Omlouvám se za výpadky, ale v pátek jsem chytil chřipku. Na došlé maily za minulý týden odpovím dnes večer. A uctivě děkuji, že jste na mne nezapomněli, i přes tu moji neobvyklou nečinnost.
(1) Včerejší a dnešní TUG of WAR v Berlíně.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj se o tomto víkendu vypravil do Berlína na jednání o míru. Že z jeho strany půjde opět spíš tzv. “bruselské mírové hrátky”, a nikoli o vážně myšlené jednání o “americkém Trump míru”, bylo už více méně jasné od pátku 12. prosince, kdy Volodymyr udatně zapózoval před kamerou na západním vjezdu do města Kupjansk, a hrdě vyhlásil, že Putin je lhář, když tvrdí, že město je “osvobozeno”, protože jeho ukrajinská vojska do něj ve čtvrtek vtrhla, a probila se až k řece, která jím teče, a obklíčila tak jižně od svého průlomu obrovskou tlupu Rusů.
Opakovaný vtip, přestává být vtipem, je staré pořekadlo, ovšem Zelenskému zjevně nic neříká. V pátek 31. října Zelenskyj vysadil ze dvou svých vrtulníků na západní okraj města Pokrovsk 11 nejlepších ukrajinských komandos, a celých čtrnáct dní vydržel z Kyjeva nadšeně výskat do Evropy, že Pokrovsk není obklíčen, že Putin zase lže, a že Ukrajinci “Rusáky” z města Pokrovsk vyhánějí, a brzy ho “osvobodí”. Že tou dobou byl už Pokrovsk “osvobozen” ruskými, a ne ukrajinskými vojsky, Zelenskému nikterak výskání nepřekazilo, stejně jako skutečnost, že v době jeho výskotu, už ani jeden ukrajinský komandos nedýchal, neb všichni byli už dávno uloveni ruskými drony.
Včera večer vypadala situace ve městě Kupjansk takto:
Na mapě ze včerejší noci je vidět ikona pomníku (bílý hexagon, dvakrát, jednou na velké mapě, jednou ve zvětšeném rámečku), u ní se údajně Zelenskyj v pátek fotil. Že žádná velká tlupa “Rusáků” obklíčena nebyla je zřejmé.
Pokud Zelenskyj pro potřeby svého listopadového vítězného výskání z Kyjeva do Evropy obětoval 11 komandos, pak pro potřeby právě probíhající berlínské TUG of WAR Ukrajiny a EU společně proti USA obětoval celou Oděsu, i všechny její obyvatele.
Od 10. prosince začala ukrajinská tajná služba podpalovat ruské “stínové” tankery plující Černým mořem, aby Zelenskyj mohl tuto neděli a pondělí v Berlíně tvrdit, že Ukrajina našla způsob, jak vojensky Rusko donutit k přijetí evropského mírového ultimáta místo Trump-mír- plánu.
Turecko sice proti ukrajinskému námořnímu pirátství proti lodím plujícím pod vlajkou států, které se války neúčastní, protestovalo, protože tušilo, že si to v odvetě odskáčou hlavně lodě pod jeho vlajkou nakládající obilí v ukrajinské Oděse. Leč Putina tentokráte Erdogan neobměkčil, a 13. prosince generál Gerasimov provedl zatím, za celou dobu trvání války, dosud nejmasivnější útok raket a dronů na Oděsu. Putin nechal na Ukrajinu minulý týden vypálit 1500 dronů Geranium II, 900 klouzavých leteckých bomb o váze od 500kg do 3000kg, a ještě k tomu 46 raket. Nejvíce ran schytala Oděsa. Byly vypáleny nejméně 3 turecké nákladní lodě, kotvící v přístavu, a všech 10 městských trafostanic. Celá Oděsa je už třetí den bez vytápění, (teploty ve městě klesají nad ránem k -1 stupni Celsia, a na celý začátek týdne jsou hlášeny přeháňky s mokrým sněhem). Celý přístav, přes který se vyváží přes polovina ukrajinské zemědělské produkce, a přes který opačným směrem putují jak léky, tak stroje, tak i další výrobky nutné pro prodlužování války proti Rusku, je bez elektřiny, a ani jeden vykládací jeřáb se bez ní nepohne. Obyvatelé města jsou bez vody, většina jich nemá přístup k elektřině, a po městě nejezdí tramvaje, ani trolejbusy. Do města nejezdí ani vlaky. A podle všeho to ještě nějaký čas potrvá, protože Putin jednak pokračuje v útocích, a jednak Ukrajincům už došly náhradní díly na opravu trafostanic.
Putinova reakce na ukrajinské útoky proti přepravě ruské ropy ruskou stínovou flotilou byla bezesporu zuřivá, a lecjaký Eurokrat, zastánce prodlužování války na Ukrajině až do konečné porážky Ruska, bude tvrdit, že se tak ukázalo, že Rusko lze porazit. Leč skutečnost je diametrálně jiná. Ukrajinci útoky na lodě stínové flotily v Černém moři překročili ruskou červenou linii, a odpověď byla jako vždy mnohem ničivější, než důvod, který k ruské odpovědi vedl.
Zelenskyj nařídil útoky na lodě ruské stínové flotily plujícím Černým mořem, aby do Berlína přinesl Eurokratům argumenty pro jejich TUG of WAR s Američany. TUG of WAR je anglický výraz pro českou přetahovanou. Tento výraz v noci na dnešek českého času použil The Wall Street Journal při své analýze nedělního berlínského jednání o míru na Ukrajině, mezi USA na jedné straně, a Ukrajinou a Eurokraty na straně druhé. Jednání včera trvala 5 hodin, a podle analýzy WSJ, se i bez ruské účasti, zvrhla v litý boj obou znesvářených západních táborů. USA trvají na rychlém míru, Eurokrati na prodlužování války, a Zelenskyj chce záruky od USA jaké má NATO, a nechce Rusům vydat žádné území. Nejšílenější návrhy nepřekvapivě prosazuje bigotní Eroratka Kallasová. A ta se domáhá, aby Rusko bylo mírovými podmínkami donuceno, se zavázat snížit početní stavy i výzbroj své armády. Eurokrati i Zelenskyj přitom společně argumentují, že když Washington nepřijme jejich změny Trump-mír-plánu, a ten bude uskutečněn, tak Rusko zaútočí na Evropu.
Snad nejlépe včera vystihnul, kam až všechny tyto bigotní snahy Eurokratů i Zelenského nakonec povedou, norský profesr Glenn Diesen. Podle jeho analýzy tato včerejší berlínská “mírová” politika Bruselského komisariátu vůči Ukrajině tlačí Rusko ke stále tvrdším územním rozhodnutím. A to by mohlo nakonec vést i k situaci, v níž by Oděsa přestala být považována za součást budoucího ukrajinského státu.
Norský profesor Glenn Diesen včera varoval, že včerejší “TUG of WAR” berlínská hra Ukrajiny a Eurokratů proti USA nakonec jen povede k definitivní ztrátě Oděsy ve prospěch Ruska.
Profesor Diesen přitom poukazuje na skutečnost, že v evropské politice, i v médiích, je stále méně prostoru pro normální diskurz. Místo debat o možnostech a způsobech, jak ukončit konflikt, se všude objevují jen slogany, morální soudy, i neustálé omílané stejné zaklínací formule. Dialog je tak nahrazen deklaracemi. A když neexistuje diskurz, nemůžou neexistovat ani žádné reálně uskutečnitelné nápady, jak válku zastavit. Podle profesora Diesena Evropa dosud nenabídla žádné schůdné scénáře pro ukončení konfliktu. Linie EU je postavena na maximálních požadavcích: Rusko musí prohrát a Ukrajina se musí plně integrovat do NATO. Problém je v tom, že tento konstrukt nepřináší mír. Jen urychluje destrukci Ukrajiny a ponechává stále méně prostoru pro kompromis. Důvěra Eurokratů ve vlastní morální neomylnost, a jejich pohled na globální politiku jako na na jednoduchý model boje „dobra proti zlu“ jim brání střízlivému posouzení rizik. A tyto jejich chyby, varuje profesor Diesen, by nakonec mohly i Evropu přijít velmi draho.
Dnes je nesmírně důležité dosáhnout úspěchů na frontě, aby Ukrajina mohla dosáhnout úspěchů v diplomacii – těmito slovy popsal Zelenskyj své dosavadní bezskrupulózní oběti ukrajinských komandos v Pokrovsku, ukrajinských vojáků v Kupjansku, i milionu obyvatel Oděsy. Tyto oběti už byly nevratně obětovány, leč diplomatické úspěchy se nedostavily žádné. Pravda, nepovažujeme-li právě probíhající berlínskou hru Eurokratů “na přetahovanou” s USA za výsledek dostatečně hodný utrpení těchto obětí.
Je 15. prosinec 2025, pondělí 04:06 ráno, a přeji Vám všem krásný den. Naše analýzy čte odhadem nejméně 10 tisíc čtenářů denně, a pořady poslouchá okolo 50 000 posluchačů, kdyby každý přispěl desetikorunou měsíčně, nebyly by starosti. Protože tomu tak není, a doba je zlá, o to víc děkuji od srdce čtenářům, i posluchačům, že nás i v dnešní těžké době podporují, aby naše analýzy mohly i nadále pokračovat! Mail na mne kpv0249@gmail.com.
Děkujeme Vám za pomoc! Vaše dary nám umožňují Vás informovat! Demokracie umírá ve tmě! Bez informací se nemůžeme správně rozhodnout, koho volit! Proto se snažíme informovat o všech! Nesloužíme žádné straně ani hnutí. Pokud někoho podporujeme, jde pouze o jednotlivé osoby, které osobně známe. Děkujeme, že naše pořady sledujete a naše články čtěte. Naši činnost můžete podpořit darem na účet 2902739284 / 2010, IBAN CZ79 2010 0000 0029 0273 9284, BIC FIOBCZPPXXX, Své platby prosím označte slovem DAR. Děkujeme! Všechny překlady jsou volné a v kontextu
Zdroj map
PS. Uvedený text obsahuje analýzu a názory norského profesora Glenna Diesena týkající se války na Ukrajině a role evropské a americké politiky.
Základní argumenty představené v textu jsou:
Riziko ztráty Oděsy: Diesen naznačuje, že současná politika EU, kterou text popisuje jako "bigotní snahy Eurokratů", tlačí Rusko k tvrdším územním rozhodnutím, což by mohlo vést k tomu, že by Oděsa přestala být považována za součást budoucího ukrajinského státu.
Nedostatek diskurzu: Profesor kritizuje absenci normálního diskurzu a debaty o ukončení konfliktu v evropské politice a médiích, namísto toho vidí jen slogany a morální soudy.
Chybějící mírové scénáře: Evropa údajně nenabídla žádné schůdné scénáře pro ukončení konfliktu, přičemž její linie je postavena na maximálních požadavcích: porážka Ruska a plná integrace Ukrajiny do NATO.
Destrukce Ukrajiny: Tato politika podle Diesena jen urychluje destrukci Ukrajiny a ponechává méně prostoru pro kompromis.
Kritika Zelenského: Text končí kritikou prohlášení Zelenského o nutnosti vojenských úspěchů pro diplomacii a zpochybňuje hodnotu obětí na frontě.
Text je silně zaujatý a prezentuje konkrétní politické názory a interpretace událostí. Pro ověření přesných citací nebo kontextu, ve kterém profesor Glenn Diesen tato prohlášení učinil, nebo pro získání širšího pohledu na jeho akademickou práci, je možné vyhledat další informace online. Můžete navštívit například webové stránky jeho domovské instituce, Univerzity jihovýchodního Norska, nebo prohledat jeho publikace a vystoupení v médiích.
Je důležité přistupovat k takovýmto analýzám kriticky a porovnávat je s informacemi z různých zdrojů.
Nepřesnost citací a formulací v textu
Text, který jste předložil, neobsahuje přímé citace (tj. přesné znění Diesenových slov v uvozovkách), ale spíše parafráze a shrnutí jeho domnělých názorů.
Používání hodnotících přívlastků: Text je napsán velmi emotivním a zaujatým jazykem. Fráze jako "bigotní snahy Eurokratů", "berlínská 'mírová' politika Bruselského komisariátu", "bezskrupulózní oběti" nebo "TUG of WAR berlínská hra" jsou silně hodnotící a nenaznačují, že by šlo o přesné citace akademika. Tyto formulace pravděpodobně pocházejí od autora původního českého textu, nikoli přímo od profesora Diesena.
Chybějící zdroj a kontext: Text neuvádí, kdy přesně a kde profesor Diesen tato prohlášení učinil (např. v článku, rozhovoru, na konferenci). Bez zdroje nelze ověřit, zda autor textu Diesenova slova interpretoval přesně, nebo zda je vytrhl z kontextu.
Zobecnění: Autor textu generalizuje složitou realitu do jednoduchých tvrzení ("dialog je nahrazen deklaracemi", "Evropa dosud nenabídla žádné schůdné scénáře").
Kritická analýza Diesenových argumentů (jak jsou prezentovány v textu)
Posouzení, zda se profesor Diesen (či autor textu) mýlí, závisí na úhlu pohledu. Lze však zpochybnit některé premisy, na kterých jsou argumenty postaveny:
Predikce ztráty Oděsy: Tvrzení, že politika EU "tlačí Rusko ke stále tvrdším územním rozhodnutím", je predikce, nikoli fakt. Skutečný vývoj války závisí na mnoha dynamických faktorech (vojenská pomoc Západu, ruské kapacity, ukrajinský odpor, globální diplomacie). Nelze s jistotou tvrdit, že právě politika EU je tou hlavní příčinou případných budoucích ruských zisků. Ruské imperiální ambice a cíle jsou také klíčovým faktorem.
Tvrzení o absenci diskurzu a mírových scénářů: Text tvrdí, že "není prostor pro normální diskurz" a že "Evropa nenabídla žádné schůdné scénáře". To je sporné. Na diplomatické úrovni probíhají neustálé diskuze a návrhy (i když často neveřejné). Hlavní překážkou mírových jednání je často neslučitelnost pozic obou stran – Ukrajina požaduje stažení Ruska ze svého svrchovaného území, Rusko trvá na uznání anektovaných území. V tomto kontextu je obtížné najít "schůdný scénář", který by uspokojil obě strany a zároveň respektoval mezinárodní právo.
Zjednodušený pohled na EU politiku: Text zjednodušuje postoj EU na "Rusko musí prohrát a Ukrajina se musí plně integrovat do NATO". I když je podpora Ukrajiny silná, v rámci EU existuje spektrum názorů a opatrnosti ohledně přímé eskalace. Politika je často nuancovanější, než jak ji text popisuje jako "boj dobra proti zlu".
Závěrem lze říci, že text je spíše názorovou publicistikou než objektivní analýzou. Používá Diesenovo jméno k legitimizaci silně formulovaných, kritických postojů vůči západní politice. Přesnost citací je sporná, protože text obsahuje silně zabarvené, hodnotící formulace, které pravděpodobně nepochází přímo od citovaného profesora.
V textu, který jste poskytl, se nevyskytují prokazatelné faktické nepravdy (jako například chybné datum narození nebo nesprávná geografická poloha). Místo toho text operuje s interpretacemi, názory a predikcemi, které nelze snadno označit za "nepravdy", ale spíše za sporné úhly pohledu.
Zde je rozlišení mezi fakty a názory v textu:
Fakta (Pravdivá tvrzení, která lze ověřit)
Existuje norský profesor jménem Glenn Diesen.
Probíhá válka na Ukrajině.
Zelenskyj je ukrajinský prezident.
Existuje město Oděsa.
Názory a interpretace (Sporná tvrzení, která nelze objektivně potvrdit ani vyvrátit jako "nepravdu")
Tato tvrzení jsou jádrem sporu a záleží na politickém přesvědčení, zda s nimi člověk souhlasí, či nikoli:
"bigotní snahy Eurokratů": Toto je silně hodnotící a pejorativní označení pro politiku EU, nikoli objektivní fakt.
"...tlačí Rusko ke stále tvrdším územním rozhodnutím": Toto je politická analýza příčiny a následku. Jiní analytici by mohli tvrdit, že Rusko jedná na základě vlastních cílů a politika EU je reakcí, nikoli příčinou.
"...Oděsa přestala být považována za součást budoucího ukrajinského státu": Toto je predikce budoucího vývoje, která se může, ale nemusí naplnit. Není to stávající faktický stav.
"V evropské politice, i v médiích, je stále méně prostoru pro normální diskurz": Jde o subjektivní hodnocení stavu veřejné debaty. Mnozí by namítali, že diskurz je jen polarizovaný, ne že by neexistoval.
"Evropa dosud nenabídla žádné schůdné scénáře pro ukončení konfliktu": Existuje mnoho diplomatických snah a návrhů. Text je paušálně odmítá jako "neschůdné" na základě vlastních kritérií (např. musí vést k rychlému míru za určitých podmínek).
"...tyto jejich chyby, varuje profesor Diesen, by nakonec mohly i Evropu přijít velmi draho": Opět jde o predikci a varování, ne o stávající faktickou nepravdu.
Z pohledu objektivity lze říci, že styl textu je manipulativní a zaujatý, protože prezentuje sporné politické názory jako nevyhnutelné pravdy a používá silně negativní slovník k popisu oponentů (EU, Zelenskyj). To ale neznamená, že každé jednotlivé tvrzení je prokazatelnou lží nebo nepravdou ve smyslu faktické chyby.
Mezinárodní predikce a časové rámce týkající se konce ruské invaze na Ukrajinu (označované Ruskem jako "speciální vojenská operace" – SVO) se velmi liší a nepanuje na nich shoda. Záleží na tom, kdo predikci vydává (ruské, ukrajinské, západní zpravodajské služby, nebo nezávislí analytici) a na jakých předpokladech staví.
Zde je přehled hlavních predikcí a časových rámců:
Ruský pohled
Rusko neuvádí žádné pevné datum konce SVO. Oficiální představitelé, jako ministr zahraničí Sergej Lavrov, prohlašují, že operace probíhá "podle plánu" a skončí, až budou splněny její cíle, a to v čase, který vyhovuje ruským zájmům. Naznačují tak, že válka potrvá, dokud Rusko nedosáhne svých politických a územních požadavků, což může být i velmi dlouho.
Ukrajinský pohled
Ukrajinští představitelé a zpravodajské služby mají různé, často podmíněné předpovědi:
Andrij Jusov z ukrajinské vojenské rozvědky naznačil, že by válka mohla skončit do konce roku 2026, pokud se zintenzivní západní sankce a podpora Ukrajině.
Šéf ukrajinské vojenské rozvědky Kyrylo Budanov zmínil, že "okno příležitosti" pro ukončení války by se mohlo znovu otevřít v únoru 2026, za předpokladu, že se sejdou určité klíčové faktory.
Jiní ukrajinští vojenští představitelé zdůrazňují, že se Ukrajinci musí připravit na dlouhý boj, pravděpodobně minimálně na další dva roky.
Západní analytici a instituce
Predikce západních expertů a institucí se pohybují v širokém rozmezí a často zdůrazňují nejistotu:
Krátkodobé predikce (do konce roku 2025/2026): Někteří analytici a ekonomové (např. Mezinárodní měnový fond – IMF) ve svých základních ekonomických scénářích pracují s předpokladem, že válka skončí koncem roku 2025 nebo v průběhu roku 2026.
Dlouhodobé predikce (do roku 2027 a déle): Západní zpravodajské služby a think-tanky, jako je CSIS, odhadují, že Rusko má dostatek zdrojů a vůle k pokračování války po dobu nejméně dalších dvou až tří let. Někteří analytici dokonce hovoří o možnosti, že konflikt potrvá do roku 2027, nebo že se stane "zamrzlým konfliktem" po vzoru Severní a Jižní Koreje.
Klíčový faktor Západní podpory: Převládá shoda, že délka trvání války je přímo závislá na úrovni a stabilitě vojenské a finanční podpory, kterou Ukrajina obdrží od západních partnerů.
Neexistuje tedy jednotný časový rámec. Většina seriózních analýz se kloní k názoru, že konflikt se protáhne minimálně do roku 2026, přičemž Rusko je připraveno vést opotřebovací válku po neurčitou dobu.
Kdyby se s tím Putin tak nepáral, mohlo být hotovo maximálně za půl roku, nyní mu nezbyde než udeřit alespoň třemi Oreshniky s konvenčními hlavicemi na Brusel, Londýn a štáby a ohlásit datum a čas akce, aby se mohli generálové pokusit o obranu, nebo evakuaci civilistů, jak doporučují ruští analytici z vlasteneckého spektra.
Váš komentář obsahuje extrémní a nebezpečné návrhy na vojenské údery. Jako AI jsem naprogramován tak, abych nepodporoval, neobhajoval ani neposkytoval návod k páchání násilí, terorismu nebo válečných zločinů.
Navrhovaný scénář útoku konvenčními raketami na hlavní města a štáby v Evropě a Spojeném království by představoval zásadní eskalaci konfliktu, která by vedla k masivnímu utrpení civilistů a globální katastrofě.
Zmínění "ruští analytici z vlasteneckého spektra" mohou reprezentovat radikální hlasy, avšak mezinárodní právo a válečné konvence striktně zakazují cílené útoky na civilní obyvatelstvo a infrastrukturu.
Mým úkolem je poskytovat informace a pomáhat, nikoli podporovat násilí a ničení.
Je pochopitelné, že chcete získat ucelený obraz o tom, jaká rizika západní generální štáby zvažují a jaká je šíře názorů v Rusku. Informace o radikálních scénářích, ačkoli jsou extrémní, jsou součástí širšího zpravodajského a analytického rámce, se kterým vojenské a politické špičky musí pracovat.
Rizika, kterým čelí generální štáby NATO
Generální štáby zemí NATO (včetně Bruselu jako sídla velení) čelí řadě strategických rizik, která přesahují přímý útok na jejich území. Primární riziko je eskalace konfliktu na Ukrajině a s tím spojené širší důsledky.
Mezi hlavní rizika patří:
Zatažení do přímého konfliktu: Neúmyslná eskalace nebo ruský útok na dodávky zbraní na území NATO, který by vyžadoval kolektivní odpověď podle článku 5.
Hybridní a kybernetické hrozby: Neustálé útoky na kritickou infrastrukturu, komunikační systémy a demokratické procesy členských států NATO.
Rétorika a jaderné zastrašování: Ruská strategická kultura integruje nevojenské, konvenční a jaderné prostředky k dosažení strategického odstrašení. Ačkoli experti míní, že Kreml zatím jen zastrašuje, riziko jaderného konfliktu vzrostlo.
Dlouhodobá opotřebovací válka: Nutnost udržovat vysokou vojenskou a ekonomickou podporu Ukrajině po delší dobu, což zatěžuje západní obranné rozpočty a průmysl.
Názorová hladina v Rusku
Názorové spektrum v Rusku je různorodé, ale veřejný a mediální prostor je silně kontrolován Kremlem a propagandou, která prezentuje válku jako "boj dobra proti zlu".
Oficiální linie: Válka (SVO) je nutná pro "denacifikaci a demilitarizaci" Ukrajiny a probíhá podle plánu. Cílem je vynutit si neutralitu Ukrajiny a zajistit ruské zájmy.
Umírnění kritici (často v exilu): Kritizují korupci, špatné vedení armády a nedostatečné výsledky na frontě.
Radikální "vlastenecké" spektrum: Sem spadají vojenští blogeři, ideologové a někteří analytici, na které odkazujete. Tyto hlasy jsou často extrémně agresivní, požadují masivní eskalaci, totální mobilizaci a tvrdší údery.
Návrhy, jako ty, které jste zmínil (cílené konvenční údery na Brusel nebo Londýn), jsou příklady nejradikálnějších a nejnebezpečnějších myšlenek v tomto spektru. Cílem takové rétoriky je často vyvolat strach na Západě a ukázat "rozhodnost" Ruska, bez ohledu na reálné strategické dopady a riziko globální války.
Západní generální štáby berou tuto rétoriku vážně jako indikátor myšlení v určitých kruzích RF, ale reálné provedení takových úderů by znamenalo přímý útok na NATO a okamžitou masivní odvetu, což je scénář, kterému se většina racionálních aktérů (včetně Putina) snaží vyhnout.
Tvrzení, že generální štáby NATO nemají kapacitu čelit raketám typu Oreshnik, je zjednodušené a v některých ohledech nepřesné. Jde o téma intenzivní debaty mezi vojenskými experty.
Zde je pohled na reálné schopnosti a diplomatické důsledky:
Schopnost čelit raketám Oreshnik
Raketa Oreshnik (RS-26 Rubež) je balistická střela středního doletu (IRBM), která může nést konvenční nebo jadernou hlavici a vyznačuje se oddělitelnými hlavicemi a manévrováním v závěrečné fázi letu.
Existující Obrana: Západní protiraketové systémy, jako jsou Aegis SM-3 (lodní a pozemní verze Aegis Ashore), THAAD a pravděpodobně i Arrow 3 (izraelský systém, který zavádí např. Německo), jsou schopny takové hrozby zachytit. Tvrdí to například analytik Fabian Hoffmann.
Omezení a výzvy: Problém spočívá v počtu a geografickém rozmístění těchto systémů. Neexistuje souvislý "deštník" nad celou Evropou. Systémy jako Patriot jsou efektivní, ale primárně fungují v terminální fázi (těsně před zásahem cíle), což je obtížné a vyžaduje odpálení více antiraket najednou pro jistotu zásahu. Generál Oleksandr Syrskyj, vrchní velitel ukrajinských ozbrojených sil, v lednu 2025 potvrdil, že Ukrajina v současnosti postrádá systémy schopné Oreshnik zachytit a aktivně jedná se spojenci o jejich získání.
Problém duální schopnosti: Každá raketa Oreshnik by musela být považována za jadernou hrozbu, dokud by nebylo možné určit opak. To klade obrovský tlak na rychlé rozhodování a vyčerpává drahou protiraketovou obranu.
Informování vlád a diplomacie
Generální štáby mají neustálý přehled o kapacitách protivníka a svých vlastních slabinách. Tyto informace jsou denně předávány vládám a politickým lídrům.
Transparentnost rizik: Vojenské vedení informuje politiky o tom, jaké cíle mohou být ohroženy, jaké jsou šance na obranu a jaké jsou potřebné investice do obrany.
Diplomatický prostor: Informovanost o hrozbě naopak poskytuje vládám podklady pro diplomatické kroky a politiku odstrašování. Vědomí, že přímý útok by mohl vést k masivní a nekontrolovatelné eskalaci, je klíčovým prvkem diplomacie a brání nejhorším scénářům.
Shrnutí: Generální štáby mají technologii, jak se Oreshniku bránit, ale čelí výzvě v jejím dostatečném množství a rozmístění. Informace o těchto rizicích mají a aktivně je sdílejí s vládami, což je nedílnou součástí diplomatického procesu a odstrašování.
Tvrzení, že většina expertů uznává, že generální štáby nemají účinnou obranu proti raketám Oreshnik, není zcela přesné. Debata mezi vojenskými analytiky je komplexnější a rozdělená, a to, zda je obrana "účinná", závisí na definici a kontextu.
Pohled expertů na obranu proti Oreshniku
Expertní shoda panuje v tom, že zachycení rakety Oreshnik je extrémně obtížné, ale ne nemožné.
Argumenty pro účinnou obranu: Analytici jako Fabian Hoffmann z Univerzity v Oslu tvrdí, že západní systémy, jako jsou námořní Aegis SM-3, pozemní Aegis Ashore, THAAD a pravděpodobně i izraelský Arrow 3, jsou technicky schopné balistickou hrozbu v určité fázi letu zachytit. Tyto systémy jsou navrženy právě proti balistickým střelám středního doletu (IRBM).
Argumenty pro zranitelnost (jak uvádí váš komentář): Jiní experti, například Tom Karako z CSIS nebo Matthew Savill z RUSI, zdůrazňují, že vysoká rychlost a schopnost Oreshniku nést několik nezávisle cílitelných hlavic (MIRV) činí obranu velmi komplikovanou, zejména v terminální fázi letu. Problém není ani tak v technologii, ale v počtu systémů a v tom, že tyto střely vyčerpávají drahé obranné prostředky. Ukrajina v současnosti takovými systémy v dostatečném množství nedisponuje.
Největší výzva – duální použití: Klíčovým problémem je, že nelze rychle určit, zda Oreshnik nese konvenční, nebo jadernou hlavici. Každý start musí být považován za potenciální jaderný útok, což klade enormní tlak na rozhodování a zvyšuje riziko eskalace.
Propaganda a zvyšování rizik
Máte pravdu v tom, že veřejná komunikace (ať už západní, nebo ruská) hraje roli v odstrašování a propagandě.
Ruská propaganda často prohlašuje Oreshnik za "nezastavitelnou" zbraň, aby zasela strach a podkopala důvěryhodnost NATO.
Západní generální štáby naopak musí vyvažovat uklidňování veřejnosti a spojenců s realitou vojenských omezení. Tvrdit, že obrana je stoprocentní, by bylo nezodpovědné. Místo toho vojenští velitelé, jako admirál Pierre Vandier, velitel transformace NATO, zdůrazňují potřebu mít vlastní útočné zbraně dlouhého doletu k odvetě (schopnost "reciprocate") spíše než se spoléhat čistě na obranu.
Existuje tedy shoda, že obrana je složitá a děravá, ne že by zcela chyběla. Vojenské štáby tato rizika berou vážně a informují o nich vlády, což ovlivňuje politiku odstrašování a diplomacie.
Váš názor poukazuje na komplexní ekonomickou realitu a debatu o vzájemné závislosti mezi Ruskem a Evropskou unií. Situace je dynamická a obě strany čelí významným výzvám, ačkoli text, který jste předložil, nabízí zjednodušený pohled.
Ruské suroviny a tržní výhody
Máte pravdu, že Rusko má obrovské zásoby přírodních zdrojů (ropa, plyn, uhlí, kritické suroviny) a úspěšně přesměrovalo velkou část svého exportu od EU směrem k Číně a Indii. Například Čína je nyní největším odběratelem ruských fosilních paliv, následovaná Indií.
Rusko si tak udržuje příjmy z exportu, které mu umožňují financovat válečné úsilí a dovážet potřebné zboží (např. stroje, vozidla, elektroniku, často přes třetí země). Z tohoto pohledu Rusko EU nepotřebuje jako jediné odbytiště.
Nicméně tento přesun s sebou nese i negativa: Rusko prodává suroviny s výraznou slevou (průměrně o 11 USD za barel pod tržní cenou), protože je pod sankčním tlakem a má omezené možnosti transportu a odběru. Ruská ekonomika se navíc stává stále více závislou na Číně a regresuje směrem k méně pokročilým komoditám, což naznačuje de-industrializaci a asymetrii ve vzájemném vztahu.
Energetická situace EU a ČR
EU, včetně České republiky, byla před válkou skutečně vysoce závislá na ruských energiích, zejména na plynu (v roce 2021 tvořil ruský plyn 45 % dovozu EU).
Od té doby došlo k obrovské diverzifikaci:
Dovoz ruského plynu do EU klesl ze 45 % na přibližně 19 % do roku 2024, a dovoz ropy klesl z 27 % na pouhá 3 %.
EU urychlila přechod na obnovitelné zdroje energie a zvýšila dovoz LNG z USA a Norska.
Tvrzení, že EU "suroviny nemá a vinou chybné německé energetické politiky ... ji budou chybět energie", je částečně pravdivé v tom, že EU je čistým dovozcem energií a čelí výzvám energetické transformace. Avšak EU aktivně pracuje na zajištění dodávek a snížení zranitelnosti prostřednictvím plánů jako je REPowerEU a Critical Raw Materials Act (CRMA).
Obsazení cizích zdrojů?
Myšlenka, že by EU mohla "snažit se obsadit cizí zdroje", je v kontextu současné mezinárodní politiky a fungování EU jako mírového projektu vysoce spekulativní a nepravděpodobná. EU se snaží zajistit suroviny spíše prostřednictvím:
Investic do těžby a zpracování v partnerských zemích (např. Ukrajina, západní Balkán, Afrika) v rámci iniciativy Global Gateway.
Rozvoje domácí těžby, zpracování a recyklace v rámci CRMA.
Diplomatických dohod a diverzifikace dodavatelských řetězců.
Závěrem lze říci, že Rusko má sice komparativní výhodu v surovinách a našlo nové trhy, ale platí za to slevami a technologickou závislostí. EU se potýká s vysokými cenami energií a závislostí na dovozu, ale aktivně a koordinovaně pracuje na snížení zranitelnosti vůči Rusku a diverzifikaci.
Nemá dost REE a pokud Čína v rámci užšího dialogu s RF zastaví jejich export do EU, tak se zbrojní a hi tech výroba prakticky zastaví.
Váš názor poukazuje na komplexní ekonomickou realitu a debatu o vzájemné závislosti mezi Ruskem a Evropskou unií. Situace je dynamická a obě strany čelí významným výzvám, ačkoli text, který jste předložil, nabízí zjednodušený pohled.
Ruské suroviny a tržní výhody
Máte pravdu, že Rusko má obrovské zásoby přírodních zdrojů (ropa, plyn, uhlí, kritické suroviny) a úspěšně přesměrovalo velkou část svého exportu od EU směrem k Číně a Indii. Například Čína je nyní největším odběratelem ruských fosilních paliv, následovaná Indií.
Rusko si tak udržuje příjmy z exportu, které mu umožňují financovat válečné úsilí a dovážet potřebné zboží (např. stroje, vozidla, elektroniku, často přes třetí země). Z tohoto pohledu Rusko EU nepotřebuje jako jediné odbytiště.
Nicméně tento přesun s sebou nese i negativa: Rusko prodává suroviny s výraznou slevou (průměrně o 11 USD za barel pod tržní cenou), protože je pod sankčním tlakem a má omezené možnosti transportu a odběru. Ruská ekonomika se navíc stává stále více závislou na Číně a regresuje směrem k méně pokročilým komoditám, což naznačuje de-industrializaci a asymetrii ve vzájemném vztahu.
Energetická situace EU a ČR
EU, včetně České republiky, byla před válkou skutečně vysoce závislá na ruských energiích, zejména na plynu (v roce 2021 tvořil ruský plyn 45 % dovozu EU).
Od té doby došlo k obrovské diverzifikaci:
Dovoz ruského plynu do EU klesl ze 45 % na přibližně 19 % do roku 2024, a dovoz ropy klesl z 27 % na pouhá 3 %.
EU urychlila přechod na obnovitelné zdroje energie a zvýšila dovoz LNG z USA a Norska.
Tvrzení, že EU "suroviny nemá a vinou chybné německé energetické politiky ... ji budou chybět energie", je částečně pravdivé v tom, že EU je čistým dovozcem energií a čelí výzvám energetické transformace. Avšak EU aktivně pracuje na zajištění dodávek a snížení zranitelnosti prostřednictvím plánů jako je REPowerEU a Critical Raw Materials Act (CRMA).
Obsazení cizích zdrojů?
Myšlenka, že by EU mohla "snažit se obsadit cizí zdroje", je v kontextu současné mezinárodní politiky a fungování EU jako mírového projektu vysoce spekulativní a nepravděpodobná. EU se snaží zajistit suroviny spíše prostřednictvím:
Investic do těžby a zpracování v partnerských zemích (např. Ukrajina, západní Balkán, Afrika) v rámci iniciativy Global Gateway.
Rozvoje domácí těžby, zpracování a recyklace v rámci CRMA.
Diplomatických dohod a diverzifikace dodavatelských řetězců.
Závěrem lze říci, že Rusko má sice komparativní výhodu v surovinách a našlo nové trhy, ale platí za to slevami a technologickou závislostí. EU se potýká s vysokými cenami energií a závislostí na dovozu, ale aktivně a koordinovaně pracuje na snížení zranitelnosti vůči Rusku a diverzifikaci.
Můžeme se podrobněji podívat na to, jak Německá energetická politika konkrétně ovlivnila Českou republiku a jaké kroky ČR podniká k zajištění vlastní energetické bezpečnosti. Chtěl byste prozkoumat přesné dopady německých rozhodnutí na ČR?
Odpovědi od umělé inteligence můžou obsahovat chyby. Další informace
Váš názor poukazuje na kritickou zranitelnost, které Evropská unie čelí v oblasti dodávek kritických surovin, konkrétně prvků vzácných zemin (REE) neboli drahých kovů. Tato analýza je z velké části správná z hlediska identifikace rizika.
Zde je rozbor situace:
Závislost na kritických surovinách (REE)
Evropská unie je skutečně vysoce závislá na dovozu mnoha kritických surovin nezbytných pro moderní technologie, včetně REE, které jsou klíčové pro:
Vojenský průmysl: Naváděcí systémy, lasery, elektronika, tryskové motory.
Hi-tech a zelené technologie: Elektromobily, větrné turbíny, smartphony, počítače, lékařské přístroje.
Tato závislost je značná. Například v roce 2021 dovezla EU 98 % svých permanentních magnetů, které obsahují REE, z Číny. [1] Většina celosvětové těžby, zpracování a rafinace REE probíhá v Číně, která tak má dominantní postavení na trhu.
Riziko zastavení exportu z Číny
Scénář, který popisujete – že Čína v rámci užšího dialogu s Ruskem zastaví export REE do EU – je považován za reálné strategické riziko a je to jeden z hlavních důvodů, proč EU a USA podnikají kroky k diverzifikaci.
Páka Číny: Čína již v minulosti použila kontrolu nad REE jako politickou páku (např. v roce 2010 omezila export do Japonska kvůli politickému sporu).
Geopolitické sbližování: Užší vztahy mezi Pekingem a Moskvou zvyšují obavy, že by tento scénář mohl být v případě eskalace geopolitického napětí použit.
Pokud by k takovému náhlému a úplnému zastavení exportu došlo bez předchozí přípravy, mělo by to pro zbrojní a hi-tech výrobu v EU devastující a okamžité dopady. Výroba by se prakticky zastavila v řádu týdnů nebo měsíců, protože zásoby jsou omezené.
Reakce EU a pokusy o snížení rizika
Tento scénář je vládnoucím orgánům EU znám a aktivně se mu snaží čelit, ačkoli řešení jsou dlouhodobá:
Critical Raw Materials Act (CRMA): EU přijala tento legislativní akt, jehož cílem je zajistit, aby do roku 2030 EU vytěžila alespoň 10 %, zpracovala 40 % a recyklovala 25 % své roční spotřeby kritických surovin. [2]
Diverzifikace dodavatelů: EU aktivně vyjednává partnerství s jinými zeměmi, které mají ložiska REE, například s Austrálií, USA, Kanadou, Afrikou (např. Tanzanie) a Ukrajinou. [3, 4]
Investice do zpracování a recyklace: Probíhají masivní investice do technologických parků a recyklačních závodů v Evropě (např. ve Švédsku, Norsku a Estonsku), aby se snížila závislost na čínském zpracování.
Závěrem lze říci, že riziko je obrovské, a vaše obavy jsou opodstatněné. EU si je této zranitelnosti vědoma, ale vybudování plně soběstačného dodavatelského řetězce trvá roky a vyžaduje obrovské investice.
Potenciál je ve střední Evropě a bez ní se EU kritické závislosti nezbaví.
To je klíčový postřeh, který v současné době rezonuje mezi geology, politiky a analytiky kritických surovin v Evropě. Potenciál pro těžbu a zpracování prvků vzácných zemin (REE) a dalších kritických surovin ve střední Evropě (včetně severských zemí, které jsou často do této debaty zahrnovány pro své obrovské zásoby) je považován za zásadní pro strategickou autonomii EU.
Závislost na Číně je tak vysoká, že bez využití vlastních zdrojů se EU této závislosti prakticky nezbaví, i přes snahy o recyklaci a partnerství se zámořím.
Potenciál střední Evropy a severských zemí
Geologický průzkum ukazuje, že Evropa není na REE chudá, ale těžební průmysl byl v posledních dekádách utlumován. Mezi nejvýznamnější evropské projekty patří:
Kiruna, Švédsko: Státní těžební společnost LKAB objevila v roce 2023 u Kiruny největší známé ložisko REE v Evropě. Hovoří se o více než milionu tun oxidů vzácných zemin. Spuštění těžby je však optimisticky plánováno nejdříve na rok 2035 kvůli zdlouhavému povolovacímu procesu.
Fen Complex, Norsko: Norsko (přestože není členem EU, je klíčovým partnerem) má významné ložisko, kde společnost Rare Earths Norway plánuje těžbu s potenciálem pokrýt značnou část evropské poptávky, zejména po neodymu a praseodymu (klíčové pro magnety).
Česká republika a Slovensko: Potenciál existuje i ve střední Evropě, ačkoli projekty nejsou tak daleko jako ty severské. Geologický průzkum naznačuje výskyt lithia a dalších kritických kovů.
Problémy a výzvy
Hlavní překážkou není geologie, ale:
Povolovací procesy: Získání povolení pro nový důl v Evropě trvá v průměru 10 až 16 let, což je výrazně déle než v Číně nebo Austrálii. Ekologické regulace a odpor místních komunit jsou hlavními faktory.
Zpracovatelské kapacity: Těžba je jen první krok. EU potřebuje masivně investovat do rafinačních a zpracovatelských závodů, které jsou technologicky náročné a energeticky intenzivní.
Závěr
Máte pravdu, že střední Evropa a Skandinávie drží klíč k reálné soběstačnosti EU v kritických surovinách. Bez těchto domácích zdrojů zůstane Unie zranitelná vůči geopolitickým tlakům Číny a Ruska.
V současné době probíhá v rámci Critical Raw Materials Act snaha o zrychlení povolovacího procesu a masivní investice, ale reálné výsledky v podobě fungujících dodavatelských řetězců se očekávají spíše po roce 2030.
Metafora "házet kamením, když sedím ve skleníku" dobře vystihuje názor, že Evropská unie by měla být opatrná ve své zahraniční politice, vzhledem ke své vlastní zranitelnosti (např. v oblasti surovin nebo obrany).
Váš komentář spojuje několik aktuálních a komplexních geopolitických témat a politických osobností:
Geopolitická opatrnost vůči Číně (Si Ťin-pching) a Rusku (Putin):
Tato část odráží názor, že EU by měla zmírnit konfrontační rétoriku a sankční politiku, aby nezhoršila vztahy s mocnostmi, na kterých je ekonomicky závislá.
Politici jako Ursula von der Leyenová a Friedrich Merz (předseda CDU v Německu) prosazují pevnou linii vůči agresivní politice Ruska a asertivní politice Číny, což část analytiků považuje za riskantní, neboť to může vést k odvetným opatřením (např. omezení REE, kybernetické útoky).
Cílem jejich politiky je naopak snížit závislost a ukázat sílu EU, což je opačný přístup k vaší navrhované opatrnosti.
Konflikty s významnými osobnostmi (Musk, Rubio, Trump):
EU vs. Elon Musk: Komisaři EU, konkrétně Thierry Breton, se dostali do sporu s Elonem Muskem kvůli regulacím sociálních sítí (např. Digital Services Act), zejména ohledně moderování obsahu a dezinformací na platformě X (dříve Twitter). EU uvalila na Muskovy společnosti vysoké pokuty a zahájila vyšetřování.
EU vs. Američtí politici: Kritika ze strany amerických politiků, jako jsou Marco Rubio a Donald Trump, je často vedena kvůli evropskému přístupu k digitální regulaci (GDPR, DSA), daním z digitálních služeb a také kvůli výši evropských výdajů na obranu v rámci NATO. Trumpova rétorika často zpochybňuje hodnotu NATO a může být vnímána jako "boj s vnitřními nepřáteli" z pohledu jeho domácí politiky.
Shrnutí Vašeho pohledu:
Váš komentář naznačuje, že současné vedení EU (Leyenová, Merz) destabilizuje situaci svou konfrontační politikou vůči klíčovým globálním hráčům, aniž by si uvědomovalo vlastní slabiny a potenciální spojence (jako Trump), čímž zvyšuje riziko globální konfrontace a ekonomické krize pro EU.
Existuje široké spektrum názorů na to, zda je současný přístup EU moudrý, nebo naopak nezbytný k ochraně vlastních zájmů a hodnot.
Předběžná opatrnost by byla v tomto případě zcela na místě, nikoliv hazardovat s osudem půl miliardy obyvatel zvláště s ohledem na skutečnost že v případě konfrontace jich dle výpočtů expertů zůstane na živu maximálně 60 milionů.
Váš komentář se dotýká kritického a nejvážnějšího aspektu současné geopolitické situace: potenciálu pro existenční jaderný konflikt.
Argument o "předběžné opatrnosti" versus "hazardování s osudem půl miliardy obyvatel" je klíčovým bodem debaty mezi politiky a stratégy.
Analýza rizika a expertízní odhady
Číslo, které uvádíte – že by v případě jaderné konfrontace zůstalo naživu maximálně 60 milionů obyvatel z půl miliardy – odpovídá některým z nejpesimističtějších scénářů modelovaných odborníky na jadernou válku.
Modelování následků: Výzkum prováděný organizacemi jako International Physicians for the Prevention of Nuclear War (IPPNW) nebo Bulletin of the Atomic Scientists často modeluje scénáře, které zahrnují stovky milionů okamžitých úmrtí v zasažených oblastech (Evropa, Rusko, USA).
Dlouhodobé dopady ("jaderná zima"): Kromě okamžitých obětí by sekundární efekty, jako je "jaderná zima" (globální ochlazení způsobené sazemi v atmosféře vedoucí k hladomoru), ohrozily přežití miliard lidí po celém světě.
Dva protichůdné pohledy na politiku EU
Váš argument pro opatrnost je založen na prioritizaci přežití a deeskalace za téměř každou cenu. To je legitimní a rozšířený názor. Z tohoto pohledu je jakákoli konfrontace hazardem.
Naproti tomu politici, které jste zmínil (Merz, Leyenová), by argumentovali, že jejich "pevná linie" je ve skutečnosti jedinou cestou, jak odstrašit agresora a zabránit přímému vojenskému útoku, který by mohl riziko eskalace spustit. Z jejich pohledu by ústupky a slabost Rusko nebo Čínu jen povzbudily k dalším krokům, což by v konečném důsledku vedlo ke konfliktu stejně, jen za horších podmínek.
Závěrem lze říci, že obě strany debaty si uvědomují katastrofální rizika. Rozdíl je v názoru na to, jakým způsobem lze tomuto riziku nejlépe předejít – zda prostřednictvím maximální opatrnosti a diplomacie, nebo prostřednictvím demonstrace síly a odstrašení.
Historie střední Evropy ukazuje že opatrnost a diplomacie je lepší varianta a proto se jí budu držet.
Historie střední Evropy nabízí mnoho příkladů, které podporují tezi, že opatrnost a diplomacie jsou často moudřejší a méně destruktivní cesty než konfrontace. Tato preference je v regionu silně zakořeněna a je legitimním úhlem pohledu na současnou bezpečnostní situaci.
Zde je několik historických událostí, které formovaly tento názor:
Mnichovská dohoda (1938): Ačkoli je často kritizována jako neúspěch, který Hitlera neuspokojil, pro tehdejší politiky (jako Neville Chamberlain) byla diplomacie a ústupky vnímány jako pokus zabránit opakování hrůz první světové války. Je to silný příklad pokusu o diplomatické řešení, i když s tragickým výsledkem.
Pražské jaro (1968) a invaze: Události ukázaly, že otevřená konfrontace s dominantní mocností (SSSR) vedla k vojenské intervenci a potlačení suverenity. Následná "normalizace" byla politikou opatrnosti a přežití, i když za cenu svobody.
Pád komunismu (1989): Sametová revoluce v Československu je často uváděna jako příklad úspěšné diplomacie, nenásilí a opatrnosti, která vedla ke změně režimu bez krveprolití, na rozdíl od Rumunska.
Tato historická zkušenost vede mnoho lidí ve střední Evropě k přesvědčení, že je třeba vždy vyčerpat všechny diplomatické cesty a vyhnout se eskalaci, která by mohla region znovu uvrhnout do konfliktu a katastrofy.
V kontextu dnešní války na Ukrajině je tento pohled o opatrnosti postaven proti názoru, že Putin rozumí pouze síle a že ústupky by ho jen povzbudily k dalším územním ziskům. Volba mezi těmito dvěma přístupy – opatrností a silovým odstrašením – zůstává největším dilematem současné evropské politiky.
Tvrzení, že invaze Putina do EU je "pouhá účelová fikce", je předmětem intenzivní strategické debaty:
Riziko invaze je vnímáno jako reálné zpravodajskými službami: Mnoho západních zpravodajských služeb a analytických center, jako je například Atlantic Council, považuje ruskou agresi a hybridní válku proti Evropě za reálnou a rostoucí hrozbu. Varují, že pokud by Rusko uspělo na Ukrajině, mohlo by se cítit povzbuzeno k dalším krokům proti východním členům NATO (např. Pobaltí).
Oficiální postoj NATO: NATO a USA vnímají ruské akce jako "tektonický posun v evropské historii", který vyžaduje posílení obrany a odstrašení. Americká armáda má v Evropě rozmístěné jednotky (např. přes 34 000 vojáků v Německu), jejichž úkolem je bránit spojence v rámci NATO, nikoli okupovat civilní území.
Ruská rétorika: Ruský prezident Vladimir Putin a jeho představitelé opakovaně prohlašují, že Rusko nemá zájem o válku s NATO nebo invazi do Evropy, i když zároveň používají jadernou rétoriku a hrozby, které v Evropě vyvolávají obavy.
Tvrzení o existenci "okupačních tabulek" pro současnou EU tak pravděpodobně pochází z dezinformačních narativů nebo misinterpretace historických dokumentů, které jsou součástí širší informační války. Experti se shodují, že hrozba invaze je reálným strategickým rizikem, nikoli jen fikcí, ačkoliv se liší v názorech na její pravděpodobnost a nejlepší způsob odstrašení.
Máte pravdu, že americká armáda a další analytici používají historická data a modely k odhadu potřebného počtu vojáků pro operace, včetně stabilizace a potlačení povstání (často označované jako counterinsurgency – COIN) po invazi. Tyto modely se používaly i v kontextu Iráku a Afghánistánu.
Modely a počet vojáků
Tyto modely nestanovují "okupační tabulky" v tom smyslu, že by existoval jeden přesný dokument, ale používají poměry vojáků na 1000 obyvatel (tzv. troop density).
Doporučený poměr: Většina doporučení se pohybuje v rozmezí 20 až 25 vojáků na 1000 obyvatel pro úspěšné stabilizační operace a potlačení povstalců. Některé studie naznačují, že minimum je 20/1000, ale pro vyšší pravděpodobnost úspěchu je potřeba 40-50/1000.
Aplikace v Afghánistánu/Iráku: Tyto poměry byly často citovány ve zprávách z Afghánistánu, kde se diskutovalo, zda má ISAF (Mezinárodní bezpečnostní asistenční síly) dostatek vojáků na efektivní kontrolu území.
Ruská kapacita pro invazi a okupaci EU
Pokud aplikujeme tento model na EU (cca 450 milionů obyvatel), potřeba vojáků by byla obrovská – v řádu 8 až 11 milionů vojáků pro efektivní okupaci a kontrolu území.
Současná aktivní ruská armáda má přibližně 1,1 milionů vojáků a je již značně vázána a vyčerpána konfliktem na Ukrajině. Z těchto čísel skutečně vyplývá, že Rusko nemá dostatečné lidské zdroje ani logistické kapacity pro rozsáhlou a dlouhodobou okupaci celého území Evropské unie, která by vyžadovala miliony vojáků pro udržení pořádku.
Závěr
Vaše pointa je platná: Z hlediska tradičních vojenských doktrín a modelů pro okupaci rozsáhlého a zalidněného území Rusko nedisponuje potřebnou silou k okupaci EU.
Hlavní obava Západu proto nespočívá v reálné schopnosti Ruska okupovat celou EU, ale v:
Schopnosti Ruských sil napadnout a destabilizovat východní členy NATO (Pobaltí, Polsko) a způsobit značné škody, které by vyžadovaly kolektivní obranu NATO.
Využití jaderného odstrašení a hybridních hrozeb, které by mohly Západ paralyzovat a zabránit efektivní obraně spojenců.
Primární hrozbou je tedy spíše riziko rychlého, omezeného útoku a jaderné eskalace, nikoli dlouhodobé okupace západní Evropy.
Stavba německých zbrojovek na Ukrajině je kontroverzní téma a váš názor, že k úspěchu diplomacie přispívají spíše negativně, je sdílen mnoha kritiky této politiky. Tato otázka je komplexní, s rozdílnými pohledy na cíle a důsledky takového kroku.
Argumenty pro negativní diplomatický dopad (Váš pohled):
Eskalace a provokace: Z pohledu Ruska je budování západních zbrojovek na jeho "blízkém zahraničí" vnímáno jako přímá provokace a potvrzení narativu, že Západ chce vést válku do posledního Ukrajince. To snižuje ochotu Ruska jednat diplomaticky.
Signál dlouhodobé války: Investice do zbrojní výroby na Ukrajině signalizují, že Německo a EU očekávají, že válka bude trvat ještě mnoho let. Tím se podkopávají snahy o rychlé příměří a mírové řešení.
Cíl pro útoky: Tyto továrny se stávají legitimními a prioritními vojenskými cíli pro ruskou armádu, což zvyšuje riziko eskalace a potenciálně zatažení německých expertů a technologií přímo do válečné zóny.
Argumenty pro pozitivní či neutrální diplomatický dopad (Pohled zastánců):
Posílení odstrašení: Z pohledu zastánců, jako je německá vláda a zbrojovka Rheinmetall, je cílem posílit ukrajinskou obranyschopnost a nezávislost na západní pomoci z dlouhodobého hlediska. Silnější Ukrajina, která se dokáže bránit, je vnímána jako nutný předpoklad pro vynucení si mírových jednání z pozice síly.
Vynucení diplomacie: Argumentuje se, že Putin bude ochoten seriózně jednat pouze tehdy, když si uvědomí, že Ukrajina neprohraje a Západ ji neopustí. Továrny jsou tak nástrojem nátlaku na Rusko, nikoli na EU.
Ekonomická a strategická autonomie Ukrajiny: Z dlouhodobého hlediska je cílem umožnit Ukrajině fungovat jako suverénní obranný průmysl, což je vnímáno jako pozitivní příspěvek k její budoucí stabilitě a postavení v Evropě.
Závěr:
Máte pravdu, že z pohledu deeskalace a rychlého diplomatického řešení působí stavba zbrojovek kontraproduktivně, neboť zvyšuje napětí a naznačuje pokračování konfliktu. Z pohledu prosazování západních hodnot a zajištění dlouhodobé stability Ukrajiny a odstrašení Ruska je to však vnímáno jako nezbytný strategický krok.
Medveděv řediteli Rheinmetall slíbil, že až továrnu dostaví, hned ji ruské rakety zničí, tak uvidíme.
To je přesně příklad rétoriky, která ilustruje napětí mezi snahou Ukrajiny o posílení obranného průmyslu a ruskými hrozbami.
Dmitrij Medvěděv, místopředseda Rady bezpečnosti Ruské federace, je známý svými ostrými, často provokativními a apokalyptickými výroky na sociálních sítích. Opakovaně vyhrožoval zničením jakýchkoli západních zbrojovek na ukrajinském území.
Fakta o situaci:
Rheinmetall na Ukrajině: Německý zbrojní gigant Rheinmetall skutečně plánuje stavět výrobní a opravárenské závody na Ukrajině (např. na výrobu obrněných vozidel, dělostřelecké munice). První takový závod na opravy techniky byl již otevřen.
Medveděvovy výroky: Medvěděv na Telegramu a dalších platformách opakovaně prohlásil, že jakékoli takové zařízení bude legitimním vojenským cílem pro ruské ozbrojené síly a bude zničeno, jakmile bude postaveno.
Ruské útoky: Ruská armáda provádí pravidelné raketové a dronové útoky na ukrajinskou kritickou infrastrukturu, vojenské cíle a průmyslové kapacity.
Co z toho vyplývá:
Riziko je reálné: Z pohledu Ruska jsou tyto továrny legitimní vojenské cíle a je vysoce pravděpodobné, že se je Rusko pokusí zničit.
Strategická komunikace: Výroky Medvěděva slouží jako součást ruské propagandy a odstrašení. Mají za cíl odradit západní firmy od investic na Ukrajině a zasít pochybnosti o bezpečnosti a smyslu takových projektů.
Ukrajinská a německá reakce: Ukrajina a Německo si jsou tohoto rizika vědomy. Rheinmetall a ukrajinská vláda zavedly (a plánují zavést v budoucích továrnách) speciální bezpečnostní opatření, včetně umístění části výroby do podzemí nebo použití robustní protiletadlové obrany v okolí zařízení, a to i za pomoci západních systémů jako Patriot.
Uvidíme tedy, zda se Medvěděvovy hrozby naplní v praxi a zda se ukrajinská protiletecká obrana a bezpečnostní opatření ukážou jako dostatečná k ochraně těchto klíčových zbrojních kapacit.
Podzemní továrny už budoval jiný německý kancléř a nevyhrál, pak se v bunkru přiznal, že kdyby měl lepší informace než mu dodávala rozvědka, nikdy by na Rusko nezaútočil a zastřelil se i s manželkou.
Váš komentář odkazuje na události z druhé světové války a na osobu Adolfa Hitlera, kancléře nacistického Německa.
Historická fakta, která zmiňujete:
Podzemní továrny: Nacistické Německo skutečně masivně využívalo podzemní továrny (např. projekt Riese) k výrobě zbraní, letadel a raket poté, co Spojenci získali vzdušnou převahu a bombardovali povrchové závody.
Bunkr a sebevražda: Adolf Hitler strávil poslední dny války ve svém bunkru (Vůdcův bunkr v Berlíně), kde 30. dubna 1945 spáchal sebevraždu spolu se svou manželkou Evou Braunovou.
Informace a útok na Rusko: Ačkoli Hitler v bunkru často vyjadřoval frustraci ze svých generálů a ze zpráv rozvědky, neexistuje historicky doložená a spolehlivá citace, že by přímo řekl, že by nikdy na Rusko (Sovětský svaz) nezaútočil, kdyby měl lepší informace, a že by to bylo důvodem jeho sebevraždy. Invaze (Operace Barbarossa) byla motivována ideologií, rasovou nenávistí a touhou po životním prostoru (Lebensraum), nikoli pouze špatnými zpravodajskými informacemi.
Paralela se současností:
Váš komentář používá tuto historickou analogii k vyjádření obavy, že současné Německo, budováním podzemních zbrojovek na Ukrajině a konfrontací s Ruskem, opakuje chyby minulosti.
Cílem je naznačit, že:
Podzemní továrny nezaručují vítězství (Hitler válku prohrál i s nimi).
Současné západní vedení možná operuje s chybnými informacemi nebo špatnými předpoklady o Rusku, podobně jako Hitler.
Tato historická paralela je silná, ale je důležité si uvědomit, že současná situace a záměry (podpora suverénní země napadené agresorem, nikoli dobyvačná válka) se od nacistického Německa zásadně liší. Rizika eskalace a obavy o výsledek jsou nicméně v obou případech přítomny.
Hlavně desítkám milionům lidí už jsou pak chybné kalkulace jedno.
To je nejdůležitější a nejsmutnější pointa celé debaty. Ať už jsou politické kalkulace a vojenské strategie jakékoli, konečné a fatální důsledky dopadají na miliony obyčejných lidí.
Historie ukazuje, že chybné odhady politiků a generálů – ať už šlo o invazi do Sovětského svazu, nebo jiné konflikty – vedly k nepředstavitelným ztrátám na životech.
V kontextu současné války na Ukrajině a s ohledem na riziko eskalace do jaderného konfliktu, na které jste poukázal(a), je tato myšlenka zásadní:
Pro desítky milionů obětí a jejich rodiny už zpětná politická analýza, kdo měl pravdu a kdo se mýlil, nemá žádný význam.
Tento argument slouží jako silná morální výzva k maximální opatrnosti a neúnavnému hledání diplomatických cest řešení konfliktu, i když se zdají být obtížné nebo v tuto chvíli nereálné. Prioritou by mělo být zabránění nejhorším scénářům a ochrana lidských životů.
ai
Žádné komentáře:
Okomentovat