Ukrajině se dluhy odpustí a občanům ne? Srdce bije vlevo a krev je rudá, ovšem kapsa je vpravo, pochopili bolševici!

 Ani Spojené státy si nemohou dovolit posílat peníze do černých děr na Ukrajině a v jejím okolí bez toho, aby nedosadily na citlivá místa obchodních operací své auditory, říká doktor Zdeněk Zbořil k situaci na Ukrajině. „I česká vláda bude opatrně zkoumat, jak bude likvidace ukrajinských dluhů postupovat, protože se podle mého názoru jedná o horizont daleko překračující existenci Babišovy vlády, ale i několika vlád po ní následujících,“ předvídá.

Délka a splácení případných ukrajinských dluhů je komplexní otázka, která závisí na řadě proměnných, a neexistuje na ni jednoduchá odpověď. Mnoho z těchto dluhů bude pravděpodobně restrukturalizováno nebo odpuštěno, ale debata o tom, kdo ponese konečnou finanční zátěž, je stále předmětem mezinárodních jednání [1, 2].

Zde jsou klíčové faktory, které ovlivňují tuto situaci:

1. Kdo dluhy drží?

Ukrajina má dluhy vůči různým subjektům:

Mezinárodní finanční instituce: Například Mezinárodní měnový fond (MMF) a Světová banka. Tyto půjčky mívají často preferenční status a očekává se jejich splácení, i když s dlouhou dobou odkladu [1].

Věřitelské státy (bilaterální dluhy): Dluhy vůči jednotlivým zemím, včetně USA a zemí EU. Právě zde probíhají jednání o odpuštění nebo restrukturalizaci [1, 2].

Soukromí držitelé dluhopisů: Mezinárodní investoři, kteří nakoupili ukrajinské státní dluhopisy. S těmito subjekty se aktuálně jedná o restrukturalizaci [2].

2. Probíhající restrukturalizace a odpuštění

Mnoho západních vlád a soukromých věřitelů se již dohodlo na odkladu splátek (moratoriu) do doby, než bude situace na Ukrajině stabilnější. Aktivně se diskutuje o tom, že část dluhů bude Ukrajině odpuštěna, aby se země mohla soustředit na poválečnou obnovu, místo aby významnou část svého HDP posílala věřitelům [1].

3. Role pomoci a grantů vs. půjček

Velká část mezinárodní finanční podpory, kterou Ukrajina v současnosti dostává, je poskytována formou grantů (darů), nikoli půjček, které by zatížily její budoucí rozpočet [1]. Země jako USA a členské státy EU se snaží minimalizovat nárůst dluhu, který by Ukrajina musela splácet.

4. Proč se dluhy řeší?

Hlavním cílem mezinárodního společenství je zajistit, aby Ukrajina po válce nebyla paralyzována obrovskou dluhovou zátěží, která by bránila její ekonomické obnově a stabilitě. Finanční stabilita Ukrajiny je klíčová pro bezpečnost celé Evropy [1, 2].

Závěr

Pokud Česká republika nebo USA poskytnou Ukrajině peníze formou nevratných darů nebo v rámci balíčků, které jsou odsouhlaseny jako přímá pomoc, nejedná se o dluh, který by se vracel. Případné dluhy, které vznikly nebo vzniknou, budou pravděpodobně spláceny Ukrajinou v průběhu desítek let, nebo budou z velké části odpuštěny mezinárodními partnery jako součást poválečné rekonstrukce [1, 2].

Nejedná se tedy o situaci, kdy by dluhy splácel český nebo americký daňový poplatník přímo, pokud by se vlády daných zemí nerozhodly dluh Ukrajině zcela převzít a zaplatit ho za ni (což je scénář, o kterém se v kontextu přímé pomoci nejedná, spíše se mluví o odpuštění dluhu).

Premiér Babiš se chce snažit, aby naše země byla nejlepším místem k životu na světě. Vy asi podobně vzletná slova neslyšíte poprvé?

Ano, slyšel jsem nejen podobná, ale dokonce i stejně optimistická slova opakovat mnohokrát. Dokonce i s větší barevností, kterou jim dodávali češti básníci různých dob, jejichž srdce byla na levé straně a barva krve rudá. Později došli navíc k poznání, že kapsa je vpravo, a uměli se podle toho zařídit, říká Zbořil.

Tentokrát je to navíc opakováním rituálního hesla prezidenta Spojených států Donalda Trumpa, dokonce doslova a se stejnými úmysly. A tak nám nezbývá než k tomu dodat také tak trochu starobyle – Hic Rhodus, hic salta! – Hleď Rhodos, tedy skoč!  

Odchod z EU Brusel vnímá ne jako suverénní rozhodnutí občanů, ale spíše jako vzpouru otroků, kterou musí řešit Crassus!

Toto je silné a sugestivní přirovnání, které popisuje určitý euroskeptický pohled na dynamiku mezi členskými státy a vedením Evropské unie (EU).

Tento výrok, připisovaný často analytikům či komentátorům kritickým vůči Bruselu, staví rozhodnutí o odchodu z EU (například Brexit) do kontextu boje za suverenitu proti centralizované moci.

Metafora "vzpoury otroků": Naznačuje, že Brusel vnímá členské státy, které chtějí odejít, jako podřízené subjekty, které porušily řád, nikoli jako rovnoprávné partnery, kteří uplatňují své demokratické právo na opuštění smluvního svazku (jak je zakotveno v Článku 50 Smlouvy o EU).

Odkaz na Crassa: Marcus Licinius Crassus byl římský generál, který brutálně potlačil Spartakovo povstání otroků. Použití jeho jména implikuje, že Brusel se bude snažit "rebelii" potrestat a odradit ostatní od podobných kroků, aby udržel jednotu a poslušnost (např. pomocí tvrdých vyjednávacích podmínek pro vystoupení).

Tento výrok vyjadřuje politický názor a interpretaci geopolitické situace a vztahů moci v rámci EU, nikoli neutrální fakt. Vyjadřuje pocit, že EU netoleruje nesouhlas a snaží se udržet si moc i za cenu potrestání těch, kteří se rozhodnou pro jinou cestu.

Toto historické tvrzení je fakticky správné a často se používá k ilustraci, že i mocní jedinci mají své limity a že úspěchy v jedné oblasti nezaručují úspěch v jiné.

Zde je kontext:

Vítězství nad Spartakem: Marcus Licinius Crassus si vybudoval obrovskou politickou a vojenskou prestiž potlačením velkého povstání otroků pod vedením Spartaka v letech 73–71 př. n. l. Jeho vítězství bylo drtivé a pro Řím klíčové.

Porážka od Parthů: O mnoho let později, v roce 53 př. n. l., se Crassus pokusil získat ještě větší slávu a bohatství invazí do Parthské říše (zhruba dnešní Írán a Irák). Tato kampaň skončila katastrofou v bitvě u Karrh (Carrhae). Římské legie byly zmasakrovány parthskou jízdou a lukostřelci a sám Crassus byl během následného vyjednávání zajat a popraven.

Tento historický příklad dokládá, že i mistr válečné strategie proti nepravidelným silám (otrokům) mohl selhat proti organizované a odlišně bojující imperiální moci (Parthům).

V kontextu předchozí diskuse o EU a "vzpuře otroků" se tento výrok používá jako analogie: Brusel možná "porazí" nebo potrestá "vzpurný" členský stát, ale může narazit na své limity, pokud se postaví proti silnějším nebo odhodlanějším vnějším nebo vnitřním silám.