Spasí "vybydlený dům české levice" ransdorfismus?

Jiří Malínský z Masarykovy demokratické (dříve dělnické) akademie (MDA) vypracoval na základě studia života a díla Míly Ransdorfa koncept Asynchronních meziformačních přechodů, který má celé české  levici  - včetně znesvářených marxistických a neomarxistických proudů -, poskytnout teoretické východisko z její nejhlubší praktické krize v dějinách dělnického hnutí v Rakousku - Uhersku, Československu, resp. zbytkové ČR a zejména v Praze.

Představa KSČM jako pevného unifikovaného monolitu, ukázněně jednajícího podle povelů z centra, je očividně, pokud přetrvává, inspirována předlistopadovou zkušeností. Kampaň k referendu o vstupu Česka do EU v r. 2003 jen potvrdila, co je známo již delší dobu: že poslanci a místopředsedové Ransdorf a Dolejš se stále výrazněji odlišují od vystupování ostatní KSČM. V této souvislosti se mluví o jejich reformních názorech. 

Méně se ví o tom, že dějinný kontext základů těchto názorů jde hlouběji, než je možno zjistit z jejich častého mediálního vstupování. Naopak: máme co činit s relativně propracovaným, vědecky zakotveným názorem, o němž je v každém případě dobré vědět. Tato pohnutka je také motivem následujících řádek, jež se snaží o jeho stručné přiblížení. 

Protože Ransdorfovy názory se vědomě dotýkají podstaty vnitřních diferencí socialistického proudu (podle Meyerova členění), pokusil jsem se o jejich zasazení do širší myšlenkové tradice českého sociálně demokratického hnutí.

„Ransdorfismus“ lze považovat za původní, metodicky i metodologicky vícerozměrový potenciálně univerzální levicový koncept, implicitně i explicitně v sobě zahrnující aplikaci ekologickou, ekonomickou, sociologickou, filozofickou, historickou i prognostickou (futurologickou). 

Základem-podstatou konceptu-teorie tohoto současného českého demokratického marxisty je teorie revolucí, charakterizovatelná rovněž jako teorie asynchronního i synchronního přechodu mezi sociálně ekonomickými formacemi, jejíž potenciální revoluční přínos spočívá ve zvícezrozměrovávání kategorie pokroku, jehož dobovokontextuálním prvkem je vývojové (evolucionistické) východisko. 

Ransdorfistický koncept je plnohodnotným vkladem do diskusí o smysluplnosti marxovského systému i dědictví a je vtělen především do jeho dvou knih Nové čtení Marxe I (Praha 1996, původní název Metodologické základy prognostiky) a Hledali spravedlivější svět I Od Luthera po Jeffersona (Praha 2000). Právě tato Ransdorfova zatím životní díla (pro autorovo duchovní mládí a zjevně potenčně vzestupnou kreativní perspektivu) jsou podle mého přesvědčení dlouhodobě očekávanou odpovědí na podněty, obsažené jak v konstataci významného činitele exilové strany Miloše Vaňka („Úkol takto viděný je rozsáhlý a složitý. Nevypořádala se s ním dosud ani jedna z „živoucích“ – neřku-li exilových – stran s marxistickou minulostí. 

V našem případě je však zjednodušen překvapující okolností, že marxism v našich zemích nenašel ani jediného následovníka, který by byl býval schopen ovládnout Marx-Engelsův dialektický systém v jeho dějinně filosofických, sociologických, hospodářsko-teoretických a politických důsledcích, aplikovat jej na rozbor českých a slovenských dějin a vůbec nějak „tvořit“ v duchu marxistické teorie. 

Stejně překvapí, že také na protimarxistické frontě se za padesát let – kromě Masarykovy Sociální otázky – nevynořil ani jediný obsažný spis, který by byl shrnul výtěžky novějších prací revisionistických nebo další vývoj revolučně-evoluční kontroverse“ /s. 220/) v exilovém sborníku Osmdesát let československé sociální demokracie (Londýn 1958) i invenčním navázáním na tradici Masarykovy Otázky sociální. 

K v podstatě shodným závěrům o 40 let později dospívá také Ransdorf. Ransdorfismus je jednak výsledkem autorovy plodné, dnes již takřka třicetileté práce, zahrnující výzkumy na rozsáhlém výzkumném předmětu (od nejstarších dějin po prognostické výhledy přes badatelské i cestovatelské výlety i do neevropských civilizačních okruhů, znalost 17 jazyků, až po osobní globální praktickou zkušenost z četných Ransdorfových cest z titulu jeho někdejší funkce zahraničního místopředsedy KSČM), jednak obsahovým plodem pohnutého historického období – poslední třetiny 20. století. 

Oscilace mezi pojmy Marx redivivus? a stalinismus (stalinistický 2 komunismus, byrokratický socialismus, protosocialismus) by při nekorektním uchopení mohla vyvolat řadu zmatečností. Proto je nutné nejprve věnovat pozornost genezi ransdorfismu a jejím objektivním předpokladům. Z např. Rupnikovy práce o dějinách KSČ i řady dalších souvislostí a odborných rozborů je zřejma dvojí podstata komunismu: kreativně reformní šmeralovská a rigidně dogmatická stalinistická (dále z patologického základu neméně patologickoextenzívně rozvíjená v různých verzích maoismu, ultramaoismu a jakobinismu revolučně demokratických režimů Jihu zejména v poslední třetině 20. století). 

Na konkrétním materiálu lze tuto tendenci doložit z vystoupení Šmeralova a Skalákova na komunistické konferenci 26.-29 září 1920, píše v úvodu Špidlův přímý podřízený Malínský a  proto se jeho odbornému textu budeme v TOP Týdeníku ještě věnovat v dalších pokračováních.

„Nikomu tyto myšlenky nevnucuji. Tyto věci není možno dokazovat matematicky, jako že jedna a jedna jsou dvě; jsou to věci vystižení, tušení, instinktu. Komu cit šeptá, že přece je možno, abychom v klidu se vrátili k egyptským hrncům, v jakých se nám zdá život z doby před r. 1914, kdo nepočítáte s tím, že život se nachází v dějinné krisi opravdu revoluční, nenásledujte mých myšlenek! Sám pochopím každého, komu se bude zdáti lehkomyslností nebo romantismem, co tady mluvím. Já však to za lehkomyslnost ani romantism nepokládám. Po celé dny, skoro bych řekl s posvátným rozechvěním, přemýšlím o těchto možnostech. Ale jsou-li mezi vámi, kdož svým citem dospívají k přesvědčení, že uprostřed sociální revoluce opravdu stojíme, že stará epocha se propadá a vystupuje nová, že nacházíme se v takovém období, jako když vyvrácena byla říše římská, do minulosti klesal středověk, k těm mluvím: Pudí-li vás vnitřní šepot, abyste aktivně zasáhli do tohoto proudu, rozhodněte se! A když se rozhodnete, budete jinými lidmi.“ B. Šmeral