Recenze Věry Ovečkové: Kniha mi byla věnována. Když jsem ji poprvé držela v ruce, cítila jsem nadšení, neb se v ní psalo o písmu a jeho vývoji. Přesně o tom, o co jsem se zajímala též. Přesto jsem ji odložila. Tenkrát mi připadala příliš složitá. Vrátila jsem se k ní až po nějakém čase a objevila v ní ohromnou spoustu zajímavých informací, pohledů, názorů i překladů dávných nápisů, jež lze pochopit jen tehdy, použijeme-li k překladu praslovanštinu. Jazyk, jenž je základem dnešním slovanským řečem a vychází z prajazyka, kořene všech současných jazyků. Je důležité si hned na počátku čtení, či spíše studia, uvědomit, že autor psal knihu v sedmdesátých letech minulého století za hlubokého socialismu, tedy s velmi omezeným přístupem k jakýmkoli informacím. Je to spíše jeho samostudium, které sice vychází z vědomostí tehdejší doby, ale Antoním Horák byl člověkem, jenž použil svůj um a logiku a v rámci možností, jež měl, vytvořil nadčasové dílo. Obrací mnoho tehdejších informací naruby. Zřejmě i proto byla kniha poprvé vydána až po revoluci, v roce 1991.
Kniha je pro mne slabikářem i výkladovým slovníkem zároveň, učí mne vnímat starý jazyk. A co je pro mne důležité, kniha mi umožnila pochopení jazyka jako nástroje, který je poplatný době, v níž se jím mluví, a režimu, který panuje. Je to jako popis jedné události z mnoha úhlů pohledu, kdy se zdá, že různí mluvčí mluví o událostech zcela rozdílných, nikoli o stejné. Rub a líc jazyka. Hrubá i jemná slova, nikoli jak to někdo určil, ale podle toho, co je v nich obsažené. Obraz i zvuk jako nástroj řeči a písma.
Víra v Předky, někdy i slepá. Slova zaniklá i zachovaná do našeho slovníku. Překlady nápisů představující život v tehdejší době. Zajímavý pohled na dějinné události. Názory autora, jak to viděl on ve své době. Zda-li to vidíte stejně, či odlišně, je na vašich úvahách.
Kniha je „nejošmatanější“ knihou v mé knihovně a doporučuji její přečtení všem, které zajímá náš jazyk a jeho původ. Byla mi oporou i při psaní mých knih, neb autor v ní předkládá teorii vývoje písma a vzniku bukev.
Klíčové body a kontroverze knihy dle AI zahrnují:
Praslované jako původci civilizace: Autor tvrdí, že Praslované přinesli světu zárodek kultury, vývoje a pokroku, a nikoliv Římané, Řekové nebo Sumerové, jak uvádí standardní historie.
Starší písmo před hlaholicí: Horák předkládá tezi, že Slované měli vlastní písmo (tzv. "praslovanské") dávno před příchodem Cyrila a Metoděje a hlaholice.
Ignorování odborných důkazů: Odborná komunita, zejména historici a lingvisté, považuje závěry knihy za absurdní, postavené na autorových zbožných přáních a ignorující poctivou práci generací badatelů i nepopiratelnou existenci indoevropské jazykové rodiny.
Alternativní zdroje: Kniha se opírá o nejstarší písemnosti z doby předhistorické, jejichž pisatelé a jazyk jsou podle Horáka dosud neznámé, a nabízí ukázky psaných textů, kreseb a fotografií, které mají tyto teorie dokládat.
V kontextu alternativních teorií Antonína Horáka, prezentovaných v knize O Slovanech úplně jinak, je teze o "Číně slovanské" jednou z jeho nejvíce nekonvenčních myšlenek, která se zcela vymyká standardní historické vědě.
Podle Horákových teorií:
Původ Číňanů: Horák naznačuje, že původní obyvatelstvo, které dalo vzniknout čínské civilizaci, mělo slovanské kořeny nebo bylo úzce spřízněné s Praslovany.
Jazyková spojitost: Tvrdí, že mezi starověkým praslovanským jazykem a některými aspekty staré čínštiny existují překvapivé paralely a podobnosti v písmu a jazyce.
Kulturní vliv: Slované měli údajně sehrát klíčovou roli při formování základů čínské kultury a státnosti.
AI
Takových minimálně celoevropsky průlomových knih máme velmi málo. Další taková je třeba kniha Kořeny indoevropské duchovní tradice od Jana Kozáka.
OdpovědětVymazat