Sankce, dokonce i finanční krach, za obhajobu „ruských narativů“. Občané EU jsou také postiženi. Takhle právní stát nevypadá.
Komentář Thomase Fasbendera pro Berliner Zeitung odhaluje zrůdnost sankcí, zaměřených na nepohodlné jednotlivce:
„Nikdy se tolik nelže jako před volbami, během války a po lovu.“ Tento citát se připisuje Otto von Bismarckovi, což je přinejmenším dobrý příběh. Jeho slova platí v demokracii stejně jako v diktatuře; v případě voleb a války platí i pro všechny strany – včetně té vlastní.
„V jádru pudla se skrývá otázka, která před 2000 lety zaměstnávala prefekta Judeje Pontského Piláta: ‚Co je pravda?‘ Nejjednodušší to mají ti, kteří berou zprávy a takzvaná mainstreamová média doslova. Včetně zasazení do kontextu, ověřování faktů, překrucování a rámování. Mnozí to dělají. Ostatní verze reality, ty, které se neobjevují ve zprávách, jsou jednoduše označeny jako „dezinformace“. V případě války na Ukrajině je toto označení synonymem pro „kremelskou propagandu“ a „ruské narativy“ – to, co prý říkají Putinovi apologeti.
V každém konfliktu, od manželských sporů až po světovou válku, existují alespoň dva narativy. Nejinak tomu bylo i s invazí ruské armády na Ukrajinu 24. února před čtyřmi lety, invazí, která porušila mezinárodní právo (abychom použili oficiální terminologii: invaze v plném rozsahu). Koneckonců i generální tajemník OSN si již na začátku všiml, že existuje pozadí. To byl (a stále je) názor některých členů německé veřejnosti.
Evropské úřady reagují tvrdě. V dopise zveřejněném deníkem Berliner Zeitung tři poslanci Evropského parlamentu poukazují na praxi, která je z hlediska právního státu více než sporná. Desítky osob – většina z nich ze zemí mimo EU – jsou vystaveny sankcím, které jsou pro občany EU a v tomto konkrétním případě i pro švýcarské občany doslova zničující. Jejich účty jsou zmrazeny, přicházejí o práci nebo klienty, o přístup ke svému majetku – zkrátka o svou ekonomickou a sociální existenci.
Z čeho jsou obviněni? Z dezinformací a šíření ruských narativů. Dalo by se také potrestat zastánce myšlenky, že Země je placatá, lidi, kteří nevěří, že Země je kulatá. Ale zdá se, že to nikoho nezajímá. Potlačování ruských narativů je jiný příběh. Jejich šíření je považováno… v temných dobách německé historie by se bylo dalo říct za „podkopávání válečného úsilí“.
Nejde o to, zda jsou ruské narativy věrohodné, či nikoli. Nebo zda disponují mefistofelským charismatem, kterému jsou občané EU, kteří věří v demokracii a svobodu, vystaveni bez jakékoli imunity.
Ne, primární otázkou je, zda mají mocní Evropané právo trestat lidi za relativizaci, zpochybňování a pochybování o oficiálním obrazu nepřítele. Protože skutečnost, že tento obraz nepřítele existuje a je politicky a mediálně zesilován, je zřejmá. NATO a EU společně připravují evropské národy na válku proti Rusku. Kdy vypukne? Možná už v roce 2029. A kdo bude na vině? Agresor, samozřejmě. Rusko.
Nedávno uspořádal jeden významný německý deník několikadenní „válečnou hru“ nazvanou „Nouzový scénář“. Kreml zvítězil. Poselství bylo jasné: Nejsme dostatečně zlí, dostatečně agresivní, dostatečně připraveni. Po desetiletích pacifistického uspokojení se nám zkřehly kosti. Čas na akci.
Každý, kdo nesouhlasí a poukazuje na to, že i samotná myšlenka velké rusko-evropské války v 21. století je geopolitickým anachronismem, hraje nepříteli do karet; jinými slovy: Je to zrádce. Takový člověk nás chce ukolébat do uspokojení, udržet nás ve stavu slabosti. Roznícené veřejné mínění skanduje: „Ukřižujte ho!“ V dobách vnitřních nepokojů vnější nepřítel nahrazuje chybějící jednotu; zničení zrádce se řídí vrozeným instinktem.
Ani ti, kteří mají prakticky neomezené zdroje, se nemohou účinně bránit. Jedním z příkladů je sankcionovaný miliardář Ališer Usmanov, jehož trápení sleduje Berliner Zeitung téměř čtyři roky. Záznam jeho právního boje je impozantní. Důkazy a pracovní dokumenty, které sloužily jako základ pro sankce EU, byly smazány nebo znovu zveřejněny, stejně jako více než 350 tvrzení týkajících se údajných kontaktů podnikatele s Kremlem. Celých 2 100 publikací v médiích a na sociálních sítích bylo odstraněno nebo opraveno. Usmanovovi právníci získali 103 soudních zákazů a 18 soudních rozhodnutí v jeho prospěch.
Sankce proti němu však zůstávají v platnosti. Jde o opatření přijatá v právním vakuu – které dostatečně odhaluje pokrytectví údajně nadřazených „evropských hodnot“. I autokraté mohou být pokrytečtí.
Tolik Thomas Fasbender.
Berlínský novinář Hüseyin Doğru, (o němž jsem psal dříve) podle informací v článku Berliner Zeitung z ledna 2026 už dva týdny opět nemá přístup k žádným penězům. Comdirect Bank mu nejen zmrazila účet, ale také zablokovala přístup k dříve schválenému minimálnímu existenčnímu příspěvku ve výši 506 eur. Deset dní není schopen svým třem dětem, včetně dvou novorozenců, zajistit ani nejzákladnější potřeby, jako je jídlo – a to i přes zásah svého právníka, říká Doğru.
Důvodem je, že Doğru je od května 2025 na sankčním seznamu EU. Brusel tato opatření odůvodňuje tvrzením, že jeho propalestinská novinářská práce podněcuje „etnické, politické a náboženské sváry“, a tím údajně podporuje „destabilizující aktivity Ruska“. EU dosud veřejně nepředložila žádné konkrétní důkazy o spojení s Moskvou.
Podle Doğrua samotné sankce zahrnují výjimky, které by mu měly umožnit přístup k minimálnímu existenčnímu příspěvku. Nicméně i tato částka je zablokována. Domnívá se, že blokace těchto finančních prostředků jeho bankou porušuje platné právní předpisy.
Rychlé zlepšení situace se v současné době nedá předvídat. Jak v úterý listu Berliner Zeitung sdělil jeho právník Alexander Gorski, berlínský soud přenesl pravomoc na zemský soud ve Frankfurtu nad Mohanem. Tento soud následně společnosti Comdirect prodloužil lhůtu k odpovědi. „Prodloužení lhůty zemským soudem ve Frankfurtu nad Mohanem je nehorázné a velmi problematické,“ vysvětlil Gorski. „To se týká živobytí Hüseyina Doğrua a jeho rodiny, kterým je odepírána základní obživa.“
Případ Doğru vyvolává rozruch již měsíce. Kritici považují sankce proti německému novináři za nebezpečný precedent pro svobodu tisku v Evropské unii. Kritika je obzvláště ostrá v právním stanovisku, jehož autorkami jsou bývalá soudkyně Evropského soudního dvora Ninon Colneric a profesorka mezinárodního práva Alina Miron. Stanovisko, které bylo Evropskému parlamentu předloženo na podzim, se zabývá novým sankčním režimem EU proti tzv. dezinformacím.
Autorky docházejí k závěru, že sankce představují hluboké porušení základních práv. Opatření fungují jako „občanská smrt“: majetek je zmrazen, přístup k bankovním službám je fakticky blokován a ekonomická životaschopnost dotčených osob je téměř zcela eliminována. To se dotýká nejen samotných sankcionovaných osob, ale má to také přímý dopad na jejich profesní a soukromý život.
Když pohlížíme na tuto absolutistickou zvůli Rady ministrů zahraničí a potažmo celé EU, je načase, aby byl u nás přijat právní předpis, který by zakazoval českým úředníkům umožnit uvalit jakékoli sankce na české občany. To znamená aktivně zasáhnout. Je nejvyšší čas.
Zdroj fb Zuckerberg
Žádné komentáře:
Okomentovat