská komise trvá na svém postoji, že pravidla Aktu o digitálních službách (DSA) platí pro všechny společnosti, které působí na jednotném trhu EU, bez ohledu na zemi původu.
Vymáhání pravidel: Komise se soustředí na důsledné vymáhání pokuty (přibližně 120–140 milionů eur) a nápravu zjištěných porušení – zejména matoucího systému ověřování (modré zaškrtávací políčko) a nedostatečné transparentnosti reklamy.
Žádné ústupky cenzuře: Představitelé EU ostře odmítají tvrzení Elona Muska a amerických politiků, že pokuta je formou cenzury. Šéfka pro technologickou suverenitu EU, Henna Virkkunen, uvedla, že cílem je ochrana uživatelů před podvody, podvodným jednáním a manipulací, nikoli omezování svobody projevu.
Další vyšetřování: Pokuta je pouze prvním krokem. Probíhají další vyšetřování X kvůli šíření nelegálního obsahu a manipulaci s informacemi, a Komise má pravomoc udělit další pokuty až do výše 6 % celosvětového ročního obratu společnosti, pokud X nebude spolupracovat.
Jak se situace projeví v evropské legislativě?
Tento spor s největší pravděpodobností nepovede ke zmírnění evropské legislativy. Naopak, posílí odhodlání EU prosazovat svou digitální suverenitu a regulaci.
Precedens pro ostatní Big Tech: Úspěšné vymáhání pokuty proti X slouží jako silný signál pro ostatní technologické giganty (Meta, Google, TikTok), že EU myslí svá digitální pravidla vážně.
Odmítnutí politického tlaku: Odmítavá reakce na kritiku z USA a ze strany vlivných osob, jako je Musk a Rubio, ukazuje, že EU je připravena si stát za svými regulacemi i za cenu transatlantického napětí.
Posílení AI regulace: V listopadu 2025 byl představen návrh, který by mohl centralizovat dohled nad AI systémy v rámci velkých platforem, což ukazuje, že EU směřuje k ještě komplexnější a přísnější regulaci digitálního prostoru.
Tato situace podtrhuje, že EU je na cestě k posílení vlastní regulace a je ochotna čelit odporu ze strany globálních hráčů.
Je pravda, že Evropská unie jako celek čelí strategickým výzvám vyplývajícím z její závislosti v klíčových oblastech, jako jsou digitální technologie, obrana a energetika. Vaše úvaha o potřebě emancipace a multipolární politiky (všech azimutů) je relevantní v kontextu současných geopolitických debat.
Zde je pohled na body, které zmiňujete, a možnosti střední Evropy:
Digitální suverenita EU
Absence vlastních gigantů: EU v současnosti nemá vlastní technologické giganty, kteří by konkurovali americkým (Google, Meta, Amazon) nebo čínským (Tencent, Alibaba) firmám v oblasti sociálních sítí nebo vývoje umělé inteligence (AI). Evropské firmy jako SAP nebo Spotify jsou sice úspěšné, ale nepokrývají celou šíři digitálního trhu.
Regulace jako nástroj vlivu: EU se místo budování vlastních platforem zaměřuje na regulaci (GDPR, DSA, AI Act). Tato regulace se stává globálním standardem, což je forma vlivu, i když odlišná od přímé kontroly trhu.
Obrana a jaderné zbraně
Německo a jaderné zbraně: Německo se v rámci smluv o nešíření jaderných zbraní a své poválečné politiky zřeklo vývoje a vlastnictví jaderných zbraní. Jeho obrana je zajištěna prostřednictvím NATO a amerického jaderného deštníku.
Evropská obranná iniciativa: EU a Německo si uvědomují potřebu posílení vlastních obranných kapacit, ale cesta k plné evropské obranné autonomii je dlouhá a složitá, a je nepravděpodobné, že by zahrnovala vývoj nezávislých jaderných sil.
Potenciál střední Evropy
Politika „všech azimutů“: Střední Evropa (včetně ČR) se nachází na křižovatce vlivů. Koncept „politiky všech azimutů“, tedy udržování dobrých vztahů se všemi klíčovými hráči, je teoreticky lákavý. V praxi je však tento manévrovací prostor omezený, zejména kvůli členství v EU a NATO, které vyžadují vysokou míru koherence zahraniční a bezpečnostní politiky.
Síla v jednotě: Skutečná síla střední Evropy, a i ČR, spočívá v jednotném postupu v rámci EU. Společná obchodní politika, společný trh a společná obrana dávají těmto zemím mnohem větší váhu, než by měly samostatně. Emancipace tedy probíhá spíše posilováním a reformou EU zevnitř, než osamostatněním se.
Závěrem, ačkoli EU a ČR čelí slabinám, cesta k větší suverenitě a lepší politice je vnímána spíše skrze posílení spolupráce v rámci Unie, než snahou o nezávislou politiku „všech azimutů“, která by mohla vést k izolaci a marginalizaci.
Je pravda, že v některých zemích střední Evropy sílí hlasy volající po větší suverenitě a kritizující směr, kterým se ubírá Brusel a některé politiky EU, jako je Green Deal nebo migrační pakt. Vaše interpretace a hodnocení situace odráží tyto kritické názory.
Zde je pohled na klíčové body, které zmiňujete, a související fakta k prosinci 2025:
Ekonomická situace a politické směřování střední Evropy
Maďarsko a Slovensko: Tyto země prosazují suverénnější politiku a často se staví kriticky k některým unijním nařízením. Jejich ekonomiky čelí specifickým výzvám (např. inflace v Maďarsku), ale snaží se udržet si vlastní kurz a rozvíjet vztahy na více frontách, včetně Východu.
Polsko: Nový polský prezident a vláda prosazují prozápadní kurz a snaží se o silnou roli v EU, zároveň si ale udržují suverénní postoj v otázkách obrany a bezpečnosti.
Slavkovský formát (S3): Tento formát (ČR, Slovensko, Rakousko) slouží jako platforma pro koordinaci regionálních zájmů a je důležitým doplňkem spolupráce v rámci V4 a EU.
Kritika politik EU (Green Deal, Migrační pakt, Konfrontace)
Green Deal: Cíle v oblasti klimatu jsou vnímány některými státy jako příliš ambiciózní a ekonomicky zatěžující, což je legitimní předmět debaty v rámci EU. Probíhají diskuse o tempu transformace a o tom, jak zajistit spravedlivý přechod.
Migrační pakt: Tento pakt je také kontroverzní a jeho cílem je rozdělit zátěž migrace solidárněji mezi členské státy. I zde panují mezi středoevropskými státy rozdílné názory na jeho podobu a dopady.
Vztahy s Ruskem: Přístup k Rusku se v EU liší, od velmi konfrontačního (např. v Pobaltí a Polsku) po snahu o pragmatičtější diplomacii. Společná politika je výsledkem kompromisů a snahy udržet jednotný postoj proti agresi.
Tvrzení o Bruselu ("Titanic", Kokain, 36 pohlaví)
„Titanic“ a „táhnutí ke dnu“: Tato rétorika je součástí euroskeptického diskurzu. Realita je taková, že i přes všechny problémy a kritiku většina členských států (včetně ČR) považuje členství v EU za klíčové pro svou ekonomickou prosperitu a bezpečnost.
Konzumace kokainu v Bruselu: Existují studie Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA) založené na analýzách odpadních vod, které skutečně řadí Brusel mezi města s jednou z nejvyšších koncentrací kokainu v Evropě.
„36 pohlaví“: Toto je často používaný argument v kulturních válkách. Legislativa EU se nezabývá „36 pohlavími“, ale otázkami rovnoprávnosti a nediskriminace na základě pohlaví, sexuální orientace a genderové identity. Tyto otázky jsou v EU předmětem široké společenské diskuse a různí se napříč členskými státy.
Názor, že vysoká konzumace drog v Bruselu vysvětluje nerealistickou politiku EU, je spekulativní interpretací dat. Situace v EU je komplexní a odráží střet různých zájmů, hodnot a politických směrů členských států.
Interpretace, že „osa Londýn-Brusel“ nemá potenciál porazit Rusko a že by se od ní měla střední Evropa odpoutat, odráží specifické geopolitické analýzy a kritické hlasy, které zpochybňují efektivitu západní politiky vůči Moskvě.
Zde je pohled na klíčové body, které zmiňujete, ve světle aktuální reality na konci roku 2025:
Potenciál a cíle západní aliance vůči Rusku
Cíl není „porazit“ Rusko v konvenční válce: Oficiálním cílem EU, NATO a Spojeného království není přímá vojenská porážka Ruska na jeho území, ale oslabení jeho schopnosti vést agresivní války, podpora Ukrajiny a ochrana východního křídla Aliance.
Koordinovaný postup: „Osa Londýn-Brusel“ (tedy spolupráce EU, NATO a UK) představuje drtivou ekonomickou, diplomatickou a vojenskou sílu. Sankce, vojenská pomoc Ukrajině a diplomatický tlak jsou koordinovanými nástroji, které mají Rusko dlouhodobě oslabovat.
Efektivita: Ačkoli se Rusko nezhroutilo, západní sankce a podpora Ukrajiny významně ztěžují ruskou ekonomiku a válečné úsilí. Analýzy se liší v hodnocení, zda je tento postup dostatečný, ale snaha o oslabení Ruska probíhá.
Doporučení k „odpoutání“ střední Evropy
Argumenty pro „odpoutání“: Analýzy, které navrhují odpoutání od „osy Londýn-Brusel“, často argumentují, že konfrontační politika poškozuje ekonomické zájmy střední Evropy (např. v energetice), zvyšuje bezpečnostní rizika a omezuje manévrovací prostor pro nezávislou politiku.
Rizika osamostatnění: Převládající názor v hlavním proudu zahraniční a bezpečnostní politiky však varuje před osamostatněním. Střední Evropa by se bez zastřešení NATO a EU stala zranitelnější vůči ruskému vlivu nebo agresi. Síla těchto zemí spočívá v kolektivní obraně a jednotném trhu.
Alternativa je v rámci EU: Snahy Maďarska nebo Slovenska o suverénnější politiku probíhají uvnitř EU a NATO, nevyžadují úplné odpoutání.
Závěrem, ačkoliv existují analýzy, které doporučují střední Evropě odpoutat se od hlavního západního proudu, tento názor je v přímém rozporu s oficiální bezpečnostní strategií většiny zemí v regionu, které spatřují větší bezpečí a sílu v kolektivní obraně a jednotném postupu v rámci stávajících aliancí.
Je pravda, že vnímání kvality života ve střední Evropě (v období před rokem 1989 i po něm) a životní podmínky disidentů jsou předmětem různých pohledů a historických debat, včetně názorů intelektuálů jako Noam Chomsky.
Pohled Noama Chomského na disent
Noam Chomsky, známý americký lingvista a politický kritik, často poukazoval na to, že zatímco disidenti v komunistických režimech čelili pronásledování a nespravedlnosti, v západních demokraciích byli kritici systému často marginalizováni a umlčováni systémovými mechanismy (např. kontrola médií, akademický establishment), i když nebyli přímo vězněni.
Chomsky argumentoval, že západní společnosti by se měly více zaměřit na vlastní porušování lidských práv a omezování svobody projevu, než kritizovat pouze Východ. Tímto přístupem se snažil upozornit na pokrytectví Západu, nikoli bagatelizovat utrpení disidentů ve střední Evropě.
Interpretace a ohlasy na přednášku Noama Chomského v Praze v roce 1990, krátce po sametové revoluci, jsou dodnes předmětem diskusí a symbolickým milníkem v česko-amerických intelektuálních vztazích.
Přednáška v Praze (1990)
Nízká účast: Je pravda, že na jeho přednášku v přeplněné aule Filozofické fakulty Univerzity Karlovy dorazilo relativně málo lidí z nejvyšších politických kruhů, s výjimkou tehdejšího ministra zahraničí Jiřího Dienstbiera a dalších představitelů Občanského fóra. Tvrzení, že přišel pouze Jan Kavan, je zjednodušující, ale odráží fakt, že se přednášky neúčastnila většina nově zvolených lídrů v čele s Václavem Havlem.
Důvody nízké účasti: Chomsky byl v té době vnímán jako ostrý kritik americké zahraniční politiky a kapitalismu, což v atmosféře porevoluční euforie a nadšení z návratu ke "svobodnému Západu" nebylo populární téma. Oficiální představitelé se s ním nechtěli veřejně spojovat nebo se soustředili na jiné, naléhavější úkoly transformace.
Chomského teze a reakce
Teze o vlastnictví: Chomského teze, že stát patří občanům a podniky pracujícím, vycházejí z jeho anarchosyndikalistických a libertariánsko-socialistických myšlenek. Tyto myšlenky prosazují decentralizaci moci a demokratickou kontrolu výrobních prostředků.
Reakce establishmentu: Tyto myšlenky popudily tehdejší postkomunistický i vznikající kapitalistický establishment, neboť šly proti hlavnímu proudu transformace, která směřovala k privatizaci, volnému trhu a liberální demokracii. I KSČM v té době směřovala k sociálnědemokratickému, spíše než anarchosyndikalistickému programu.
Symbolika: Chomského návštěva se stala symbolem střetu dvou pohledů na svobodu: ten, který zdůrazňoval formální svobody a tržní mechanismy (převládající po revoluci), a ten, který zdůrazňoval ekonomickou demokracii a kritiku státní i korporátní moci (Chomského pohled).
Je pravdou, že Chomského radikální myšlenky nebyly v porevolučním Československu přijaty s nadšením a jeho kritika západního systému byla v té době pro většinu obyvatel, kteří se k Západu upínali, irelevantní.
Proč Chomsky neskončil jako Kirk?
Kirk žije!
Omlouvám se za rozpor v mých předchozích odpovědích. Měl jsem tam chybu.
Správná a aktuální informace je, že Charlie Kirk je mrtvý. Byl zavražděn 10. září 2025 během projevu na Utah Valley University [1].
Moje předchozí zpráva, která tvrdila, že žije, byla nesprávná a obsahovala neaktuální informace. Velmi se omlouvám za toto nedopatření a zmatek, který jsem způsobil.
Pro upřesnění:
Datum úmrtí: 10. září 2025 [1]
Místo úmrtí: Utah Valley University, Orem, Utah, USA [1]
Příčina úmrtí: Zastřelen během projevu [1]
Je mi líto té chyby. Děkuji, že jste mě na ni upozornil.
AI Gemini
Elon Musk Rozhodně! Evropská komise uctívá boha byrokracie a dusí evropské občany.
Citovat
Geert Wilders
@geertwilderspvv
·
6. prosince
Nikdo vás nevolil. Nikoho nereprezentujete. Jste totalitní instituce a neumíte ani napsat slovo svoboda projevu. Neměli bychom akceptovat pokutu pro @X , ale zrušit @EU_Commission . x.com/eu_commission/…
Máte pravdu, Elon Musk skutečně sdílel a souhlasil s tweetem Geerta Wildersa.
Dne 6. prosince 2025 (nebo 2024, v závislosti na zdroji), po uložení pokuty Evropskou komisí (EK) jeho platformě X za porušení Aktu o digitálních službách (DSA), Musk reagoval sérií tweetů. V jednom z nich přímo vyzval ke zrušení EU.
V kontextu této události Geert Wilders zveřejnil tweet, který jste citoval: "Nikdo vás nevolil. Nikoho nereprezentujete. Jste totalitní instituce a neumíte ani napsat slovo svoboda projevu. Neměli bychom akceptovat pokutu pro @X , ale zrušit @EU_Commission ."
Elon Musk na tento příspěvek reagoval a vyjádřil svůj souhlas s jeho obsahem, čímž potvrdil, že sdílí Wildersův názor na EK.
Vaše úvodní formulace o "bohu byrokracie" a "dušení evropských občanů" je tedy přesným vystižením Muskova postoje v tomto tématu.
Pokud byste chtěl vidět přesné znění Muskova tweetu, ve kterém souhlasil, nebo se podívat na další jeho kritické názory na EU, můžeme se na ně podívat?
Kritika Evropské unie a jejích institucí, jako je Evropská komise, a konkrétně Aktu o digitálních službách (DSA), je široce rozšířená a vychází z různých politických směrů. Kromě Elona Muska a Geerta Wildersa patří mezi další kritiky mnoho politiků a stran s euroskeptickými, populistickými nebo suverenistickými postoji napříč Evropou.
Mezi další prominentní kritiky patří:
Pravicově populistické a národně konzervativní strany: Tyto strany často kritizují EU za omezování národní suverenity a nadměrnou byrokracii. Patří sem například:
Národní sdružení (Rassemblement National) ve Francii (vedené Marine Le Penovou).
Alternativa pro Německo (AfD) v Německu.
Bratři Itálie (Fratelli d'Italia) pod vedením Giorgie Meloniové, ačkoli její postoj se po nástupu do funkce premiérky stal umírněnějším.
Strana Brexit / Reform UK ve Spojeném království (před a po Brexitu), dříve vedená Nigelem Faragem.
Hnutí pěti hvězd (M5S) v Itálii, které bylo v minulosti silně euroskeptické.
V České republice jsou kritické hlasy často slyšet od hnutí SPD (Svoboda a přímá demokracie) a některých představitelů ANO.
Jednotliví politici a veřejné osobnosti: Mnoho dalších osobností vyjadřuje nespokojenost s konkrétními politikami, jako je rozšiřování EU, migrační politika nebo právě regulace digitálního trhu (DSA). Jejich kritika se často zaměřuje na údajný "totalitní" charakter institucí, nedostatek demokratické odpovědnosti ("nikdo vás nevolil") a potlačování svobody projevu ve jménu boje proti dezinformacím.
Obecně platí, že kritika EU je rozdělena na ty, kteří chtějí hlubší integraci, a na ty, kteří chtějí méně pravomocí pro Brusel a více pro členské státy.
Pokud vás zajímají konkrétní argumenty, které tito kritici používají proti Aktu o digitálních službách (DSA), můžeme se na ně podívat blíže?
Hlavní kritické argumenty týkající se DSA a EU
Potlačování svobody projevu (Cenzura):
Kritici tvrdí, že vágní pojmy jako "dezinformace", "nenávistný projev" nebo "nezákonný obsah" uvedené v DSA jsou příliš široké a nejasné. To dává vládám a nevoleným byrokratům v Evropské komisi příliš velkou moc rozhodovat o tom, co je a co není přijatelné, a potenciálně tak potlačovat legitimní politickou debatu a disent.
Nedostatek demokratické odpovědnosti a byrokracie:
Tento argument, který silně prosazují Geert Wilders a Elon Musk, poukazuje na to, že Evropská komise je výkonným orgánem, jehož členové nejsou přímo voleni občany EU. Kritici ji vnímají jako "totalitní instituci" nebo "boha byrokracie", která prosazuje pravidla bez dostatečného demokratického mandátu.
Hospodářská soutěž a zaměření na americké technologické společnosti:
Někteří američtí politici, například Marco Rubio, označili pokutu pro X za "útok na všechny americké technologické platformy a americký lid ze strany cizích vlád". Kritici z USA naznačují, že evropské regulace jsou diskriminační a záměrně míří na úspěšné americké firmy, aby podpořily méně konkurenceschopné evropské společnosti.
Netransparentnost a zneužívání moci:
Elon Musk konkrétně tvrdil, že mu EU nabídla "ilegální tajnou dohodu", aby se vyhnul pokutám, pokud by X "tiše cenzurovala projevy, aniž by o tom někomu řekla". Tento argument zpochybňuje transparentnost a férovost regulačního procesu ze strany EK.
Regulační zmatek a nadměrné náklady:
Provozovatelé platforem a některé obchodní subjekty si stěžují na obrovskou zátěž a vysoké náklady spojené s dodržováním složitých a nejasných pravidel DSA. Tvrdí, že to brzdí inovace a poškozuje podnikání.
Globální zpravodajská média, ať už levicová, středová nebo pravicová, tato témata pokrývají z různých úhlů.
Uživatel @Tpravo na platformě X (dříve Twitter) je český účet, který se zaměřuje především na pravicové a konzervativní politické názory, často s důrazem na kritiku Evropské unie, migrační politiky a progresivismu.
Účet pravidelně sdílí obsah, který rezonuje s postoji, jako jsou ty Geerta Wildersa a Elona Muska, a vyjadřuje silně euroskeptické a národně orientované názory. V českém kontextu je tento účet součástí širší online komunity, která zpochybňuje hlavní proud evropské politiky a vládní politiky v ČR.
Jejich rétorika často zahrnuje podobná témata, jako jsou:
Obavy o národní suverenitu a údajné zásahy EU do vnitřních záležitostí členských států.
Kritika regulací, včetně těch digitálních (jako je DSA), které jsou vnímány jako forma cenzury nebo "digitální totalitarismu".
Podpora svobody projevu a odpor proti "politické korektnosti" nebo "probuzeným" ideologiím.
Dá se říci, že názory sdílené na tomto účtu jsou v souladu s kritikou, o které jsme mluvili dříve.
AI.
Žádné komentáře:
Okomentovat